DARC
Radarové centrum DARC (Deep Space Advanced Radar Capability) č. 1 v Západní Austrálii již poskytuje partnerům AUKUS první data ze sledování a plná operační kapacita je plánována na rok 2027.
sociální sítě
Přímé přenosy
Načítám data o přenosech…
krátké zprávy
Radarové centrum DARC (Deep Space Advanced Radar Capability) č. 1 v Západní Austrálii již poskytuje partnerům AUKUS první data ze sledování a plná operační kapacita je plánována na rok 2027.
Prospekt společnosti SpaceX k primární veřejné nabídce akcií (IPO) prezentuje Starlink Mobile jako více než jen zálohu pro vzdálené oblasti. Služby nové generace pro přímé přenosy do chytrých telefonů jsou navrženy tak, aby byly na úrovni pozemních mobilních sítí i v městských oblastech.
Společnost Rocket Lab 21. května oznámila, že získala od amerických Vesmírných sil kontrakt v hodnotě 90 milionů dolarů na návrh, výrobu a provoz dvou geostacionárních družic, které armáda použije k monitorování a sledování objektů na oběžné dráze.
Společnost Starfighters Space, která vyvíjí modifikaci nadzvukového letounu F-104 pro vypouštění družic ze vzduchu, transformuje své texaské zařízení v letovou základnu pro testování v mikrogravitaci. Děje se tak v reakci na žádost NASA o informace o komerčních parabolických schopnostech.
Americké vesmírné síly plánují ve fiskálním roce 2027 naborovat 2 800 aktivních vojáků a 2 000 civilních zaměstnanců, protože se očekává, že do konce desetiletí se jejich velikost téměř zdvojnásobí. Tuto informaci uvedl tento týden zákonodárcům nejvyšší důstojník ozbrojených sil.
Společnost Varda Space Industries dokončila 18. května svou šestou misi W-6.
Společnost SpaceX podala dokumenty pro první veřejnou nabídku akcií 20. května, které odhalily finance společnosti a její obrovské ambice.
U.S. Space Force se připravuje na vypuštění více družic na geostacionární oběžnou dráhu v roce 2027, a to pro dvě samostatné demonstrace služeb ve vesmíru: jednu pro testování doplňování paliva družic a druhou pro testování servisní mise k družicím.
Společnost LatConnect 60 oznamuje zrychlené kolo investic, které má pomoci vybudování konstelace družic v krátkovlnném infračerveném spektru SWIR s nejvyšším rozlišením v souladu s AUKUS.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Už více než 68 let nás dělí od vypuštění první družice světa, sovětského Sputniku. Za tu dobu jsme měli v kosmickém prostoru mnoho observatoří věnovaných pozorování a výzkumu Slunce. Jen málokterá si ale tak získala srdce zájemců o kosmonautiku či fyziku, jako je evropsko-americká mise SOHO. Tato výjimečná sonda přinesla mnoho důležitých poznatků o naší hvězdě, ale objevila též značné množství komet a pověděla nám mnoho o kosmickém počasí. Její mise je o to působivější, že původně plánovanou životnost už překročila více než desetkrát a zdá se, že ještě nějakou dobu fungovat bude. Co SOHO objevila? A čím je pro vědu tak přínosná? Podívejme se na to společně v dnešním článku, jímž oslavíme kulaté narozeniny této výjimečné mise.
Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS, v poslední době přitahuje značnou pozornost nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Není se co divit, vždyť jde teprve o třetí potvrzený objekt, který do Sluneční soustavy přiletěl z mezihvězdného prostoru. Po internetu se sice šíří i fantastické a šokující, avšak nepodložené animace a prohlášení, ale je potřeba si zachovat zdravý úsudek. I když jsme se tomuto tělesu věnovali před pár dny v článku o jeho pozorování evropskou sondou TGO u Marsu, dnes se k 3I/ATLAS opět vracíme. Se svou porcí nových snímků se totiž pochlubila také agentura NASA. Fotky byly prezentovány na tiskové konferenci, která proběhla 19. listopadu pozdě večer našeho času. Snímky mezihvězdné komety pořídilo celkem 12 sond NASA, což je velmi užitečné. Pozorováním stejného objektu z tolika míst mají vědci možnost prostudovat všemožné způsoby, kterými se 3I/ATLAS liší od klasických komet, které vznikly v naší Sluneční soustavě. Vědci tak získávají nový pohled na to, jak se složení jiných hvězdných systémů liší od toho našeho.
Aktivita na povrchu Slunce generuje kosmické počasí, které se šíří dál, napříč Sluneční soustavou. V průběhu tohoto týdne se nejprve objevily dvě silné erupce třídy X, které experti pozorovali u stejné aktivní oblasti (NOAA Active Region 14274). Tyto erupce vytvořily dva výrony koronální hmoty (CME), které později dorazily k Zemi a vyvolaly silnou geomagnetickou bouři intenzity G4. 11. listopadu pak na Slunci došlo k ještě silnější erupci třídy X-5,1, která vyvrcholila v 11:04 SEČ. Po erupci byly na povrchu Slunce pozorovány rázové vlny, které se šířily směrem od aktivní oblasti.
23. září má odstartovat Falcon 9, který ponese hned tři zajímavé náklady. Jedním z nich je družice, která bude udržovat nepřetržitý dohled na Slunce, čímž pomůže chránit Zemi před kosmickým počasím. Družice označovaná jako SWFO-L1 (Space Weather Follow-On L1) startuje právě včas, protože vědci varují před stárnoucí flotilou dosavadních misí sledujících Slunce, které se blíží ke konci své služby. „Je to extrémně urgentní, Družice jako ACE, SOHO, DSCOVR, pracují přes svou plánovanou životnost,“ přiznal 21. září během tiskové konference Richard Ullman, zástupce ředitele úřadu NOAA pro pozorování kosmického počasí a dodal: „Tato potřeba je urgentní a musíme nyní tyto kapacity nahradit.“
17. duben roku 2021 byl na Slunci vlastně skoro stejný jako každý jiný den. To se ale změnilo, když výjimečná erupce vyvrhla z jeho povrchu obří oblak materiálu. Podobné výrony ze Slunce nejsou neobvyklé, ale tento se vyznačoval nezvykle širokým rozptylem, ve kterém vyslal vysokoenergetické protony a elektrony téměř rychlostí světla. Tyto částice postupně zaregistrovalo hned několik kosmických sond, které se pohybují ve vnitřních oblastech Sluneční soustavy. Bylo to dokonce poprvé, kdy byly vysokoenergetické protony a elektrony (zkráceně SEP – solar energetic particles) pozorovány sondami na pěti hodně vzdálených místech mezi Sluncem a Zemí, ale i u Marsu. Nyní tyto odlišné výhledy na sluneční erupci odhalují, že různé druhy potenciálně nebezpečných SEP mohou být vyvrhovány různými jevy na Slunci do různých směrů, takže mají široký rozptyl.
30. srpna vyvrhlo Slunce vstříc Venuši značné množství hmoty s nabitými částicemi. Zanedlouho pak tato bouře dorazila k druhé planetě ve směru od Slunce, kde se v té době zrovna nacházela sonda Solar Orbiter. Data z ní pomalu přichází na Zemi a zdá se, že tato událost ukázala, proč je možnost provádět lokální sledování kosmického počasí a jeho vlivů na kosmická tělesa tak důležitá. Naštěstí tento výron neměl na sluneční observatoř žádný negativní vliv. Solar orbiter je totiž postaven tak, aby drsným výronů ze Slunce nejen odolal, ale aby je i přímo měřil. Venuše ale z těchto událostí moc radost nemá. Výrony koronální hmoty mají tendenci narušovat její atmosféru a zbavovat ji plynů.
Už podruhé se evropsko-americké sondě Solar orbiter během její mise podařilo proletět skrz ohon komety. Celá událost, která byla vypočítána již v předstihu díky expertům na University College London, pomohla nasbírat mnoho cenných vědeckých dat, na která nyní bude čekat pečlivá analýza. Ačkoliv je sonda Solar orbiter navržena k provádění jedinečného průzkumu Slunce, vytváří si velmi dobré jméno i v oboru průzkumu komet. Tato sonda totiž v průběhu několika dní prolétávala ohonem komety C/2021 A1 Leonard. Střed tohoto průletu byl mezi 13:00 a 14:00 SEČ 17. prosince roku 2021. Během průletu se podařilo nasbírat informace o částicích a magnetickém poli v ohonu komety. To umožní astronomům prostudovat způsoby, jak komety interagují se slunečním větrem – proudem částic a magnetického pole, který vychází ze Slunce a šíří se Sluneční soustavou.
Fyzika je fascinující vědou, která nám za staletí své existence odhalila již mnoho záhad o světě kolem nás, od tajemství vesmíru až po složení hmoty. Snad ještě více otázek však zůstává nezodpovězeno, ačkoliv na nich mnohdy pracují největší mozky vědeckého světa. To by vás ale nemělo překvapit, často se říká, že jeden vyřešený problém ve vědě odhalí dalších deset problémů o nichž nevíme nic. Dnes se na některé z těchto velkých záhad společně podíváme, nejméně dvě totiž úzce souvisí i s kosmonautikou. Představíme si nicméně i další mimořádně zajímavé problémy, každý z nich v případě vyřešení znamenající Nobelovu cenu za fyziku a věčnou slávu.
Slunce je centrální těleso naší Sluneční soustavy a pokud bychom celou soustavu zvážili, zjistili bychom, že 99,8% celé hmotnosti připadá jen a jen na Slunce. Slunce má poloměr 696 000 km a jeho hmotnost 330 000krát převyšuje hmotnost naší Země. V jeho jádře, kde teplota dosahuje až 15 milionů Kelvinů, probíhají termonukleární reakce, při kterém se slučují jádra vodíku a vzniká hélium. Tyto poznatky, které se nám dnes zdají samozřejmé a jasné však nebyly dlouhou dobu známy. Kupříkladu to, jakým způsobem Slunce září, bylo vysvětleno až na konci 30. let 20. století Georgem Gamowem a Carlem Friedrichem von Weizsäcker. Díky spektrálnímu studiu Slunce byl také v 60. letech 19. století objeven prvek hélium. S nástupem kosmonautiky však přestala pozemní pozorování a výzkum Slunce stačit a lidstvo zahájilo výzkum našeho centrálního tělesa pomocí sond. V 60. letech 20. století prováděla tyto výzkumy pouze americká NASA. O další desetiletí později se pak připojilo i Německo. Třetí a poslední agenturou, která se do výzkumu Slunce zapojila, se v 90. letech stala evropská ESA. Jak jste dozajista pochopili, tématem dnešní přednášky bude Slunce. Řeč samozřejmě přijde i na kosmické sondy.
Dlouho dobu jsem přemýšlel, zda zde uvádět kosmonautické přednášky, které se týkají objevů kosmických sond, či zajímavých startů raket v určitém období. Jedná se totiž o přednášky, které jsou aktuální hlavně v čase, kdy byly předneseny, časem sice obsahově nezastarávají, ale zájem o jejich zhlédnutí se výrazně snižuje. Přesto jsem se rozhodl přidávat i je, proto se v budoucnu s těmito přednáškami budete setkávat i zde. Přeci jen, cílem je shromáždit na jednom místě všechny známé a publikované přednášky, které se zabývají kosmonautikou a vše, co s ní souvisí. Dnešní přednáška nám nabídne přehled kosmických sond, které se nachází mimo oběžnou dráhu Země. Půjde tedy o sondy zkoumající sluneční soustavu, v našem přehledu zavítáme k naší centrální hvězdě i planetám Merkur, Venuše, Mars či Jupiter a nezapomene ani na asteroidy, Měsíc či sondy New Horizons, která stále opouští naší sluneční soustavu. Přednášejícím, který nám ty nejzajímavější sondy představí, je Ing. Michal Václavík, zaměstnanec České kosmické kanceláře, který od roku 2007 spolupracuje s ČVUT v Praze a podílí se zde na výuce předmětů Základy kosmonautiky, Kosmické systémy, Nosiče a družice a Kosmický
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.