Kosmonautika láká velké množství fanoušků po celém světě. Spousta z nás je odkázaná jen na fotografie a videa, jenže tato média, byť jsou sebekvalitnější, nemohou nikdy přinést to, co člověku dá osobní návštěva nějakého místa. Genius loci vás naplní a najednou vidíte skutečnosti známé z internetu v úplně jiných souvislostech. Jistě, někteří z vás mohou namítnout že na cesty za oceán nemají dost finančních prostředků. Ale nezapomínejte na to, že jsme součástí Evropské kosmické agentury a její střediska jsou na Starém kontinentu. Dnes se proto v našem seriálu podíváme na návštěvu technické centrály evropské kosmické agentury ESTEC u nizozemského města Noordwijk.

Již v prvním díle našeho seriálu jsem avizoval, že do série Cesty za kosmonautikou zařadíme pouze lokality, které autor sám navštívil, aby mohl čtenářům přinést informace z první ruky a případně přidat nějaké perličky a tipy pro zájemce, kteří by se na cestu chtěli také vydat. ESTEC jsem osobně navštívil 6. října letošního roku s Tomášem Přibylem. Bylo to v rámci každoročního dne otevřených dveří této instituce. Zatímco cesta do Technického muzea v německém Speyeru, o kterém pojednával první díl našeho seriálu, se dá zvládnout na jednodenní otočku, tak v případě ESTECu tato možnost nepřipadá v úvahu. Doporučuji proto jeden den vyhradit na cestu, při které se můžete zastavit v již zmíněném Speyeru. Nabídka hotelů k přenocování v okolí Noordwijku je široká. My využili služeb hotelu Holiday Inn v nedalekém Leidenu. Odsud to bylo do ESTECu už jen necelých 13 kilometrů.

Při cestě do ESTECu mějte na paměti, že toto centrum není prvoplánově budované na to, aby jím proudily davy lidí. Je to skutečné vědecké místo a tomu odpovídají i jistá specifika, která mohou neinformovanému návštěvníkovi způsobit problémy. Jedním z těchto atributů je absence velkých záchytných parkovišť v těsném okolí areálu, která by mohla pojmout velký zájem návštěvníků.

Organizátoři sice zajistili dopravu z parkovišť v okolních městech (Noordwijk a Katwijk), žel tyto „shuttle busy“ nejsou nijak výrazně označené – stačilo by přitom logo ESA za předním sklem. Stejně tak nepočítejte s tím, že by byly nějak označeny zastávky těchto autobusů, nebo že by byly podél cest šipky s navigací na nejbližší parkoviště. My jsme měli štěstí, že jsme jeden autobus potkali cestou a sledovali ho až k zastávce u parkoviště. Za tuto mírně nezvládnutou organizační stránku celé věci bych organizátory příliš nepochválil. Nicméně jakmile se dostanete do autobusu, máte to nejhorší za sebou. Postupně projedete několik zastávek, kde přistupují další cestující. Na obrazovkách zatím běží videa s tématikou evropské kosmonautiky.

Autobus Vás doveze na seřadiště, odkud je to ke vstupu do areálu cca. půl kilometru. Hlídačům u vchodu odevzdáte papír s vaší registrací, kterou jste si zdarma zařídili přes internet a vytiskli. Pak už je jen na vás, kam se vydáte. Kolem vlajek všech zemí, které jsou součástí agentury ESA a ta česká pochopitelně nechybí, dojdete k budově se dřevěnou fasádou, která je pro ESTEC tolik typická. Právě v ní zaplesá srdce všech fanoušků kosmonautiky. Na chodbách jsou zde ve skleněných vitrínách vystavené modely nejrůznějších evropských sond a družic.

Terpve až tady si člověk v plné míře uvědomí, jak bohatou má za sebou evropská kosmonautika historii a jak smělé plány má do budoucna. Pozitivní je i to, že u některých modelů byli přítomní vývojáři, kteří na sondě pracují a zasvěceně tak mohli odpovědět na zvídavé dotazy zájemců. Velká škoda je, že všichni, na které jsme narazili, přednášeli pouze v holandštině. Angličtina by asi možná byla, nicméně otravovat místní majoritu jsme nechtěli. U modelů můžete stát klidně několik hodin a kochat se jejich propracovaností. Menší modely kryla vitrína, ty větší však byly volně k prohlédnutí. Družice najdete nejen podél prohlídkové trasy, ale některé visí i nad Vašimi hlavami.

Kromě družic a sond (ať už minulých, současných, či budoucích) byly ve vitrínách vystavené i modely raket, nebo třeba blok vytištěný 3D tiskárnou. Podobnou technologií by se jednou mohly tisknout stěny lunárních základen přímo z regolitu.

Za zmínku stojí hlavně ochota místních pracovníků, kteří berou den otevřených dveří jako skvělou propagaci své práce (což tak výrazně kontrastuje s výše popsaným nezvládnutým systémem mimo areál). Podél návštěvní trasy procházíte kolem mnoha stolků, na kterých jsou volně k dispozici barevné plakáty s nejvýznamnějšími evropskými sondami. Stačí jen ukázat o který máte zájem a pracovníci vám jej ochotně stočí do ruličky a přidají i gumičku. Stejně tak jsou volně k dispozici i samolepky s vyobrazením evropských misí a na některých místech i propisky s motivem systému Galileo. Tyto věci jsou k dispozici všem návštěvníkům zdarma, přičemž v zásobě jich je opravdu velké množství. Na vlastní oči jsem viděl velké transportní vozíky, na kterých byly plakáty navrstvené v několika sloupcích vysokých nejméně jeden metr.

K dispozici je i obchůdek se suvenýry, kde si můžete koupit třeba kšiltovku, hrnek, nebo přívěšek na klíče. Trochu je škoda, že v době naší návštěvy nefungoval oficiální obchod, který měl (alespoň podle pohledu přes prosklené dveře) širší nabídku. Nicméně ani provizorně vytvořený obchůdek z několika stolů nebyl chudě vybavený. V jeho těsné blízkosti navíc fungovalo velké občerstvení.

Součástí dne otevřených dveří bylo i několik přednášek o kosmonautice, kterých jsme se ovšem nezúčastnili. Zajímavé je, že jedním z přednášejících byl i nizozemský astronaut André Kuipers. Zájemci se mohli zastavit i na malé autogramiádě astronautů. Kromě toho bylo na chodbách areálu k vidění i několik mimořádně atraktivních exemplářů – třeba solární panel přivezený z Hubbleova kosmického teleskopu. Žádná atrapa, žádný model. Skutečný kus, který byl v kosmu. Při bližším pohledu jste mohli vidět průrazy od mikrometeoritů a kosmického smetí.

Pak následoval zlatý hřeb programu. Návštěva budovy, ve které se konstruují evropské družice. Pro návštěvníky si organizátoři připravili technický demonstrátor sondy BepiColombo, která se v roce 2015 vydá k Merkuru. Neviděli jsme skutečný kus, který poletí do kosmu, ale, jak jsem už psal, technický demonstrátor, tedy stroj, který je naprosto přesnou kopií letové družice a provádí se na něm nejrůznější zkoušky. Bohužel ale bylo důrazně zakázáno focení a nahrávání, přičemž okolo stojící personál toto nařízení velmi důsledně kontroloval. Dokonce i když vám visel vypnutý fotoaparát na krku, museli jste jej sklopit objektivem k zemi. Nicméně zážitek je to úžasný – stát jen pár metrů od reálné kopie vesmírného stroje.

Po návštěvě této haly už se naše návštěva pomalu chýlila ke konci. Kdo chtěl, mohl zajít do budovy, kde se promítaly 3D záběry z ISS, nebo kde bylo vytvořené dioráma povrchu Marsu i s evropským roverem, který má na cestu vyrazit v roce 2018 – My jsme obě tyto atrakce z časových důvodů vynechali. Zájemci ještě mohli navštívit halu určenou pro děti, kde si malí fandové kosmonautiky mohli postavit vlastní papírovou raketu, nebo si namalovat obrázek, ze kterého jim pak pracovnice udělala „placku“ se zavíracím špendlíkem. Na jednom parkovišti byla vystavena i hasičská technika, kdo měl čas, mohl zajít i do budovy, která prezentovala robotiku. Jen tak mimochodem, podle oficiálních informací navštívilo ESTEC 6. října, tedy na den otevřených dveří víc než 8 500 lidí. Už se ani nevidím, že na některých chodbách bylo místy docela těsno. Celkově jsme v útrobách ESTECu strávili něco přes čtyři hodiny než jsme zamířili opět k autobusům. Orientace nebyla náročná – hned vedle totiž byl model družice EnviSat v životní velikosti.

Autobus nás bez problémů dovezl až k našemu parkovišti a tím naše cesta do technického srdce evropské kosmické agentury skončila. Pokud budete mít příští rok na návštěvu více času, nemusíte se bát, že byste se nudili. Ideální délka prohlídky by byla někde mezi šesti a osmi hodinami. Nás už ale tlačil čas, protože jsme měli před sebou ještě cestu do Francie. Co tam? Samozřejmě že zase něco, co souvisí s kosmonautikou. O co konkrétně šlo, to se dozvíte v příštím díle seriálu Cesty za kosmonautikou.

Stejně jako minule, i dnes přidám několik informací pro cestovatele, kteří by se příští rok chtěli do ESTECu vydat osobně.

Cena vstupného: ZDARMA
Otevírací doba: Pouze na den otevřených dveří (jednou ročně)
Ideální cesta: Možnosti jsou dvě
a) státní hranice (Krásný Les/Breitenau) – Lipsko – Kassel – Dortmund – Arnhem – Utrecht – Noordwijk
b) státní hranice (Rozvadov/Weidhaus) – Norimberk – Würzburg – Frankfurt – Köln – Utrecht – Noordwijk (z této trasy se dá udělat malá odbočka do Speyeru)
Vzdálenost od hranice (Krásný Les-Breitenau): 807 km
Vzdálenost od hranice (Rozvadov-Weidhaus): 799 km
Parkoviště: V Noordwijku – Tohle je opravdu velké, my parkovali zde – z obou jezdily shuttle busy
Webové stránky: http://www.esa.int/About_Us/ESTEC
Autorovy fotografie z místa: ZDE

TIP pro rodinný výlet: Po návštěvě ESTECu můžete navštívit buďto centrum Noordwijku, nebo se vydat na procházku po pláži, která přímo navazuje na město. Podél pláže je navíc velké množství restaurací s krásným výhledem na moře.

Důležitá informace: do areálu ESTECu se můžete objednat na exkurzi po celý rok, ovšem nepočítejte s tím, že by na Vás čekaly věci popsané v článku. Jen byste si mohli celý areál projet vláčkem. Pouze na den otevřených dveří odpovídá nabídka tomu, o čem pojednávají předchozí řádky.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
Archiv autora