Štítek ‘SLS’

Kosmotýdeník 254 (24.7. – 30.7.)

Sojuz dovezl novou posádku na ISS, Íránci odstřelili raketu nejistého účelu, na kosmodromu na Floridě se objevil dokončený horní stupeň pro první let SLS a firma Astrobotic představila plán vyslat v roce 2019 první exemplář svého nákladního modulu na povrch Měsíce. Z kosmonautického hlediska pořádně napěchovaný týden. V Kosmotýdeníku se podíváme ještě na události, které by vám rozhodně neměly ujít. Například dva týmy z Evropy testovaly měsíční vozítka. Podobné testování má i NASA, ale ta k tomu využívá pískoviště. V dalších zprávách se podíváme na fotky ze startu Sojuzu a na další detaily. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Horní stupeň SLS je kompletní

Horní stupeň ICPS pro premiérový let americké rakety SLS dorazil na Floridu už na začátku března letošního roku. Hardware byl na kosmodromu zkontrolován, prošel zkouškami a ve středu mohl být přepraven do budovy, ve které se v minulých letech připravovaly moduly pro Mezinárodní vesmírnou stanici. První dokončený díl pro premiéru SLS bude uskladněn v Space Station Processing Facility na Kennedyho vesmírném středisku, dokud nepřijde čas jeho instalace ke zbytku nového stroje. Během převozu vzniklo i několik fotografií, z nichž některé přikládáme do článku. Je na nich krásně vidět, jak se za poslední měsíce horní stupeň změnil – stačilo jen schovat některé typické znaky a najednou ICPS vypadá jako úplně jiný stroj.

Příprava rampy na superraketu

V našich článcích se v posledních měsících stále častěji skloňuje rampa 39A a dění v jejím okolí. Není se co divit, vždyť ji má v pronájmu SpaceX, která odsud vypouští své rakety Falcon 9 a mají odsud startovat i pilotované výpravy nebo Falcony Heavy. Ale komplex 39 není jen rampa 39A. NASA vybudovala i další dvě rampy – zatímco 39C bude určena pro malé rakety, my se dnes podíváme na rampu 39B, která bude naopak hostit raketu velkou – nový americký supernosič Space Launch System známý pod zkratkou SLS.

ŽIVĚ: Testovací zážeh motoru pro SLS

Dnes ve 22:00 našeho času by mělo na Stennisově středisku dojít k zážehu motoru RS-25 pro raketu SLS. Půjde dokonce o předposlední zážehový test v rámci příprav na premiérovou misi rakety SLS – EM-1. Ta ponese na svém centrálním stupni čtveřici těchto motorů, které všichni dobře známe z dob, kdy poháněly raketoplány. Dnes nás tedy čeká jistě pěkná několikaminutová podívaná okořeněná velkým množstvím vodní páry, která jako obvykle obklopí okolí testovacího stanoviště. Jelikož motory RS-25 spalují kapalný kyslík a vodík, nejsou jejich spaliny nijak nebezpečné. Ale pohled na spoutanou sílu motoru, který se na testovacím stanovišti různě třese je vždy velmi působivý.

Urychlovací bloky pro pilotovanou premiéru SLS

V Promontory (stát Utah) zahájila firma Orbital ATK odlévání prvního segmentu urychlovacích bloků pro raketu SLS na misi EM-2. 19. července 16:16

Příprava pozemního segmentu na novou éru

NASA zveřejnila video, které Vás s pomocí rychlých střihů vezme na místa, kde se agentura chystá na éru rakety SLS. 15. července 20:48

Super Guppy veze testovací díl SLS

Letoun Super Guppy dnes převáží testovací exemplář Orion Stage Adapter z Marshallova střediska do Denveru na strukturální zkoušky. 11. července 21:05

Nové rameno pro SLS

NASA zveřejnila dvě fotky z instalace ramene CSFSU na mobilní plošinu. Přes toto rameno bude do Forward skirt centrálního stupně SLS proudit chlazený vzduch a dusík. 11. července 9:58

Kontrola motorů na tuhé palivo pro SLS

Jednotlivé segmenty urychlovacích motorů prochází nedestruktivní rentgenovou kontrolou a dostávají potřebnou kabeláž. Viz fotky 6. července 22:10

Cesta k Exploration Mission 1 (Ohlédnutí za 2. čtvrtletím a výhled na 3. čtvrtletí 2017)

Přípravy na třítýdenní let kosmické lodi Orion na vysokou oběžnou dráhu Měsíce prošly od poslední rekapitulace dalším zajímavým vývojem. Hned v dubnu uznal šéf programu pilotovaných letů NASA William Gerstenmaier, že cílové datum startu mise EM-1 v listopadu 2018 je nedosažitelný. Novým interním termínem pro startovní připravenost je nyní nejdříve srpen 2019, přičemž aktualizovaný časový harmonogram prací by měl být zveřejněn za šest týdnů. Varianta změny mise na pilotovanou, na které tým NASA pracoval po dobu necelých tří měsíců, byla v květnu zamítnuta. Zastupující administrátor NASA Robert Lightfoot nazval studii „fascinujícím cvičením“, které ukázalo, že by bylo technicky možné vyslat při této misi dvoučlennou posádku za předpokladu zkrácení délky letu na třetinu a pasivního obletu Měsíce na dráze volného návratu. Jedním z rozhodujících důvodů pro zamítnutí však byly vysoké dodatečné náklady ve výši 600 – 900 milionů dolarů, jejichž zajištění není zaručeno. Dalším důvodem byl negativní časový dopad na další mise vzhledem k nutnosti posunutí startu EM-1 až na rok 2020. Podle oficiálního zdůvodnění byl vzhledem k těmto zvýšeným nejistotám, nikoli pro nemožnost či rizika samotného letu, stávající nepilotovaný plán mise vyhodnocen jako správný k realizaci.