sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Indický startup Pixxel, zaměřený na hyperspektrální snímkování, 6. září oznámil získání 100 milionů dolarů. Financování chce využít k navýšení výroby družic, a to včetně výroby ve Spojených státech, protože usiluje o získání dalších zakázek od vládních institucí.
První z nové řady malých astrofyzikálních kosmických družic NASA, Pandora, zahájila provoz a nyní poskytuje jak vědecká data, tak cenné poznatky pro budoucí mise.
Čína vybere konečné místo přistání pro misi Tianwen-3, jejímž cílem je přivézt vzorky z Marsu na Zemi, ještě před koncem letošního roku. Mezitím pokračuje vývoj a výroba hardwaru pro tuto misi.
Společnost Katalyst Space dokončuje provoz družic, která měla původně zvýšit oběžnou dráhu vesmírného teleskopu NASA, ale nakonec se stala technologickou demonstrací pro servisování družic na oběžné dráze.
Americké Vesmírné síly zahajují práce na nové architektuře pozemního řídicího systému pro budoucí družicovou konstelaci GPS. Přitom využívají zkušenosti z programu OCX v hodnotě 6,27 miliardy dolarů, který Pentagon začátkem tohoto roku zrušil po 15 letech vývoje.
Kosmické zařízení společnosti Rocket Lab využilo optický přístroj vyvinutý Lawrence Livermore National Laboratory ke sledování jiné družice během cvičení amerických Vesmírných sil, které testovalo, jak rychle lze vypustit družici a následně ji využít ke kontrole objektů na oběžné dráze.
Německý vývojář nosných raket HyImpulse 2. září oznámil, že získal více než 50 milionů eur na urychlení vývoje malých nosných raket využívajících hybridní pohon.
Společnost Satellogic, která se zabývá pozorováním Země, bude poskytovat námořní zpravodajské informace získané z její nové družicové konstelace Merlin výhradně prostřednictvím platformy Theia společnosti SynMax.
Indická vesmírná agentura ISRO úspěšně vypustila družici EOS-05 pro snímkování Země, a to při svém prvním startu od neúspěšné mise v lednu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Každý návrat z oběžné dráhy je vysoce dynamickou záležitostí, při níž působí na návratový aparát i na jeho případné pasažéry síly, jež mohou v případě jakékoli chyby způsobit extrémní namáhání, eventuálně destrukci stroje a okamžitou smrt posádky. V relativně krátkém časovém úseku musí kabina zbrzdit z 28 000 km/h na podzvukovou rychlost, aby bylo možné provést závěrečnou přistávací sekvenci. Po vstupu do hustých vrstev atmosféry se před kabinou vytvoří rázová vlna, jež může, díky extrémnímu stlačení vzduchu, mít podle tvaru stroje teplotu i přes 5 000°C. Nebýt tepelné ochrany kabiny, během několika okamžiků by přišla totální dezintegrace. Po této fázi však nenastává oddech, naopak. S odezníváním tepelného namáhání přichází špička decelerace, kdy na stroj i posádku působí přetížení. Podle typu sestupu se jeho úroveň může lišit, od zhruba 1,7 g v případě raketoplánu, po zhruba 4 g u řízeného sestupu v běžné návratové kabině. Nicméně pro první pilotované kosmické lodi, Vostok nevyjímaje, platilo, že jejich sestup je výlučně balistický, tedy neřízený. Trochu se to podobá projektilu z pistole, která vystřelí pod vodou. Zpomalení probíhá na
Jedna z největších obav před startem Valerije Bykovského byly dávky radiace, jimž bude kosmonaut vystaven. Vzhledem k tomu, že sluneční aktivita byla v předchozích dnech znatelně zvýšená, bylo rozumné těmto obavám popřát sluchu. Vostok-5 proto s sebou na palubě vezl hned několik dozimetrů, z toho i jeden ruční, u něhož mohl hodnoty odečítat sám Bykovskij v reálném čase. Podle jeho slov se však ručička ani nehnula. Jeden z největších strašáků tak byl zažehnán a přípravy ke startu lodě 3KA No8 mohly pokračovat plným tempem. Oproti patáliím během startovních příprav Bykovského se nyní zdálo, jako by kdosi držel nad Vostokem i raketou pro ženskou kosmonautku ochrannou ruku. Zcela hladký chod předstartovních operací nenarušila žádná vážnější závada a 15. června se opět otevřela vrata MIKu, aby z nich lokomotiva vytlačila raketu s lodí na špici. Toho samého dne v podvečer se konalo setkání kosmonautek s bojovým odřadem a zástupci vedení kosmického programu na startovní rampě. Ještě před ním však bylo třeba vyřešit jednu velmi „důležitou“ otázku, která nedávala spát vedení letectva…
Kolosální podnik, jakým byl vývoj, výroba a lety lodí Vostok, byl v rámci Sovětského svazu srovnatelný jen s několika málo velkými projekty. Sergej Koroljov kolem sebe soustředil nejen brilantní mozky v rámci svého OKB-1, ale dokázal zorganizovat kooperaci s tucty dalších konstrukčních kanceláří, továren, organizací a dodavatelů. I z dnešního hlediska je téměř neuvěřitelné, jak dokázal Sergej Pavlovič tento olbřímí „orchestr“ dirigovat, navíc pouze za použití telefonu, dopisů a osobních jednání. Ve své době byl zřejmě jedním z nejmocnějších mužů, ne-li tím nejmocnějším vůbec, minimálně v rámci obranného a kosmického průmyslu. Šíře jeho aktivit byla neuvěřitelná a Vostok v portfoliu programů OKB-1 zaujímal sice velmi významné, nikoli však jediné místo. Pro muže, jenž byl perfekcionistou, muselo být neuvěřitelně frustrující, když se musel krom gigantických organizačních úkolů vyrovnávat také s proměnlivou kvalitou práce dodavatelů i vlastních lidí…
Bylo nás pět… Přesně tuto větu si mohly říkat novopečené členky oddílu sovětských kosmonautů na přelomu roku 1961-62. Valentina Těreškova, Irina Solovjova, Valentina Ponomarjova a Žanna Jorkina byly těmi, z nichž se bude vybírat žena, jež s velkou pravděpodobností vstoupí do dějin. Jejich pátá kolegyně, Taťjána Kuzněcova, ještě v průběhu podzimu ze zdravotních důvodů dočasně musela výcvik přerušit. Vybírat se tedy mělo ze čtyř prvně jmenovaných. Zdálo by se, že teoreticky mají všechny stejné šance, prošly plnohodnotným výcvikem a závěrečné zkoušky zvládly se ctí. To však bylo pouze zdání. Každá z nich byla individualitou se svými vlastními přednostmi a rezervami a speciálně dvě z nich se mohly domnívat, že právě ony budou vybrány pro první ženský kosmický let v historii. Na to, která z nich usedne do křesla Vostoku, mělo vliv mnoho osob a proměnných, hlavní slovo však měl velitel oddílu Nikolaj Kamanin. A ten měl své preference relativně pevně dány již dlouho předem…
Vedení Sovětského svazu v souvislosti s pilotovaným programem velmi rychle pochopilo, jaký úžasný nástroj propagandy drží v rukou. V porovnání s lety Američanů, kteří začínali pouze „žabími skoky“ na suborbitální dráze, byly několikadenní mise Vostoků o mílové kroky vepředu. V době, kdy astronauti Mercury nakukovali za hranice atmosféry na několik krátkých hodin, Sověti ve Vostocích zažívali několik kompletních cirkadiánních cyklů, což poskytovalo spoustu dat, jakými se jejich rivalové z NASA zatím chlubit nemohli. Ale hlavní na letech sovětských kosmonautů nebyla věda nebo láska k technologickému pokroku. Hnací silou dobývání vesmíru bylo z hlediska špiček tehdejšího stranického a státního vedení soupeření s kapitalistickým západem o to, či společenský systém je efektivnější a nadřazený. A na začátku šedesátých let se, viděno prizmatem kosmických letů, skutečně zdálo, že socialismus má navrch. K tomu však bylo třeba ohromovat svět novými prvenstvími. Občas takové prvenství vzešlo z iniciativy shora, někdy zase díky iniciativě na nižších úrovních řízení tohoto nového odvětví…
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
