Americký miliardář Denis Tito se do historických tabulek zapsal už jednou. V roce 2001 se stal prvním člověkem, který si zaplatil let do vesmíru. V dalších letech ho následovali ještě další bohatí lidé. Ale Titovi zřejmě tohle prvenství nestačí. Jeho cíle míří výš – k Marsu. Za tímto účelem založil společnost Inspiration Mars, která by ráda v roce 2018 poslala dva astronauty k Rudé planetě a vrátila je zpátky. Má vizi, které věří, vychází z existující techniky, přesto mu jedna věc chybí. Ano, hádáte správně, jsou to peníze. Je tedy otázkou, jestli tento projekt skončí v propadlišti dějin, nebo se zapíše zlatým písmem do dějin kosmonautiky.
K Marsu se má vydat dvojice astronautů. Tito by byl nejraději, pokud by to byla manželská dvojice. Ponechme teď stranou spekulace, zda by manželé zvládli v duševní pohodě více než roční let v malém prostoru a zaměřme se na misi samotnou. Celé soulodí, které se má vydat k Marsu by mělo vážit jen něco přes 10 tun. Čtyři tuny by připadly na loď Dragon, šest tun by tvořily potraviny a další zásoby. Ty by bylyl uložené v přeletovém modulu, kde by posádka trávila většinu času. Tento modul by měl být nafukovací. Dá se tedy předpokládat spolupráce s firmou Bigelow.
Celý projekt letu k Marsu je až geniálně jednoduchý. Mise je prakticky ořezaná na minimum. Kosmická loď se neusadí na oběžné dráze Marsu, natož aby na jeho povrchu přistála. Pouze proletí kolem Rudé planety ve výšce cca. 160 kilometrů a zamíří zpět k Zemi. Tento profil letu je totiž ze všech ten nejjednodušší a nejbezpečnější. Není totiž potřeba provádět žádné brzdící nebo odletové zážehy. U téhle mise by profil letu řídili pánové Newton a Kepler, potažmo jejich zákony.
Zdroj: http://www.space.com
Rok 2018 má také svoje opodstatnění. Kromě toho, že by v tomto roce mělo být Slunce velmi klidné, takže klesá riziko nebezpečného zásahu, je tu i výhodná poloha obou planet. Země a Mars se každých 26 měsíců dostanou poměrně blízko sebe. Toho se pokaždé využívá k vyslání několika průzkumných sond. Ale pokud bychom srovnali vzdálenosti obou planet v těchto „maximálních přiblíženích“, zjistíme, že jednou za 15 let přijde mimořádně blízké přiblížení. Hezky to vyplyne na tomhle srovnání.
srpen-září 2003 (55 miliónů km)
říjen-listopad 2005 (69 miliónů km)
prosinec 2007 (88 miliónů km)
leden-únor 2010 (99 miliónů km)
březen 2012 (100 miliónů km)
duben 2014 (92 miliónů km)
květen-červen 2016 (75 miliónů km)
červenec-srpen 2018 (57 miliónů km)
Zdroj: http://themeridianijournal.com
Posádka by proto měla odstartovat 5.1.2018. O vynesení se má postarat těžkotonážní raketa Falcon Heavy z dílny společnosti SpaceX. 20.8.2018 proletí kosmická loď kolem Marsu a 21.5.2019, tedy 501 dní po startu by mělo přijít přistání. Mimochodem vstup do atmosféry by byl bez přehánění rekordní. Výpočty počítají se vstupem v rychlosti něco přes 14 km/s! Dosavadní rekord přitom drží neporovnatelně menší návratové pouzdro sondy Stardust s 12,6 km/s.
I přesto, že by se mělo k Marsu letět v období Slunečního minima, bylo by jistě nutné dovybavit loď protiradiační ochranou. Je samozřejmě otázkou, jak rychle je možné takové úpravy učinit. O recyklaci vzduchu a vody by se měly starat systémy, které fungují i na ISS.
Projektů na lety k Marsu jsme už zažili několik, vždycky se nad nimi ale zavřela voda. Po velkých slovech nepřišly velké činy a projekty teď mlčí. V čem má Tito výhodu? Nechce žádnou super bombastickou techniku. Naopak – sází na technologie, které budou v roce 2018 provozuschopné. Ať už mluvíme o Falconu Heavy (premiéra 2014), pilotované lodi Dragon (premiéra snad 2015), nebo o nafukovacím modulu. Misi navíc nastavil maximálně minimalisticky. Díky tomu roste bezpečnost a klesá náročnost, tedy i cena.
Ale upřímně. Peníze jsou v dnešní době až na prvním místě. projekt letu k Marsu může být realizovatelný, může být bezpečný i krásný. Ale pokud na něj nebudou peníze, zůstane jen ve fázi snu. Osobně mne ani příliš nemrzí, že je třeba okolo naddimenzovaného projektu Mars One ticho po pěšině. Ta mise od začátku ukazovala, že chce být nejlepší. To není špatná vlastnost, ale pokud chybí technické zázemí, pak se její zástupci dostávají do úrovně sci-fi. Ale Titův plán má potenciál. K letu přistupuje skromně, nehraje si na nejlepšího. Ví moc dobře, že nehynoucí slávu by mu zajistil i na první pohled jednoduchý průlet – i proto bych mu přál úspěch.
Zdroje informací:
http://cs.wikipedia.org/
http://www.kosmo.cz/
http://www.inspirationmars.org/
Zdroje obrázků:
http://static3.businessinsider.com/image/512e5c87eab8eaa667000009-590/tito-founded-a-non-profit-organization-called-inspiration-mars-to-oversee-the-mission-the-project-will-initially-be-funded-by-tito-but-the-multimillionaire-expects-to-raise-money-from-private-charitable-foundations-and-by-selling-data-to-nasa-i-will-come-out-a-lot-poorer-as-a-result-of-this-mission-but-my-grandchildren-will-come-out-a-lot-richer-tito-told-reporters.jpg
http://www.space.com/images/i/000/026/593/original/tito-mars-flyby-mission.jpg?1361989168
http://themeridianijournal.com/wp-content/uploads/inspiration-Mars.jpg
Užasné :o)!
Sem se chtěl přihlásit, ale žena nechce….
Tak smůla 🙁
Ja mam zase par otazok z oboru nebeskej mechaniky:
Ked pozeram na tu drahu, tak predpokladam, ze po odstartovani od Zeme si da lod par koliesok na orbite a v prihodny okamih odpali prec. Lenze… Ked sa pozeram na profil drahy, tak ta predsa pada v gr. poli Slnka (ide blizsie k Slnku ako je Zem).
1. Logicky teda odpalenie prec od Zeme bude brzdenim na obeznej drahe okolo Slnka? Cize paradoxne, namiesto zazehu v smere letu, v protismere?
2. Ak ano, ako sa zabezpeci, ze brzdiace odpalenie neposle lod do zemskej atmosfery??
3. Ak sa jedna len o priblizenie k Marsu a hned let prec (ziadne manevre, ziaden oblet okolo), ako sa zase pri Marse zabezpeci, ze lod zacne opat padat v gr. poli Slnka dole? Pri prilete „odzadu“ predsa lod doluje gravitacnu energiu a je urychlovana, nie? Z mojho laickeho pohladu to pride tak, ze za Marsom by mala zase vyjst na vyssiu orbitu okolo Slnka a zrejme az potom, vdaka nejakej pretiahnutejsej elipse „dopadnut“ na uroven Zeme. Potom ale zas mame problem ako pri takom pade zbrzdit pri Zemi… tak alebo onak, stale mi to pride, ze lod bude musiet upravovat svoju drahu dost intenzivne…
Vdaka za odpovede.
Zkusím to popsat nějak srozumitelně 🙂
Po startu od Země dojde ke klasickému urychlovacímu zážehu, který je pro let k Marsu potřeba. Čili potřebujeme zvýšit apoapsidu (vytáhnout ji k Marsu), tak musíme provést prográdní zážeh ve směru letu. Proč se loď po tomhle zážehu dostane dovnitř oběžné dráhy Země? To je prosté – když se oběžná dráha protahuje – z takřka kruhové se stává eliptická – tak se zároveň „zužuje“ – už není tak „baculatá“.Zkrátka kromě toho, že se protahuje, tak se i zužuje.
Průlet okolo Marsu by měl loď zpomalit, aby její periapsida klesla. Do té doby by periapsida byla na oběžné dráze Země (odkud loď startovala), ale Mars by ji stáhnul někam mezi Venuši a Zemi. Loď by opustila Mars, proletěla periapsidou mezi Venuší a Zemí a zase by nabrala kurs k apoapsidě na oběžné dráze, kde obíhá Mars. Tam už ale nedoletí, protože se jí do cesty postaví Země.
Nevím, jestli jsem to popsal srozumitelně. Snad ano. 🙂
P.S. Díky za tipy, promyslíme to.
Vdaka za odpoved.
Avsak – ak dodam impulz v smere letu, tak lod proste vyjde na vyssiu obeznu drahu (vzhladom k Slnku). Logicky sa bude priblizovat k Marsu, ale nejde mi do hlavy, preco by ta lod mala mierit okamzite do vnutra drahy Zeme. Na tom sa snad zhodneme, nie? Je to podla teba na tej scheme korektne??
Prvy zazih a ide sa hore (stale hovorim vzhladom k Slnku). Nasledne si viem predstavit, ze dalsimi upravami drahy (alebo samovolne, to je jedno) sa zvysi excentricita drahy a lod po case zacne padat k Slnku a vojde aj do drahy Zeme, proti tomu nic nemam… na druhej strane vyleti zase az k Marsu a spravnym naplanovanim ho Mars moze poslat zase spat k Zemi…
Priznam sa, mam z toho trochu gulas v hlave. Zrejme to najpodstatnejsi tu je vektor toho pociatocneho impulzu – ja to stale implicitne beriem tak, ze sa to odpali v momente, kedy smer lode obiehajucej okolo Zeme a smer drahy Zeme okolo Slnka su totozne, ale asi to tak nebude (?).
Dobrá, zaměřím se tedy podrobně na fázi mezi odletem od Země a příletem k Marsu. Zážeh pro odlet od Země se provede v prográdním směru – loď je otočená ve směru letu. Zážeh zvýší apohelium (nejvyšší bod dráhy vůči Slunci) a vytáhne jej až k oběžné dráze Marsu.
Před zážehem byla oběžná dráha lodi vůči Slunci +/- kruhová. Zatímco po tomto zážehu se změní na elipsu. Rozdíl není jen v tom, že je dráha protáhlejší, ale i v tom, že je „užší“. Nevím, jak to přesněji popsat.
Btw, ak by ste nemali inspiraciu, tak moje vyssie uvedene otazky by podla mna vydali aj na cely serial clankov :). Nemusi sa jednat len u tento hypoteticky let, ktory sa, ako vsetci tusime, neuskutocni. Ale napriklad rozobratie letu historickych misii, Pioneerov, Voyagerov a pod… nie z pohladu vysledkov tychto misii, ale z pohladu pohybu v gravitacnom poli, urychlovani, brzdeni a podobne. Podla mna celkom dobra tema vzhladom na zameranie blogu, nie?
Ale vravim, len ak by ste nevedeli do coho pichnut 🙂
Dik
Dusan, ja to chapem, ze sa draha natiahne na elipsovitejsiu, resp. ze sa to da takto chapat.
Co mne nejde do hlavy je, ze ako je mozne, ak dodam lodi impulz v smere letu na jej drahe okolo Slnka, ze nevyjde na vyssiu drahu, „dalej“ od Slnka. Ved to je proti fyzike 🙂 Predsa aj ta nova elipsovita draha bude mat svoj povod v povodnom kruhu (predstav si, ze mas v strede slnko a okamih zazihu je ked je lod na 12-tej hodine. Smer zazihu je dolava, v suhlase s obiehanim okolo Slnka. Lod vdaka dodavke energie stupa vyssie ako je povodny kruh, nepada dole… nech jej nova draha je elipsovita, jej orientacia v priestore je, akoby som ten povodny kruh zhora a zdola stlacal… skoda ze tu nemozem nakreslit co myslim 🙂 Samozrejme, po prechode afeliom sa lod vracia k Slnku a po case aj vojde hlbsie ako bola povodna kruhova draha okolo Zeme… to je vsetko OK, ale ten uvod predsa nemoze byt ze „dodam ti energiu a ty napriek tomu padas v gravitacnej jame dole“.
Chapes ma? Predsa nemozem ti dodat energiu a ty zacnes padat dole, minimalne cast tvojej trajektorie pojde nahor.
Momentik já už asi chápu v čem je problém. Slunce totiž není ve středu elipsy, ale v ohnisku elipsy.
Viz. zde http://cs.wikipedia.org/wiki/Elipsa . jsou to ty body F.
Mrkni na tohle KSP video. IMHO je to tam trošku vidět.
http://www.youtube.com/watch?v=F_e-1gXx8-E
Presne na tom videu vidis to co tvrdim od zaciatku. Lod dostava impulz a na eliptickej drahe stupa do afelia od centralneho telesa a stretava sa na vyssej orbite s tym druhym telesom.
Dokonca tam je vidno aj to, ze VOBEC na drahe nedojde k prieniku „pod“ drahu toho nizsie obiehaneho telesa, co som vyssie tvrdil ze asi moze, ale teraz mi docvakava, ze dokonca ani to nemoze.
Ak to pises mne, tak ja viem, ze Slnko nie je v strede elipsy ale v ohnisku. Ale ak dodavam lodi energiu na drahe, tak ohnisko, v ktorom sedi Slnko je to vzdialenejsie ohnisko. A lod stupa na drahe po energetickom impulze do afelia. Teda aspon podla mna.
No v HD kvalitě, to na 4:50 začíná vypadat jinak. Při pozorném pohledu tam to podlétnutí je. SRY s tím ohniskem, psal si o středu, tak to vypadalo na jadro problemu.
Taky si zkus v libovolném grafickém editoru namalovat dva soustředné kruhy, a pak mezi nimi natáhnout po hohmanovsku elipsu, nikdy to nevyjde tak aby tam to podlétnutí nebylo.
No moment, ale ty ked hentak natahujes dve kruznice, to je ina situacia ako zmena obeznej drahy po dodavke energie do systemu. To co ty robis je konstrukcia elipsy z kruznice pri zachovani dlzky kruznice/elipsy.
To co sa deje pri nasom priklade ale meni obeznu drahu vratane dlzky celej drahy (obvodu kruznice/elipsy).
Člověče ty máš snad pravdu když to konstruuju pečlivě, tak tam to křížení nemám. Ale je fakt, že na tom schémátku není přílet k Marsu přesně naproti startu od Země, tak to možná bude tím. Ovšem proč ta dráha vypadá zrovna takto, tak to netuším.
Ono je klidně možné, i to, že to tam jen nakreslili špatně. 😉