„Toto je můj pokus o poskytnutí pohledu do podivuhodného života ve Hvězdném městečku. Nápad vzešel od mých přátel z Karmaski Multi Art Lab v italském Arezzu. Ti nedávno sponzorovali soutěž spisovatelů vědecko-fantastické literatury k uctění památky první ženy ve vesmíru – Valentiny Těreškovové a její mise, která se uskutečnila před padesáti lety. Nejlepší krátké povídky budou společně publikovány ve sbírce, která bude navíc zahrnovat italský překlad tohoto mého textu.

Úterý 30. dubna 2013

Na Hvězdném městečku je cosi magického. Velice dobře si pamatuji, když jsem projela vstupní branou poprvé. Tehdy jsem byla astronautkou Evropské kosmické agentury jeden rok a spolu s mými pěti kolegy z výběru astronautů roku 2009 jsem za sebou měla intenzivní dvanáctiměsíční program základního výcviku. Abych řekla pravdu, byly to právě ty dva měsíce výcviku ve Hvězdném městečku, na které jsem se z celého základního výcviku těšila ze všeho nejvíc. Hvězdné městečko – Звездный Городок. Legendární místo, kde započala historie ruské kosmonautiky už v samotných počátcích pionýrských vesmírných letů prvních lidí.

Ospalé Hvězdné městečko schované v břízových lesích asi 25 kilometrů severně od Moskvy už dávno není nedobytnou vojenskou tvrzí v utajené lokaci. Naopak. Je to jeden z hlavních uzlů světové sítě mezinárodní spolupráce ve vesmíru. Pokud byste se však rozhodli nasednout do jednoho z vlaků do stanice Ziolkovskaja a odtamtud došli kousek pěšky ke vstupní bráně do této bývalé tvrzi, zastavili by vás stráže a chtěli by vidět vaše povolení ke vstupu. I přes nedávný přechod pod civilní status je přístup do Hvězdného městečka omezený.

Ačkoli ne všichni z těch několika málo tisíc místních obyvatel dnes pracují ve vesmírném průmyslu, bijícím srdcem Hvězdného městečka zůstává Výcvikové středisko kosmonautů (Центр Подготовки Космонавтов). Bylo založeno roku 1960 za účelem přípravy vybrané skupiny mladých vojenských pilotů pro program Vostok. V roce 1968 bylo středisko pojmenováno na památku Jurije Gagarina, který 12. dubna 1961 uskutečnil historicky první let člověka ve vesmíru.

Přítomnost Jurije Gagarina proniká do všech koutů Hvězdného městečka dodnes. Ať už je to socha, která na vás ztuhle mává ve svém ztělesnění sovětské přísnosti nebo obrázek na zdi věnující jeden z těch světoznámých okouzlujících úsměvů, Jurij je zde pořád, aby vám připomněl, že stojíte na ramenech obrů. Navzdory své tragické smrti v roce 1968 Jurij nikdy neodešel.

Valentina Těreškovová také nikdy neodešla a to doslova. Historicky první žena ve vesmíru zde stále žije. Čajka – její volací znak z Vostoku 6 – je do dnešních dní významnou osobou a působí jako členka ruské Státní dumy. Je známá pro svou občasnou účast na poměrně častých ceremoniálech a oslavách kosmonautů. Kdo ví, třeba budu mít šanci ji v těchto dnech pozdravit.

Ve Hvězdném městečku nejsou výjimečná ani občasná setkání s lidmi, o kterých jsem četla v historických knihách. Po cvičení v posilovně se zastavte v baně (sauna, pozn. redakce) a určitě potkáte nějakého starého pána nebo dokonce dva, kteří létali na první stanice Saljut. Mnoho starších kosmonautů, zejména těch s vojenskými kořeny, stále žije ve svých bytech ve Hvězdném městečku. Před pár týdny jsem narazila na Vladimíra Titova, kromě jiného veterána jediného abortu na rampě, který se do dnešních dní uskutečnil. V roce 1983 absolvoval drsný únik při 15 G z požáru na startovní plošině a zachránil si tak život. Byla to službička bezchybné práce únikové věžičky v kombinaci s pohotovou reakcí osob u řízení letu.

Několik dní po tomto šťastném setkání mě vzal Jurij Petrovič, který řídí kancelář ESA ve Hvězdném městečku a je pro mě tím nejbližším k tomu, čemu říkáme strážný anděl, na projížďku po výcvikových zařízeních. Během cesty nakrátko zastavil auto, aby pozdravil starého přítele na jeho ranní procházce, ze kterého se posléze vyklubal bývalý vedoucí výcvikové divize, který byl zodpovědný za přípravu úplně první skupiny kosmonautů. Po výměně několika slov jsme pokračovali v jízdě a minuli jsme postarší paní na její cestě do práce. „Jedna ze záloh Těreškovévé pro Vostok 6“ řekl Jurij Petrovič jen tak mimochodem. Někdy se mi zdá, že nikdo nikdy neopustil Hvězdné městečko.

Výlety do Ruska za účelem výcviku na mě mají uklidňující efekt. Život zde má nevyhnutelnou kadenci, která rychle složí úlomky mentálního prostoru, se kterými často přijíždím, do jednoduchého a strukturovaného rytmu. Výuka i simulátory začínají v 09:00 a jsou vždy naplánovány v dvouhodinových blocích nebo jejich násobcích až do 18:00. Přestávka na oběd je vždy od 13:00 do 14:00. Není zde žádná nutnost jezdit autem, takže ani žádná možnost uvíznout v dopravní zácpě. Žádné záležitosti k vyřízení, žádné návštěvy zubaře, žádné místo kam zajít na drink po práci. Výcvikové prostory jsou 10 minut chůze nebo 3 minuty jízdy na kole od Profilaktoria, budovy, ve které má ESA pronajaty kancelářské a ubytovací prostory. Jako malou změnu při cestě zpět z výcviku by člověk měl zvážit krátkou okliku do místního Dixy, který byl otevřen před několika lety jako první malý supermarket západního typu. Astronauti ESA a NASA, kteří zde cvičili v devadesátých letech, by nad touto vymožeností v údivu lapali po dechu.

Od prvních dní, kdy několik amerických astronautů letělo na MIR, a raketoplán se několikrát připojil k ruské vesmírné stanici, zanechala přítomnost NASA ve Hvězdném městečku podivnou architektonickou stopu.  Mezi naším Profilaktoriem a zářivým pravoslavným kostelem je nedokončený bytový dům a tři bílé domky v americkém stylu, které slouží k ubytování astronautů NASA během jejich výcviku zde. Když jsme zde s mými kolegy přijeli poprvé oné zářijové noci před třemi lety, okamžitě se nám představil rušný sociální život soustředěný kolem amerických domků. Několik týdnů předem jsem se v Kolíně nad Rýnem zmínila astronautovi Scottu Kellymu o naší nastávající cestě a on se okamžitě nabídl, že pro nás zorganizuje uvítací večeři v amerických domcích. Byla to jen první z mnoha společenských událostí, která zajistila, že jsme se v mezinárodní vesmírné komunitě ve Hvězdném městečku cítili neustále vítaní: ať už šlo o večerní grilování, palačinkové snídaně o víkendech nebo společné večeře, kdy každý pro ostatní přinesl nějaké jídlo, které připravil, vždy zde byla nějaká příležitost, kdy jsme spolu mohli strávit několik radostných hodin, a my nováčci jsme mohli poslouchat vyprávění a rady vesmírných veteránů. Zajímavou shodou okolností byl Scott nedávno vybrán jako první astronaut NASA pro roční misi na ISS. Na stanici se připojí ke mně, Terrymu a Antonovi začátkem roku 2015 a zůstane tam celých 12 měsíců. Nejspíš to nebude chutnat tak dobře jako ta uvítací večeře tenkrát ve Hvězdném městečku, ale určitě plánuji připravit nějaké uvítací jídlo, až se Scott na stanici ukáže se svou posádkou! To je ale budoucnost. Tenkrát v září 2010 se Scott připravoval na svou první dlouhodobou misi. O několik týdnů později na něj nečekal žádný zpáteční let domů. Namísto toho odletěl letadlem do Kazachstánu, odkud na své raketě odstartoval do vesmíru z rampy na Bajkonuru.“

Zdroj informací:
http://blogs.esa.int/

Zdroj obrázků:
http://blogs.esa.int/