Životní příběh Valentiny Těreškovové jsme v minulém díle opustili ve chvíli, kdy úspěšně přistála ze své mise Vostok 6. Ona sama přistála na padáku a k lodi byla po přistání přemístěna, aby mohly vzniknout fotky jí a lodě po úspěšně zvládnuté misi. Už v té době bylo jasné, že mnohé z toho, co se dělo během letu, bude muset být utajeno. Stejně tak se mnozí začali ptát, jak je možné, že mohlo dojít k tomu, že takto nepřipravená a nezpůsobilá žena mohla letět na tak nebezpečnou misi. A právě tomu se budeme věnovat v aktuálním dílu, kde si shrneme důvody, proč se stalo to, co se stalo, co to později mělo za následky a jaké poučení vzešlo z tohoto letu.

 Očištění 2/2

Na počátku šedesátých let, považoval tým kolem Sergeje Korljova nápad na vyslání ženy za poněkud předčasný. Kosmický let byl v té době velice fyzicky i psychicky náročná záležitost. Musíme si uvědomit, že zkušenosti s lety s lidmi do vesmíru byly minimální, rizika byla velká a nikdo přesně nedokázal říct, co vše se může během letu stát. Let Těreškovové nakonec potvrdil, že takový let je na samých hranicích schopnosti ženy, která není dostatečně a zcela obsáhle připravena něco takového podniknout. Co tedy vlastně vedlo k tomu, že se tento let uskutečnil.

Velkou roli v tomto rozhodnutí hráli dva hráči. První byl Nikita Chruščov, vládce Sovětského svazu a člověk, který uměl kosmické úspěchy Sovětského svazu využít v propagaci snad nejlépe ze všech. Druhým pak byl vlivný ruský generál Nikolaj Kamanin, člověk zodpovědný za výběr kosmonautů. Ten na počátku šedesátých let tak obratně vnukl myšlenku letu první kosmonautky Chruščovovi, že ten ji pojal za vlastní a začal prosazovat. A to byl počátek cesty.

Na počátku roku 1962 bylo tedy vybráno pět kandidátek (Valentina Těreškovová, Taťána Kuzněcovova a Irina Solovjovová, Žanna Jorkinová a Valentina Ponomarjovová). Pro Kamanina bylo nakonec tím nejtěžším přemluvit a z rozhodování vyřadit nejen Koroljova, který byl stále odpůrcem takového nápadu, tak i Keldyše, Veršinina a Malinovského, kteří stáli za Koroljovem. Dále se pak řešilo, kdy a jakým způsobem takový let proběhne. Už dlouho se uvažovalo o společném letu dvou lodí Vostok. Řešilo se však, zda poletí dvě ženy, muž a žena, nebo jen dva muži. Hlavní plán potom mluvil o tom, že start by se měl uskutečnit v druhé polovině roku 1962. Nicméně to se ukázalo jako velice riskantní, protože výcvik k takovému letu by byl pro kosmonautky velice krátký. Nakonec byl let přesunut až na rok 1963 s tím, že první letěly lodě Vostok 3 a Vostok 4, které řídili dva kosmonauti a až poté odstartovala mise Těreškenovové a Valerije Bykovského.

Kamanin si už od počátku oblíbil právě Těreškovovou, kterou považoval za ztělesnění ideální kosmonautky, kterou často přirovnával ke Gagarinovi. Oceňoval její minulost, původ, vystupování i způsob života.

Kamanin pak nemalou mírou přispěl k tomu, aby byla Valentina nakonec vítězkou výběru vhodných kandidátek. Avšak ani samotná Těreškovová se nebála přistoupit k ne úplně fér praktikám, aby výběr nakonec vyhrála. Občas se podílela na tom, aby se šrámy, které utržily její soupeřky, ještě prohloubily, občas zase využívala svých kontaktů mezi mocnými. Obecně se také mluví o tom, že zvítězila proto, že se více usmívala před těmi důležitými a proto vypadala „lépe“. A nesmíme zapomínat na její dělnický původ.

Co se týká výcviku, nebyla rozhodně pozadu, naopak zdárně plnila zadané úkoly. Problém však byl, že na výcvik bylo poměrně málo času a leccos se muselo zlehčit a urychlit. Přesto však i přes zkrácený výcvik dokázala ukázat, že by byla schopna letu.

Nakonec zbyla Těreškovové hlavně jedna soupeřka, která byla společně s ní na vlně obliby a směřovala ke kosmickému letu. Byla to Ponomarjovová a závěrečné fáze výcviku jsou poznamenány velkým politikařením ze strany Těreškovové a v neposlední řadě i udáváním. Ostatně díky dobrému politikaření a říkání těch správných věcí na správných místech se nakonec Těreškovová stala tou první, která jako kosmonautka letěla do vesmíru.

A pak již následoval samotný let, kterému se věnoval minulý díl. Ukázalo se, jak složitá a komplexní je výzva, při které se do vesmíru podívá žena. Jak důležité je hledět na psychologickou stránku věci a jak moc je takový let náročný, obzvláště po ženu v otázce fyzičky. Ukázalo se také, že na výcvik je potřeba více času a vlastně celý let vedl k tomu, že se až do osmdesátých let žádná nová kosmonautka neobjevila a ani nebyla zařazena do oddílu kosmonautů.

Samotná Těreškovová byla samozřejmě prohlašována za hrdinku a ukázku toho, jak Sovětský svaz nabízí rovnost příležitostí a jak jsou jeho ženy schopné. O všech problémech, které provázely výběr kandidátky, i její samotný let se samozřejmě nesmělo mluvit. Stejně tak pětičlenný oddíl kosmonautek jako by nikdy neexistoval. Oficiálně byla známa jen Valentina, občas se mluvilo o její náhradnici.

Život samotné Těreškovové po jejím letu byl také zajímavý. V roce 1963, brzy po návratu ze své kosmické mise, se přímo v Kremlu za Chruščovovy přítomnosti Valentina provdala za sovětského kosmonauta Andriana Nikolajeva a o rok později se jim narodila dcera Jelena, která tak byla prvním dítětem, které mělo oba rodiče v kosmu. Valentina se s Andrianem v roce 1980 rozvedla a vdala se za vojenského lékaře Julije Šapošnikova, se kterým žila až do jeho smrti v roce 1999. Mimochodem svatba s Nikolajem mnohé zdroje označují spíše za politický krok, než reálnou snahu těch dvou se vzít.

Jako hrdince Sovětského svazu, kterou byla jmenována po svém letu, se čelní představitelé státu snažili, aby její veřejné vystupování a zprávy o ní, byly jen dobré. Několikrát se stalo, že byla arogantní vůči jiným lidem, či opilá prováděla normální lidské hlouposti, nicméně propaganda po všem velice dobře zametala stopy. Díky svým známostem se nakonec stala i poslankyní nejvyššího Sovětu, kterou byla od roku 1966 až do roku 1989.

I přes všechno špatné, co v těchto článcích zaznělo je však nutné uvést její reputaci alespoň trochu na lepší světlo. Nesmíme zapomínat, v jakém období a čase se let Valentiny Těreškovové konal a jak bylo těžké v takové době získat dobrou pozici a uskutečnit si své sny. Lidé museli chodit přes mrtvoly, lidská nadutost a neupřímnost byly přímo ztělesněním ideálu Sovětské komunistické společnosti a i když se nám dnes může zdát, že tahle žena nedokázala nic významného, tak na to musíme koukat trochu jinak a nesmíme se nechat mýlit. Předně přinesl samotný let mnohé vědecké poznatky, ať už z oblasti technické, tak i z psychologické a společenské. Valentina Těreškovová navíc dokázala, že i žena, která v podstatě nedostala příležitost studovat dobré školy, se mohla přes tvrdý výcvik dostat až do vesmíru. I přes zdání, které z jejího letu plyne, dokázala při výcviku hodně a prokázala jak svoji inteligenci, tak odolnost a nápaditost. Rozhodně nebyla hloupá, ani slabá, spíše prostě jen nečekala, že i přes vše, na co se mohla připravit na Zemi, je let ve vesmíru tak náročný, že jakýkoli pozemský výcvik ho nemůže plně nasimulovat.

A jak nahlížet na její další život? Měla být hrdou představitelkou první sovětské ženy, která se dostala do vesmíru. Měla tím mimo jiné prezentovat, že i ženy dokážou létat ve vesmíru a že na to mají. A tak se o to snažila, cíleně zametala to, co by to mohlo narušit. Když už nic jiného, ukázala tehdejším ženám, že mají možnost dojít i takhle vysoko a ať už to bylo v dané společnosti jakkoli bezcenné, dávalo to ženám velkou naději a mohla se stát pro mnohé z nich velkým vzorem.

I dnes se Těreškovová dále vyhýbá novinářům a poskytuje rozhovory jen zřídkakdy. Po rozpadu komunismu se věnovala mezinárodní spolupráci, byla předsedkyní vládního Ruského střediska pro mezinárodní vědeckou a kulturní spolupráci. Těreškovová žije na okraji Hvězdného Městečka, kde si nechala postavit rozlehlý venkovský dům z červených cihel. Jako všechny sovětské kosmonauty i ji finančně dobře zabezpečil stát – na rozdíl od amerických kolegů, kde pobírají astronauti povětšinou normální mzdy. Její osud nebyl ještě zcela odhalen a skládá se ze svědectví lidí, kteří stáli kolem. Její let byl odrazem doby, ve které žila. Riskovala však svůj život, aby to dokázala a přežila. Zaplatila za to svoji cenu a ta snad vyváží to špatné a umožní vyniknout té zkušenosti, kterou tímto dostali vědci k tomu, aby pochopili, že je ještě stále co zlepšovat při letech do vesmíru.

Zdroje obrázků:
http://i3.cn.cz/1302634635_201104120268_PRG_1.jpg
http://oidnes.cz/13/062/cl5/VSE4bdd01_foto.38.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/86/RIAN_archive_159271_Nikita_Khrushchev%2C_Valentina_Tereshkova%2C_Pavel_Popovich_and_Yury_Gagarin_at_Lenin_Mausoleum.jpg
http://img.ct24.cz/cache/616×411/article/48/4778/477709.jpg?1371224404