sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Josef Aschbacher 13. května při slyšení před výborem Evropského parlamentu prohlásil, že je „zázrak“, že Evropa dosáhla vedoucí role v některých vesmírných oblastech, jako je pozorování Země a navigace, vzhledem k tomu, že její výdaje na vesmír značně zaostávají za Spojenými státy a Čínou.
Norská ministryně obchodu a průmyslu Cecilie Myrsethová podepsala Artemis Accords během akce v sídle Norské kosmické agentury v Oslu, které se zúčastnil šéf agentury a chargé d’affaires velvyslanectví USA v Oslu.
Startup Solestial, který se zabývá solární energií získal v rámci financování série A 17 milionů dolarů na rozšíření výroby křemíkových fotovoltaických panelů pro vesmírné aplikace.
Společnost Ramon.Space, specialista na vesmírné výpočty, 14. května oznámila dohodu o dodávce systémů digitálních komunikačních kanálů pro nejméně 70 připravovaných družic OneWeb, což pomůže s přechodem konstelace na softwarově definovanou síť, kterou lze aktualizovat na oběžné dráze.
Zeno Power, startup financovaný rizikovým kapitálem, který vyvíjí jaderné baterie pro extrémní prostředí, 14. května oznámil, že získal 50 milionů dolarů v rámci financování série B na urychlení své práce v oblasti vesmírných a podvodních energetických systémů.
Kanadská společnost Kepler Communications 14. května oznámila, že poprvé úspěšně demonstrovala optické datové spojení mezi prototypem družice na nízké oběžné dráze Země (LEO) a pozemní stanicí partnera.
Saúdskoarabský geostacionární operátor Arabsat podepsal 14. května dohodu o poskytnutí širokopásmové kapacity z navrhované konstelace na nízké oběžné dráze Země se společností Telesat.
Společnost Varda Space Industries oznámila, že 13. května úspěšně přistála její návratová kapsle W-3 v Jižní Austrálii, čímž dokončila svou třetí misi. Mise W-3 se zaměřila na shromažďování dat pro vojenský hypersonický výzkum.
NASA 14. května oznámila, že společnosti Rocket Lab zadala zakázku na vynesení mise Aspera raketou Electron. Start je naplánován nejdříve na první čtvrtletí roku 2026 ze startovacího komplexu 1 společnosti na Novém Zélandu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Malá americká sonda Lunar Trailblazer pomůže vědcům lépe porozumět tomu, kde se na Měsíci nachází voda, v jaké formě existuje, kolik jí tam je a jak se tyto hodnoty mění v průběhu času. Tato sonda se na svou cestu vydala 27. února na Falconu 9 a jejím úkolem má být rozlousknutí otázky, která už dlouho vrtá vědcům hlavou: „Kde je na Měsíci voda?“ Sondě potrvá několik měsíců, než dorazí na oběžnou dráhu Měsíce. Do té doby máme možnost se o ní něco dozvědět, proto NASA připravila přehled šesti věcí, které bychom o ní měli vědět.
Až příští rok vstoupí na oběžnou dráhu kolem Měsíce americká sonda Lunar Trailblazer, začne vědcům pomáhat s řešením záhady, která je dlouho trápí: Kde je lunární voda? Vědci už mají důkazy naznačující, že voda může existovat i v oblastech Měsíce s vysokými teplotami. Předpokládají také, že vodní led by mohl být na povrchu v trvale zastíněných kráterech, tedy na místech, kam miliardy let nepronikly přímé sluneční paprsky. Dosud se však podařilo najít jen málo definitivních odpovědí a úplné pochopení podstaty lunárního koloběhu vody je stále nedosažitelné.
Výzkumníci se domnívají, že by roztátá voda pod krustou marsovského ledu mohla podporovat mikrobiální život. Hned na začátek je ale nutné připomenout, že zatím nemáme k dispozici žádné důkazy o tom, že by na Marsu byl skutečně objeven život. Ovšem nová studie expertů NASA zmiňuje možnost, že by potenciální mikroorganismy mohly najít vhodné podmínky téměř na povrchu planety.
Dnes se opět seznámíme s jedním projektem, který agentura NASA podpořila v rámci programu NIAC. Jeho úkolem je podpořit výzkum a rozpracování zajímavých nápadů, jejichž praktické uplatnění se nedá očekávat v nejbližších letech. S trochou nadsázky můžeme říct, že program NIAC má z celého širokého oboru kosmonautiky asi nejblíže ke sci-fi příběhům. Dnes se podíváme na projekt zvažující detoxikaci Marsu, aby mohl být snáze kolonizován. A protože program NIAC sdružuje opravdu originální nápady, tak se zmíněnou detoxikací by měly pomoci mikroorganismy.
Větrem ošlehané hromádky prachu a nebo vrstvy ledu? Evropská sonda Mars Express se vrátila k jednomu z nejzáhadnějších útvarů na Marsu, aby objasnila jeho složení. Získané poznatky naznačují, že by se několik kilometrů pod povrchem mohly táhnout vrstvy vodního ledu. Šlo by o největší množství vody, jaké kdy bylo nalezeno v této části planety. Před 15 lety studovala sonda Mars Express oblast označovanou jako MFF (Medusae Fossae Formation) a odhalila zde docela masivní ložiska až do hloubky 2,5 kilometru. T těchto prvotních pozorování nebylo jasné, čím jsou tato ložiska tvořena, ovšem aktuální průzkum nyní přinesl odpověď.
Před třemi miliardami let, během jednoho z posledních vlhkých období Marsu, tekl ze svahů hory mocný proud bahna a kamenů. Tento materiál se rozlil do vějířovitého tvaru, který byl později erodován větrem a nakonec se zformoval do podoby vysokého hřebene a zachoval. Mohl se tak v něm zachovat zajímavý záznam vlhké minulosti Rudé planety. Nyní se po třech neúspěšných pokusech roveru Curiosity podařilo tohoto hřebene dosáhnout a pořídit zde 360° panorama z mozaikově složených snímků. Předešlé pokusy o dosažení tohoto místa zhatily ostré kameny v lokalitě gator-back a příliš prudké svahy. Následoval jeden z nejsložitějších výjezdů, jakým mise ve svém dosavadním průběhu čelila. Rover tak mohl 14. srpna dorazit na místo, kde mohl zahájit studium toužebně očekávaného hřebene, k čemuž využil i nástroje na své dvoumetrové robotické paži.
Výtrysk vodní páry ze Saturnova měsíce Enceladu o délce více než 9 600 kilometrů (pro lepší představu to odpovídá délce Eurásie od Irska k Japonsku) byl zaznamenán výzkumníky, kteří analyzují data z americko-evropsko-kanadské kosmické observatoře, Teleskopu Jamese Webba. Nejenže je to poprvé, kdy byl takový výron pozorován na takovou vzdálenost, ale měření z JWST nabídla vědcům vůbec poprvé přímý pohled na to, jak tento jev zásobuje vodou celou soustavu Saturnu a jeho prstenců. Enceladus je oceánský svět, který má ve srovnání se Zemí sotva čtyřprocentní velikost (jeho průměr dosahuje 505 kilometrů). Pro vědce však tento měsíc představuje jeden z nejzajímavějších objektů v celé naší soustavě, pokud jde o hledání mimozemského života. Mezi ledovým krunýřem a kamenným pláštěm se totiž nachází globální zásobárna slané vody. Zdejší sopky tu jako pozemské gejzíry vyvrhují ledové částice, vodní páru i organické látky z puklin na povrchu, kterým se neoficiálně přezdívá tygří pruhy.
Špičkový přístroj z Jet Propulsion Laboratory, který má poskytnout pohled na procesy spojené s vodou na lunárním povrchu, byl nedávno v coloradské hale firmy Lockheed Martin integrován do těla malé sondy. Americká mise Lunar Trailblazer, která má startovat v příštím roce, je tak opět o krok blíže. Přístroj nese název HVM3 (High-resolution Volatiles and Minerals Moon Mapper) a bude jedním ze dvou vědeckých nástrojů na LunarTrailblazeru. HVM3 má detekovat vodu na povrchu Měsíce a vytvořit mapu jejího prostorového rozložení včetně určení množství, lokalizace, formy i toho, jak se tyto hodnoty mění v průběhu času. Tyto údaje poskytnou bližší informace o „lunárním koloběhu vody“ a poradí budoucím pilotovaným misím, kde mohou najít zásoby vody vhodné k vytěžení.
Technologie vyvinutá na Goddardově středisku využívající efekt zvaný kvantové tunelování k vytvoření výkonného terahertzového laseru by mohla usnadnit hledání vody na Měsíci a zaplnit mezeru v současných technologiích. Nalezení vody a dalších zdrojů bude hrát důležitou roli při budoucích snahách NASA o průzkum Měsíce, ale i dalších kosmických těles. Předešlé experimenty nejprve naznačovaly a později i potvrdily přítomnost vody na Měsíci. Většina technologií však nedokáže rozlišit vodu od volných vodíkových iontů a hydroxylů, protože širokopásmové detektory neumí odlišit jednotlivé těkavé látky.
Nově vytvořená mapa, která se zaměřuje především na minerály po celé planetě, byla pečlivě vytvořena z údajů, které během uplynulého desetiletí nasbíraly přístroje OMEGA (Observatoire pour la Mineralogie, l’Eau, les Glaces et l’Activité) na sondě Mars Express a CRISM (Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars) na sondě MRO. Zmíněné minerály si můžeme představit jako horniny, které byly v minulosti pozměněny účinky vody a běžně se přetransformovaly v jíly a soli. Na Zemi vznikají jíly ve chvíli, kdy voda reaguje s horninami, přičemž odlišné podmínky dávají vzniknout různým typům jílů. Například jílovité minerály jako smektit a vermikulit vznikají, když relativně malé množství vody reaguje s kameny a tak si zachovají většinu chemických prvků, které měly původní vyvřelé horniny. U zmíněného smektitu a vermikulitu se jedná o železo a hořčík. Pokud je však množství vody relativně velké, mohou být horniny pozměněny více – rozpustné prvky jsou odneseny pryč a na místě zůstávají na hliník bohaté jíly jako je kaolin.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
