NASA
Poslanci Sněmovny reprezentantů a Senátu kritizovali návrh rozpočtu NASA na fiskální rok 2027, který zahrnuje výrazné škrty, a naznačili, že by místo toho mohli jako vodítko použít loňský návrh zákona o výdajích.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Poslanci Sněmovny reprezentantů a Senátu kritizovali návrh rozpočtu NASA na fiskální rok 2027, který zahrnuje výrazné škrty, a naznačili, že by místo toho mohli jako vodítko použít loňský návrh zákona o výdajích.
Startup EraDrive ze Silicon Valley spolupracuje se společností Northrop Grumman na vylepšení autonomie kosmických lodí pomocí umělé inteligence.
Federální úřad pro letectví (FAA) je připraven poprvé začít vybírat uživatelské poplatky za komerční starty a návraty do atmosféry, což by mohlo ročně generovat miliony dolarů.
Společnost Overview Energy, startup vyvíjející vesmírné solární energetické systémy, oznámila dohodu o dodávkách energie pro datová centra provozovaná společností Meta.
Pentagon dokončil investici ve výši 1 miliardy dolarů do raketové divize společnosti L3Harris Technologies, čímž formalizoval dohodu zaměřenou na rozšíření americké výroby raketových motorů na tuhá paliva.
Jordánsko je další zemí, která podepsala Artemis Accords. Slavnostní podpis se konal v ústředí NASA za přítomnosti administrátora NASA a zástupce ministerstva zahraničí.
Společnost AST SpaceMobile získala povolení poskytovat ve Spojených státech širokopásmové služby přímého připojení k chytrým telefonům s až 248 družicemi.
Ministerstvo obchodu USA navrhuje zastavit práce na systému koordinace vesmírného provozu TraCSS. Mezitím vyvíjí novou provozní a finanční strukturu, která by mohla zahrnovat uživatelské poplatky.
NASA si rezervovala prostor pro vědecký náklad na telekomunikační družici Blue Ring společnosti Blue Origin, která poletí k Marsu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Dnešní přednáškou bych rád zakončil týden, který byl opět věnován velikánům popularizace kosmonautiky u nás a zároveň nám představil i starší záznamy přednášek. V dnešním díle se spolu s Antonínem Vítkem vydáme směrem k vnějším planetám naší sluneční soustavy. Velmi podrobně nám budou představeny sondy Pioneer 10 i 11, poté se zaměříme na jejich nástupce, patrně nejznámější průzkumníky naší soustavy, nesmrtelné Voyagery 1 a 2, které prozkoumaly Jupiter a Saturn. Ke zbývajícím dvěma ledovým planetám se poté vydala již jen druhá z těchto sond. Jejich nástupci byly velice specializované sondy, které kolem zkoumaných planet jen neprolétaly, ale zůstávaly na jejich oběžné dráze. Zkoumání Jupiteru se věnovala sonda Galileo, naproti tomu patrně nejkrásnější planetu naší soustavy obíhala řadu let sonda Cassiny. I k planetě Pluto se v roce 2006 vydala kosmická sonda, která se jmenuje New Horizons. Až tři měsíce po této přednášce bylo Pluto vyjmuto ze seznamu planet.
V roce 1995 vstoupilo do atmosféry Jupiteru speciální pouzdro, které několik měsíců předtím uvolnila sonda Galileo. Tohle pouzdro mělo kromě jiného prozkoumat, jaké tepelné procesy pohání cirkulaci atmosféry v obří atmosféře. Od té doby ale uplynulo v řekách už hodně vody a technika se posunula o velký kus vpřed. Na Goddardově středisku v Greenbeltu (stát Maryland) nyní odborníci pracují také na projektu, jehož výsledkem by měl být menší a schopnější radiometr (konkrétně typ NFR – net flux radiometer).
Pokud pomineme rádiové signály, které opouští naši soustavu rychlostí světla (a postupně se díky slábnutí ztrácí v přirozeném kosmickém šumu), máme tu ještě sondy, které opouští Sluneční soustavu a míří do mezihvězdného prostoru. Právem je můžeme považovat za velvyslance lidského pokolení. Nesou totiž různé formy zpráv pro případné nálezce. Můžeme je ale chápat i v širším měřítku – s jejich pomocí lidstvo prozkoumává vzdálené končiny svého hvězdného systému. V neposlední řadě pak povídání o těchto sondách pomáhá udělat si představu o neuvěřitelných rozměrech vesmíru. Při pohledu na to, jak dlouho jsou tyto sondy na cestě a na vzdálenost, kterou urazily, si lidé právem připadají nicotní před nekonečnou rozlohou vesmíru.
K některým tématům se vyplatí vracet, protože nám mohou otevřít cestu k novým misím. Téměř přesně před dvěma lety jsme vydali článek, který se věnoval možnosti poslat k Uranu a Neptunu sondy, které by zkoumaly tyto zajímavé planety a systém jejich měsíců z oběžné dráhy. Článek tehdy zmiňoval, že NASA potřebuje pro rozhodování více informací a proto si nechá zpracovat studii, která by měla globálně zhodnotit možnosti a hlavně vědecké přínosy takové mise. V řekách uplynulo hodně vody, ale dočkali jsme se. NASA před pár dny oznámila, že studie je hotová.
Pokaždé, když končí nějaká vědecká mise, objevují se v článcích věty, které připomínají, že ačkoliv primární mise končí, vědci mají k dispozici obrovské množství informací, které budou vyhodnocovat ještě mnoho let. Čtenářům to už možná může připomínat prázdnou frázi, ale dnešní článek je krásnou ukázkou toho, jak je i třicet let po sběru dat možné objevovat nové informace. Konkrétně bude řeč o americké sondě Voyager 2, která v roce 1986 prolétla kolem Uranu a během tohoto přiblížení pořídila 8 000 fotografií. Vědci z dat již v době průletu odhalili deset nových měsíců, ale nyní se zdá, že staré údaje mohou vydat nové informace. Nová studie, kterou vedou odborníci z University of Idaho, naznačuje, že na základě dat získaných od Uranu z Voyager 2 by kolem plynné planety mohly obíhat další dva drobné měsíce, které zatím neznáme. Oba objekty by měly obíhat velmi blízko planetárních prstenců.
Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter i Saturn – kolem všech těchto planetu už v historii kroužila alespoň jedna robotická sonda, která nám pomohla prozkoumat povrch a v některých případech i měsíce, které obíhají kolem planety. Jenže Sluneční soustava obsahuje ještě dvě planety – Uran a Neptun, které jsme zatím prozkoumali pouze z jednoho jediného průletu. Sonda Voyager 2 prolétla kolem Uranu v lednu 1986 a kolem Neptunu v srpnu 1989 – viz fotka vlevo. Všechny naše znalosti o těchto světech tak pochází pouze z této jediné sondy. Dočkáme se v příštích desítkách let nového průzkumníka, který by vstoupil na oběžnou dráhu jedné z těchto planet?
Pokud se mluví o nosnosti chystané americké superrakety SLS, tak se v naprosté většině případů používají hodnoty pro nízkou oběžnou dráhu (LEO). Na ni by měla SLS dopravit nejprve 70, později až 130 tun. Nicméně tato raketa je určena pro lety mnohem dál,než jen na nízkou oběžnou dráhu. Jak to bude s její nosností do vzdálenějších končin Sluneční soustavy? U nosnosti na LEO hraje hlavní roli základní tělo rakety spolu s urychlovacími bloky, horní stupeň pak dráhu zakulatí. Naopak nosnost do vzdálených končin už zajišťuje pouze horní stupeň a právě o něm se v posledních týdnech začalo spekulovat.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.