„Je tady den odletu. Zcela jistě se nejedná o mou oblíbenou součást výcviku a života astronauta. Nemám ráda neustále balení zavazadel a přesun na jiné místo. Ve Hvězdném městečku mám přiděleno ubytování, což znamená, že pokaždé když jsem tady kvůli výcviku, přebývám v pokoji číslo 32. Avšak pokud jsem pryč, mohou tohoto pokoje využít další pracovníci ESA, kteří zde přijedou na služební cestu. To znamená, že při každém odjezdu odsud si musím sbalit a uložit do skladu všechny věci, které si nechci vzít s sebou. Připadá mi to trochu jako vkládání jednoho života do mrazáku zatímco na chvíli letím někam jinam žít jiný život.
Pátek 26. července 2013
Kvůli nevlídným dopravním podmínkám v Moskvě a jejím okolí obvykle vyrážíme z Hvězdného městečka 4 až 5 hodin před odletem letadla. Pokud je venku sníh, může to být i dříve. Naopak trochu později můžeme vyrazit mimo dopravní špičku, jako tomu bylo například dnes. Náš zkušený řidič Nikolaj dnes ráno zaklepal na mé dveře v pět hodin.
Nyní už jsem ve Frankfurtu a čekám na vlak do Kolína nad Rýnem. Musím se dnes odpoledne postarat o nějakou tu kancelářskou práci v Evropském středisku astronautů. Jak tady tak sedím v rušném terminálu, je podivné když si vzpomenu, že jsem ještě včera večer jezdila v poklidném Hvězdném městečku na svém kole. Nebo že jsem včera touto dobou seděla v křesle mé „jiné“ kanceláře. Pro lepší představu vám ukážu fotografii.
Zdroj: https://plus.google.com/
Při včerejší simulaci požáru jsem se toho hodně naučila, zejména pokud jde o rozložení úkolů mezi mě a Antona. Když jde do tuhého, distribuce práce je nesmírně důležitá!
Neděle 28. července 2013
Právě teď na čtyři týdny mířím do Johnsonova vesmírného střediska kvůli americkému výcviku. Po krátké cestě vlakem z Kolína na frankfurtské letiště dnešního brzkého rána mě teď čeká jedenáctihodinový let do Houstonu. U mé brány čeká Airbus A380 a nástup co nejdříve začne. Jak můžete vidět na fotografii, do téhle obří bestie se nastupuje skrze tři terminály na různých podlažích!
Zdroj: https://plus.google.com/
Netěším se na sedmihodinový časový rozdíl. Vlastně devítihodinový, pokud to porovnáme s Hvězdným městečkem, kde jsem byla teprve před dvěma dny. Únava a jakási opožděnost způsobená časovým posunem je pro mě tou největší překážkou v životě astronauta. Po mezikontinentálním letu mi vždy trvá týden až deset dní než se dostanu do normálního spánkového rytmu. Možná právě proto, že jsem velký spáč a jsem zvyklá usnout během několika sekund po tom, co se má hlava dotkne polštáře, není vyrovnání se s narušením spánkového cyklu šálkem mého čaje.
Každopádně to vnímám jako součást výcviku. Na Mezinárodní kosmické stanici dochází k posunům spánkového cyklu poměrně často. Zejména se tak stává, když posádka musí dohlížet na přílet zásobovací lodi jako je Progress, ATV, HTV, Dragon nebo v blízké budoucnosti Cygnus. Jak si jistě dokážete dobře představit, časy dokování nejsou určeny harmonogramem posádky ale orbitální mechanikou, startovními okny a požadavky týkající se orbitálního dne a noci.
Experimentuji se záměrným a opatrným přístupem k posunu spánku. Dnes dopoledne nosím sluneční brýle, abych redukovala vystavení dennímu světlu, zatímco je v Houstonu noc. Dnes v noci jsem pak schválně spala pouze několik hodin v naději, že mi to pomůže spát po většinu letu do Spojených států. Za pár týdnů se v Johnsonově vesmírném středisku zúčastním briefingu ohledně technik vypořádávání se se spánkovým posunem. Těším se, až se naučím nějaké užitečné triky!“
Zdroj informací:
https://plus.google.com/
Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/
