Asi každý fanoušek kosmonautiky zaznamenal informaci, že se na pražském výstavišti v pavilonech B a C koná výstava pojmenovaná Gateway to space, tedy hezky česky Brána do vesmíru. Pokud byste chtěli tuto výstavu spatřit na vlastní oči, dlouho neotálejte. Expozice bude otevřená pouze do 28. června. Na návštěvu tak máte už méně než měsíc. Jelikož jsme v minulých týdnech výstavu navštívili, rozhodli jsme se připravit pro Vás tento článek. Neobvyklý bude v tom, že jej vytvořilo pět autorů našeho portálu. Každý si z výstavy odnesl jiný zážitek, takže Vám, čtenářům, můžeme poskytnout pestrý přehled.

Ondřej Šamárek
Na výstavu Gateway to Space jsem mířil s jistým váháním. Měl jsem za to, že jde o expozici, určenou hlavně laické veřejnosti a budou na ní prezentovány známé a nijak vzácné artefakty a makety kosmické techniky. Má představa však během prohlídky vzala zčásti zasvé.

Výstava byla uspořádána chronologicky, od prvních raketových pokusů až po maketu modulu Destiny, který je součástí ISS. Mezi vystavovanými kousky se daly najít i zajímavé skvosty. Svými popisky nijak nevybočovaly z řady dalších exponátů, proto u nich nepostávaly davy lidí – velké plus pro nás!

Jednou z pozoruhodností byla laminátová maketa orbitálního úseku Sojuzu. Na tomto zeleném vejčitém předmětu by nebylo nic zvláštního – kdyby se ovšem nejednalo o konkrétní kus, který sloužil k výcviku posádek letu Sojuz/Apollo v polovině 70. let! Dívat se na kus historie bylo fascinující, zvláště při vědomí toho, že někde na něm jsou otisky prstů Leonova, Slaytona a dalších…

Další unikát byl skryt v malé vitrínce hned vedle makety kokpitu raketoplánu. Takřka v utajení odpočívaly za sklem oranžové potrhané tenisky. Chyběl u nich jakýkoli popisek, nicméně jejich oranžová barva mi v hlavě rozsvítila varovnou kontrolku. Při bližším pohledu si bylo možné všimnout kusu konstrukce, ke kterému byla jedna z tenisek upevněna a náhle bylo vše jasné – byla to obuv jednoho z členů posádek americké orbitální stanice Skylab! Podle opotřebení to mohly být dokonce letěné kusy. Malou úpravou – přípravkem v podrážce – demonstrovaly jednoduchý způsob, jakým se astronauti fixovali na svá pracovní místa na podlaze Skylabu.

Zvláštní zmínku si ovšem zaslouží také maketa základního modulu stance Mir. U vchodu do interiéru viselo varování před možnou závratí po vstupu dovnitř. Na palubě modulu pak návštěvník pochopil, proč maketa onen nápis nese: podlaha měla náklon přibližně 35° a interiér tak působil lehce dezorientujícím dojmem. Jednoduchý způsob, jak přiblížit pozemšťanům radosti stavu beztíže…

Velmi pěkným gestem bylo i zařazení českých družic řady Magion a také cubesatu VZLUSAT-1, který má v roce 2016 testovat rentgenový dalekohled a vzorky materiálů, určených k radiačnímu stínění.

Naopak velmi rozporuplně byl prezentován údajný kousek měsíčního kamene, na jehož řez bylo možné sáhnout skrze otvor ve vitríně. Krom cedulky „Dotkněte se Měsíce!“ chyběl jakýkoli další popis nebo upřesnění, celá věc tak vyvolává dojem, že šlo spíše o podivný žert…
Výstava Gateway to Space je vydařenou expozicí, v jejímž rámci si na své mohou přijít jak laici, tak znalci kosmického výzkumu a jeho historie. Občasné chyby popisků byly vyváženy několika skutečně raritními exponáty, díky nimž rozhodně stála cesta do Prahy za to!

Tomáš Kohout
Celkově na mě udělala výstava velmi dobrý dojem. Hned v úvodu potěšila expozice věnovaná „dřevním“ dobám raketové techniky. V hlavní hale překvapila možnost si některé z exponátů osahat. Měsíčního kamene nebo ovládacích prvků laboratorního modulu kosmické stanice se nedotýkáte každý den. Neotřelým a originálním řešením byl model hlavního modulu stanice MIR, který proti sobě postavil vaše zrakové centrum a vestibulární aparát. Malinké zklamání přišlo v interaktivní části výstavy, kde některé z atrakcí byly určeny pouze pro děti, přestože i my, přerostlé děti, bychom se na nich dozajista vyřádily. Naštěstí možnost otestovat své schopnosti při virtuálním přistání s raketoplánem mezi zakázané ovoce nepatřilo.

Jsem rád, že se Pavlu Toufarovi podařilo do výstavy zakomponovat i českou sekci. Vidět v reálu Magiony nebo nový český cubesat VZLUSAT-1 s unikátním rentgenovým teleskopem, je opravdu zážitek, který potěší české srdíčko.

Radim Fedič
První co mě zarazilo když jsem s kámošem vešel do prostorů výstavy byla tma. Exponáty a tabule s textem byly sic nasvětleny dobře, ale nebyl jsem schopný udělat jedinou kvalitní fotku. Také občasná chybka – chápu že například R-7 Sojuz a Vostok můžou laikovi připadat jako to samé, ale předpokládám že tuto výstavu nedělal laik. Nejvíc mě ale dostala jedna věta ve filmu, kdy byl světelný rok použit jako časová jednotka. Tohle by se opravdu nemělo stávat.

Na to všechno jsem jsem ale úplně zapomněl, jakmile jsem došel k prvnímu modelu 1:1. Ačkoliv to byl jen model, bylo úžasné vidět jak ty stroje jsou velké. Skafandry ve vitrínách byly naprosto úžasné. Nádhernou podívanou byla část určena programu Apollo. Lunar Rover 1:1 se všemi detaily byl naprosto úžasný! Ale měsíční kámen byl docela o ničem – mohu sice říkat že jsem se dotkl Měsíce, ale vzhledem k tomu, že byl seříznutý a dokonale vyleštěný, bylo to jako bych se dotýkal kachliček v koupelně.

Jakožto „uchyl“ na ruský vesmírný hardware jsem si dosytosti užil část s pověšenými modely ruských stanic a lodí. Nejvíce jsem si užil model základního modulu Miru 1:1 do kterého se dalo vlézt. Detailní interiér byl natočený o několik stupňů, což vyvolávalo pocit kosmické nemoci, kdy člověk neví kde je nahoře a kde je dole. Nenápadně na mě z rohu vykukoval model Orionu – taktéž v životní velikosti. Řeknu Vám, dokud to neuvidíte na vlastní oči, nedojde Vám jak je to velké! Část se simulátory byla poměrně odbyta.

Simulátor přistání raketoplánu mi připadal jen jako počítač s hrou Orbiter v tématicky namalované krabici. Multi-axis trainer jsem si ale samozřejmě musel vyzkoušet a nelituji toho. V suvenýrech mohli prodávat také něco „obecně z kosmonautiky“ a ne jen všemožné věci s logem výstavy. Nejvíce mi na této části vadilo, že i přes to, že byla nejlépe osvětlena, bylo zde nejméně věcí k focení. I tak jsem si ale výstavu velmi užil a každému, kdo by se mě zeptal, bych ji doporučil.

Milan Štrup
Na výstavu jsem se dílem těšil, dílem jsem byl zvědavý, jak se organizátoři popasují s náročným tématem. Za sebe musím říci, že není čeho litovat, rozhodně se nenechte otrávit škarohlídy, kritizujícími kvalitu vystavovaných modelů. O naladění návštěvníků se hned po vstupu postará pohled do Verneovy Columbiady a na Goddardovu průkopnickou raketu. V dalších prostorách výstavní plochy si můžete prohlédnout tréningový exemplář orbitální sekce Sojuzu, na kterém si lze ověřit technologický pokrok učiněný na poli pilotovaných kabin v porovnání s maketou kosmické lodi Orion.

Za zmínku stojí model slavného lunárního vozítka z programu Apollo, který mě příjemně překvapil kvalitou provedení – je plně srovnatelná s modelem, který je k vidění Technickém muzeu ve Speyeru. Jedním z hitů je nepochybně průchozí maketa modulu ISS. Návštěvníci si mohou osahat typické přepínače, racky a další zařízení, vše působí vskutku realistickým dojmem, takže si – až na ten chybějící pocit beztížného stavu – můžete připadat jako člen posádky. Druhým vrcholem je model základního bloku ruské orbitální stanice Mir. Zde se pořadatelé návštěvníkům vtipným způsobem postarali o prožitek kosmické kinetózy: celý model je totiž uvnitř pootočen asi o 30 stupňů okolo podélné osy. Nikdy bych nevěřil, že se můj vestibulární aparát nechá ošálit tak primitivní fintou, a to i přes obdobný zážitek ze zmíněného Speyeru, kde byl pootočený celý Boeing. Je pravda, že na mě samotného kouzlo působilo jen napoprvé, ale i tak nápad oceňuji.

Všechny repliky působí opravdu autenticky. Dalším pozoruhodným exponátem je měsíční kámen. Tento konkrétní je navíc zvláštní tím, že byl k dispozici i pro další smysl – samozřejmě mám na mysli hmat. Vadou na kráse bylo, že určený otvor v plexisklu měl dovolovat kontakt pouze se zbroušeným povrchem. Přiznávám se bez mučení, využil jsem svých štíhlých prstů a sáhl si na přirozený povrch. Pro našince nelze opomenout sekci českých satelitů. Samozřejmě tu byli k vidění významní zástupci flotily dnes už historických Magionů. Další – tentokrát aktuální – český počin na poli kosmického výzkumu je VZLU-sat 1. Jedná se o cubesat (mimochodem průkopníky cubesatové filozofie byly také zmíněné Magiony) složený ze dvou unifikovaných krychlí.

A především je vybaven ve své třídě zcela unikátním rentgenovým teleskopem určeným k pozorování Slunce. Zvláště pro laickou veřejnost jsou jistě lákadlem výstavy simulátory a trenažéry, bohužel některé jsou přístupné pouze mladším účastníkům. Všem přístupný simulátor ovládání raketoplánu byla vlastně počítačová hra zabalená do makety. Zkušenost je to sice unikátní, jelikož samotnou hru se mi ke stažení nalézt nepodařilo, ale na druhou stranu obdobný zážitek přece jen několik her zprostředkovat umí. Celkově mohu návštěvu jen doporučit, klidně i s předškolními dětmi, pro které je tu i dětský koutek, a zvláště interaktivní část výstavy zaujme i odrostlejší potomky.

Samuel Slavkovský

Výstava GateWay to Space ma príjemne prekvapila. Našiel som tam množstvo zaujímavých modelov ruských a amerických sond, rakiet či iných vedeckých strojov určených na skúmanie vesmíru. Pozitívne hodnotím hlavne ruskú sekciu so stanicou MIR, do ktorej sa dalo vojsť. Vnútri to mnou poriadne zamávalo. Kvôli nakloneným stenám vo mne „miestnosť“ vyvolala miernu nevoľnosť. Veľmi dobrý spôsob, ako sa vžiť do kože kozmonautov.

Potešila aj Americká sekcia, v ktorej sa exponáty venovali hlavne pristátiu na Mesiaci. Zaujímavý bol však aj model chystanej lode Orion. Je fajn zistiť na vlastné oči, koľko priestoru budú mať astronauti pri cestách mimo gravitačnú sféru Zeme.

Rozhodne odporúčam Gateway to Space navštíviť.

Dušan Majer
Moji kolegové už napsali všechno důležité. Nemá tedy cenu, abych opakoval již vyřčené. Podívám se tedy na výstavu trochu obecněji. Před výstavou jsem četl na internetu názory, že se některým lidem nelíbí, že nepřináší nic nového a tak dále. Psal mi jeden návštěvník, že byl z výstavy zklamaný, že všechno, co tam bylo znal ze zahraničních knih, které si kupuje a výstava tak pro něj byla ztrátou času.

Je potřeba si uvědomit, že výstava Gateway to space je určena pro širokou veřejnost, přesto to tu není podané polopatě a něco nového tu může objevit i člověk, který se kosmonautice věnuje. V první řadě má výstava zprostředkovat zážitek, který člověk běžně nezažije, má nadchnout mladé lidi a ukázat jim krásy letů do kosmu. Výstava má přinášet ucelený přehled vývoje kosmonautiky od prvních krůčků až po budoucnost letů do vesmíru. Organizátorům se podařilo dát dohromady povedenou směsici exponátů. Muziku tvrdí kousky zapůjčené z návštěvnických center NASA.

Pokud by byla výstava určena pro špičkové znalce kosmonautiky, kteří by se tu měli dozvědět něco, co nezjistili z mnohaletého studia knih, tak taková výstava by nebyla pro běžnou veřejnost atraktivní.

Výstava byla celkově zpracována chytře – návalům velkého množství lidí se podařilo zabránit chytrým zařazením promítaného pořadu, takže hlavní expozice zůstávala přijatelně zaplněná. Organizátoři si dali záležet i na tom, jak exponáty na návštěvníky působí. Řekl bych, že tohle je (kromě exponátů samotných) velmi silná stránka expozice. Hudba a navržené osvětlení dokáží velmi dobře ovlivnit náladu. Výsledná atmosféra tak ještě prohloubí celkový pozitivní dojem, který si člověk z výstavy odnáší.

Dojem z výstavy lehce kazilo jen pár drobných chybiček – například nepřesný překlad promítaných filmů, prohození Sojuzu a Progressu na popisku, nebo překlepy na info panelech. Ale to jsou jen detaily, kterých si jednak běžný návštěvník nevšimne a navíc se jedná jen o drobnosti, které na celkové vyznění výstavy nemají vliv.

Pokud tedy chcete strávit velmi příjemné odpoledne v pěkně udělané expozici a třeba se i něco dozvědět, určitě na výstavu zavítejte. Nebudete litovat. Jak už psali kolegové výše – na své si přijdou jak milovníci modelů, tak i hračičkové, kteří mají rádi počítačové hry. Pokud se ale považujete za znalce kosmonautiky, na výstavu můžete jít také, jen asi nečekejte, že se dozvíte něco nového. Pokud Gateway to space navštívíte se záměrem pobavit se, určitě nebudete litovat. Za sebe mohu říct, že já jsem návštěvy nelitoval ani trochu a všechny pochybnosti, které jsem předtím měl, se rozplynuly v prach.

Cena vstupného: 300 Kč dospělí ve všední den, 200 Kč děti 6 – 15 let, o víkendu +50Kč
Otevírací doba: Otevřeno DENNĚ do 28.6. od 9:00 do 20:00
Ideální cesta: Do Prahy se sbíhají všechny dopravní tepny ČR, Výstaviště je dobře přístupné MHD i autem
Parkoviště: Hned vedle muzea
Webové stránky: http://www.branadovesmiru.cz/

TIP pro rodinný výlet: Doporučujeme navštívit i další pavilony na pražském výstavišti – například mořský svět.

Zdroje informací:
http://www.branadovesmiru.cz/

Zdroje obrázků:
Foto Ondřeje Šamárka
Foto Milana Štrupa