Tajné satelity mají v sobě něco magického. Podněcují naši zvědavost a touhu dozvědět se informace, které nejsou veřejně dostupné. Proto pokaždé, když odstartuje některý z tajných satelitů, které patří pod federální Národní průzkumný úřad (National Reconnaissance Office), strhne se na internetu velký zájem veřejnosti. Část neinformovaných čtenářů s protiamerickými náladami prská, protože nechápe, že tajné družice vysílají na oběžnou dráhu všechny kosmické velmoci, druhá část se naopak pídí po nepřímých informacích a snaží se na jejich základě sestavit mozaiku, která jim ve výsledku může poodkrýt oponu tajemství. A právě takový bude náš dnešní článek. Zkusíme zjistit, jaký je účel armádního satelitu NROL-35.

Na Vandenbergově základně se v minulých týdnech připravovala na start druhá nejsilnější verze rakety Atlas V – konfiguraci 541. Toto trojmístné číslo znamená, že nosič má pětimetrový aerodynamický kryt, 4 urychlovací bloky na tuhá paliva a jednomotorový horní stupeň. Stejná verze se mimochodem použila například pro vypuštění vozítka Curiosity k Marsu. Tentokrát byl ale na paluibě tajný náklad označený kódem NROL-35. Po startu se souběžně používá i označení USA-259.

Start se musel nadvakrát odložit kvůli počasí, ale v sobotu 13. prosince ve 4:19 našeho času. Po 95 sekundách raketa odhodila vyhořelé urychlovací bloky a tři a půl minuty po startu došlo k odhození aerodynamického krytu. V tu chvíli skončil také přímý přenos, aby ze záběrů nebylo možné identifikovat náklad.

Motor RD-180 přestal podle plánu pracovat za další minutu a po něm přišel ke slovu horní stupeň osazený motorem RL-10C, který si při tomto startu odbyl svou premiéru. Jeho první zážeh podle dostupných měření vynesl náklad na dočasnou eliptickou dráhu s apogeem ve výšce 2 200 kilometrů. Po krátké době došlo k dalšímu zážehu, který vytáhl apogeum nahoru. Krátká přeletová fáze je důležitá ze dvou důvodů – jednak umožňuje lépe umístit apogeum a satelit navíc během přeletu stoupá nahoru, takže při druhém zážehu zároveň zvyšuje perigeum.

Respektovaný sledovač družic, Ted Molczan, uvádí, že náklad byl umístěn na dráhu 1 120 x 37 560 km se sklonem 63,5°. K separaci satelitu od horního stupně došlo pravděpodobně 50 minut po startu. Oficiální potvrzení úspěšného startu přišlo 75 minut po startu. Centaur pak po dvou hodinách provedl běžný úhybný manévr, aby nebyl na případné kolizní dráze s nákladem. Následoval krátký retrográdní zážeh, který jej měl nasměrovat k zániku v atmosféře na jih od Austrálie.

Jakmile satelit odstartoval, utichly oficiální informace. O dalším osudu satelitu jsou už informovány pouze úřady, které s ním mají co do činění. Neznáme účel satelitu a federální úřady neinformují ani o jeho oběžné dráze, což je u tajných družic běžný postup. Ale pojďme zkusit z nepřímých důkazů odvodit alespoň část informací, které nejsou oficiální. Samozřejmě. Při dedukcích se můžeme splést, ale takovéto detektivní pátrání je v mnoha ohledech atraktivní. Pojďme tedy po stopách tajné družice.

Ze všeho nejdříve se musíme zaměřit na dráhu, kam se raketa po startu vydala – start se dal běžně sledovat, takže tato informace se zatajit nedala. Stejně tak se při každém startu rakety musí vydávat varování pro letecký a námořní provoz ve střelecké oblasti. Podle těchto informací se zdá, že satelit mířil na oběžnou dráhu Molnija.

Tato eliptická oběžná dráha je skloněna vůči rovníku buďto o 116,6, nebo o 63,4° jako tomu bylo v tomto případě. Její oběžná doba kolem Země je shodná s polovinou siderického dne. Za den tedy uskuteční dva oběhy kolem Země – její nejvyšší bod dráhy leží někde kolem 40 000 km. Jako první tuto dráhu využívaly sovětské komunikační družice Molnija, odkud pochází název této dráhy.

Díky zvolenému sklonu oběžné dráhy má Molnija jedno specifikum – její perigeum (i apogeum) leží vždy nad stejným místem povrchu Země. Běžná dráha Molnija je orientována tak, že má apogeum nad severní polokoulí. Podle zákonů nebeské mechaniky se v okolí apogea satelit pohybuje nejpomaleji. Díky tomu satelit tráví velkou část své oběžné dráhy ve větších výškách. Pokud se jedná o telekomunikační družici, pak poskytuje své služby po dobu osmi hodin / jeden oběh kolem planety. Když se jedná o průzkumné družice, tak mohou dlouhého času v okolí apogea využít ke sledování prakticky libovolného bodu na severní polokouli.

Výhodou dráhy Molnija je to, že je pro vynesení satelitu méně energeticky náročná než doprava na geostacionární dráhu. Další výhodou je lepší pokrytí oblastí kolem pólů, kam družice z GEO vidí jen velmi špatně. Dosavadní satelity spadající pod úřad NRO, které využívají dráhu Molnija patří do kategorie Trumpet pro elektronický průzkum a část systému Satellite Data System na vysoké oběžné dráze.

Pojďme se teď podívat na nosnou raketu. Pro starty družic systému Satellite Data System na geostacionární dráhu se používá prakticky jen verze 401 – čtyřmetrový aerodynamický kryt, žádné urychlovací bloky a jednomotorový horní stupeň. Z tohoto úhlu pohledu může být použití druhého nejsilnějšího Atlasu V, tedy konfigurace 541 naddimenzované. Tato verze má pětimetrový aerodynamický kryt, čtyři urychlovací bloky a jednomotorový horní stupeň. Pokud bychom na tuto raketu posadili pěnou raketu systému SDS, bylo by to jako jít na komára s minometem.

Ve hře je tedy možnost, žer se jednalo o satelit ze série Trumpet. Možná i se subsystémem SBIRES-HEO, který slouží k včasnému varování před odpálením nepřátelské rakety . Tyto satelity se podle zkratky HEO umísťují na vysoce protáhlé oběžné dráhy. Podle dostupných informací byl satelit HEO-3 převezen k integraci v polovině roku 2013, což by časově odpovídalo termínu startu NROL-35. Obě dosavadní družice systému SBIRS HEO letěly na vylepšených satelitech Trumpet (NROL-22 v roce 2006 a NROL-28 v roce 2008).

Malá odbočka do historie – Satelity Trumpet začaly fungovat v 90. letech, kdy nahradily třídu družice Jumpeseat. Jejich historie se začala psát v roce 1971, kdy startoval první exemplář – tehdy se použila raketa Titan III (33) B. Do roku 1983 proběhlo sedm startů družic Jumpeseat,přičemž na oběžnou dráhu se dostalo šest satelitů. Tři družice Trumpet startovaly vletech 1994, 1995 a 1997 na raketách Titan IV. Nové družice Trumpet byly těžší než Jumpeseaty – jejich váha byla okolo pěti tuny, zatímco Jumpeseaty měly jen okolo 700 kg. Tento nárůst hmotnosti by mohl leccos napovídat o rozšíření možností družice.

Veřejné informace k družicím Trumpet nejsou k dispozici. Důvěryhodné zdroje hovoří o tom, že satelity disponují velkou rozkládací drátěnou anténou s průměrem přes sto metrů, aby sbíraly slabé radiové signály ze vzdálených oblastí, což může signalizovat změny v armádní aktivitě na různých zájmových místech. Spekuluje se o tom, že družice Trumpet vyrábí firma Boeing.

V roce 2006 se začalo pracovat na druhé generaci, která se označuje také jeho „Improved (vylepšený) Trumpet“. K prvnímu startu došlo v roce 2008 na raketě Delta IV M+ (4,2) a druhý start byl na Atlasu V 411, který poslal družici na dráhu Molnija.

NROL-35 ale použil ještě silnější nosič – navíc s pětimetrovým ochranným krytem, což by mohlo naznačovat buďto návrat k původním (nevylepšeným) satelitům Trumpet, nebo naopak start třetí generace těchto družic. Stále zůstává ve hře i možnost, že se jedná o úplně nový typ družice určený pro protáhlou oběžnou dráhu. Mnoho informací v příštích týdnech poskytnou amatérští sledovači oblohy po celém světě, kteří jsou už teď natěšení na jeho přesné zaměření, které může pomoci s upřesněním jeho účelu.

Specifikem je samotné logo a plakát NROL-35, které jsou jako vždy plné symboliky a jeho luštění nedá spát mnoha analytikům. Na plakátu vidíme elementární symboly vzduchu, země a ohně (shora dolů). Logu dominuje ženská postava s fialovými vlasy a svítícíma očima, která drží trojzubec – zde je možná inspirace řeckou mytologií a bohem Poseidónem. Kromě toho ale trojzubec tvoří insignii, kterou nosí příslušníci jednotek SEAL. Trojzubec v tomto případě reprezentuje zemi, moře a vzduch, což trochu koresponduje se symboly z plakátu. Podle jedné z interpretací loga to znamená, že NROL-35 je průzkumný satelit, který monitoruje aktivitu na celé planetě.

Atlas V, který vynesl družici NROL-35 na oběžnou dráhu se ale o slovo přihlásil ještě jednou – 13. prosince okolo šesté hodiny ráno viděli pozorovatelé z Velké Británie, Německa, ale i dalších států na nebi podivný objekt, který jim připomínal kometu. Nešlo ale o žádnou záhadu – to jen horní stupeň rakety prováděl bezpečnostní úkony. V té době už měl za sebou brzdící zážeh, který jej měl nasměrovat ke vstupu do atmosféry. Jenže do tohoto ohnivého finále stále chybělo ještě asi deset hodin.

Aby se předešlo zahřívání paliva v nádrži od Slunečních paprsků, což by mohlo vést i k explozi a tím pádem k navýšení počtu kosmického smetí. Horní stupeń proto otevřel své ventily, aby uvolnil tlak v nádržích. A právě díky tomu mohli Evropané pozorovat objekt, který připomíná kometu. Ve výšce několika set kilometrů už totiž svítilo slunce a jeho paprsky se odrazily od mraku rozptýleného paliva.

Zdroje informací:
http://www.spaceflight101.com/
http://en.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/2381496_orig.png
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2014/12/USA-ATLAS-NRO-LAUNCH2.jpg
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/5696654_orig.png
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bf/Molniya.jpg 
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/2349749_orig.jpg
http://reseau.echelon.free.fr/reseau.echelon/images/GIF/chalet-mangum.gif
http://reseau.echelon.free.fr/reseau.echelon/images/GIF/Aorion2.gif
http://reseau.echelon.free.fr/reseau.echelon/images/GIF/Aadvancerdvortex.gif
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/6260547_orig.jpg