Přemýšleli jste někdy o tom, jak tvoří články redaktor kosmonautického portálu? Určitě to musí být dobrodružná činnost! Rozhovory s kosmonauty a dalšími lidmi z branže jsou jeho denním chlebem. Agentury ho zvou na předváděčky nových kosmických lodí a sond. Kosmonautická muzea má prochozená od sklepů pod střechu. Už v nich ani neplatí vstupné, protože ho tam všichni berou jako součást inventáře. Většinu času si létá po světě, aby mu neušel žádný zajímavý start rakety. Ověšen fotoaparáty a kamerami věhlasných značek, fotí dění na kosmodromu ze všech možných pozic a úhlů. Kdyby mu v tom nezabránila ochranka kosmodromu, byl by ochoten si lehnout i pod plameny trysek, aby získal exklusivní záběry. Pak telemostem zprostředkovává užaslým divákům své zážitky z místa dění.
Byla-li toto vaše představa, dnešním článkem vám jí zboříme jako pověstný domeček z karet. Činnost běžného redaktora by se dala shrnout do těchto hesel:
Čte hromady knih o kosmonautice a všelijak jinak se vzdělává v oboru, aby mohl z daných znalostí čerpat při tvorbě.
Pak sedí u počítače a pročítá spoustu zdrojů, kde hledá hlavně témata pro své články.
Při psaní článku většinou narazí na informace, které nejdou jinde ověřit…
…nebo odborný termín. Zjišťování jeho přesného významu mu zabere víc času než zbytek článku.
Pak hledá obrázky, kterými by svůj článek oživil. Ty nejlepší většinou nejsou volné a tak si na ně musí nechat zajít chuť.
Přemýšlí nad vhodným názvem, přičemž se mu vkrádají do mysli taková hodnocení jako:
moc bulvární
moc nudné
moc dlouhé
A nakonec ještě administrativa redakčního systému spočívající v zařazení do rubrik, přidělení jmenných štítků, jazykové korektuře, …
A teď už zbývá jenom článek naplánovat. Podívá se, kdy je nejbližší volný termín. Přestože předchozích několik dní bylo v kalendáři mrtvo, teď překypuje články, které nesnesou odkladu a tak se na jeho dílko dostane nejdříve za týden.
Nakonec sladká odměna. V den vydání článku lačně sleduje počty přečtení, hodnocení článku a čeká na pochvalné komentáře.
Zbytečně! Překlepy, jež mu při korektuře unikly a upozornění na faktické chyby od lidí, kteří danou problematiku mají v malíku víc než on, jsou mu trpkou odměnou. Ale zase večer, až vše doladí, může ulehnout s pocitem úlevy, že článek je po všech opravách gramaticky i obsahově správně.
Ale nebojte, přece jen se někdy redaktor čirou náhodou ocitne v pravém ráji tohoto řemesla, jaký jsme nastínili v úvodu článku. Bohužel to není tak často, jak bychom si všichni z redakce přáli. Tímto článkem, ve kterém jste se o kosmonautice nedozvěděli zhola nic, jsme chtěli oslavit dnešní den zasvěcený všemožným nachytávkám, kanadským žertíkům a bavení se na úkor ostatních. Slibujeme, že se po této malé odbočce vracíme zase zpátky k seriózním článkům odpovídajícím tématickému zaměření našeho portálu.
Za obrázky děkuji svojí manželce Daně, která má již s uměleckou tvorbou v oboru kosmonautiky jisté zkušenosti. Konkrétně v podobě plastik s vysokou přidanou hodnotou pro chuťové buňky.
Zdroj náhledového obrázku:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/SphericalCow2.gif
Paráda a pravda pravdoucí! Hned se mi líp pije ranní kafe, díky!
Rádo se stalo.
No Tomáš, ja ťa nechcem jedovať, ale máš tam chybu! V piatom odstavci, predposledná veta,štvrté slovo do začiatku vety, tretie písmenko, máš otočené od pravého uhla.
Dobrý pokus. Málem jsem jí šel hledat přesně podle 14.odstavce, druhé věty. 😀
PS: Pani Dana má skutočne šikovné ruky, ale pravdepodobne sa jej výtvory rozpadnú ešte pred dosiahnutím obežnej dráhy.
Vyřídím pochvalu. Skutečně by jednotlivé bloky asi odpadávaly, aniž by jim k tomu řídící počítače daly pokyn. 😀
Však by to technici sežrali už při předstartovní přípravě a na kosmonauty by se nedostalo 🙂
Super clanek, uz jsem o tom skoro uvazoval ale prijde me ze programovani open source veci pro jednocip s 2kB ram je mnohem mensi pakarna 🙂
Díky. Bohužel nemůžu porovnat, jelikož poslední věc, kterou jsem neprogramoval na standardním PC, byl automat na kávu řešený pomocí operačních zesilovačů. Proti němu je tvorba článku daleko snazší záležitostí. 😉
Nemá chybu 🙂
Dík. Předpokládám, že jako autor máš podobné zkušenosti. 😀
Čítajúc začiatok článku som si veru pretierala oči… mohla som tušiť, že to bude vtip! Ja som tiež na „mieste činu“ bola len raz, ak sa to vôbec dalo považovať za miesto činu, lebo to bolo múzeum. Zvyšok len teória z kníh, webu a dlhoročné trable spomínané v článku – najmä s redakčnými systémami som sa teda natrápila. A tiež by ma zaujímalo, čo je to za telepatické spiknutie, keď sa po dlhom tichu všetci rozhodnú hodiť na server články akurát vtedy, keď ja! 🙂
Skvelý humor (cez slzy) aj ilustrácie, najviac sa mi páčila Enterprise so solárnymi panelmi. Ale pobavilo napríklad aj to, že Sojuzy budú lietať ešte v dobe, keď budeme mať ponorky na Encelade! 🙂
Muzeum je skvělé místo, kde se kumulují artefakty z různých míst činu. Přiznám se, že „zářez na pažbě“ v podobě návštěvy kosmodromu mi chybí a ještě asi dlouho chybět bude. Ještě, že máme například Streetview (http://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?f=78&t=1374).
Přeplněný kalendář neodkladnými záležitostmi bývá jen v určitých obdobích souvisejících se zvýšenou aktivitou na kosmodromech a ve vědeckých institucích. Většinou před dobou letních dovolených a na konci roku. Tam je u té které agentury důležité zejména kdy končí fiskální rok. 😀
U nás v redakcii nakopenie článkov nie je spôsobené neodkladnými záležitosťami ako skôr tým, že ak už kolega vyvesil článok, v ten deň nebudem ja dávať svoj, ani deň po tom, vzhľadom na našu bežnú frekvenciu. Nech je ich rozstup v rámci možností čo najrovnomernejší.
Ešte by som chcela dodať, že týždenný odklad publikácie sa dá využiť v autorov prospech. Áno, keď je autor plný nadšenia, nepáči sa mu, že ľudia výsledok jeho snahy nebudú obdivovať hneď, ale ak si ho po tom týždni tesne pred publikáciou zase prečíta, môže odhaliť predtým nevidené chyby, ktoré by mu inak vytkli čitatelia.
Díky za tip na eliminaci tzv. provozní slepoty, což je stav kdy bez dostatečného časového odstupu autorův mozek nevidí chyby, jelikož si do textu dosazuje správné výrazy. Do procesu ovšem negativně vstupuje má záliba v motivaci hořícím termínem. 🙂
Je to těžké, ale vyplatí se. Tedy mně, protože Kosmonautix rád čtu a nikdy nevynechám.
Díky.
Děkujeme za přízeň. Přiznejme si, že Kosmonautix děláme nejen pro čtenáře, ale taky trochu pro sebe. Vždycky se nemůžu dočkat až otevřu známou adresu, kde na mě čeká článek, který připravil některý z kolegů.
Napadlo mě, že bych k tomu mohla napsat ještě něco z pohledu partnerky jednoho z autorů… o našlapování po špičkách kolem zavile se tvářícího tvora, který na všechny dotěrné dotazy, požadavky a prosby odpovídá v nejlepším případě tichým a hlubokým vrčením, v nejhorším vyštěknutím „Došlo kafe“… o šťavnatých komentářích na adresu těch „expertů“ z té či oné agentury, pokud se údaje o datech, hmotnostech a vzdálenostech liší o více než jeden řád… o neméně šťavnatých komentářích na adresu internetového providera ve chvíli, kdy je potřeba odeslat definitivní verzi na server… ale radši jsem se kousla do klávesnice 😀 . A stejně – až si to přečte, hodí po mně pantofel 😀
Přiznávám se bez mučení, že z podobných technických důvodů taky různě obracím oči v sloup nebo přidám jadrnější výraz. Ovšem ohledně vyrušování ze psaní jsem na tom trochu líp. Když manželka vidí, že píšu článek, tak mi raději už nic neříká, protože ví, že jsem přepnutý do jiného světa. I když někdy vypadám, že vnímám, nemusí tomu tak být. Neboť ten soustředěný výraz znamená pouze to, že se snažím nezapomenout sesumírovanou, avšak ještě nezapsanou větu. Holt manželky to mají občas s námi těžké. Výjimkou byl tento článek, který jsme tvořili společně.
A to ste ešte šťastný človek, že manželku vôbec máte… 🙂 Aj keď mužom to asi ženy vo všeobecnosti viac tolerujú, než muži ženám. Aspoň podľa mojich skúseností muži od žien, čo píšu o kozmonautike, dávajú radšej ruky preč! 😀
Možná by bylo řešením najít si partnera se stejným koníčkem. Najít někoho takového v blízkém okolí asi bude dost připomínat ono známé hledání jehly v kupce sena. Takže daleko efektivnější bude zkusit navázat kontakt na nějakém kosmonautickém fóru nebo FB skupině s tímto zaměřením.
Žena ani nemusí psát o kosmonautice, aby byla považována za exota 🙂 a aby dokázala jiného exota pochopit. Stačí, když je vůbec nějak technicky zaměřená. A takových je nás hodně, i když třeba nepíšeme, ale „jenom“ překládáme, a naším oborem není kosmonautika, ale stavebnictví, strojírenství, elektrotechnika, bezpečnost práce…. Takže zas tak komplikované to s tím výběrem nebude, jen hledejte :-). A prozradím Vám malé tajemství – my techničky sice brbláme (jako já výše), ale normálního chlapa bychom vedle sebe stejně nesnesly… 😉
Tak u nás doma je to dosti podobné 😀 Moje milá je už také naučená mě při psaní nerušit. Ovšem když je to důležité a já jsem zahloubaný v jiném světě, tak může rušit jak chce a já stejně nevnímám. To pak vypadá třeba tak, že k tomu v sobotu ráno sednu, začnu psát a ona: „Ty píšeš článek? Tak to tě nebudu rušit.“ pak kolem třetí hodiny odpoledne prochází kolem, na něco se ptá, ale jelikož nic neslyším a neodpovídám, tak po chvíli jen sama pro sebe dodá: „Jo ty ještě píšeš…“ 😀
Jinak děkuji za pobavení a skvělý článek i ilustrace.
Rádo se stalo 🙂
Ty mě snad sleduješ ne? 😀 😀 Jinak si neumím vysvětlit tu přesnost… 😀
Hacknuté archivy NSA jsou prakticky bezedné. 😀
Jsem rád, že i další autoři článků trpí podobnými problémy a nejsem v tom sám.