„Pískání. Stejně jako můj kolega Alex, který je hned vedle mě, špulím rty a pilně to zkouším, ale výsledky jsou nevalné. Pískání je možná až moc jednoduchý úkol, ne však, když je tlak vzduchu v našich skafandrech Orlan méně než poloviční oproti atmosférickému tlaku u hladiny moře. Vzduch je tedy až moc řídký na to, abychom dokázali vyprodukovat ty správné zvuky. Dokonce i výška našich hlasů je pozměněna s tím, jak řídký vzduch prochází našimi hlasivkami. Ochraptělost v mém hrdle je pak doplněna celkovým nezvyklým pocitem uvnitř mých dýchacích cest. Není nepříjemný či znepokojivý, jen je pro mě úplně nový.

Pondělí 5. listopadu 2012

Popravdě nebylo cvičení dnešního dne nijak moc odlišné od několika simulací, kterými jsme prošli minulý týden ve Výcvikovém středisku kosmonautů ve Hvězdném městečku. Oblékli jsme si na sebe naše modré, vodou chlazené spodní prádlo s malými trubičkami, ve kterých cirkuluje voda za účelem odběru tepla z našich těl. Připojili jsme skafandr Orlan k elektrické energii, zapnuli jeho počítač a prošli jsme několika úvodními kontrolami konfigurace. Nakonec jsme „vstoupili“ do skafandru, jak říkají naši ruští přátelé. Ve skutečnosti si totiž Orlan neoblékáte, ale vlezete do něj: musíte nejdříve připojit komunikační kabely z vašeho headsetu, vodní trubičky ze spodního prádla, kabely snímající lékařskou telemetrii a odesílají data o vaši srdeční frekvenci, tělesné teplotě, dechové frekvenci… zapnete ventilátor a vodní čerpadlo, a poté konečně vstoupíte do skafandru skrze dvířka na zádech, které pak za sebou zavřete zatáhnutím za ocelové lanko vepředu. Docela jednoduché!

Jakmile jsme uvnitř skafandru, přesouváme se do fáze operací v přechodové komoře, což znamená, že vykonáváme všechny úkony, které musí být vykonány předtím, než z přechodové komory vypustíme vzduch a otevřeme poklop do vesmíru. Co kdybychom ze všeho nejdříve zkontrolovali, jestli nám ze skafandru neuniká vzduch? Za tímto účelem otevřeme kyslíkové potrubí, které do skafandru vede z palubních zásob, a v podstatě skafandr nafoukneme. Není to moc odlišné od obyčejného nafouknutí balónku. Poté zhruba jednu minutu pozorujeme, co se děje. Skafandr není naprosto vzduchotěsný stejně jako ten balónek. Za určitý čas se tak jako tak vyfoukne, takže skafandr Orlan ve skutečnosti stoprocentně netěsní. My pozorujeme ručičku tlakoměru, a pokud je úbytek tlaku v rámci akceptovatelných limitů, kyslík z lahví skafandru bude stačit ke kompenzaci ztrát a udrží skafandr nafouknutý po několik hodin.

Musím přiznat, že zkoušce těsnosti jsem dnes přikládala významnou pozornost. Když jsme tohle procvičovali ve Hvězdném městečku, nikdo kolem nás vakuum nevytvářel. Ale tady ve Zvězdě, což je firma, která skafandry Orlan vyrábí, je plán přesně opačný. Koneckonců, nacházíme se ve vakuové komoře.

Po zkoušce těsnosti znovu vyrovnáme tlak s okolním prostředím a vyfoukneme Orlan. V tento okamžik opět otevřeme přívod kyslíku do skafandru a zajistíme tak, že nahradíme veškerý vzduch uvnitř čistým kyslíkem. Při předchozích cvičeních jsme tento krok simulovali namísto jeho skutečného provedení. Zamyslete se nad tím. Pokud tlak kolem vás zůstane na hodnotě okolo 1 atmosféry (to je náš normální atmosférický tlak na úrovni moře), tak abyste mohli procvičovat práci v nafouknutém skafandru, musíte jej natlakovat na hodnotu vyšší než je tento okolní tlak. Je tedy potřeba mít ve skafandru tlak 1,4 atmosféry nebo přesněji řečeno o 0,4 atmosféry více, než je tlak v okolí. V takovém případě není potřeba dýchat čistý kyslík – v normálním vzduchu je kyslíku dostatek. Dnes ale kolem sebe hodláme vytvořit vakuum, takže tlak uvnitř skafandru nakonec bude opravdu jen 0,4 atmosféry. Při tomto tlaku už vzduch neobsahuje dostatečné množství kyslíku potřebného k našemu dýchání. Vždyť víte, že 80 % vzduchu tvoří dusík. Takže právě proto si musíme být jistí, že všechen vzduch ve skafandru nahradíme čistým kyslíkem.

Přechod na tlak 0,4 atmosféry dále představuje ještě jeden problém. Problém, který je dobře znám všem potápěčům: riziko dekompresní nemoci. Takže po tom, co jsme se ujistili, že v našich skafandrech nezůstal žádný dusík, musíme počkat půl hodiny, abychom zajistili, že se dusík vyloučí také z našeho těla. Dnes žádné rychlé přeskočení tohoto kroku! Nyní jsme připraveni. Simulujeme otevírání ventilu a podpůrný tým zapíná vakuové čerpadlo. Během několika minut se okolní tlak sníží na 0,01 mm rtuťového sloupce. Takový tlak byste zažili ve výšce 65-70 km nad mořem. Pro tréninkové účely jej můžeme považovat za vakuum.

S tím jak je vzduch vypouštěn z komory, slyším obvyklé praskání skafandru, který se nafukuje. Cítím, jak se prostor uvnitř zvětšuje a měkké vnitřní membrány u mých rukou a nohou tvrdnou a stávají se tvrdou zdí. Všechno mi připadá známé a povědomé i přesto, že má mysl si je vědoma faktu, že okolní tlak tentokrát doopravdy klesá k nule. A poté z ničeho nic je ten rozdíl velice patrný. Okolní zvuky na pozadí, kterých jsem si ani nevšímala, se postupně tlumí, až úplně zmizí. Jsme akusticky izolovaní od našeho okolí s výjimkou hlasů podpůrného týmu, které k nám mluví skrze komunikační kabely.

Líbí se mi utlumené zvuky. Líbí se mi změna ve výšce hlasu a nezvyklý pocit v mých dýchacích cestách. Líbí se mi všechny ty malé příznaky, které mi připomínají unikátnost této zkušenosti, a jsem vděčná doktorovi u konzole, který nás pobízí, abychom zkusili zapískat. Výcvik astronauta je především o přetváření mimořádných zážitků v tak známé události, jak to jen lze ještě předtím, než je zakusíme naostro. Čas od času se ale ráda na minutku zastavím a prostě si tuto unikátnost užívám.

Podívejte se na následující video, které bylo natočeno během našeho výcviku se skafandry Orlan.

Předtím než je nám umožněno uskutečnit testy ve vakuové komoře a hlavně před jakýmkoli tréninkem výstupů do volného kosmu pod vodou, musíme s Alexem ukázat zběhlost v ovládání veškerých součásti skafandru Orlan a také ve zvládnutí všech procedur v přechodové komoře před a po výstupu do volného kosmu. Vše provádíme ve speciálním zařízení ve Výcvikovém středisku kosmonautů ve Hvězdném městečku. Je zde k dispozici perfektní replika ventilů přechodové komory a ovládacího panelu stejně jako poklop, kterým kosmonauti vystupují mimo stanici. Navíc je zde možné provést jeden speciální trik, který nasimuluje stav beztíže. Jakmile vstoupíme do Orlanu, skafandry jsou zavěšeny a jejich hmotnost je vyvážena. Díky tomu se můžeme relativně lehce přesouvat po konstrukci při souhrnné hmotnosti skafandru a těla činící přibližně 200 kg. Jedná se o velice realistický trénink, při kterém se budují důležité schopnosti a důvěra.

Více fotografií z mého výcviku se skafandrem Orlan si můžete prohlédnout na Flickeru.

Neděle 22. září 2013

Ráda bych se podělila o několik dalších myšlenek o skafandru Orlan a výcviku s ním. Lidé se mě ptali, jestli se Orlan výrazně liší od skafandru EMU, který má NASA. Řekla bych, že ano. Zaprvé, velice rychle se obléká. Jak můžete vidět na fotografii níže, prostě do něj jen vlezete, zavřete za sebou dvířka a jste připraveni k natlakování a přesunu pod vodu nebo do vakua.

Dalším velkým rozdílem je, že Orlan je natlakován na vyšší hodnotu okolo jeden a půl násobku hodnoty než EMU. To vám sice dává větší rezervu v případě netěsnosti, avšak snižuje to zručnost a vyžaduje o něco více energie pro pohyb v tvrdším skafandru. Stejně jako u mnoha jiných věcí se jedná o kompromis mezi mnoha rozdílnými potřebami!“

Zdroje informací:
http://blogs.esa.int/
https://plus.google.com/

Zdroje obrázků:
http://blogs.esa.int/
https://plus.google.com/