Štítek ‘ESA’

Na průzkumníka Merkuru si musíme počkat

Společná evropsko-japonská mise Bepi Colombo, určená ke studiu první planety Sluneční soustavy měla odstartovat v lednu roku 2017. Jak ale na našem diskusím fóru informoval Michal Václavík z České kosmické kanceláře, projektu se nevyhýbají problémy. Největší starosti dělá pointační mechanizmus vysokoziskové antény, dále energetická jednotka pro elektrický pohon a komplikace neminuly ani laserový výškoměr BELA. Další startovní okna se otevírala v červenci a říjnu roku 2017, což by znamenalo přílet k Merkuru v lednu 2024, nebo v prosinci 2025. V takovém případě by ale muselo definitivnímu usazení na oběžné dráze předcházet 8 průletů kolem nejmenší planety Sluneční soustavy.

Třetí člen rodiny Sentinel je hotový

Evropská řada družic Sentinel zaměřená na studium planety Země spadá do programu Copernicus. Plány hovoří o vypuštění pěti různých typů družic, přičemž každý typ bude disponovat dvěma satelity. Sentinel 1 zaměřený na radarové snímkování už na oběžné dráze krouží od dubna 2014, kdy jej z Kourou vynesla raketa Sojuz. Letos v červnu se díky raketě Vega podíval na oběžnou dráhu Sentinel 2A zaměřený na multispektrální snímkování povrchu především ve viditelné a blízké infračervené části spektra. Na pomyslné dveře ale už klepe zástupce třetího typu družic Sentinel, který by měl startovat na začátku prosince.

LISA Pathfinder už je na kosmodromu

Přípravy na vypuštění sondy LISA Pathfinder, která by nám měla pomoci vyšlapat cestu k detekci tajemných gravitačních vln, jsou v plném proudu. Velkým milníkem byl v tomto směru transport sondy z Evropy do Jižní Ameriky. Před pár týdny jsme se na našem webu věnovali základnímu úkolu sondy LISA Pathfider a jejího plánovaného nástupce – projektu eLISA. V dnešním článku se podíváme na aktuální průběh příprav a zaměříme se i na plánovaný průběh mise samotné.

Evropská navigační síť se rozrůstá

Galileo

V pátek 24. července dorazily na evropský kosmodrom v Guyanském kosmickém středisku dva satelity navigačního systému Galileo s čísly 9 a 10, aby podstoupily finální přípravy na svůj start. Jelikož celému systému předcházelo několik prototypů a čtyři testovací exempláře, devítka a desítka jsou pátým a šestým plně operačním satelitem. Stavba dalších čtrnácti kusů v současnosti probíhá v OHB v Německu. Po závěrečných testech byly koncem srpna nádrže Galilea 9 a 10 naplněny hydrazinem a poté byly oba satelity připojeny k hornímu stupni Fregat. Následovalo uzavření do aerodynamického krytu, převoz na startovní rampu a připojení k raketě Sojuz ST-B. Velmi časného rána 11. září pak Sojuz úspěšně odstartoval a Fregat oba satelity správně umístil na plánovanou dráhu s apogeem ve výšce 23 500 kilometrů. Po úspěšném spuštění a otestování systémů byly oba satelity předány řídícímu centru Galilea. Nejvyšší představitelé mise označili start i uvedení na oběžnou dráhu jako učebnicové a doposud nejhladší ze všech. V našem dnešním článku Vám přinášíme časosběrné 4K video, ve kterém se můžete podívat na celou přípravu obou satelitů, jejich převoz a připojení k raketě i jejich start.

BepiColombo na vlastní oči

V neděli 4. října proběhl v technologickém centru Evropské kosmické agentury den otevřených dveří, na který se vypravili i členové naší redakce. O vlastní návštěvě připravujeme samostatný článek, ale dnes Vám přinášíme asi největší perlu. Organizátoři totiž umožnili návštěvníkům nahlédnout na reálný letový hardware sondy BepiColombo, která se už v roce 2017 vydá k Merkuru. A co víc – měli jsme možnost sondu vyfotit. Sice přes ochranné plexisklo a jen bez blesku, takže kvalita snímků není okouzlující, nicméně si myslíme, že i přesto tyto fotky oceníte.

Kometa Čurjumov-Gerasimenko je kontaktním binárním tělesem

Je tomu už víc než rok, co nám kometa 67P naservírovala nečekané překvapení. Jak se sonda Rosetta přibližovala k jádru, a palubní kamery začínaly rozeznávat první detaily (z počátku o velikosti několika pixelů), bylo jasné, že Čurjumov-Gerasimenko není fádní víceméně sférický kosmický valoun. Čekání na další nově uveřejněné snímky agentury ESA připomínalo hysterii fanoušků nejúspěšnějších současných internetových a televizních seriálů. Čeho se dočkáme příště? Prakticky od úplného počátku, kdy nám rozlišení umožnilo pozorovat větší detaily, bylo zřejmé, že tělo komety je daleko členitější než nejdivočejší sny odborníků pro výzkum meziplanetární hmoty. Původ a vývoj jejího jádra provázely rozvášněné debaty. Je nepravidelný tvar 67P důsledkem dlouhotrvající nepravidelné eroze? Narušuje sublimace středové oblasti komety více než okrajové výčnělky? Nebo jde naopak o těleso složené ze dvou objektů?

Může náraz vychýlit nebezpečný asteroid?

Země se již nespočetněkrát střetla s kosmickým kamením různých velikostí. Malých střetů jsme si ani nevšimli, jiné byly dobře pozorovatelé, ale způsobily jen minimální škody, některé však ovlivnily život na celé planetě. Aby bylo lidstvo připravené jednou odvrátit hrozící srážku, musíme nejprve dobře prozkoumat protivníka. Ačkoliv se od sebe asteroidy liší, některé vlastnosti mají podobné. Právě na výzkum jejich vnitřního složení cílí společný evropsko-americký projekt AIDA, o kterém jsme na našem webu psali již před rokem.

Led, který mizí a zase se objevuje

Evropská sonda Rosetta, která už více než rok krouží kolem jádra komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko pomohla objasnit další otázku, která se týká přítomnosti ledu na povrchu těchto těles. Díky datům, která sonda nasbírala, se ukázalo, že na kometě funguje každodenní cyklus obměny povrchového ledu. Rosetta vstoupila na oběžnou dráhu kolem komety vloni v srpnu, letos 13. srpna kometa prolétla přísluním a tak se vědcům nabízí unikátní možnost sledovat aktivitu komety po dlouhou dobu.

Kosmotýdeník 158. díl (21.9. – 27.9.2015)

Po sedmi dnech se opět vrací seriál který má na našem portálu zasloužilý titul nejdéle vycházejícího občasníku. Nedělní oběd Vám náš Kosmotýdeník doplňuje již více než tři roky. Ani dnes nevynecháme nejdůležitější kosmonautické události, které přineslo uplynulých sedm dní. Ty byly plné událostí spíše drobnějšího významu, na které bychom sice zapomínat neměli, ale které svým rozsahem nevydají na velký článek. Dnes Vám proto přinášíme spíše jen souhrn několika kratších, ale přesto zajímavých momentů a situací. Jediným větším tématem bude dění okolo rakety Vulcan, kde společnost Orbital ATK vyhrála soutěž o dodávku urychlovacích bloků na tuhá paliva.

Nejúspěšnější kometární lovec všech dob

Koho by před dvaceti lety napadlo, když 2. prosince 1995 nosná raketa Atlas dopravila na oběžnou dráhu téměř dvoutunovou sondu SOHO, že půjde o našeho nejúspěšnějšího lovce vlasatic? Dnes už dělíme historii objevů těchto fascinujících ledových cestovatelů sluneční soustavou na dobu před touto sondou a po ní. 13. září letošního roku se v datech kosmického detektoru Solar and Heliospheric Observatory objevila jubilejní kometa s pořadovým číslem 3 000. Než začala sonda pozorovat Slunce a jeho okolí, podařilo se nám objevit něco kolem devíti set komet díky pozemským pozorováním a pouhých pár desítek pomocí kosmických observatoří. Primárním cílem mise, jak už z názvu vyplývá, je nepřetržité monitorování slunečního povrchu a jeho okolí. Dvanáct palubních přístrojů umí nezávisle měřit a pozorovat naši mateřskou hvězdu či její jednotlivé oblasti, nebo dohlížet na provoz jiných zařízení sondy.