Týden, který pomalu končí, byl doslova napěchovaný událostmi k prasknutí. Téma, které bude dnes v Kosmotýdeníku hlavním tedy rozhodně není jen tak něco, co zbylo. Podíváme se na výsledky studií ohledně naměření metanu v atmosféře Marsu. Znamená to, že je na Marsu život, nebo tam někdy byl? Dočtete se v hlavním tématu. Dále se podíváme na aktuální stav Starhopperu od SpaceX, budeme se zajímat o izraelský Beresheet a řeč bude i o návštěvě Andrewa Feustela v České republice.
Rubrika: Aktuální dění 
Štítky: Arabsat 6A, Beresheet, Curiosity, Elon Musk, ESA, ExoMars 2020 (dříve 2018), Falcon Heavy, InSight, Izrael, JPL (Jet Propulsion Laboratory), Kosmotýdeník, Mars, Mars Express, Měsíc, metan, NASA, Sojuz 2-1A, SpaceX, Starship Hopper 
Evropská kosmická agentura zveřejnila fotografii dvou robotických ramen, která pracují na projektu, který povede k doposud největšímu a nejkomplexnějšímu 3D vytištěnému objektu z titanu – zkušební verzi optické lavice o průměru tří metrů, která se stane srdcem evropské rentgenové observatoře Athena. Obě paže jsou schopné volného pohybu v mnoha různých osách, ale každá z nich má jiný úkol. První rameno ukládá na předem určené místo vrstvy titanového prášku, které následně spéká laserem. Druhé rameno pak okamžitě svým kryogenně chlazeným nástrojem odřezává všechny nedokonalosti. Celá konstrukce se přitom pomalu pohybuje na základně o průměru 3,4 metru.
Poté, co v prosinci loňského roku úspěšně skončily tepelně-vakuové zkoušky, se tým připravující sondu Solar Orbiter začal připravovat na další testy, které se souhrnně označují jako environmentální. V komplexu IABG v německém městě Ottobrunn tak začaly vibrační zkoušky, které měly ověřit, že sonda přežije namáhání při startu. Rok 2019 začal kontrolou pozice všech přístrojů, trysek a dalších kriticky důležitých dílů na neletovém exempláři PFM (Protoflight Model), se kterým jsme se seznámili už v minulých dílech našeho seriálu. Kontrola měla ověřit tepelnou stabilitu jednotlivých prvků poté, co byly vystaveny vysokým teplotám a vakuu jako ve skutečném kosmickém prostoru. Kontroly naštěstí neodhalily žádný problém a tak bylo možné pokračovat.
V minulých měsících byla postupně dokončena stavba evropského teleskopu, který bude mít za úkol studovat již objevené exoplanety. Vše bylo zakončeno komplexním zhodnocením, které prokázalo, že tato vědecká mise je připravena na start. Do něj ale ještě několik měsíců zbývá. V dnešním článku se podíváme na zkoušky, kterými musel teleskop projít a nastíníme si také výhled do dalších týdnů.
Firma OHB dokončila stavbu přeletového modulu pro misi ExoMars 2020 – hotový exemplář tak mohl opustit výrobní prostory v německých Brémách a vydat se na podrobné zkoušky, které na něj čekají v italském Turíně a francouzském Cannes. Mise ExoMars 2020 má pátrat po stopách dávného života na rudé planetě – k tomu bude sloužit přístrojové vybavení vozítka Rosalind a vědeckému poznání pomůže i ruská přistávací plošina Kozáček. Po přistání na Marsu se přistávací plošina rozloží a umožní vozítku slet, zatímco sama bude fungovat jako stacionární sonda.
Dron bereme jako běžnou součást světa kolem nás, ale drony na cizích planetách, to je zcela něco jiného. V hlavním tématu Kosmotýdeníku se podíváme na testování dronu pro Mars, který k Rudé planetě vyrazí v roce 2020. Dále se podíváme na pěkné fotografie ze startu rakety Electron, anebo na první kus kyslíkové nádrže, který je určen pro raketu Vulcan. To a více naleznete ve vašem týdenním přehledu těch nejzajímavějších událostí z kosmonautiky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.
Dostat zaplaceno nějakých 16 500 euro za to, že 60 dní ležíte v posteli, hmmm vypadá to jako snadno vydělané peníze, ale opak je pravdou. Lidský organismus není stvořen k ležení na lůžku a šedesát dní v posteli mu činí značné problémy. Problémy, které jsou velmi podobné tomu, co se s lidským tělem děje, je-li delší dobu vystaveno pobytu v mikrogravitaci. Tzv. bedrest studie, čili uložení zdravých dobrovolníků na lůžko, jsou proto užívány k simulaci některých fyziologických účinků mikrogravitace na lidský organismus. V laboratoři Envihab v Kolíně nad Rýnem se teď jedna taková studie koná. Dalo by se říci, že je jedna z mnoha. Avšak pozor! Tento experiment je v jedné věci unikátní.
Stavba nové obyvatelné stanice, která má vyrůst u Měsíce, má začít kolem roku 2023. Mezinárodní projekt nazývaný Gateway má lidem umožnit provádět průzkum dál od Země, než kdykoliv dříve. Do rozsáhlého a komplexního projektu je zapojena i Evropská kosmická agentura, na jejíž podíl se v dnešním článku zaměříme. Na konci roku 2018 ESA pověřila dvě konsorcia (jedno vedené firmou Airbus a druhé vedené společností Thales Alenia Space), aby zahájila souběžné studie návrhu vědecké přechodové komory. Podobně jako japonský modul Kibó na ISS, by tato komora umožnila přenášet vědecké experimenty mezi vnitřním prostorem stanice a jejím vnějším pláštěm, který je plně vystaven podmínkám srovnatelným s meziplanetárním prostorem.
Říká se, že všechny starty do kosmu jsou důležité, ale některé z nich jsou přeci jen významnější, protože se navždy zapisují do historie a lidé se k nim ve vzpomínkách často vracejí. A přesně jeden takový start jsme zažili 22. prosince 2015. Miliony fanoušků se zatajeným dechem tehdy sledovalo raketu Falcon 9 (v1.2) připravenou odstartovat z kosmodromu na Mysu Canaveral k misi Orbcomm OG2. Očekávání byla opravdu veliká a atmosféra by se dala doslova „krájet“. Proto není divu, že i majitel společnosti SpaceX Elon Musk byl tehdy velmi nervózní. Falcon 9 se totiž vracel do služby po nešťastné havárii, ke které došlo během mise CRS-7 a navíc se měl poprvé představit ve vylepšené verzi 1.2. Neklid byl však cítit i v celém řídicím středisku SpaceX a napětí nepolevilo ani pár sekund před startem. Motory Merlin na prvním stupni konečně zaburácely a rozzářily okolí rakety Falcon 9, která stoupala z mraků kouře vzhůru a byla k nezastavení. To nejdůležitější se mělo ten den ale ještě odehrát. Po úspěšném oddělení stupňů pokračoval ostře sledovaný horní stupeň i s nákladem na nízkou oběžnou dráhu. Zatímco ten první zahájil kontrolovaný sestup na zem. Ohnivá koule na černé obloze se stále zvětšovala. Na chvilku připomínala ony komety z uměleckých děl, o kterých se vypráví legendy. Okolní klid narušil až mohutný sonický třesk a pak návratový stupeň zahájil brzdící proceduru. Vyklopily se přistávací nohy a spodní část rakety zahalil plamen. První stupeň rakety Falcon 9 s číslem B1019 poprvé úspěšně přistál na pevnině a ten okamžik se navždy zapsal do dějin kosmonautiky. Stojící raketa osvětlená reflektory, kolem které stoupal jemný dým, byla jako nějaký výjev z budoucnosti. Bylo to až k neuvěření, ale přitom nikdo nepochyboval, že právě došlo k milníku v kosmické dopravě. Tento zásadní moment pro jednou opět přiblížil kosmonautiku masám.
„Má úsměv po otci,“ nebo „Ty tváře, to je celá maminka,“ takové a podobné věty často slýcháme když rodinní příslušníci nebo přátelé srovnávají vzhled malého člena rodiny s jeho pokrevnými příbuznými. Jak si ale dnes ukážeme, tak podobné „dědění“ se může týkat i neživých věcí, jako jsou kosmické sondy. Evropská kosmická agentura připravuje misi k nejmenšímu asteroidu, jaký byl kdy zkoumán. Mise Hera má přitom využít kameru, která vznikla pro zkoumání toho největšího „asteroidu“ – trpasličí planety Ceres. Ano, řeč je samozřejmě o odkazu mise Dawn, která tento zajímavý svět zkoumala několik let.
Nahrávání ... 
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License.
7. dubna 2019 
