Štítek ‘Sojuz’

Svět nad planetou (64. díl)

John Blaha na palubě stanice Mir

John Blaha byl nešťastný. Jako profesionální astronaut bral každý svůj let do vesmíru jako vyvrcholení svých dlouholetých snah, jako něco, pro co posledních šestnáct let žil. A zatímco své čtyři mise na palubě raketoplánu si užíval plnými doušky, nyní tomu tak nebylo. Přestože pobyt na ruské orbitální stanici měl být vrcholem jeho kariéry, k němuž aktivně směřoval, realita byla zcela odlišná. A nebyly za tím kulturní rozdíly nebo osobnostní nekompatibilita. Stav, ve kterém se Blaha ocitl, měli na svědomí Američané, přesněji řečeno pozemní tým a nadřízení. Blaha byl jejich vinou soustavně přetěžován a přestože upozorňoval na nerealistické termíny v denním programu, jeho tým dlouho odmítal brát jeho připomínky na vědomí. Výsledkem bylo Blahovo naprosté vyčerpání a neustálá frustrace, která nenápadně přešla do trvalého negativního stavu mysli. Když John večer co večer ve svém spacím pytli probíral svou situaci a stav, poznenáhlu mu došlo, že jeho morózní nálada, vyhýbání se kontaktu s ruskými kolegy a odsekávání směrem ke svému týmu během komunikačních oken jsou symptomy čehosi hlubšího a vážnějšího. John Blaha pochopil, že onen stav se nazývá deprese. A pokud se v tomto stavu nacházíte na palubě orbitální stanice 400 kilometrů nad Zemí se dvěma chlapíky, kteří téměř nemluví vaším jazykem, vaši nejbližší jsou kdesi daleko a víte, že se s nimi setkáte až za několik měsíců, je zaděláno na velký průšvih…

Jaký byl rok 2019?

Z aktuálního roku už zbývá jen posledních pár desítek hodin. Pojďme si proto zhodnotit, co všechno nám přinesl z hlediska kosmonautiky. Rekapitulace to nebude jednoduchá, protože těch momentů bylo opravdu hodně – potěšující je, že většina z nich fanoušky kosmonautiky potěšila – ať už šlo o úspěšné starty či přistání, nebo o zajímavé vědecké objevy. Samozřejmě ani roku 2019 se nevyhnuly smutné zprávy a zklamání, ale takový už je život. Bez selhání bychom si těch úspěchů ani nevážili. V našem tradičním souhrnu končícího roku nebudou chybět ani grafy porovnávající aktivitu a úspěšnost jednotlivých států, které se snaží pronikat do kosmického prostoru.

ISS pracuje naplno, říká Michal Václavík

Mezinárodní vesmírná stanice ISS z neobvyklého pohledu.

Z roku 2019 zbývají už poslední dny. Nastává tedy čas hodnocení, rekapitulací a bilancování. Ani na našem webu se tomuto trendu nevyhneme a dnes Vám přinášíme rozhovor s Michalem Václavíkem z české kosmické kanceláře. Řeč nebude o ničem menším, než o událostech, kterými si během roku 2019 prošla největší stavba vybudovaná lidstvem mimo zemský povrch – Mezinárodní kosmická stanice ISS. V rozhovoru se ale nebudeme věnovat pouze rekapitulaci roku 2019, ale také nahlédneme do roku 2020, protože i v něm se má ISS rozhodně na co těšit.

Svět nad planetou (62. díl)

Logo agentury CNES

Francouzi měli v rámci sovětského a posléze ruského pilotovaného kosmického programu svým způsobem výsadní postavení. V roce 1982 se stal prvním západoevropským občanem ve vesmíru Jean-Loup Chrétien. Ten samý Chrétien se o šest let později stal také prvním občanem jiné země než SSSR a USA, který vystoupil do volného prostoru. V rámci smlouvy s ruskou stranou z roku 1992 měli Francouzi zajištěna křesla v Sojuzech zhruba ve dvouletých intervalech – o takových podmínkách si jiné státy mohly nechat jen zdát. Na druhou stranu je pravdou, že tyto lety Francouzi museli velmi štědře platit. Pro Rusy byly lety cizích státních příslušníků a zahraničních experimentů stéblem, které drželo pilotovaný program nad vodou. Financování bylo v té době na tak katastrofální úrovni, že na provoz stanice bylo vyděleno jen asi 10 % potřebných prostředků, zbytek (tedy spíše drtivá většina) financí byla získávána právě díky letům zahraničních kosmonautů. Podle všeho byla situace tak zoufalá, že nebýt programu Shuttle-Mir, ESA a Francouzů, byl by Mir dávno zakonzervován a opuštěn, dost možná dokonce definitivně. V srpnu 1996 na stanici dorazil další finanční „záchranný kruh“ v osobě Claudie André-Deshays, kterou už pozorný čtenář zná. Její mise nesla název „Cassiopée“.

ŽIVĚ A ČESKY: Falcon a Sojuz během devíti hodin

Noc na úterý a úterní dopoledne přejí fanouškům kosmonautiky. Nejprve má 70 minut po půlnoci z Floridy odstartovat Falcon 9 s telekomunikační družicí Kacific-1 (JCSat-18). Půjde o třetí použití prvního stupně, který se pokusí opět přistát na mořské plošině. A navíc vůbec poprvé máme být svědky pokusu o záchyt obou polovin aerodynamického krytu loděmi GO Ms Tree a GO MS Chief.  Pak se přesuneme do Jižní Ameriky, odkud má v 9:54 našeho času startovat raketa Sojuz 2-1b s evropským teleskopem CHEOPS pro výzkum exoplanet. Oba atraktivní starty pro Vás okomentujeme živě a česky – v tomto článku najdete okna obou přehrávačů.

OBRAZEM: Raketa pro CHEOPS je připravena

Na kosmodromu v Kourou jsou v plném proudu přípravy na další start rakety Sojuz. Při něm bude vyneseno 17. prosince dopoledne našeho času hned několik družic, ale bezesporu nejsledovanější je CHEOPS – teleskop Evropské kosmické agentury, který má za úkol studovat exoplanety. Nebude je hledat jako třeba Kepler nebo TESS, místo toho se zaměří na již objevené světy a pokusí se změřit jejich průměry. S touto znalostí budou vědci o krok blíže k určení hustoty těchto vzdálených světů, takže je budou moci přesněji charakterizovat a třídit. V dnešním článku se ale nebudeme věnovat jen samotnému teleskopu, ale ukážeme si také vývoz rakety.

Po jednodenním odkladu Sojuz odstartoval

Dnes v 9:54:48 SEČ odstartovala z kosmodromu Pleseck raketa Sojuz 2-1B s navigační družicí Glonass-M. Ta nahradí družici, která selhala letos v srpnu. 11. prosince 23:30

Sojuz 2-1v vynesl z Plesecku utajený náklad

Včerejší šestý start rakety Sojuz 2-1v proběhl v 18:52:03,401 SEČ ze startovního komplexu 43 a rampy číslo 4. O přípravách na start se veřejnost dozvěděla až 18. listopadu, kdy ruské úřady vydaly výzvu pro piloty, aby se nepohybovali v oblasti Severního ledového oceánu nad poloostrovem Kola, jižně od souostroví Špicberky. Podobná výzva se pak týkala i dlouhého pásu nad Tichým oceánem. Tyto prostory odpovídaly dřívějším startům rakety Sojuz 2-1v s horním stupněm Volga z Plesecku – především pak start z března 2018, kdy tato raketa vynášela družici EMKA (ta testovala miniaturizovaný systém snímání Země).

První start projektu OneWeb z Bajkonuru se odkládá

Původně měla raketa Sojuz vynést více než 30 družic pro síť zajišťující přístup k internetu v polovině prosince, ale nyní byl oznámen přesun startu zhruba o měsíc. Tiskový mluvčí projektu OneWeb uvedl, že družice budou převezeny z výrobního areálu nedaleko Kennedyho střediska na kazašský Bajkonur v průběhu příštího měsíce. „Věnujeme přípravám na start maximální péči a proto si vezmeme pár týdnů navíc, abychom provedli dodatečné zkoušky družic, které budou v průběhu prosince odeslány ke startu,“ říká Katie Dowd, tisková mluvčí OneWeb a dodává: „Momentálně počítáme se startem ve druhé polovině ledna, načež chceme startovat každý měsíc. Služby v arktické oblasti spustíme koncem roku 2020 a globální pokrytí nabídneme v roce 2021.“

NASA dumá nad křesly v Sojuzech

Doba, kdy vyprší dohoda mezi NASA a Ruskem ohledně využívání lodí Sojuz se blíží, ale stále je tu poměrně značná nejistota ohledně termínů, kdy budou připraveny soukromé kosmické lodě pro posádku. Administrátor NASA Bridenstine minulý týden uvedl, že agentura sáhne k výměně posádky příští lodi Sojuz. Japonského astronauta by měl nahradit americký, což je reakce na výše popsanou situaci. Zároveň doplnil, že zájem NASA o zakoupení jednoho či více křesel v Sojuzech na příští rok stále trvá, aby bylo zajištěno, že na stanici bude neustále alespoň jeden americký astronaut.