Isar Aerospace
Německý startup Isar Aerospace zahájí komerční starty své rakety Spectrum po úspěšném zkušebním letu na začátku tohoto měsíce. Společnost zároveň pracuje na rozšíření výrobních kapacit, aby dokázala uspokojit vysokou poptávku.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Německý startup Isar Aerospace zahájí komerční starty své rakety Spectrum po úspěšném zkušebním letu na začátku tohoto měsíce. Společnost zároveň pracuje na rozšíření výrobních kapacit, aby dokázala uspokojit vysokou poptávku.
Společnost Space Cargo Unlimited podepsala smlouvu na přepravu nákladů na palubě návratového modulu Starfall společnosti SpaceX. Firma tak rozšiřuje širokou nabídku možností pro výzkum a výrobu v podmínkách mikrogravitace.
Americké vesmírné síly dávají společnosti SpaceX volnost při návrhu jedné z nových vojenských družicových sítí na nízké oběžné dráze Země (LEO). Stanovují přitom požadavky na výkon, místo aby předepisovaly počet a konfiguraci družic potřebných k jejich splnění.
Kolaborace vědeckého projektu JWST UNCOVER získá ocenění Berkeley Prize za rok 2027 od Americké astronomické společnosti. Cenu obdrží tým projektu UNCOVER za výzkum vzdálených galaxií a kup galaxií.
Společnost Impulse Space, která se zabývá vesmírnou mobilitou, přidala do svého finančního kola dalších 308 milionů dolarů. Celková hodnota kola, které společnost oznámila v červnu, tak činí 500 milionů dolarů.
Bulharský výrobce družic EnduroSat získal 205 milionů dolarů na rozšíření výroby družic v Evropě a Spojených státech, protože roste poptávka po jeho modelu konstelace jako služba (constellation-as-a-service). Společnost to oznámila 16. září.
United Launch Alliance se připravuje na návrat rakety Vulcan do provozu prostřednictvím mise Amazon Leo. Americké vesmírné síly však budou před povolením obnovení startů v rámci misí pro národní bezpečnost vyžadovat samostatné přezkoumání, uvedl 16. září vysoký představitel akvizičního oddělení této složky.
Společnost HawkEye 360 reaguje na rostoucí poptávku po suverénních vesmírných kapacitách založením evropské dceřiné společnosti. Ve spolupráci s firmou Leonardo chce evropským zákazníkům poskytovat schopnosti snímání rádiového spektra a zároveň spolupracuje se společností ERA, která je součástí české skupiny Omnipol. Společnost to oznámila 15. září.
Společnost SES 15. září představila plány na vybudování kapacit pro výrobu družic určených pro přímé spojení se zařízeními (direct-to-device, D2D) v Evropě ve spolupráci se společností Elveo Mobile. Cílem je vybudovat regionální dodavatelský řetězec a rozšířit konstelaci družic na nízké oběžné dráze (LEO) provozovatele D2D.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
2. března 1983 odstartoval z rampy 200L kosmodromu Bajkonur Proton-K, na jehož špici se nacházela další z těžkých zásobovacích a transportních lodí TKS – pohrobka programu Almaz. Pod označením Kosmos-1443 měla loď strávit ve vesmíru téměř půl roku, z toho většinu doby připojena k orbitální stanici Saljut 7. Když se 10. března odpoledne Kosmos-1443 skutečně ke stanici připojil, na orbitu se nacházel skutečně impozantní komplex, podobný tomu, který tvořila předchozí stanice Saljut 6 spolu s Kosmosem-1267, a který zaniknul předešlý rok. Hmotnost komplexu necelých 40 tun a délka kolem 32 metrů vzbuzovaly úctu. Na Saljut přivezla loď TKS mimo jiné přes 3 tuny zásob a vybavení, mezi jiným i kontejnery s přídavnými slunečními panely, jež měly být namontovány v průběhu další expedice. Pro snazší vykládku zásob byly dokonce v interiéru TKS jakési „přepravní vozíky“, pomocí kterých měl být náklad přemisťován k průlezu do stanice. Loď byla připojena k přednímu stykovacímu uzlu, což znamenalo, že nemohlo být přečerpáváno palivo do nádrží stanice, nicméně elektrické rozvody propojeny byly a tak mohly panely TKS dodávat na stanici přibližně 3,5 kW elektrické
Už od začátku prací na stanicích Almaz byl Vladimir Čeloměj a jeho konstruktéři přesvědčeni, že stanice, jež byly v té době konstruovány, mají velkou slabinu. Jejich životnost bude omezena zásobou paliva, jež bylo nutné pro udržování zvolené orbitální dráhy. I ve výškách přes 300 km jsou přítomny malé zbytky atmosféry, o něž stanice tře a tím neznatelně zpomaluje svůj pohyb. Její dráha tak neustále klesá a je nutno ji pravidelně zvyšovat. Navíc transportní lodě a jejich nosiče často nemají dostatečnou energii na to, aby se dostaly na vyšší orbitu. Před přílety dopravních lodí tak bylo často nutné provádět korekce, které ladily dráhu stanic tak, aby byla pro přilétající lodě s posádkami co nejvýhodnější. Přestože první stanice DOS i Almaz disponovaly poměrně velkými zásobami paliva, v průběhu několika měsíců, eventuálně desítek měsíců bylo palivo vypotřebováno a stanice byly s využitím posledních zbytků v nádržích poslány k zániku nad Tichý oceán. Svým způsobem se tedy jednalo o stanice na jedno použití, což bylo pochopitelně velmi neekonomické a tento fakt také omezoval možnosti, jež s sebou práce na orbitu přináší
Již když se Koroljov snažil prosadit první pilotovanou loď Vostok, zdůrazňoval hlavně vojenské využití. Na špehování jiných zemí a jednou v budoucnu i ničení satelitů politici slyšeli a pilotovaný let povolili. Proto se po odstartování programu Sojuz s touto lodí počítalo také v maskáčově zelené. Ne jen na papíře proto vzniklo několik verzí, které rozhodně neměly sloužit vědě.
V roku 1969 Američania pristáli na Mesiaci. Sovietsky Zväz bol porazený a „Vesmírne preteky“ sa ukončili. Rusi rozmýšľali, čo bude ďalej. Ich raketa N-1 nestála za nič, nemali loď, nemali technológiu, nemali cieľ. Kozmonautiku na pravej strane sveta postihla kríza. Ako sa z nej vymaniť? Po prerušení Mesačného programu sa vynáralo niekoľko ciest. Využiť plánovanú loď Sojuz na lety na nízku obežnú dráhu, postaviť si vo vesmíre stanice a naučiť sa, ako sa telo človeka chová pri dlhšom pôsobení mikrogravitácie. Po prekonaní počiatočných problémov, (let Sojuzu-1 sa skončil smrťou kozmonauta Komarova) sa to konečne rozbehlo. 19. Apríla 1971 do vesmíru odštartovala úplne prvá vesmírna stanica, Saljut-1. Vývoj takmer devätnásťtonového kolosu však začal už oveľa skôr. Diskusiu nad projektom orbitálnej stanice začala v roku 1964 Čelomejova konštrukčná kancelária OKB-52. Tá dostala od vojakov za úlohu vytvoriť stanicu, z ktorej by mohli fotografovať povrch Zeme a zisťovať polohu menších tajných vojenských objektov v USA. Prvý návrh nebol úplne ideálny. Celú stanicu mala aj s kozmonautmi a návratovým modulom vynášať raketa Proton-K. Kvôli
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.