Soukromá raketa Falcon 9 se opět chystá na cestu k obloze. Cílem je vynést telekomunikační družici TurkmenÄlem 52E na dráhu přechodovou ke geostacionární – pozorní čtenáři už jistě pochopili, že pokud Falcon vynáší telekomunikační družici na GTO, tak padá možnost záchrany prvního stupně. Raketa tedy nemá přistávací nohy ani roštová kormidla. Při cestě na oběžnou dráhu si nosič sáhne až na dno sil a pro přistání nebude mít dostatek paliva. Ale i přesto bychom měli tomuto startu věnovat pozornost.

Původní plány počítaly se startem už 16. března, ale všechno zkomplikovala dodatečná kontrola heliových nádrží. Podle některých náznaků totiž hrozilo, že nádrže na této raketě mohou být negativně ovlivněny chybou na výrobní lince. SpaceX zvolila opatrný přístup spočívající v kontrole a případné výměně nádrží. Kvůli odkladu startu sáhla SpaceX po prohození pořadí – přednost dostalo vypuštění zásobovací lodi Dragon – ke startu došlo 14. dubna. SpaceX nejdříve oznámila start dalšího Falconu už na 24. dubna, ale nakonec termín posunula o tři dny. Pokud tedy ke startu dojde bez odkladů, bude dva starty SpaceX dělit pouze 13 dní, což bude o jeden den méně než je firemní rekord. Současné plány počítají s vypuštěním v pondělí 28. dubna v 0:14 SELČ, přičemž startovní okno trvá 90 minut.

Nejnovější aktualitou v rámci příprav je úspěšné dokončení statického zážehu, který raketa Falcon 9 absolvovala 22. dubna. V brzkých ranních hodinách opustil nosič montážní halu a vydal se na startovní rampu, kde jej hydraulické zařízení vztyčilo do vertikální polohy. Technici následně natankovali oba stupně palivem a okysličovadlem, načež provedli zkoušku elektrických systémů. Následovala simulace odpočítávání zakončená krátkým zážehem motorů. SpaceX díky tomu ověřila správnou funkci nejen palubních, ale i pozemních systémů a tím pádem i připravenost na úterní start. Důležité bylo, že se nikde neobjevil žádný únik – dokonale těsnily nejen palivové, ale hlavně heliové nádrže, na které byly upřeny zraky více, než obvykle.

Po dokončení zážehu dojde k vyčerpání paliva z nádrží, sklopení rakety do vodorovné polohy a jejímu transportu zpět do haly. Tady se s nosičem spojí samotný náklad – v aerodynamickém krytu schovaná telekomunikační družice TurkmenÄlem 52E. Po nezbytných kontrolách bude náklad připojen k hornímu stupni a celá raketa opět zamíří na startovní rampu – tentokrát už naostro. V první fázi startu se bude o pohon starat devět motorů Merlin 1D na prvním stupni, které budou hořet necelé tři minuty. Po odhození prvního stupně se zažehne jediný motor horního stupně, který má hořet zhruba 6 minut. Po jeho vypnutí bude sestava na dočasné parkovací dráze.

Zhruba 27 minut po startu se stupeň zažehne znovu – tentokrát přibližně na minutu. Úkolem je vytáhnout nejvyšší bod oběžné dráhy(apogeum) do výšky 35 000 kilometrů. Tím úkol Falconu končí – k oddělení vynášené družice od horního stupně dojde zhruba půl hodiny po startu. TurkmenÄlem se v dalších týdnech s pomocí vlastních motorů vyškrábe až na geostacionární dráhu a sníží sklon své dráhy vůči rovníku na nulu. Jak už napovídá celé označení družice – jejím pracovním prostorem bude 52. stupeň východní délky. Pojďme si o něm říct trochu více.

Už jen s názvem jsou trochu problémy – pro družici, kterou má Falcon vynést se totiž používají rovnou tři názvy – TurkmenistanSat /TurkmenÄlem 52E / MonacoSat. Tento satelit postavila společnost Thales Alenia Space a bude jej provozovat turkmenské ministerstvo komunikací ve spolupráci se společnostmi Space Systems International-Monaco a SES. Jedná se o první telekomunikační družici, kterou bude provozovat Turkmenistán – objednávka na její výrobu dorazila do firmy Thales v roce 2011 poté, co Turkmenistán založil vlastní kosmickou agenturu. Jedním z jejích prvních úkolů bylo ustanovení podmínek pro telekomunikaci založenou na satelitech.

Turkmenistán ale neměl přidělený slot na geostacionární dráze. Zdejší ministerstvo se tedy dohodlo s firmou Space Systems International Monaco na tom, že turkmenský satelit bude formálně umístěn do slotu, který byl alokován pro Monako. Jenže nic není zadarmo a firmě SES tím pádem za tuhle menší rošádu patří 12 transpondéru v pásmu Ku, které se nachází na TurkmenÄlem 52E.

Satelit je postaven na platformě Spacebus-4000C2, která poskytne palubní elektronice až 16 kW. Družice má tvar kvádru s rozměry 2,2 x 2,0 x 4,5 metru. Základní konstrukce je vyrobena z uhlíkových vláken se strukturou na bázi včelích pláství. Satelit využívá tradiční chemický pohon, který bude mít na starosti nejen výstup na geostacionární dráhu, ale i následné drobné korekce oběžné dráhy – k tomuto účelu bude sloužit sestava malých trysek – každá s tahem 10 N. Jako palivo se používá hypergolická (samozápalná) směs monometylhydrazinu a oxidu dusičitého. Hlavní tryska disponuje tahem 420 N a má specifický impuls 319 sekund.

Družice vážící 4730 kilogramů má na oběžné dráze pracovat 16 let. Celkem bychom na její palubě našli 38 aktivních transpondéru v pásmu Ku – 26 jich patří Turkmensitánu, zbytek po celou existenci satelitu obhospodařuje (jak jsme psali již výše) společnost SES. Ta by měla této možnosti využít k šíření svých služeb do regionu Blízkého Východu a severní Afriky.

Zdroje informací:
http://www.spaceflight101.com/

Zdroje obrázků:
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/7971321_orig.jpg
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/1900146_orig.jpg
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/867874_orig.jpg
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/4144436_orig.jpg?446