„18. ledna jsem se spolu s Thomasem Pesquetem zúčastnila dvoudenního programu výcviku v přežití, který je povinný pro každého člena posádky Sojuzu a jehož cílem je poskytnout astronautům a kosmonautům dovednosti a sebedůvěru nutnou k přežití v mrazivém počasí. V případě plánovaného přistání záchranné týmy obyčejně dorazí na místo přistání Sojuzu ještě předtím, než se návratová kabina dotkne země. Avšak nouzová situace a neplánované přistání může nastat kdykoli během letu nebo i při pobytu na ISS. V nejhorším možném případě se to může stát i při startu jako následek selhání rakety. Zde je můj pokus o to, sdílet s vámi naše zkušenosti z lesů obklopujících Hvězdné městečko.

Přežití v ruské zimě

Pondělí 30. ledna 2012

Mohla bych navždy sledovat hypnotický tanec plamenů. Nicméně je konec mé jednohodinové hlídky. Čas vzbudit kolegu a zkusit se trochu vyspat. Ještě podávám rychlé hlášení vysílačkou o tom, že posádka je v pořádku. Mezitím si Thomas protahuje své končetiny ztuhlé kvůli zimě a skromné matraci vytvořené z listí a jehličí. Včera během naší první noci venku byla procedura odlišná. Ztraceni a bez spojení se záchrannými týmy jsme vždy třikrát každou celou hodinu zkoušeli naslepo volat o pomoc ve dvouminutových intervalech. Nyní to však není nutné, protože už vědí, kde jsme.

Včera večer jsme uskutečnili simulovaný kontakt se záchranným vrtulníkem. Na jejich signál jsme zapálili signální oheň a světlici aby mohli ze vzduchu určit naši přesnou polohu. Podle našeho očekávání nám řekli, že budeme vyzvednuti až ráno. A tak jsme tady v našem týpí a zažíváme výcvik, který je hlavně o trpělivosti a o tom, vydržet tu zimu.

Abych byla upřímná, moc si stěžovat nemůžeme. Dnes v noci je teplota -15°C a téměř bezvětří. Sněhu na zemi je po kolena. Mám velkou radost z toho, jaké máme štěstí, když si pomyslím, že mnoho posádek prošlo tímto výcvikem, když bylo sněhu po hruď a -30°C. I přesto se to před dvěma dny zdálo skličující. Tehdy nám pomohli obléci se do skafandrů Sokol a řekli nám, abychom vlezli do starého přistávacího modulu Sojuzu, který ve výcvikovém prostoru ležel na boku. Uvnitř na nás čekal standardní balíček pro přežití a zimní oblečení, vše zabaleno do velmi malého prostoru, který je k dispozici. Venku na nás zase čekal vrchlík padáku i se šňůrami, tři anatomické vložky sedadel, které bychom normálně museli ze sedadel odstranit, a také po stehna vysoká nepromokavá obuv, kterou bychom jinak vyřízli z obleku Forel (pstruh, pozn. redakce) pro přežití ve vodě.

Thomas do Sojuzu vklouzl první. Když jsem dovnitř lezla já a snažila jsem se vmáčknout do rohu, abych udělala místo našemu veliteli Sergeji, našla jsem Thomase podivně usazeného nad ovládacím panelem. Sergej dovnitř vlezl také a já jsem za ním zavřela poklop. Následovalo krátké rádiové spojení a výcvik začal.

Předsevzetí držet se rady číslo jedna jsem měla neustále na mysli. Bylo nám vtloukáno do hlavy, abychom nespěchali, nezpotili se a zůstali tak v suchu, abychom předešli podchlazení. To se nedalo dodržet! Po pár minutách jsme byli všichni zpocení. Ve stísněném prostoru jsme hledali a rozbalovali jednotlivé díly našeho oblečení pro přežití v zimě. Každý kousek je označen jménem – termoprádlo, svetr, lehká bunda, tlustá kombinéza, zimní bunda. Potom ještě rukavice, čepice a boty. Pomáhala jsem Sergeji ven ze Sojuzu a podávala jsem mu jednotlivé součásti oblečení. Nemůžu si pomoct, ale musím být vděčná za to, že nikdo z nás není obzvlášť velký.

Zbývaly nám jen 4 hodiny denního světla. Shromáždili jsme všechno vybavení nutné pro přežití a padák, naložili vše na vložky sedadel a přesunuli se do lesů. O jídlo nemusíme mít starost, jelikož je v Sojuzu dostatek zásob nejméně na tři dny. Avšak musíme si pospíšit, abychom před setměním stihli postavit přístřešek, nachystat signální oheň a připravit dostatek dřeva. Sergej našel dobré místo pro založení tábora – dva rovné stromy asi dva metry od sebe, které mohou podepřít náš nakloněný přístřešek. Byl tam dostatek prostoru k zítřejšímu vybudování týpí na místě, které bude suché a zahřáté po dnešním ohni, který nás bude v noci zahřívat. Zároveň je jen 100 metrů odtud mýtina pro náš signální oheň.

S rozhodným ale roztomile laskavým stylem velení, kterého jsme si s Thomasem začali rychle cenit, Sergej distribuoval úkoly a pohnul s prací kupředu. Jako bývalý pilot nadzvukového těžkého strategického bombardéru Tu-160 Blackjack ruského letectva má náš velitel navíc výborné outdoorové dovednosti a přirozený instinkt starat se o potřeby všech okolo. Další výhra, která je klíčová při vytváření příjemné a uklidňující atmosféry mezi námi, jež mi zůstane uchovaná v paměti.

S jedním nožem a jednou mačetou z naší soupravy pro přežití jsme pomocí středních klacků a padákové šňůry postavili rám našeho nakloněného přístřešku. Potom jsme střechu i podlahu pokryli značným množstvím jehličnatých větví a listí a vše zabalili do vrchlíku padáku a reflektivní termo-přikrývky pro přežití. Není to zrovna palác, ale bude to fungovat a já se v noci na pár hodin opravdu vyspím během dvaceti až třicetiminutových úseků. Nedá se to ovšem srovnávat s naším přístřeškem pro druhou noc. Měli jsme k dispozici celý den a instrukce zněla postavit týpí. Po vybudování kuželovité konstrukce ze šesti dlouhých kmenů stromů jsme ji celou ovinuli padákem. Vytvořili jsme jednu vnitřní spodní vrstvu zhruba do výšky hrudníku a jednu venkovní horní vrstvu s jehličím a malým otvorem nahoře. Vložením třiceti centimetrových klacíků mezi vrstvy jsme vytvořili mezeru pro proudění vzduchu, zatímco kouř z ohně mohl unikat horním otvorem.

A tak jsem teď tady. Předávám vysílačku Thomasovi a snažím se usnout. Za několik hodin nás kontaktuje záchranný vrtulník a bude nám předán azimut, pod kterým se přesuneme do oblasti pro vyzvednutí. Z briefingu víme, že jeden z nás bude muset předstírat zlomenou nohu, takže už máme připravené dlouhé úzké kmeny, ze kterých spolu s vložkami sedaček Sojuzu vyrobíme improvizovaná nosítka. Těším se, až bude po všem a na oslavu naší záchrany vystřelíme signální světlici.

A ještě jedna myšlenka během toho co se ukládám k lehkému spánku: Ať je ta zítřejší sauna po našem návratu krásně horká!“

Jelikož Samantha Cristoforetti v posledních dnech nenapsala do svého deníku nic nového, připravili jsme pro Vás tento speciální díl. Doufáme tedy, že se Vám líbil. Pokud byste si rádi prohlédli více fotografií z tohoto výcviku, které se nám do článku už nevešly, navštivte tuto stránku. Již dnes večer se můžete těšit na detailní popis oblékání skafandru Sokol spolu s mnoha fotografiemi.

Zdroj informací:
http://blogs.esa.int/

Zdroj obrázků:
https://www.flickr.com/