„Jak vždy a všude ráda vysvětluji, naše Mezinárodní vesmírná stanice je velice bezpečné pracovní prostředí. Faktem však zůstává, že se tento komplex nachází ve vesmíru, obklopený vakuem a kroužící kolem naší planety rychlostí 28 000 km/h ve výšce 400 km. To všechno zapříčiňuje, že některé situace na stanici vskutku mohou být poměrně kritické a potenciálně i život ohrožující. Právě proto všechny posádky podstupují rozsáhlý výcvik, aby věděli, jak správně reagovat na možné nouzové scénáře. Tady je příběh z jedné takové nouzové simulace: požár na palubě!

Středa 30. ledna 2013

Bylo mi řečeno, abych se přemístila do modulu Columbus – evropské laboratoře na ISS. Mým dvěma dnešním kolegům, Nemovi a Markovi, bylo nařízeno, aby přešli do modulu Destiny, respektive do ruského servisního modulu Zvězda. Připevňuji si takzvaný špiónský mikrofon, který umožní instruktorům sedícím venku slyšet, co říkám. Tohle je vždycky divná chvíle: musíte prostě čekat, až se rozezní alarm. Víte, že se spustí a není nic, co byste mohli udělat, dokud se tak nestane. Kromě… no, můžete si všimnout, že zpoza panelů v modulu Harmony, který s Columbem sousedí, vychází kouř! Jedná se tedy o scénář, kdy kouřové detektory nespustí poplach, ale posádka zaznamená kouř. Nemo si toho všiml dříve než já a manuálně inicioval požární poplach stisknutím tlačítka ‚Požár‘ na panelu výstrahy a varování. Jakmile tak učinil, všechny reproduktory na stanici okamžitě začaly vydávat známý přerušovaný nouzový tón.

Brífink s instruktory před započetím nouzových simulací.
Zdroj: http://blogs.esa.int/

Souběžně je aktivována automatická sekvence pro případ požáru. Všechny ventilátory mezi jednotlivými moduly jsou vypnuty a ventily větracích šachet jsou uzavřeny. To zapříčiní přerušení jakéhokoli nuceného proudění vzduchu mezi moduly. Protože však doposud žádný detektor kouře nezaznamenal požár, ventilátory uvnitř jednotlivých modulů jsou ponechány v chodu. Díky tomu vzduch uvnitř každého modulu stále cirkuluje a dříve či později kouř doputuje až k detektoru a stanice tak bude vědět, kde se požár nachází. V ten okamžik budou vypnuty i ventilátory uvnitř modulů. Díky nedostatku kyslíku by snad mohl být požár brzy uhašen.

Pouze na tento způsob se však nemůžeme spoléhat. Jakmile je iniciován nouzový stav, všichni se přesouváme do servisního modulu, nebo také SM, jak mu rádi říkáme. Pro většinu scénářů je SM nejbezpečnějším útočištěm. Nachází se v ruském segmentu, kde jsou připojeny Sojuzy. To nám tedy garantuje volnou cestu k únikovým lodím. Americký i ruský řídící počítač jsou v SM neustále v chodu a jejich audio terminály nám umožňují spojit se s řídícími středisky v Houstonu a v Moskvě.

Toto je místo v servisním modulu Zarja, na kterém pracuje počítačový operátor. V servisním modulu máme vytištěné brožury s nouzovými postupy, řídící počítače, panel výstrahy a varování, a množství audio terminálů.
Zdroj: http://blogs.esa.int/

Během mého přesunu z Columba do SM musím projít kolem místa s viditelným kouřem v modulu Harmony. Protože nikdy nemůžete vědět, jak moc jsou spaliny toxické, musím na sobě mít kyslíkovou masku. Tu jsem si nasadila už v Columbu. Je k ní připojená kyslíková láhev, která poskytuje kyslík přibližně na 7 minut. Nestačí si masku jen nasadit, musím také otočit knoflík do pozice ‚nouzový stav‘. Toto nastavení v masce vytvoří pozitivní kyslíkový tlak, takže dovnitř nemůže proudit žádný kontaminovaný vzduch z modulu. Tak by to samozřejmě bylo ve skutečnosti. Toto je jen výcvik a není tady tudíž žádný opravdový proud kyslíku.

Nemo už na mě čeká. Uzavíráme poklop mezi moduly Harmony a Destiny a společně míříme do SM. Po cestě se jen krátce zastavíme v Unity, kde bereme dva přenosné analyzátory spalin. V SM už na nás čeká Mark. Ten mezitím uzavřel (ale nezajistil) poklopy do Sojuzů – je to preventivní opatření k uchování vzduchu uvnitř lodí. Také už zprovoznil nouzové spojení a rekonfiguroval jej tak, že spolu bylo na spojení i ruské a americké řídící středisko. Nakonec ještě stihl provést analýzu vzduchu. Atmosféra v SM je bezpečná k dýchání. Sundávám si svou kyslíkovou masku.

Nemo, který je velitelem ISS pro tento scénář, uskutečňuje hovor do řídícího střediska, aby nahlásil náš stav: všichni se nacházíme v SM, jsme v pořádku, vzduch je bezpečný pro dýchání, použili jsme jednu kyslíkovou masku a pracujeme na postupu týkajícího se viditelného kouře v modulu. Žádná odpověď… Instruktoři nás dnes chtějí provést nejhorším možným scénářem, kdy musíme situaci vyřešit sami. Myslím, že ve skutečnosti by bylo řídící středisko mnohem více nápomocné!

To co následuje je v podstatě lov na zdroj požáru. Nemo ani já jsme neviděli žádný zjevný zdroj kouře uvnitř modulu Harmony. To znamená, že oheň se nachází za nějakým panelem. Rozdělujeme se do dvou týmů. Nemo zůstává v servisním modulu a bude našim operátorem u počítače. Bude pátrat po selhavších elektronických součástkách a zařízeních, což může být dobrým indikátorem k lokalizaci ohně. Následně nám tyto informace předá.

Předsunutý tým hledá zdroj požáru zasouváním sondy analyzéru splain do požárních otvorů podezřelých panelů. Požární respirátory filtrují toxické produkty hoření.
Zdroj: http://blogs.esa.int/

Mark a já jsme předsunutý reakční tým, míříme zpátky do modulu Harmony a na sobě máme respirátory. Ty jsme si nasadili v Destiny, ještě před vstupem do oblasti s viditelným kouřem. Samozřejmě jde o cvičení, takže se nejedná o kouř z opravdového ohně. Nemo nám posílá pravděpodobná místa požáru na základě dat, která vyčetl v počítači. My podle toho strkáme sondu analyzéru skrze odpovídající požární otvory, abychom zjistili situaci za panely, a sledujeme u toho instruktory, kteří nám říkají, jaká data dostáváme. Po chvíli konečně dostáváme výsledky naměření oxidu uhelnatého, které jsou dostatečným důkazem k potvrzení místa požáru. Nemo okamžitě přechází k vypínání veškerého vybavení v této oblasti, a protože nám bylo řečeno, že jsme naměřili data odpovídající stále probíhajícímu požáru, pokračuje ve vypínání v kompletně celém modulu. No protože ale máme opravdu špatný den, ani tato opatření požár neuhasí. Nikoho nepřekvapuje, když nám instruktoři říkají, že hodnoty oxidu uhelnatého naměřené naším analyzérem stále stoupají. To mě i Marka donutí k přechodu na rozhodující zbraň: hasicí přístroje. Obsah celého jednoho přístroje vyprazdňujeme skrze požární otvor, takže celá přepážka za panelem je plná CO², což vyžene ven naprosto všechen zbývající kyslík, který by mohl sytit požár. Teď už by snad měl být opravdu konec! Po tom, co s Markem sesbíráme některé důležité vybavení, zavíráme za sebou poklop do modulu Harmony. V reálné situaci by odtud převzalo kontrolu řídící středisko a přišlo by s plánem úklidu a návratu do normálu. Protože jsou naše osobní kabinky právě v modulu Harmony, museli bychom to mezitím nějak zvládnout bez zubního kartáčku.

Pokud vypnutí proudu nezastaví požár, musíme použít hasicí přístroj, což znamená uvolnění obrovského množství oxidu uhličitého do atmosféry stanice. Z tohoto důvodu musíme vyměnit požární respirátory za kyslíkové masky.
Zdroj: http://blogs.esa.int/

Středa 3. července 2013

Doposud jsme měli s Terrym a Antonem, mými kolegy ze Sojuzu, pouze tříčlenné simulace nouzových situací. Jak ale víte, posádka na stanici se skládá ze šesti členů. Když na ISS v listopadu dorazíme, už tam bude posádka předchozího Sojuzu, která pak odletí v březnu. V ten okamžik se z nás oficiálně stane Expedice 43. Po několika týdnech se k nám připojí nová posádka dalšího Sojuzu a budeme tak zpátky v šesti. Včera jsme tedy měli příležitost procvičit si reakce na nouzové situace s naší první šesticí, tedy Expedicí 42. Přidal se k nám Butch, Jelena a Saša.

Co je jiného na postupech, když je provádí šest lidí? Obecně by se dalo říci, že je vše jednodušší, protože máte k dispozici více členů posádky, kteří se postarají o různé úkoly. Jak je ale při týmové práci běžné, je nezbytné mít mezi sebou dobrou koordinaci a komunikaci, jinak situaci ještě zhoršíte tím, že si budete vzájemně překážet.

Právě proto si Butch jako velitel Expedice 42 vyhradil před simulací čas, aby se ujistil, že všichni chápeme své role během různých reakcí na nouzové scénáře. Při situaci s požárem například je mou hlavní zodpovědností práce u počítače, na kterém hledám podezřelá místa na základě telemetrických dat. Kromě toho se ještě podle situace starám o vypínání dodávky elektrického proudu.  Během dekomprese pak zase pracuji s jedním s přenosných tlakoměrů. Sledujeme naměřené hodnoty po zavření každého poklopu mezi moduly, a pokud se únik vzduchu vyskytuje na naší straně, musíme přepočítat náš nový rezervní čas v menším objemu.

Samozřejmě, že reakce na nouzový stav je velice dynamickou situací. Než jsme začali cvičení, měli jsme připravený dobrý plán, ale také jsme byli schopni podle potřeby reagovat na změny a přizpůsobovat se. Všechno jde skvěle, pokud je mezi členy posádky jasná komunikace a můžete někomu předat zodpovědnost za nějaký úkol.

Jsem ráda, že mohu říci, že náš šestičlenný tým včera pracoval hladce a efektivně. To je velmi dobré znamení pro náš budoucí společný čas na oběžné dráze!“

Zdroje informací:
http://blogs.esa.int/
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
http://blogs.esa.int/