Štítek ‘Sojuz’

ŽIVĚ: Návrat Sojuzu MS-16

Krátce po půlnoci dojde k odletu kosmické lodi Sojuz MS-16 od Mezinárodní kosmické stanice ISS. Ta k ní přiletěla 6. dubna a připojila se k modulu Poisk. U stanice tak zůstala zadokovaná déle než 190 dní. Dnes mezi 22:10 a 22:30 SELČ nastoupí posádka ve složení Anatolij Alexejevič Ivanišin, Ivan Viktorovič Vagner a Christopher John Cassidy do kosmické lodi a dojde k uzavření průlezu s modulem Poisk. Odletem Sojuzu MS-16 také formálně končí dlouhodobá Expedice 63 a začíná Expedice 64, která by měla trvat do 9. dubna 2021.

ŽIVĚ A ČESKY: Loď Sojuz čeká tříhodinový letový profil

Pokud se vše podaří, zažijeme 14. října dopoledne něco, co Mezinárodní kosmická stanice nepamatuje. V 7:45 má z bajkonurské vzletové rampy 31/6 odstartovat raketa Sojuz 2.1a s kosmickou lodí Sojuz MS-17. V jejích anatomických křeslech budou ležet dva Rusové (Sergej Ryžikov a Sergej Kuď-Sverčkov) a jedna Američanka (Kathleen Rubins). Loď by měla zhruba devět minut po startu dosáhnout oběžné dráhy a tím začne unikátní operace – Sojuz v krátkém čase provede všechny potřebné korekční manévry a k Mezinárodní kosmické stanici dorazí už kolem 10:52. Obě události pro vás budeme komentovat živě a česky – v tomto článku najdete oba přenosy.

VIDEO: Vývoz Sojuzu MS-17

Na středeční dopoledne se chystá start rakety Sojuz 2-1a, která by měla v 7:45 vynést pilotovanou kosmickou loď Sojuz MS-17. Přípravy jsou již v plném proudu, nosič opustil montážní halu a nyní již stojí na vzletové rampě 31/6 kosmodromu Bajkonur. V tomto článku Vám přinášíme zhruba pětiminutové video, které kromě samotného vývozu zachycuje i některé činnosti, které moc často nemáme možnost vidět. Za všechny můžeme jmenovat třeba inspekci fotovoltaických panelů lodi Sojuz nebo připojování postranních urychlovacích stupňů nosné rakety.

OneWeb začíná pomalu ožívat

Na začátku července přinesly britské noviny The Telegraph informaci, že britská vláda a indické konsorcium Bharti Global Limited uspělo v posílání nabídek na získání firmy OneWeb. Dohoda by měla být stvrzena v posledním čtvrtletí tohoto roku. Výrobní areál na Floridě ale již začal ožívat a probíhá zde příprava nové várky družic, které by měly být do Ruska odeslány zhruba v září letošního roku a hned následující měsíc by mohl přijít start. Jak informuje portál RussianSpaceWeb.com, se nyní uvažuje o tom, že by raketa Sojuz-2 určená pro vynesení čtvrté várky družic OneWeb (třetí ostré) měla startovat z kosmodromu Vostočnyj a nikoliv z Bajkonuru.

TOP 5: Vozidel ve službách kosmonautiky

Kosmonautika, to nejsou jen rakety, kosmodromy nebo družice, ale i na první pohled celkem nevýznamné věci, bez kterých by to ale nešlo a proto si zaslouží také naší pozornost. Do této kategorie můžeme zařadit i nejrůznější vozidla, která čas od času vídáme ve spojení s tímto oborem. Pokusil jsem se dát dohromady pětici nejzajímavějších, ale v textu jich nakonec najdete mnohem víc. Tak snad mi tento prohřešek opět odpustíte stejně, jako v minulosti. Popravdě řečeno je totiž vozidel ve službách kosmonautiky mnohem, mnohem víc a i tentokrát bylo těžké vybrat pouze několik zástupců, i tak je to nakonec pořádná dávka textu a jak je zvykem začínáme tradičně číslem pět.

TOP 5: Kosmonautické recyklace

recyklace

Velkým fenoménem poslední doby se stalo slovo znovupoužitelnost. Tomuto zajisté chvályhodnému trendu se nevyhneme ani v kosmonautice. Zejména díky dravé štice jménem SpaceX, která do dříve zatuchlého kosmonautického rybníčku vnesla novou dynamiku a ukazuje ostatním, že dosavadní pohled na ekonomiku provozu na nízké orbitě může díky recyklaci použité techniky doznat významných změn. Na druhou stranu je nutno přiznat, že idea o znovupoužití kosmických lodí nebo raket není nijak nová. Prvním strojem, který dosáhl opakovaně Kármánovy linie, což je obecně uznávaná hranice vesmíru ve výšce 100 km, byl fenomenální raketoplán X-15. Výrobek firmy North American Aviation byl k letům extrémními rychlostmi a do extrémních výšek koncipován. Kus s výrobním číslem 3 vynesl svého pilota Joe Walkera v červenci 1963 do výšky 106 km, aby o měsíc později opět v rukou Joe Walkera vystoupal ještě o téměř dva kilometry výše. Asi nejznámějším strojem, který měl znovupoužitelnost takříkajíc ve své DNA, byl americký raketoplán. Pět vyrobených orbiterů si mezi sebe rozdělilo celkem 135 misí, stejně tak byly opakovaně použity urychlovací motory SRB. Na opačné straně zeměkoule Sověti vyvinuli raketoplán Buran, který se, spolu se superraketou Energija, jejíž části měly být rovněž znovupoužitelné, měl stát zrcadlem amerického projektu Space Shuttle. Dnes můžeme sledovat opakované starty prvních stupňů raket Falcon 9 a kabin Dragon firmy SpaceX. O těchto strojích však dnešní žebříček pojednávat nebude. Budeme se v něm věnovat méně známým případům, kdy byla kosmická technika použita opakovaně. A občas to bude, jak alespoň doufám, skutečně docela překvapivé povídání…

Na podzimním Sojuzu poletí Kate Rubins

NASA oznámila, že její astronautka Kate Rubins vyrazí na podzim vstříc ISS v kosmické lodi Sojuz MS-17. Čeká na ni půlroční pobyt na stanici, během kterého bude součástí 63. a 64. dlouhodobé expedice. V Sojuzu zaujme místa vedle ruských kolegů Sergeje Ryžikova a Sergeje Kuď-Sverčkova a jejich společný start je zatím plánován na 14. října letošního roku z kazašského kosmodromu Bajkonur. Kromě stovky nejrůznějších experimentů bude americká astronautka obsluhovat třeba Cold Atom Lab pro studium využití laserem chlazených atomů pro budoucí kvantové senzory, nebo bude provádět kardiovaskulární experimenty navazující na výzkum, který dokončila při své minulé misi.

Svět nad planetou (84. díl)

Logo RKK Enerija

Orbitální stanice Mir měla původně fungovat jako výkladní skříň sovětského systému. Po rozpadu Sovětského svazu se však kosmonautika přesunula do pozadí zájmu a finanční tok se zúžil na malý pramínek, který jen tak tak dokázal komplex držet při životě. Korporace Energija, coby provozovatel stanice, se snažila finance na provoz získat nejrůznějšími způsoby. Asi nejvíce k udržení Miru přispěly internacionální programy. Během nich na komplexu pobývali občané nejrůznějších zemí, přičemž Energija si za jejich lety účtovala skrze Ruskou kosmickou agenturu příslušně velké částky. Mir byl také využíván jako skvělé prostředí pro natáčení reklam všeho druhu – od nápojů až po automobily. V neposlední řadě byly na palubě stanice umístěny komerční aparatury zahraničních firem. Asi největší finanční injekci Mir zažil s nástupem programu Shuttle-Mir, během něhož ke stanici přilétaly americké raketoplány a komplex se postupně stal domovem pro sedm amerických astronautů. S ukončením tohoto programu se však naplno projevil problém s chronickým nedostatkem peněz, obrovskou zadlužeností a nezájmem vyšších míst o kosmonautiku obecně, a tím spíše o unikátní stroj, kterým se bývalí pohlaváři druhdy pyšnili před celým světem. V létě 1998 dostoupila krize ve financování provozu Miru do svého vrcholu…

Úspěšný ruský armádní start

Start rakety Sojuz 2-1b s horním stupněm Fregat a družicí EKS-4 pro včasné varování před nepřátelskými střelami dnes proběhl z kosmodromu Pleseck. 22. května 16:00

Svět nad planetou (83. díl)

Musabajev a Budarin na palubě Miru

Po odletu raketoplánu náhle vypadala stanice mnohem prostornější a opuštěnější. Zatímco před příletem Discovery tvořily posádku tři osoby, nyní na palubě Miru zůstali pouze Talgat Musabajev a Nikolaj Budarin. Na nudu si však stěžovat nemohli. Bylo to spíše naopak – Valerij Rjumin se během svého krátkého pobytu na stanici vyjádřil v tom smyslu, že objem prací jak na ruském a kazašském vědeckém programu, tak na údržbě, by vyžadoval posádku nejlépe o šesti lidech. Musabajev a Budarin se tedy měli co otáčet. Navíc stále ještě dobíhal vědecký plán programu Shuttle-Mir a tak měli oba muži plné ruce práce s tavbou v píckách modulu Kristall, snímáním zemského povrchu, astrofyzikálními a biomedicínskými experimenty a dalšími položkami vědeckovýzkumného programu. Ke cti Musabajeva a Budarina je nutno podotknout, že jejich pracovní nasazení bylo velmi vysoké a oba muži v letovém plánu úspěšně odškrtávali bod za bodem. Na konci června proběhly také prověrky některých systémů stanice a z nádrží Progressu M-39 byly přečerpány pohonné látky do staničních nádrží. Tím byla de facto zahájena příprava na přílet nové směny, která měla v Sojuzu TM-28 odstartovat 3. srpna. Ovšem, jak se ukázalo, prohlubující se problémy s financováním ruského kosmického průmyslu se tentokrát bezprostředně dotkly příprav na pilotovaný start…