Evropská kosmická agentura (ESA) bude v průběhu tohoto měsíce rozhodovat o mimořádně zajímavé misi. Němečtí odborníci již několik let rozvíjí projekt automatického přistávacího systému, který by měl sloužit k dosednutí na povrch Měsíce. ESA se nyní rozhodne, zda projekt přijme za svůj cíl a nasype do něj potřebnou sumu peněz.

Pokud půjde všechno dobře, odstartuje dvoutunový ESA Lunar lander na svou misi v roce 2018 z kosmodromu v Kourou na palubě rakety Sojuz 2.1b. Horní stupeň Fregat vynese lander na vysoce eliptickou dráhu. Pak vstoupí na lunární oběžnou dráhu tak, aby během své cesty přelétal ve výšce 100 km nad měsíčními póly. Přitom bude monitorovat terén pod sebou. Zaměří se hlavně na oblast jižního pólu, kde bude vyhledávat místa vhodná k přistání. V roce 2019 má přijít na řadu samotné přistání.

Pro Evropu to bude premiéra, neboť stroje ze Starého kontinentu zatím ještě nikdy na cizím tělese nepřistávaly s využitím motorů. Například modul Huygens přistál na Titanu pomocí padáků. A pro svou premiéru si ESA vzala pěkně velké sousto. Její Lunar lander má být vybaven pokročilou umělou inteligencí, systémem HDA (Hazard Detection and Avoidance system). Ten bude i během sestupu s využitím kamer a laserů rekognoskovat terén. Přitom bude vyhodnocovat jeho sklon, všimne si, kde je nerovný terén, nebo kam nevidí kvůli stínům. Sám pak zhodnotí, zda původně vybrané místo není nebezpečné. Pokud uzná, že ano, vybere si jiné.

O samotné přistání se podělí hned několik typů motorů. Těch hlavních bude 5 a jejich tah bude 500N. Kromě toho na landeru najdeme i 6 menších motorů (220N), které mají být odvozené z trysek na ATV. O drobné korekce se postará 16 malých motorů.

Přesnost přistání má být přitom velice dobrá – řádově se má jednat o několik set metrů. Po dosednutí započne vědecká část mise. Lander bude v oblasti jižního lunárního pólu pátrat po vodě. Modul bude vybaven robotickým ramenem, na jehož konci má být zařízení pro odběr lunárního regolitu. O jeho chemický rozbor se postará aparatura uvnitř landeru. Vědecké přístroje budou zkoumat i vzhled regolitu a velikost prachových zrn. Pozornosti neujde měření plasmatu a elektrického pole. Počítá se i s pokusnými radioastronomickými pozorováními.

O výrobu elektrické energie se postarají solární panely umístěné na těle landeru. To by mělo být asi 3 a půl metru vysoké a mít 5,5 metru v průměru. Na povrchu bude fungovat několik měsíců, během kterých kromě chemických rozborů okolí pořídí i několik panoramatických fotek okolí.

Na projektu momentálně pracuje, kromě již zmíněného Německa, i Španělsko, Kanada, Belgie, Portugalsko a nás může těšit, že i Česká republika (naši odborníci mají na starosti termomechanickou analýzu části motorové sekce přistávacího modulu). Hlavní otěže drží firmy  EADS Astrium, OHB a Thales Alenia Space.

Cena projektu by se měla pohybovat v přepočtu okolo 650 milionů dolarů a počítá se s tím, že by se technologie na landeru použité mohly dočkat nasazení i u pilotovaných výprav. ESA má evidentně velké plány, uvidíme, zda jí vyjdou – Lunar lander bude jejím prvním krokem.

Zdroje informací:
http://forum.kosmonautix.cz
http://en.wikipedia.org

Zdroje obrázků:
http://spacenews.com/images/LunarLander_ESA02.jpg
http://www.spacesafetymagazine.com/wp-content/uploads/2012/03/esa-lunar-lander.png
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/a/aa/LLConfiguration.jpg