Štítek ‘ESA’

Padák pro ExoMars opět selhal – situace se komplikuje

Druhá fáze evropsko-ruského projektu ExoMars tvořená evropským roverem Rosalind Franklin a ruskou přistávací plošinou Kozáček by měla startovat už zhruba za rok. Specialistům však dělají vrásky na čele problémy s konstrukcí padáku. Minulý týden totiž proběhla jeho výšková zkouška – bohužel však nebyla úspěšná. To je samo o sobě nepříjemné, ale ještě horší je, že jde již o druhé selhání podobného rázu. O prvním neúspěchu jsme psali na začátku července. Prioritou je samozřejmě vyřešení tohoto problému, aby se termín startu v příštím roce stihl. „V době psaní této odpovědi se stále počítá se startem v červenci 2020. Odklad o dva roky by přinesl velké množství problémů, zejména organizačních a finančních,“ říká Michal Václavík z České kosmické kanceláře.

Z Evropy ke Slunci: Simulace mikrogravitace

Prakticky na většině družic najdeme nějaké pohyblivé díly, které se v průběhu mise postarají o rozložení nějaké konstrukce. Ani evropská sonda Solar Orbiter není v tomto směru žádnou výjimkou. I na ní najdeme vyklápěcí konstrukce, na jejichž správném fungování stojí úspěch celé mise. Na začátku letošního roku se inženýrům podařilo nasbírat velké množství dat ze zkoušek těchto rozkládacích systémů. Některé z nich se týkají antén, ramene s přístroji nebo fotovoltaických panelů. Na začátku července jsme se zkouškám panelů již věnovali v samostatném článku, ale v rámci našeho seriálu Z Evropy ke Slunci se k těmto testům vrátíme a podíváme se na ně trochu podrobněji.

Rus, Ital a Američan přiletěli na ISS

Stalo se milou tradicí, že každý pilotovaný start k ISS doprovází náš článek, ve kterém se seznámíme s posádkou. V případě Sojuzu MS-13 sice článek vychází později, ale tradice zůstává zachována. Osobně si myslím, že podobné články mají dvojí význam – jednak díky nim máme možnost lépe poznat astronauty, pochopit, co formovalo jejich životní osudy a také můžeme vidět, kolik práce je to stálo – třeba jen při pohledu na množství vystudovaných škol se leckomu zatají dech. Astronauti jsou zkrátka a dobře špičkoví odborníci a to samé platí i o trojici, která přiletěla v Sojuzu MS-13. Zároveň může tato posádka sloužit jako učebnicová ukázka mezinárodnosti ISS – tvoří ji totiž zástupci hned tří států – velitel lodi je z Ruska, první palubní inženýr z Itálie, druhý z USA.

Zážeh testovacího Orionu úspěšný

12 minut dlouhá zkouška prověřila schopnost servisního modulu dostat Orion na oběžnou dráhu při závadě rakety v pokročilé fázi letu. 6. srpna 0:20

Kosmotýdeník 359 (29.7. – 4.8.)

Také jste měli jako děti školou povinné pocit, že o prázdninách běží čas tak nějak rychleji? Další týden utekl jako voda a tak je čas si připomenout ty nejvýznamnější události, které nám během něj kosmonautika naservírovala. V hlavním tématu se podíváme na evropský systém schopný monitorovat povrch Země téměř v reálném čase, uděláme si tradiční odbočku na Mars a nevynecháme ani novinky kolem firmy Blue Origin, nebo rakety Vulcan. Čeká nás i aktualizace příprav startu Ariane 5 nebo indické lunární mise Chandrayaan-2. Již 359. vydání tradičního nedělního seriálu Kosmotýdeník je připraveno pro všechny naše čtenáře.

Cheops může vyrazit na kosmodrom

Vizualizace družice CHEOPS na oběžné dráze.

Teleskop Cheops alias CHaracterising ExOPlanet Satellite úspěšně prošel závěrečným analytickým zhodnocením před startem na raketě Sojuz z Francouzské Guyany. Všechny aspekty, které firma Arianespace provedla včetně dráhy letu či průběhu separace nákladu dávají pozitivní výsledky. „Jsme nadšeni, že jsme prošli tímto důležitým milníkem a dostali jsme od firmy Arianespace zelenou,“ raduje se Nicola Rando, projektový manažer mise Cheops. Samotná podoba harmonogramu startů na další měsíce je momentálně nejistá – zatím není jistý ani termín převozu teleskopu do Jižní Ameriky ani jeho start – obecně se hovoří zhruba o posledním čtvrtletí letošního roku.

Přepracování snímačů teleskopu Euclid bylo úspěšné

Odborníci si mohou odškrtnout velký krok na cestě k dokončení vědeckého vybavení evropské mise Euclid. Jsou totiž konečně k dispozici detektory pro přístroj NISP (Near Infrared Spectrometer and Photometer). Mise Euclid je inovativní projekt, který si klade za cíl důkladně sledovat vesmír a zmapovat trojrozměrné rozložení miliard slabých galaxií po celé obloze. To umožní vědcům s dosud nedostupnou přesností určit detaily spojené s tajemnou temnou energií a temnou hmotou, které společně tvoří zhruba 95 % vesmíru. Očekává se, že data z tohoto teleskopu umožní doslova revoluci v kosmologii. Umožní nám zlepšit naše chápání evoluce vesmíru od jeho prvopočátků.

První přesun věže pro Ariane 6

Obslužná věž Ariane 6 během stavby.

Startovní rampa, ze které budou startovat nové evropské rakety Ariane 6 je vybavena 90 metrů vysokou obslužnou věží z kovu. Minulý týden prošla tato konstrukce prvním zkušebním přesunem o 97 metrů, což bude mimochodem dělat před každým startem. Po kompletním vystrojení bude tato věž vážit 8200 tun, což je pro milovníky neobvyklých přirovnání o zhruba 1000 tun víc, než kolik váží známá Eiffelova věž v Paříži. Její patra umožní přístup k nosné raketě, což je nezbytné kvůli skládání nosiče. Po dokončení příprav se otevřou její obří dveře a pět hodin před startem celá věž odjede dozadu. Mobilní věž spočívá na 16 podvozcích, přičemž každý z nich je vybaven osmi koly – každé kolo má svůj vlastní elektromotor. To ve výsledku činí 128 elektromotorů, které musí fungovat synchronizovaně, aby se kola správně pohybovala po kolejích.

LaRa může letět k Marsu

LaRa není označení žádné dámy, takže fanoušci herní série Tomb Raider mají smůlu. Jde o mimořádně zajímavý vědecký přístroj pro evropsko-ruskou misi ExoMars 2020, takže se naopak mohou radovat fanoušci kosmonautiky. Tento přístroj nedávno prošel zkouškami, při kterých byl vystaven podmínkám, jaké zažije na povrchu Marsu. Nyní na něj čeká přesun do Ruska, kde projde přijímací kontrolou, po které bude následovat jeho integrace do landeru Kozáček. Termín startu se totiž nezadržitelně blíží – za rok touhle dobou už by sestava mohla být na cestě od Země.

Aeolus přešel na druhý laser

Evropská družice Aeolus, která nese vůbec první lidar sledující vítr pomocí Dopplerova jevu, funguje na oběžné dráze již téměř rok a poskytuje cenná data. Ale laserový transmiter začal pomalu ztrácet výkon. Odborníci se proto rozhodli přepnout na druhý laser, který je součástí přístroje a Aeolus se díky tomu vrátil do špičkové formy. Jedná se o další důkaz toho, že vývoj kosmické techniky je velkou výzvou a i přes celou řadu zkoušek provedených v různých fázích vývoje si inženýři nikdy nemohou být naprosto jistí, že bude ve vesmíru všechno dlouhodobě fungovat. A obzvlášť to platí u misí, které vyšlapávají cestu novým technologiím, mezi které Aeolus zcela jistě patří. Používá totiž zcela nový přístup k měření pohybu vzdušných mas z oběžné dráhy.