Není to tak dávno, co jsme na našem blogu psali o úspěšném vypuštění nové americké sondy OCO-2, která má v popisu práce vytvořit detailní globální mapu rozložení oxidu uhličitého v atmosféře. S pomocí této mapy budeme moci lépe pochopit, kde tento skleníkový plyn vzniká, kde se koncentruje a kde je naopak pohlcován. Jedná se o první americkou družici, která se specializuje právě na koloběh CO2. Sonda v minulých týdnech nezahálela, namísto toho kalibrovala přístroje a začala provádět první vědecká měření.
Nejprve bylo zapotřebí navázat se sondou obousměrnou komunikaci a správně ji na oběžné dráze stabilizovat. Následovalo rozvinutí solárních panelů a důkladná kontrola všech palubních systémů. Teprve když všechny prověrky dopadly správně, mohla během července přijít série korekčních zážehů. Jejich úkolem bylo dopravit sondu na finální oběžnou dráhu.
Zdroj: http://scienceblog.com/
V současné době OCO-2 krouží na polární dráze skloněné o 98,11° vůči rovníku. Dráha je téměř kruhová – 708 až 710 km nad Zemí a satelit oběhne Zemi jednou za 98 minut. Podstatné je, že satelit nekrouží kolem naší planety sám. OCO-2 letí v čele souboru družic A-train, z nichž každá je zaměřená na specifickou součást výzkumu atmosféry. Díky letu ve společné formaci je možné data z družic kombinovat a hledat mezi nimi souvislosti. Jedná se o první projekt svého druhu a trochu zjednodušeně můžeme říci, že jednotlivé družice společně tvoří jedinou superobservatoř zkoumající všechny možné jevy v atmosféře. Více se o satelitech A-train dočtete v tomto článku.
Teprve když byla družice na definitivní oběžné dráze, začali operátoři s chlazením jejích tří spektrometrů na provozní teplotu. Zatímco optické součástky musí být ochlazeny na teplotu -6°C, samotné detektory musí být kvůli maximální přesnosti ochlazeny na -153°C. Když dopadlo chlazení úspěšně, mohla družice začít sbírat první údaje. Vůbec první světlo, které přístroje analyzovaly pochází z přeletu nad Papuou-Novou Guinejí. Družice odeslala data přes přijímací stanici na Aljašce, Goddardovo středisko v Marylandu a kalifornskou JPL. Tato zkouška prokázala, že družice na oběžné dráze plní úkoly stejně dobře jako při pozemním testování.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Během každého oběhu nad osvětlenou polokoulí by měla družice OCO-2 pořídit 9 000 snímků – zhruba 3 za sekundu. Každý snímek rozdělí palubní snímače do osmi částí spektra, ve kterých jsou uhlík a kyslík pozorovatelné. Výsledky zatím vypadají pozitivně – spektrální čáry jsou ostré, dobře prokreslené a hluboké. Ačkoliv má sonda za sebou velký milník, budou muset její operátoři strávit ještě pár týdnů detailním kalibrováním – tentokrát ale už s využitím reálných dat.
Během této kalibrační fáze bude OCO-2 denně pořizovat zhruba milion pozorování. Tato data se budou posílat také na Zemi, kde pomohou vylepšit výpočetní algoritmy a zpřesnit tak měření. Do ostrého provozu by měla družice nastoupit ještě před koncem letošního roku. Možná se to zdá jako příliš pozdě, nicméně pokud si uvědomíme, že se jedná o první americký satelit svého druhu, zjistíme, že je potřeba řadu postupů otestovat až na oběžné dráze. Stejně tak výpočetní modely vznikají až v průběhu samotné mise.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
http://images.sciencedaily.com/2014/04/140403133740-large.jpg
http://scienceblog.com/wp-content/uploads/2014/04/Screen-Shot-2014-04-03-at-7.33.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/oco20140811-full.jpg
