Ruská raketa Proton patří ke světové špičce – silnější než ona je pouze americká Delta IV Heavy. Vývoj se ale zastavit nedá a proto se již několik let pracuje na drobných vylepšeních tohoto nosiče. Na kosmodromu Bajkonur se v těchto dnech chystá ke svému prvnímu startu zástupce již čtvrté vývojové řady. V čem spočívají vylepšení a jaký náklad má vylepšený Proton vynést do vesmíru? O tom všem bude pojednávat dnešní článek.
Prvnímu letovému testu nové americké lodi Orion jsme se na našem webu věnovali již v několika článcích. Nyní má za sebou budoucí vlajková loď americké pilotované kosmonautiky několik dalších drobných krůčků, které vedou k její realizaci. Samotný Orion se již začíná podobat kosmické lodi a pozadu nezůstává ani raketa Delta IV Heavy, která poslouží jako nosič. Přichází proto čas na další sumarizující článek, který shrne všechny střípky pěkně na jednu hromadu.
Pokud máte rádi náš seriál Krásy modré planety, který Vás jednou za čas vezme na virtuální cestu kolem světa, jistě Vás potěší zpráva, že právě vyšel jeho další díl. I tentokrát Vás pozveme na Mezinárodní vesmírnou stanici a díky snímkům z aparátu amerického astronauta Ricka Mastracchia se podíváme na magicky působící tvary a barvy nejrůznějších koutů naší rodné planety. Stejně jako obvykle je i tentokrát připraveno dvacet fotografií.
Všechno se to seběhlo v několika okamžicích… Stroj se odlepil od země a nejdříve stoupal do výšky 150 metrů. Tam pilot snížil tah motoru, aby simuloval sestupovou trajektorii v šestkrát nižší gravitaci Měsíce. Vše probíhalo normálně, podivná příšerka s názvem LLRV klesala k betonu základny Ellington přesně po plánované dráze. Deset metrů nad zemí se LLRV zastavil a pilot začal opět stoupat k další simulaci sestupu. Už byl ve výšce 70 metrů, jenže potom se začalo dít něco neobvyklého. Stroj se sklonil přídí dolů a začal nabírat dopřednou rychlost. Pilot se pokoušel nechtěný pohyb korigovat, ale LLRV si postavil hlavu. Naklonil se doleva, evidentně mimo kontrolu pilota. Ten pochopil, že nemá jinou možnost a v téměř devadesátistupňovém náklonu zmáčknul spouště na krajích svého katapultovacího sedadla. Silný raketový motor sedadla jej skrze polystyrenovou stříšku kabiny LLRV odnesl do bezpečí. Necelé tři sekundy poté se nešťastný stroj roztříštil na trávníku vedle dráhy. Pilot dopadl jen o sedm sekund později na svém padáku…
Nenechte se zmást, nemáme na mysli skutečný stroj času tak, jak jej známe z mnoha vědecko-fantastických filmů. Evropská kosmická agentura, respektive její představitelé a pracovníci takto ale skutečně nazývají mikrovlnný teleskop Planck, jemuž se v dnešním díle našeho seriálu budeme věnovat. Důvod, proč je tento teleskop nazýván strojem času, je prostý. Planck se zabýval monitorováním prastarého kosmického mikrovlnného pozadí, které je v astronomii spíše známo pod názvem reliktní záření. Je to první forma elektromagnetického záření, které ve vesmíru vzniklo a tak není pochyb o tom, že pohled na něj je skutečnou cestou do hlubin minulosti.
Zvykli jste si, že k nedělnímu obědu patří souhrn toho nejzajímavějšího, co kosmonautika přinesla v průběhu uplynulého týdne? Pokud ano, jistě Vás potěší, že přichází již 83. díl seriálu Kosmotýdeník. Dnešní vydání, tak jako každý týden, obsahuje tři velká témata – úspěšný start soukromé rakety Falcon 9 v1.1, první úspěšný let druhého testovacího zařízení Grasshopper a řeč bude i o konci americké lunární sondy LADEE. Na úplném konci článku pak najdete jako obvykle několik krátkých informací, které by nevydaly na celý článek.
Startu třetí objednané lodi Dragon k ISS jsme se na našem blogu věnovali už několikrát. Nejprve přišla informace, že první stupeň dostane výklopné nohy, díky kterým bude nacvičovat měkké přistání na mořskou hladinu, řešili jsme i samotnou kosmickou loď a náklad v ní. Start byl původně naplánovaný na pondělní pozdní večer, ale nakonec se musel odložit. Včera už ale probíhalo všechno podle plánu a soukromá raketa Falcon se vydala na cestu k obloze.
Když v únoru roku 2011 startoval z mysu Canaveral raketoplán Discovery na misi STS-133, byl v centru pozornosti humanoidní robot americké výroby pojmenovaný Robonaut-2, který se měl stát trvalou součástí Mezinárodní vesmírné stanice. Po několika měsících začala posádka pomalu zapínat jeho systémy a zkoušet, jak se chová ve stavu beztíže. Postupně začal robotický člen posádky plnit i první jednoduché úkoly. Jelikož všechny testy dopadly dobře, můžeme se těšit na vylepšení, které možnosti Robonauta ještě zvýší.
Změny na hvězdném nebi pozorují lidé už tisíce let. S rozvojem astronomie jsme se dočkali přesnějších popisů pozorovaných jevů a nákresů, které mohou pomoci i dnešním moderním astronomům. Opravdový boom nastal ve 20. století, kdy se astronomie roztáhla po celém elektromagnetickém spektru s čím dál větším rozlišením. Kosmonautika zase dovolila vystěhovat teleskopy do kosmu a co víc, dovolila si objekty ve Sluneční soustavě doslova zblízka ohmatat. Díky tomu můžeme obdivovat dynamiku vesmíru, nejen toho vzdáleného, ale i v našem blízkém okolí. Ovšem kousek, který se nyní povedl sondě Cassini nemá patrně zatím v dějinách výzkumu vesmíru obdoby. Sondou Cassini byl zdokumentován vznik malého ledového objektu v prstencích Saturnu, který může být novým měsícem a může také poskytnout vodítka k pochopení procesu tvorby známých měsíců planety.
Jak jsme před pár dny psali v tomto článku, ISS se v současné době potýká s poruchou počítačového systému MDM. Poškozený záložní exemplář je umístěný na vnější části stanice, konkrétně na příhradovém nosníku S0. Astronauti tedy budou muset pro jeho výměnu vystoupit do otevřeného prostoru. Než se tak ale stane, je potřeba provést sérii přípravných prací. jejich kolotoč se na palubě Mezinárodní vesmírné stanice právě roztáčí.
