sociální sítě

Přímé přenosy

Atlas V (KA-04)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

NASA

Vedoucí astrofyzikální divize NASA nabídl optimistické zhodnocení nadcházejících misí, což je v opačném kontrastu se špatným výhledem v návrhu rozpočtu agentury.

Tankování družic

Vládní a průmysloví analytici označili doplňování paliva do družic na geostacionární oběžné dráze za jednu z nejpraktičtějších a bezprostředně nejcennějších aplikací servisu na oběžné dráze a doporučili cílené investice do včasné demonstrace a koordinovanou politickou práci.

New Glenn

Raketa New Glenn od společnosti Blue Origin bude muset absolvovat čtyři úspěšné orbitální lety, aby získala certifikaci v rámci programu Národních bezpečnostních vesmírných startů (NSSL)

Odin Space

Britský startup Odin Space získal v počátečním kole investic 3 miliony dolarů na zahájení komercializace drobných senzorů pro mapování a analýzu orbitálního odpadu o velikosti menší než centimetr.

Vesmírné trosky

Univerzitní tým zjistil, že malé orbitální trosky mohou při srážkách nebo přiblížení objektů ve vesmíru vysílat rádiové záblesky. Signál lze detekovat pomocí velkých rádiových antén na Zemi i družic na oběžné dráze, což zvyšuje pravděpodobnost varování před troskami.

Overview Energy

Společnost Overview Energy plánuje vyvinout družice, které budou sbírat sluneční energii na geostacionární oběžné dráze a vysílat ji na Zemi pomocí laserů se širokým paprskem ve spektru infračerveného záření.

TrustPoint

Startup TrustPoint, který buduje navigační síť na nízké oběžné dráze Země jako alternativu nebo doplněk k GPS, uvádí, že je na dobré cestě k softstartingu služeb PNT v pásmu C v roce 2027.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Štítek: supermasivni-cerne-diry

Sestavování Teleskopu Nancy Grace Roman bylo dokončeno

Nejnovější „oči“ agentury NASA pro průzkum vesmíru, jsou sestaveny. 25. listopadu technici spojili vnější a vnitřní část Teleskopu Nancy Grace Roman, k čemuž využili největší čistou místnost, jaká je k dispozici na Goddardově středisku v marylandském Greenbeltu. „Dokončení observatoře Nancy Grace Roman Space Telescope nás přivádí k rozhodujícímu okamžiku pro agenturu,“ uvedl přidružený administrátor NASA, Amit Kshatriya a dodal: „Přelomová věda závisí na disciplinovaném inženýrství a tento tým krok za krokem, test za testem, vytvořil observatoř, která rozšíří naše chápání vesmíru. Jak se Teleskop Nancy Grace Roman po integraci dostává do závěrečné fáze testování, soustředíme se na precizní provedení a přípravu úspěšného startu jménem globální vědecké komunity.“ Po závěrečném testování se teleskop přesune na Kennedyho kosmické středisko na Floridě, kde v létě 2026 začnou jeho předstartovní přípravy. Observatoř má být vypuštěna v květnu 2027, ale tým má v přípravách náskok a stále se nedá vyloučit možnost vynesení už na podzim 2026. Raketa Falcon Heavy od SpaceX vynese tento teleskop do jeho finální pracovní oblasti jeden a půl milionu kilometrů od Země.

Obrovské datové sady teleskopu Euclid odhalují tajemství galaxií

Vědci už dlouho diskutovali o roli slučujících se galaxií při dodávání energie aktivním supermasivním černým dírám. Nyní bezkonkurenční datový soubor milionů galaxií od evropského teleskopu Euclid poskytl důkazy, že spojování galaxií hraje dominantní úlohu a je dokonce prvotním spouštěčem většiny zářících černých děr. Téměř všechny masivní galaxie ukrývají ve svých středech supermasivní černou díru (SMBH = supermassive black hole). Většina z nich se prostě jen ukrývá v temnotě a tiše pohlcuje plyn, prach a hvězdy ze svého okolí. Tyto materiály se shromažďují v akrečním disku černé díry, než se nevratně ponoří do její propasti, a přitom vyzařují jen nepatrné množství záření, které prozrazuje polohu černé díry.

Chandra a XMM-Newton – zánik hvězdy u vzdálené černé díry

Ani mezi běžnou populací, natož pak mezi fanoušky kosmonautiky, pravděpodobně neexistuje skoro nikdo, kdo by alespoň jednou neslyšel o černých dírách. Tyto extrémní vesmírné objekty jsou mezi lidmi velmi populární. Za to vděčí zřejmě jednak vhodně zvolenému názvu, jednak jakési tajemnosti, která spoustu lidí přitahuje. S černými dírami se navíc spojuje nevyhnutelnost definitivního konce všeho, neboť černé díry vykazují tak masivní zakřivení prostoročasu, že z nich nemůže uniknout ani světlo. Když se nějaký objekt přiblíží příliš blízko černé díře, slapové efekty ho roztrhají a následně je pohlcen černou dírou. Nedávno astronomové pozorovali, jak černá díra zkonzumovala jednu z hvězd. A protože se na objevu podílelo i několik kosmických observatoří, dnes si jej společně představíme.

XMM-Newton

XMM-Newton – slapové síly u supermasivních černých děr

Jedním z nejatraktivnějších témat astrofyziky jsou černé díry a vše kolem nich. Černé díry přitahují pozornost a prodávají knihy. Proč je zrovna o ně takový zájem? Jednak je to určitě zajímavým názvem, jednak tím, že v sobě obsahují jakési tajemno, což většinu lidí vždy fascinovalo. Navíc v sobě obsahují i jakousi konečnost a osudovost, což také může některé přitahovat. Ať tak či onak, právě černé díry jsou také častým tématem seriózních výzkumů. Kromě menších tzv. hvězdných černých děr se zkoumají i obří supermasivní černé díry, které sídlí v jádrech galaxií. Na jednu takovou studii se dnes podíváme podrobněji.

Znázornění principu metody Pulsar Timing Array (PTA)

PTA a gravitační vlny

Gravitační vlny předpověděl Albert Einstein v roce 1915, ale přímý důkaz jejich existence máme až od roku 1974 zásluhou Russella Hulse a Josepha Taylora. Na přímá pozorování jsme si ale museli počkat dokonce do roku 2015, kdy se podařil první záchyt detektorům LIGO. Od té doby se daří pozorovat gravitační vlny poměrně pravidelně. Až dosud jsme však mohli zaznamenat prakticky jen jeden typ gravitačních vln spojený se srážkami dvojic hmotných objektů jako jsou černé díry a neutronové hvězdy. Samo o sobě je určitě skvělé, že vůbec dokážeme gravitační vlny měřit, ale hodil by se nám i jiný způsob jejich záchytu. A ten se podařilo uvést do služby právě letos. Proto si dnes o nových výsledcích povíme více.

Supermasivní černé díry a kosmický výzkum

Minule jsme dopodrobna rozebrali základní informace kolem černých děr. Řekli jsme si něco o jejich vzniku, budoucnosti, fyzikálních vlastnostech, možnostech studia i historii výzkumu. Z této kategorie fascinujících objektů se ovšem jedna přece jen trochu vymyká. Jsou to tzv. supermasivní černé díry, objekty o hmotnostech milionkrát či dokonce miliardkrát vyšší než má Slunce. Tyto černé díry najdeme uprostřed všech slušných galaxií, ta naše nepatří mezi výjimky. Také na ni se dnes podíváme, nejprve si ale stručně zopakujme, jaké druhy černých děr vlastně rozlišujeme.

Vyřešené problémy ve fyzice a kosmický výzkum

Minulý rok jsme naši sérii fyzikálních článků zakončili přehledem nejdůležitějších fyzikálních problémů čekajících na vyřešení. Proto se domnívám, že bychom se ke konci letošního roku mohli podívat na poněkud pozitivnější téma. I přes řadu nedořešených problémů je totiž fyzika věda, která neobyčejně a možná až překvapivě dobře funguje v popisu našeho světa. Vydejme se tedy na cestu do vzdálených částí našeho vesmíru, kde nalezneme záhadné objekty a podivné extrémně energetické jevy, které až donedávna odolávaly pokusům o vysvětlení. Začneme však poněkud blíže u naší Země, jen několik set světelných let daleko ve směru souhvězdí Býka, kde se nachází známá hvězdokupa Plejády.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.