„První týden ve vesmíru je za mnou. Je čas se připravit na náš první týden plný práce na Mezinárodní vesmírné stanici. Jaké to ale bylo tady nahoře v posledních dvou dnech? Zejména dost privátnější a také velmi tiché, až to bylo zvláštní. Komunikace se Zemí byly velmi vzácné a typicky to byly pouze krátké hovory, například informování posádky, že kanál pro komunikaci se Zemí byl vyčleněn pro soukromý hovor s letovým doktorem či s rodinou. Během tohoto víkendu jsem uskutečnila oba tyto hovory, ale jen proto, že jsem na stanici dorazila před nedávnem a proto jsou pohovory s doktorem plánovány častěji.

Žádné jídlo, pití ani čistění zubů před odebráním slin!

Pondělí 1. prosince 2014

V budoucnu spolu budeme mluvit pouze jednou týdně během pracovního dne (s výjimkou případných zdravotních potíží). Na druhou stranu soukromé hovory s rodinou jsou také jednou týdně, ale zejména o víkendech. Díky webkameře navíc můžeme svým rodinám ukázat nejen vesmírnou stanici, ale také pohled z Cupoly!

Sobota je kromě toho úklidovým dnem. Butch, náš velitel ISS, nám přidělil různé moduly neruského segmentu. On se postaral o Uzlový modul 3 a PMM (Tranquility a Leonardo, pozn. redakce), Terry uklidil Uzlový modul 1, přechodový modul a laboratoř (Unity, Quest a Destiny, pozn. redakce) a mi byly přiděleny Uzlový modul 2, JEM (Harmony a Kibó, pozn. redakce), a Columbus. Zajisté jsem měla nejjednodušší úkol, jelikož nejnáročnější moduly na úklid jsou rozhodně Tranquility (kde máme toaletu a cvičíme zde) a Unity (kde jíme). V příštích týdnech se ale vystřídáme, takže každému se dostane podílu této zábavy.

K úklidu používáme vysavač na všech mřížkách ventilačního systému. Ty se dokážou dost zašpinit zejména proto, že všechny malé částečky poletující v modulech jsou dříve či později prouděním vzduch nasáty a zastaví se až na oněch mřížkách ventilace. Je velmi důležité udržovat tyto vstupy a výstupy ventilace čisté, abychom zajistili správnou cirkulaci vzduchu uvnitř stanice. Odstraňování oxidu uhličitého a obnova kyslíku jsou prováděny jen na některých místech a správná cirkulace zajišťuje, že máme všude dobrou atmosféru k dýchání.

Po vysávání, používáme dezinfekční ubrousky k vyčištění často využívaných povrchů a ploch, jako jsou rukojeti, mikrofony, počítače. Využíváme také možnosti a času k obecným kontrolám, například se ujišťujeme, že žádné vstupy a výstupy ventilace nejsou blokovány něčím, co je umístěno příliš blízko nich. Na fotce vysávám náš ubytovací sektor v modulu Harmony. Tento box umístěný v podlaze je můj vlastní. Butch a Terry bydlí na stěnách levoboku a pravoboku a Saša v boxu umístěném na stropě. Anton a Jelena mají svá místa pro spánek v ruském modulu Zvězda.

Středa 3. prosince 2014

Žádné jídlo, pití nebo čištění zubů před odběrem vzorků slin! Můj druhý týden na ISS začal a je čas začít sbírat vzorky pro několik experimentů týkajících se fyziologie lidského těla: Microbiome a Salivary Markers.

Když jsem se dnes ráno probudila a otevřela svůj rozvrh na notebooku (který se pro mé pohodlí nachází 10 cm od mého nosu v mém boxu pro spánek), našla jsem připomínku vloženou hned za čas probuzení: nejíst, nepít a nečistit si zuby před odebráním vzorků slin. Krátkou činnost k tomuto experimentu jsem prováděla už včera. Shromáždila jsem všechen nezbytný materiál a vybavení a uložila jej ve své obytné sekci, takže jsem měla vše připraveno k odebrání tří vzorků. Tento odběr budu provádět každý den po dobu následujících sedmi dnů.

Další krátký úkol v mém rozvrhu bylo uskladnění vzorků slin. Zjednodušeně řečeno, poputují do mrazáku nejpozději 30 minut od odebrání. Ale kam přesně? Na palubě máme tři mrazáky MELFI, každý se čtyřmi šuplíky. Každý šuplík má čtyři oddělené sekce a každá sekce má několik boxů. Protože to je velmi výkonný mrazák a vyžaduje mnoho energie, aby si udržel svou teplotu, pokaždé když ho otevíráme, nechceme, aby zůstal otevřený déle než 60 sekund. Stojí za to udělat si čas na to, abyste si byli opravdu jistí, kam se mají vzorky uložit. To samozřejmě platí zejména pro vyzvednutí vzorků, kdy musíte rychle najít to, co potřebujete, abyste to z MELFI přemístili do chladícího vaku, který bude dopraven zpět na Zemi. Mimochodem, zítra ráno si budu také odebírat krev. Protože to bude můj první odběr, jeden z našich zdravotních instruktorů bude v řídícím středisku v Houstonu připraven mi na dálku asistovat a odpovídat na jakékoli otázky.

Mimoto byli dnes moji trenéři na Zemi připraveni poskytnout mi zpětnou vazbu během mého dnešního tréninku na AREDu (více informací o přístroji ARED v předchozím díle, pozn. redakce), nad kterým dohlíželi. Během těchto cviční připravíte kameru a trenéři mohou v reálném čase sledovat vaše cvičení, formu prováděných cviků a předávat vám jejich názory, návrhy a připomínky. Propriorecepce ve vesmíru je dosti odlišná a můžete provádět svá cvičení se špatnou formou, bez toho aniž byste si to uvědomili, což může vést ke snížení efektivity nebo dokonce ke zranění.

ARED nepochybně vyžaduje, abyste si na něj zvykli. Když například provádíte dřep, nejen že zvedáte hrazdu nahoru, ale ještě k tomu tlačíte dolů nohama platformu, na které stojíte. A celý stroje se během toho volně pohybuje ve všech třech osách (tímto zamezíme přenášení nežádoucích sil na strukturu stanice). Během prvních několika cvičení, kdy jsem dělala dřepy, jsem měla po každém opakování pocit, že mě ten stroj nutí spadnout dopředu. Jakkoli je ale vaše cvičení náročné, ať už děláte bench-press nebo sklapovačky a ležíte svými zády na platformě, jedna věc je jistá – máte ten nejlepší výhled, jaký kdy jakákoli posilovna měla. Díváte se přímo dolů do Cupoly a skrze okna na planetu!

Mezi mnoha dalšími různými činnostmi uplynulých dvou dní byla jedna, která byla obzvlášť zábavná. Musela jsem odstranit konektor na těžce dostupném místě na konci modulu Destiny a kvůli tomu jsem musela zavřít přední poklop modulu. To je mimochodem docela závažná věc. Z bezpečnostních důvodů vždy necháváme všechny poklopy otevřené. V tomto případě i kdybych poklop nezavřela úplně ale jen ho posunula, musím se ujistit, že jsou všichni v Destiny nebo dále na záď od ní. Což znamená, že nikdo nezůstal odříznut od záchranné lodi (našeho Sojuzu) v případě nepravděpodobné situace, že by se poklop nějakým způsobem zasekl. Na fotce můžete vidět zavřený poklop a já se vznáším nahoru, abych dosáhla na konektor. Napravo také můžete vidět jeden z mrazáků MELFI, což jsou ty čtyři kulaté šuplíky.

Čtvrtek 4. prosince 2014

Nejdříve ze všeho bych chtěla s radostí oznámit, že jsem dnes ráno úspěšně poskytla vědeckému výzkumu pět zkumavek krve. Svědomitě jsem je odstředila a vložila do mrazáku. To vše v rámci experimentů Microbiome a Salivary Markers. Pro tento úkol mi byl přidělen Terry, aby mi pomohl a naše instruktorka Penny byla v Houstonu připravena zodpovědět naše otázky. Jediná věc, kterou bych k tomu dodala je, že… no… je fajn mít dvě ruce!

Se vzorky krve a slin bezpečně uloženými v mrazáku MELFI jsem svůj den začala obnovením tlaku v přechodové komoře modulu Kibó. Jak si možná vzpomínáte, minulý týden jsme vypustili malý satelit s pomocí japonského robotického ramene a tento satelit byl přemístěn ven ze stanice přechodovou komorou, která od té doby zůstala otevřená.

Poté jsem začala se sérií čištění, inspekce a malé údržby skříňového experimentu Biolab v Columbu, který je věnován biologickému výzkumu. Účelem bylo ujistit se, že je Biolab plně připraven k provádění následujících experimentů. Práce na Biolabu mi zabraly méně času, než bylo plánováno, takže jsem mohla začít balit věci pro zásobovací loď Dragon, která brzy přiletí. Během toho, co bude Dragon připojen ke stanici, budeme mít plné ruce práce. Je tudíž nezbytné mít všechen náklad, který se má vracet na Zemi, připraven předem, takže jej bude možné rychle naložit do lodi, když přijde čas.

Musela jsem také vyjmout hotový vzorek z 3D tiskárny, která je umístěna v inkubátoru. Tiskárna pracuje samostatně, ale několikrát za den musíme Butch nebo já odebrat vzorek, který byl vytisknut. Všechny tyto výrobky budou dopraveny na Zemi a budou porovnány s obdobnými vzorky vytištěnými stejnou tiskárnou na Zemi, aby byl určen vliv stavu beztíže na tisk.

Provedla jsem také několik plnících cyklů nádrže na moč našeho zařízení pro zpracování a úpravu moči, kterou jsem plnila z nádrže ruské toalety. Tohle pravděpodobně není téma k večernímu stolování, ale pokud vás zajímá, jak zpracováváme moč a vyrábíme z ní pitnou vodu, zůstaňte na příjmu. Pravděpodobně to bude téma jednoho z dalších zápisků v deníku!

Jen tak mimochodem, zkusila jsem držet mé paže podél těla (k čemuž jsem neměla absolutně žádný důvod) v přirozené pozici, ve které se nacházely celý můj život, pokud jsem stála. Je ohromující, kolik úsilí musím vynaložit, abych mé nic nevážící paže udržela v této poloze. Pro ně to vůbec není přirozená poloha, ve které by chtěly být.

Další věc, které jsem si všimla během cvičení je, že se mé ruce mnohem více unaví, když drží hrazdu například během mrtvého tahu. Nedokážu to vysvětlit, ale Terry si myslí, že by to mohlo být tím, že ruce používám celý den k tomu, abych se pomocí nich přemisťovala. To by mohlo být ono…

Nicméně teď už je pro mě čas jít spát. Od té doby, co jsem tady přiletěla, spím jako miminko. Nechávám se volně vznášet v mé malé kabině a nikde na mém těle necítím žádný tlak. Myslím, že mé tělo bylo odjakživa určeno k tomu, aby takto spalo.

Sobota 6. prosince 2014

Včerejšek byl na ISS díky Butchovi a Terrymu docela epický. O den dříve, než bylo původně plánováno, úspěšně dokončili extrémně komplexní několikadenní údržbu na jednom z našich dvou CDRA – Carbon Dioxide Removal Assebly (zařízení pro odstraňování oxidu uhličitého, pozn. redakce). S obrovskou koncentrací a pozorností k detailům a se spoustou podpory od pozemních specialistů dostaly zpátky do formy náš CDRA z Tranquility, takže jsme zpět ve stavu, kdy máme jednu funkční jednotku jako zálohu. CDRA je nezbytná součást pro naše přežití na ISS. Na vesmírné lodi zvané Země se o odstraňování oxidu uhličitého, který vydechujeme do atmosféry, starají rostliny. Na vesmírné lodi zvané ISS k tomu potřebujeme CDRA.

Co se týče mě, uskutečnila jsem první pokus experimentu ESA Skin-B. Provedla jsme sérii měření na specifických místech svého předloktí pomocí tří různých nástrojů. Stejná měření se stejnými nástroji jsem prováděla na Zemi před svou misí. Nejdříve jsem použila nástroj zvaný Tewameter, který měří vypařování vody z povrchu kůže. To indikuje ztráty vody napříč celou kůží, což nám napoví, jak je na tom bariérová funkce kůže. Druhý nástroj nazvaný corneometer měří míru vlhkosti. A nakonec jsem s použitím malé UV kamery mohla pořídit velmi detailní snímek povrchu mé kůže.

Zatímco je věda smyslem našeho pobytu zde, musíme se samozřejmě také starat o naši stanici a ujistit se, že zde můžeme žít jako lidské bytosti. Jak si jistě dokážete představit, dobře fungující toaleta je toho zajisté součástí. Včera jsem se poprvé dostala do útrob naší milované vesmírné toalety kvůli relativně jednoduché rutinní operaci – doplnění vody na splachování.

Samozřejmě nemáme typickou nádrž na splachování. Ale před každým použitím zapneme ventilátor, abychom aktivovali nutné odsávání. Tehdy projde potrubím malé množství speciální chemikálie zředěné s vodou z nádrže na splachování. To zabere několik sekund, rozsvítí se kontrolní světlo a toaleta je připravena na „Číslo 1“ *. Jednou za čas potřebuje tato splachovací voda doplnit. Normálně by nám stačilo pouze překonfigurovat ventily, abychom nechali vodu proudit do nádrží. To ale v minulosti způsobovalo přetlak, který aktivoval několik varovných kontrolek. Právě proto teď dočasně používáme jiný postup, abychom ulevili přetlaku během doplňování, o čemž se můžete přesvědčit na fotce vpravo.

Jedna věc, nad kterou lidé přemýšlejí, je: Jak to na Mezinárodní vesmírné stanici voní? Popravdě jsem sama byla velice zvědavá, protože jsem slýchávala rozdílné názory. Upřímně, nerozeznávám zde žádný konkrétní zápach. Zdá se mi to poměrně neutrální. Filtry odvádějí skvělou práci. Jen náš Sojuz má odlišný zápach, ani nevím proč. Ale ta vůně je mi velmi drahá, jelikož pokaždé, když do Sojuzu vpluji, okamžitě mě to přenese zpět do dne našeho startu!

Na druhou stranu, když manipulujete s nádrží na tuhý odpad tak, jako jsem to dělala včera já během údržby toalety, něco už cítíte. Stejně tak něco ucítíte kdykoliv shromažďujete odpadky, ať už je to v PMM (modul Leonardo, pozn. redakce) pro dočasné uskladnění, nebo v ATV během příprav na destruktivní zánik v atmosféře. Obecně ale žádný nepříjemný zápach na palubě nemáme! Nebo možná… že bych si na to už zvykla?

Neděle 7. prosince 2014

Wow! Kam se poděl poslední týden? Je úžasné, jak rychle čas letí, když máte hodně práce a když si užíváte to, co děláte. Ve čtvrtek jsme Butch a já byli naprosto přesvědčeni, že je středa. Chudák Terry nám musel ukázat OSTPV (naši elektronickou plánovací aplikaci), aby nás přesvědčil o opaku!

Když je řeč o plánování, mým plánem pro včerejší den bylo uskutečnění série stěrů pro experiment Microbiome, pro který už jsem sbírala moč a krev celý tento týden. Ráno jsem odebrala několik stěrů z kůže na mnoha místech mé tváře a paží. Později jsem některé z těchto stěrů opakovala po cvičení a odebrala jsem také několik vzorků z některých často osahávaných míst na ISS: hrazda posilovacího přístroje ARED; kliky, kterými otáčíme, abychom otevřeli a zavřeli okenice v Cupole; mikrofony atd. Jako obvykle, všechno putuje do mrazáku MELFI, aby to bylo připraveno kdykoli to bude moci chytit stopa zpátky na Zemi.

Dále jsem přemístila jednotku SAMS v Columbu. Jednotky SAMS jsou nainstalovány po celé stanici a měří zrychlení. Kdybychom se nacházeli v prostředí perfektního stavu beztíže, SAMS by naměřily nulové zrychlení. Ačkoli se na ISS vznášíme, samozřejmě zde není dokonalý stav beztíže. Jakýkoli zásah na konstrukci, ať už je to z běžícího čerpadla, nebo když se někdo odrazí od madla, způsobuje malé lokální zrychlení, které jednotky SAMS dokážou zaznamenat.

Po celý pracovní týden jsem se snažila zlepšit v tom, aby mi věci neulétávaly pryč. Snažila jsem se mít na paměti, že musím patřičně uzavřít pytel plný různých předmětů, i když se otáčím jiným směrem jen na pár sekund. Před ukončením každé práce jsem prohlédla pracovní prostor v celém jeho objemu. Pořádně jsem vše zajišťovala suchým zipem nebo gumičkami. I když se může zdát jako dobrý nápad cokoli vmáčknout za madlo… není to dobrý nápad.

Na druhou stranu, fakt, že se věci vznáší, také znamená, že máte k dispozici třetí ruku, kterou jste si vždycky přáli. Nebo čtvrtou. Nebo pátou… Řekněme, že potřebujete obě ruce, abyste něco udělali, ale už v nich něco držíte. Pokud se nebudete otáčet pryč, můžete to prostě pustit a nechat to vznášet se. „Třetí ruka“ to bude držet vznášejíc se před vámi. Pokud se vám to začne ztrácet ze zorného pole, stačí to jen lehce postrčit. Ve skutečnosti je na prostředí stavu beztíže něco magického! A je zajímavé, jak se to musíte naučit. Slyšela jsem už několikrát, jak mi Butch říká, abych „to prostě nechala být“.

Poslední věc, kterou vám dnes řeknu: Butch v Destiny přichystal náš vánoční stromek a dokonce pro nás šest pověsil i punčochy. Takže ode dneška až po Vánoce, kdykoli během prohledávání boxu s jídlem narazíme na něčí oblíbené jídlo, můžeme mu ho nacpat do jeho punčochy!“

* Jako „číšlo 1“ je mezi astronauty označováno močení. Pro více zajímavých informací o hygieně během vesmírných letů Vám doporučím výborný článek Jak to dělaj‘ kosmonauti od kolegy Ondřeje Šamárka.

Kromě toho, že nás Samantha zásobuje svými zážitky a dojmy z oběžné dráhy, pustila se ve svém volném čase také do fotografování naší rodné planety. Mnoho jejich fotografií doplňuje také svým komentářem. Jelikož vás zde nechceme přesytit, zájemci najdou všechny zmíněné fotografie i s komentářem na našem diskusním fóru, na které se vždy dostanete přes odkaz níže: Více se o tomto tématu dočtete zde »

Pokud Vás zaujaly experimenty Microbiome nebo Skin-B, více se o nich dočtete již dnes večer v krátkém doplňku k dnešnímu čtvrtému dílu.

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/