sociální sítě

Přímé přenosy

Starship (IFT-6)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

Latitude

Společnost Latitude oznámila 5. listopadu, že najala Aurélie Bressollette jako novou výkonnou ředitelku. Nahradí Stanislase Maximina, spoluzakladatele společnosti, který přešel do role výkonného předsedy.

Anuvu

Americký specialista na mobilní konektivitu, společnost Anuvu, minulý týden oznámila partnerství se společností D-Orbit USA, nově založenou dceřinou společností italské vesmírné logistické společnosti D-Orbit.

Gilmour Space

Společnost Gilmour Space 5. listopadu oznámila, že obdržela od Australské vesmírné agentury povolení ke startu pro první let své malé nosné rakety Eris z Bowen Orbital Spaceport. První let by se mohl uskutečnit do konce roku.

Wideband Global Satcom

Japonsko a Polsko se chystají získat přístup k satelitní síti Wideband Global Satcom (WGS) americké armády. Satelity WGS, postavené Boeingem a provozované americkými vesmírnými silami, poskytují vysokokapacitní komunikační služby pro vojenské operace.

SpX-31

Ze vzletové rampy LC-39A na kosmodromu KSC odstartovala raketa Falcon 9 s nákladní kosmickou lodi Dragon2 k misi SpX-31. Na Mezinárodní kosmickou stanici ISS veze celkem 2762 kg nákladu.

Antaris

Společnost Antaris™, přední softwarová platforma pro vesmírné mise, oznámila spolupráci se společností SEAKR Engineering, která je součástí společnosti RTX. Spolupráce zahrnuje integraci produktů SEAKR do cloudové platformy Antaris.

Program JP9102

Australské ministerstvo obrany oznámilo zrušení svého vojenského družicového programu JP9102, projektu s hodnotou ve výši 5 miliard dolarů uděleného společnosti Lockheed Martin, a to pred pouhými 18 měsíci.

Ionosfera-M

Ze vzletové rampy 1S kosmodromu Vostočnyj odstartovala raketa Sojuz 2.1b s horním stupněm Fregat. Raketa vynesla vědecké družice Ionosfera-M Nº1 a Nº2 na téměř polární SSO oběžnou dráhu s výškou 820 km.

Cosmoleap

Čínská společnost Cosmoleap zajistila více než 100 milionů juanů (více než 14 milionů dolarů) na vývoj své opakovaně použitelné rakety Yueqian a záchranného systému inspirovaného SpaceX.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Vesmírné osudy 24. díl – Arthur Charles Clarke

V rámci našeho seriálu Vesmírné osudy, který vás provází nejvýznamnějšími osobnostmi, které se zasloužili o vznik, rozvoj, pochopení a aplikování kosmonautiky, provedeme dnes malou odbočku. Nebude to však odbočka velká a to i přesto, že by mnozí spisovatele science fiction v tomto seriálu nečekali. Ale nesmíme zapomínat, že knižní svět stál vlastně na počátku vizí o letech do kosmu a i v pozdější době se tyto obory značně prolínaly. Krom tohoto, sir Arthur C. Clark nebyl jen tak ledajaký spisovatel, ale technik, vynálezce a vizionář, který přišel s mnohým, co skutečně následně našlo uplatnění v kosmonautice a přišel také s vizemi, které jsou pro současné techniky a vědce i nadále velkou inspirací. Nesmíme také zapomínat, že Clark je považován za jednoho ze tří velkých autorů Sci-fi (společně s Robertem HeinleinemIsaacem Asimovem), kteří tento žánr do značné míry dotvořily do podoby, kterou známe dnes.

 

Mladý A. C. Clark
Mladý A. C. Clark
Zdroj: http://www.brainpickings.org/

16. prosince 1917 na východním pobřeží Anglie se v městečku Minehead narodilo čtvrté dítě rodiny zemědělců. Byl to syn a v těchto chvílích se zdálo, že jeho životní kariéra se nebude příliš odlišovat od zbývajících členů rodiny. Nicméně již brzy se ukázalo, že mladý chlapec je velice zvídavý a nadšení do objevování všeho nového. Když bylo mladému Arthurovi zhruba deset let, propadl zálibě sbírání zkamenělin. Tento zájem byl jedním z mnoha, které v té době měl, ale i tak se mu povedla nasbírat slušná sbírka. V této době také poprvé zvedl hlavu k obloze a byl jí fascinován. Začal pozorovat hvězdy a ještě dříve, než mu bylo patnáct, si sestrojil svůj malý a jednoduchý teleskop.  Postavil si i Fotofon, což je přístroj pro přenos zvuku pomocí měnící se intenzity světla (Popis tohoto přístroje naleznete zde). Po vystudování základní školy začal chodit do Huishova gymnázia v Tauntonu a právě někdy v této době se mu do ruky dostal časopis Amazing Stories, publikující fantastické povídky. Tyto americké časopisy se do Anglie dostávaly jen jako obalový materiál zboží, které dopravovaly lodě a byl to v podstatě odpad. Když Arthurovi bylo čtrnáct let, zemřel mu jeho otec a rodina se začala dostávat do tíživé finanční situace. Z nedostatku financí si nemohl dovolit nastoupit na univerzitu a byl proto nucen po ukončení studií na gymnáziu začít pracovat.

Pracovat začal, jako účetní revizor na ministerstvu školství. Díky tomu, že se přestěhoval do Londýna, vstoupil v roce 1934 do Britské meziplanetární společnosti. Právě v této době se rozhodl stát se profesionálním spisovatelem, a jak byl sám přesvědčen, nestačí k tomu jen nadšení pro psaní, ale také zkušenosti skutečných spisovatelů a vydavatelů, proto se setkal se s Walterem Gillingsem, vydavatelem časopisu Scientification, který mu otiskl dva články v letech 1938 a 1939 (jeden shrnoval soudobé poznatky o Sluneční soustavě, druhý se týkal možností letu raketou na Měsíc).

Arthur C. Clark
Arthur C. Clark
Zdroj: http://www.biography.com/

Během Druhé světové války sloužil Clarke v britském královském letectvu (RAF) jako instruktor pro práci s radarem. Dostal se tak k nejvyspělejší technice té doby a i to jej dle jeho pozdějších slov k mnohému inspirovalo.

V říjnu 1945 otiskl v časopise Wireless World myšlenku, jak pomocí tří družic zajistit celosvětový příjem televizního signálu. Odhadl velice správně možné využití geostacionární dráhy a chtěl si tento nápad nechat patentovat. Bohužel pro něj však byla v Británii k udělení patentu potřeba dvou fungujících exemplářů vynálezu, což byl pro Clarka dost neřešitelný problém. Takto mohl v roce 1962, kdy se jeho myšlenka uskutečnila, pouze publikovat v časopise článek „Jak jsem přišel o miliardu dolarů vynalézáním Telstaru ve volném čase“. Díky tomu je dnes známý jako vynálezce telekomunikační družice a na jeho počest je geostacionární oběžná dráha někdy nazývána Clarkova. Nicméně za tuto myšlenku získal alespoň ocenění ve formě zlaté medaili Franklinova institutu a cenu Lindbergh.

Kromě tohoto vynálezu publikoval Clarke za války ještě jiný článek: „Raketa a válka budoucnosti“ o spojení rakety a jaderné hlavice, díky němu získal stipendium k dalšímu studiu. V roce 1946 se stal předsedou Britské meziplanetární společnosti a začal pracovat na teoretické práci o vývoji automatických přistávacích systémů. V letech 1946 – 1948 získal bakalářský titul z fyziky a teoretické a aplikované matematiky na King’s College, kde dokonce obhájil červený diplom. V tom samém roce mu John W. Campbell zaplatil 180 dolarů za povídku Rescue Party pro časopis Astouding Stories. V roce 1948 mu v časopise vychází jeho první větší dílo Proti pádu noci, později přepracované jako Město a hvězdy. Tento rozsáhlý román napsal v podstatě za tři týdny, kdy pro většinu světa jakoby zmizel z povrchu země.
V roce 1956 se přestěhoval do Colomba na Cejlonu, dnes známém jako Srí Lanka Tamní prostředí jej inspirovalo k napsání románu Rajské fontány, v němž popisuje ideu vesmírného výtahu. Prostředí Cejlonu ho také poprvé přivedlo k zájmu o moře a mořské hlubiny, ve kterých mnohdy spatřoval paralely s vesmírem.. a počátku své kariéry se také zajímal o paranormální jevy, což zužitkoval v románu Konec dětství. Ale později se od podobných disciplín distancoval a dále se snažil působit jen v oblasti skutečných vědeckých teorií. Přesto je však nutné říci, že právě díky jeho aktivitám v rámci popularizace paranormálních jevů se stal pro velkou část veřejnosti známým.

Clarke při natáčení filmu 2001: Vesmírná odysea
Clarke při natáčení filmu 2001: Vesmírná odysea
Zdroj: http://dunedinschool.files.wordpress.com/

Na počátku šedesátých let byl fascinovaný podmořským světem a plánoval v tomto směru zahájit dlouhodobější výzkum, ale bohužel v roce 1962 se mu stala nehoda, díky které na nějaký čas ochrnul. V druhé polovině šedesátých let navázal spolupráci s významným filmovým režisérem Stanleyem Kubrickem a společně začali pracovat na jednom z nejznámějších děl obou umělců. Film 2001: Vesmírná odysea byl jedním z těch filmů, který změnil pohled na film a sci-fi jako žánr. Zatímco před tímto filmem v televizi a na stříbrném plátně ve sci-fi filmech probíhali zelené nestvůry a s hrčením požírali lidi, od tohoto filmu a s příchodem nového žánru Hard core Sci-fi se tento žánr posunul blíže k vědecké podstatě. Sic-fi tak i na filmovém plátně dosáhlo významu vlastního názvu, tudíž vědecko-fantastické tvorby. Scénář k filmu se nakonec kvůli velkým ohlasům po celém světě dočkal i knižního zpracování a dalších tří knižních a jednoho filmového pokračování.

Vesmírná odysea, stejně jako některé Clarkovi knihy nejsou stravitelné úplně pro všechny. Clark hodně dbal na detailní popisy technických prostředků užívaných v knize, často se dopouštěl dlouhý filosofických úvah o dopadech objevů a budoucího vývoje, který si představoval a mnohdy je těžké se v tom, co chtěl vlastně světu sdělit orientovat. V 2001 to je vyvedeno do vizuálního extrému, Kubric byl totiž v tomto s Clarkem na podobné notě a proto film, potažmo i kniha je něco, co si rozhodně nenajde cestu ke každému divákovi a možná právě proto je ten film tolik významný.

Film 2001 byl skoro až tělesným vyústěným myšlenek a nálady dané doby. Pouhý rok před tím, než Amstrong a Aldrin přistáli na Měsíci, těžil tento film z euforie, která ještě ovládala veřejnost, fascinovanou vesmírným výzkumem (Je rozhodně zajímavostí, že Clarke komentoval pro britské publikum v přímém přenosu přistání Apolla 11). V té době se zdálo, že kolem roku 2000 bude už blízké okolí planety země patřit bezpečně lidem a cesty na Měsíc budou standardem. Co by asi tehdejší lidé řekli tomu, že kolem roku 2000 byla kosmonautika vlastně ve velké krizi a svět se potácel ve zcela jiných problémech.

Roku 1986 založil cenu A. C. Clarka, která se každoročně uděluje nejlepšímu sci-fi románu vydanému na britské půdě.

2001: Vesmírná odysea - film, který změnil filmové sci-fi
2001: Vesmírná odysea – film, který změnil filmové sci-fi
Zdroj: http://doubleonothing.files.wordpress.com/

V roce 1988 Clarka upoutala na vozík obrna, která ho provázela až do smrti. Taktéž v roce 1988 se začalo oficiálně mluvit o udělení rytířského titulu. Udělení však muselo být odloženo kvůli vyšetřování údajného obvinění z pedofilie vzneseného bulvárním časopisem The Sunday Mirror. Clarke byl očištěn až v roce 2000. Bohužel mu však jeho zdravotní stav v této době neumožnil odcestovat do Londýna a převzít tuto poctu od královny osobně. Byl tedy odměněn rytířským titulem na ceremonii v Colombu. Až do své smrti byl čestným předsedou Institutu pro spolupráci ve vesmíru. Po přelomu tisíciletí pokračoval v tvorbě článků, knih i vědeckých prací. Ještě před osudovou vlnou tsunami, která v roce 2004 zasáhla i Srí Lanku měl k dispozici data z mnoha přístrojů, které umístil na dno oceánu a ze kterých vyvozoval své vědecké závěry.

Sir Arthur Charles Clark zemřel v roce 2008 na Srí Lance. Ještě před svou smrtí vydal dvě autobiografie a souhrn své korespondence, což jsou díla, která nabízí velice ucelený pohled na Clarkovo život. Clarkovo jméno, krom jeho orbity nese i jeden asteroid (4923 Clarke).

Arthur C. Clarke je právem považován za jednoho z největších vizionářů kosmonautiky. Zatímco Jule Verne správně odhadl budoucí skutečný vývoj kosmonautiky druhé poloviny dvacátého století, Clark i dnes hledí do blízké budoucnosti a většina jeho nápadů, které tak dobře uměl popularizovat ve svých knihách, stále čeká, až se lidstvo pokusí o jejich realizaci. Avšak Clarke nebyl jen spisovatel, byl to právě i technik a do značné míry vědec, který o tom, co píše ve svých příbězích, věděl vše důležité a rozuměl tomu. Je důležité také poznamenat, že stejně tak jako Jule Verne zahájil tento seriál o významných osobnostech kosmonautiky, tak osobnost Arthura Charlese Clarka jej posunuje do nové části. Zatímco doposud jsme se věnovali teoretikům, vizionářům a konstruktérům, od příštího dílu se můžete těšit na poněkud odlišné osobnosti, které vesmír zažili takřka na vlastní kůži.

Zdroje informací:
PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha 2008.
http://www.arthurcclarke.net/

Zdroje obrázků:
http://www.costumesupercenter.com/images/SEO/resources/arthurclarke.jpg
http://www.biography.com/imported/images/Biography/Images/Profiles/C/Sir-Arthur-C-Clarke-9249620-1-402.jpg
http://doubleonothing.files.wordpress.com/2010/09/2001-title.jpg
http://dunedinschool.files.wordpress.com/2011/12/clarke539w.jpg
http://www.brainpickings.org/wp-content/uploads/2012/03/arthurcclarke.jpg

 

Hodnocení:

0 / 5. Počet hlasů: 0

Sdílejte tento článek:

Další podobné články:

Komentáře:

Odběr komentářů
Upozornit
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hodnocený
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Honza Jaroš
Honza Jaroš
11 let před

S Clarkem se mi pojí jeden zajímavý hudební zážitek: když jsem poprvé četl knihu Zpěvy vzdálené země, zjistil jsem, že se mi u toho výborně poslouchá Oldfieldovo album The Songs Of Distant Earth. Přitom mi v té chvíli vůbec nedošlo, že názvy jsou v obou jazycích totožné a až po nějakém čase jsem náhodou zjistil, že hudba skutečně byla psána jako „soundtrack ke knize“…:-)

vogo
vogo
11 let před

Měsíční prach je moje nejoblíbenější kniha vůbec, autorem je samozřejmě A. C. Clarke, je to jedna z jeho prvotin a vřele doporučuju k přečtení.

Nem
Nem
11 let před

Krásný článek a vůbec i práce na blogu. K dokonalosti ještě schází korektura, občas Vám ujíždí interpunkce, i/y atd. (texty potom nepůsobí tolik profesionálně, což je škoda)

Petra Hyklová
Petra Hyklová
10 let před

Jééé, další můj milovaný autor!

A díky za informaci o soundtracku – dodnes mně to nedošlo! Zrovna si ho pouštím 🙂

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.