NASA včera již podruhé vyzkoušela technologii nafukovacího štítu s nadzvukovým padákem LDSD (Low Density Supersonic Decelerator), který by měl v budoucnu umožnit přistávat na Marsu s mnohem těžšími náklady, než je možné dnes. První pokus proběhl téměř přesně před rokem a všechno běželo dobře až do chvíle, kdy se náporem roztrhal padák. Druhý pokus včera probíhal přesně podle stejného scénáře – vynesení balónem do výšky téměř 40 kilometrů, odpojení, zapálení raketového motoru, nafouknutí postranních vzduchových vaků, vystřelení padáku. Bohužel i tentokrát došlo k jeho roztrhání. Řídící týmy přesto neztrácí naději. Analýzou nasbíraných dat a kamerových záznamů ve vysokém rozlišení, které jsou uložené na palubě by chtěli přijít závadě na kloub.
Během pokusu docházelo k přenosu videa v nízkém rozlišení – kvůli nižším nárokům na objem dat. Video není špičkové, ale člověk si s jeho pomocí udělá představu o průběhu celé zkoušky. Pokud byste měli zájem o bližší informace o celém projektu, můžete si přečíst náš starší článek.
Zdroje informací:
http://blogs.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
http://pbs.twimg.com/media/CHArYkQUYAArAQs.png
To je klasický vývoj a průzkum bojem. Tuším, že když vyvíjeli padák pro MSL, tak se jim při jednom pokusu v tunelu také roztrhl. Sice v dalších několika případech vydržel, ale to nestačilo. Několikrát to ještě zkoušeli a stále vše v pořádku. Prostě k vzteku. Přitom potřebovali toto roztržení pořádně rozfázovat a analyzovat, aby si padák nevybral špatnou chvíli zrovna u Marsu. Nakonec se ho tedy roztrhnout podařilo a paradoxně nastal jásot v řídícím centru 🙂
To je pravda. Tady se ukazuje, proč NASA tak zuřivě zkouší – pokud vychytá mouchy na Zemi, je pravděpodobné, že v ostrém provozu už to bude brnkačka.
Me prijde zajimava ta faze se spustenym raketovym motorem – to vypada, ze to neni vubec stabilizovane a leti to na vsechny strany, proc se to tak toci/kyve ? To je fakt spravne ?
Podle záznamu je celek stabilizován při chodu motoru rotací, na jednom místě komentáře se mluví že je „spin good“ . To je nejstarší, avšak také velmi účinný způsob stabilizace.
Máte pravdu – „talíř“ je při práci motoru stabilizován rotací.
Takže SIAD se podařilo nafouknout, padák vypustit a ten selhal. A LDSD jako celek opět vylovili nepoškozený?
Ten balón není žádnej drobeček. Pro představu je 6x větší než legendární vzducholoď Hindenburg. Jenom hélium by do něj u nás stálo dvacet milionů korun. A k tomu ještě cena samotného balónu…
Dostat třítunovou placku stíhačkou někam do 20 kilometrů a použít o fous silnější raketu by přece přece mělo vyjít mnohonásobně levněji. Nebo už NASA nemá pořádný letadlo?
Ono po sedmdesáti letech intenzivního výzkumu horních vrstev atmosféry, pokusech při nadzvukových rychlostech, po desítkách letů X-15, po raketoplánech a navíc v době neuvěřitelně výkonných superpočítačů schopných modelovat kde co, je docela smutné, že se to ani napodruhé nepovedlo.
Stíhačka by to jen komplikovala. Dostala by se jen do poloviční výšky oproti balónu, raketový motor by musel být silnější, nést více paliva – sestava by byla těžší. Balón má navíc oproti stíhačce menší horizontální rychlost. Každopádně se ukazuje, že namodelovat něco je jedna věc a realizovat druhá. Podmínky v těchto rychlostech jsou opravdu extrémní.
To zařízení má opravdu mizernou aerodynamiku pro let v nižších vrstvách atmosféry. Stíhačka by s tím měla dost velké problémy. Spíš se dívím, že nepoužili na náplň balónu mnohem levnější vodík. v takto kontrolovaném prostředí by mělo být riziko vznícení zanedbatelné.
Druhá věc je, jestli je padák pro Mars opravdu vhodným zařízením. Jestli nezkusit zpomalit o atmosféru normálně pomocí tepelného štítu a dosednout už jen s raketami, které jsou tak jako tak nezbytné, protože zpomalení padákem na měkké přistání na Marsu nestačí.
Řekl bych, že použití padáku je pro Mars velmi vhodné. Jsou s ním dobré zkušenosti. Zatím pokaždé byl při pokusu o přistání padák použit a doplnily ho buď airbagy nebo trysky. Otázka je, jak by to fungovalo, kdyby měly trysky zpomalovat sestavu v plné rychlosti včetně rozpáleného tepelného štítu, což je docela drsné prostředí.
Myslel jsem systém podobný Crew Dragonu (ve verzi přistávající bez padáku), který také zpomaluje i s tepelným štítem. Štít by teoreticky po dostatečném zpomalení šel odhodit, aby se sestavě resp. jejím raketovým motorům odlehčilo. Rychlost po zpomalení štítem bude na Marsu sice vyšší (hádal bych podle testování padáku kolem Mach 4 kdežto na Zemi pod Mach 0.5), ale to není nic, s čím by si raketový systém neuměl poradit. Otázkou je potřebné množství paliva vzhledem k hmotnosti padáku. Řídící systém bych po úspěchu Sky Crane s Curiosity považoval za solidně otestovaný.
V současné době je padák podle mého názoru jediný možný prostředek. Přistávání výhradně pomocí trysek není pořádně vyzkoušeno ani na Zemi. Navíc přece jen příletová rychlost k Marsu je o něčem jiném než s jakou se vstupuje z nízké oběžné dráhy do atmosféry Země. MSL vstupovala rychlostí 4000 m/s a štít se oddělil až když rychlost sestupu klesla na 125 m/s. Motorický sestup pomocí Sky Crane začal až při asi 80 m/s., což podle mého názoru nemůžeme pokládat za prověření možnosti motorického sestupu úplně bez padáku. Třeba to vidím špatně, ale těch pohonných látek by bylo potřeba opravdu hodně. Navíc když už se padák správně rozvine (a to se zatím daří), tak až do jeho oddělení nemá co selhat.