ESA
Evropská kosmická agentura oznámila plány na nábor přibližně 520 nových zaměstnanců počínaje rokem 2026, a to na základě rozhodnutí schválených na 342. zasedání Rady ESA začátkem tohoto měsíce.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Evropská kosmická agentura oznámila plány na nábor přibližně 520 nových zaměstnanců počínaje rokem 2026, a to na základě rozhodnutí schválených na 342. zasedání Rady ESA začátkem tohoto měsíce.
Indická raketa LVM3 vynesla 23. prosince družici BlueBird nové generace společnosti AST SpaceMobile s přímým přenosem do vesmíru. Zahájila tím tak sérii vynášení dalších desítek kusů těchto družic.
Jihokorejský startup Innospace oznámil, že se v první polovině roku 2026 pokusí o druhý start své rakety Hanbit-Nano. První let rakety skončil výbuchem krátce po startu 22. prosince.
Společnost Desert Works Propulsion (DWP) dnes oznámila rozšíření svých domácích vývojových a testovacích kapacit pro elektrické pohony s cílem reagovat na rostoucí poptávku po pokročilé mobilitě ve vesmíru v odvětvích národní bezpečnosti a komerčního vesmíru.
Tory Bruno, dlouholetý generální ředitel společnosti United Launch Alliance, opouští společnost ULA.
Společnost CACI International 22. prosince oznámila, že hotovostní transakci v hodnotě 2,6 miliardy dolarů získává společnost ARKA Group, která se zabývá vesmírnými technologiemi. Společnost tak rozšiřuje svou působnost v oblasti vesmírných senzorických a zpravodajských systémů.
První start čínské opakovaně použitelné rakety Dlouhý pochod 12A dosáhl v pondělí večer oběžné dráhy. První stupeň měl po oddělení provést návrat do atmosféry a přistání. Pokus o přistání se však nedařil.
Dnešní start s družicí QZS-5 skončil neúspěšně vlivem problémů s horním stupněm. Jeho první zážeh trval o 27 sekund déle s nižším tlakem, druhý zážeh začal o 25 sekund později než měl a namísto 260 sekund trval sotva sekundu. Družice i s horním stupněm tak zůstaly na LEO.
Evropská kosmická agentura očekává, že v únoru rozhodne, jak řešit 20% nedostatek financování svého průzkumného programu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS, v poslední době přitahuje značnou pozornost nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Není se co divit, vždyť jde teprve o třetí potvrzený objekt, který do Sluneční soustavy přiletěl z mezihvězdného prostoru. Po internetu se sice šíří i fantastické a šokující, avšak nepodložené animace a prohlášení, ale je potřeba si zachovat zdravý úsudek. I když jsme se tomuto tělesu věnovali před pár dny v článku o jeho pozorování evropskou sondou TGO u Marsu, dnes se k 3I/ATLAS opět vracíme. Se svou porcí nových snímků se totiž pochlubila také agentura NASA. Fotky byly prezentovány na tiskové konferenci, která proběhla 19. listopadu pozdě večer našeho času. Snímky mezihvězdné komety pořídilo celkem 12 sond NASA, což je velmi užitečné. Pozorováním stejného objektu z tolika míst mají vědci možnost prostudovat všemožné způsoby, kterými se 3I/ATLAS liší od klasických komet, které vznikly v naší Sluneční soustavě. Vědci tak získávají nový pohled na to, jak se složení jiných hvězdných systémů liší od toho našeho.
Aktivita na povrchu Slunce generuje kosmické počasí, které se šíří dál, napříč Sluneční soustavou. V průběhu tohoto týdne se nejprve objevily dvě silné erupce třídy X, které experti pozorovali u stejné aktivní oblasti (NOAA Active Region 14274). Tyto erupce vytvořily dva výrony koronální hmoty (CME), které později dorazily k Zemi a vyvolaly silnou geomagnetickou bouři intenzity G4. 11. listopadu pak na Slunci došlo k ještě silnější erupci třídy X-5,1, která vyvrcholila v 11:04 SEČ. Po erupci byly na povrchu Slunce pozorovány rázové vlny, které se šířily směrem od aktivní oblasti.
23. září má odstartovat Falcon 9, který ponese hned tři zajímavé náklady. Jedním z nich je družice, která bude udržovat nepřetržitý dohled na Slunce, čímž pomůže chránit Zemi před kosmickým počasím. Družice označovaná jako SWFO-L1 (Space Weather Follow-On L1) startuje právě včas, protože vědci varují před stárnoucí flotilou dosavadních misí sledujících Slunce, které se blíží ke konci své služby. „Je to extrémně urgentní, Družice jako ACE, SOHO, DSCOVR, pracují přes svou plánovanou životnost,“ přiznal 21. září během tiskové konference Richard Ullman, zástupce ředitele úřadu NOAA pro pozorování kosmického počasí a dodal: „Tato potřeba je urgentní a musíme nyní tyto kapacity nahradit.“
17. duben roku 2021 byl na Slunci vlastně skoro stejný jako každý jiný den. To se ale změnilo, když výjimečná erupce vyvrhla z jeho povrchu obří oblak materiálu. Podobné výrony ze Slunce nejsou neobvyklé, ale tento se vyznačoval nezvykle širokým rozptylem, ve kterém vyslal vysokoenergetické protony a elektrony téměř rychlostí světla. Tyto částice postupně zaregistrovalo hned několik kosmických sond, které se pohybují ve vnitřních oblastech Sluneční soustavy. Bylo to dokonce poprvé, kdy byly vysokoenergetické protony a elektrony (zkráceně SEP – solar energetic particles) pozorovány sondami na pěti hodně vzdálených místech mezi Sluncem a Zemí, ale i u Marsu. Nyní tyto odlišné výhledy na sluneční erupci odhalují, že různé druhy potenciálně nebezpečných SEP mohou být vyvrhovány různými jevy na Slunci do různých směrů, takže mají široký rozptyl.
30. srpna vyvrhlo Slunce vstříc Venuši značné množství hmoty s nabitými částicemi. Zanedlouho pak tato bouře dorazila k druhé planetě ve směru od Slunce, kde se v té době zrovna nacházela sonda Solar Orbiter. Data z ní pomalu přichází na Zemi a zdá se, že tato událost ukázala, proč je možnost provádět lokální sledování kosmického počasí a jeho vlivů na kosmická tělesa tak důležitá. Naštěstí tento výron neměl na sluneční observatoř žádný negativní vliv. Solar orbiter je totiž postaven tak, aby drsným výronů ze Slunce nejen odolal, ale aby je i přímo měřil. Venuše ale z těchto událostí moc radost nemá. Výrony koronální hmoty mají tendenci narušovat její atmosféru a zbavovat ji plynů.
Už podruhé se evropsko-americké sondě Solar orbiter během její mise podařilo proletět skrz ohon komety. Celá událost, která byla vypočítána již v předstihu díky expertům na University College London, pomohla nasbírat mnoho cenných vědeckých dat, na která nyní bude čekat pečlivá analýza. Ačkoliv je sonda Solar orbiter navržena k provádění jedinečného průzkumu Slunce, vytváří si velmi dobré jméno i v oboru průzkumu komet. Tato sonda totiž v průběhu několika dní prolétávala ohonem komety C/2021 A1 Leonard. Střed tohoto průletu byl mezi 13:00 a 14:00 SEČ 17. prosince roku 2021. Během průletu se podařilo nasbírat informace o částicích a magnetickém poli v ohonu komety. To umožní astronomům prostudovat způsoby, jak komety interagují se slunečním větrem – proudem částic a magnetického pole, který vychází ze Slunce a šíří se Sluneční soustavou.
Fyzika je fascinující vědou, která nám za staletí své existence odhalila již mnoho záhad o světě kolem nás, od tajemství vesmíru až po složení hmoty. Snad ještě více otázek však zůstává nezodpovězeno, ačkoliv na nich mnohdy pracují největší mozky vědeckého světa. To by vás ale nemělo překvapit, často se říká, že jeden vyřešený problém ve vědě odhalí dalších deset problémů o nichž nevíme nic. Dnes se na některé z těchto velkých záhad společně podíváme, nejméně dvě totiž úzce souvisí i s kosmonautikou. Představíme si nicméně i další mimořádně zajímavé problémy, každý z nich v případě vyřešení znamenající Nobelovu cenu za fyziku a věčnou slávu.
Slunce je centrální těleso naší Sluneční soustavy a pokud bychom celou soustavu zvážili, zjistili bychom, že 99,8% celé hmotnosti připadá jen a jen na Slunce. Slunce má poloměr 696 000 km a jeho hmotnost 330 000krát převyšuje hmotnost naší Země. V jeho jádře, kde teplota dosahuje až 15 milionů Kelvinů, probíhají termonukleární reakce, při kterém se slučují jádra vodíku a vzniká hélium. Tyto poznatky, které se nám dnes zdají samozřejmé a jasné však nebyly dlouhou dobu známy. Kupříkladu to, jakým způsobem Slunce září, bylo vysvětleno až na konci 30. let 20. století Georgem Gamowem a Carlem Friedrichem von Weizsäcker. Díky spektrálnímu studiu Slunce byl také v 60. letech 19. století objeven prvek hélium. S nástupem kosmonautiky však přestala pozemní pozorování a výzkum Slunce stačit a lidstvo zahájilo výzkum našeho centrálního tělesa pomocí sond. V 60. letech 20. století prováděla tyto výzkumy pouze americká NASA. O další desetiletí později se pak připojilo i Německo. Třetí a poslední agenturou, která se do výzkumu Slunce zapojila, se v 90. letech stala evropská ESA. Jak jste dozajista pochopili, tématem dnešní přednášky bude Slunce. Řeč samozřejmě přijde i na kosmické sondy.
Dlouho dobu jsem přemýšlel, zda zde uvádět kosmonautické přednášky, které se týkají objevů kosmických sond, či zajímavých startů raket v určitém období. Jedná se totiž o přednášky, které jsou aktuální hlavně v čase, kdy byly předneseny, časem sice obsahově nezastarávají, ale zájem o jejich zhlédnutí se výrazně snižuje. Přesto jsem se rozhodl přidávat i je, proto se v budoucnu s těmito přednáškami budete setkávat i zde. Přeci jen, cílem je shromáždit na jednom místě všechny známé a publikované přednášky, které se zabývají kosmonautikou a vše, co s ní souvisí. Dnešní přednáška nám nabídne přehled kosmických sond, které se nachází mimo oběžnou dráhu Země. Půjde tedy o sondy zkoumající sluneční soustavu, v našem přehledu zavítáme k naší centrální hvězdě i planetám Merkur, Venuše, Mars či Jupiter a nezapomene ani na asteroidy, Měsíc či sondy New Horizons, která stále opouští naší sluneční soustavu. Přednášejícím, který nám ty nejzajímavější sondy představí, je Ing. Michal Václavík, zaměstnanec České kosmické kanceláře, který od roku 2007 spolupracuje s ČVUT v Praze a podílí se zde na výuce předmětů Základy kosmonautiky, Kosmické systémy, Nosiče a družice a Kosmický
Poslední přednáška tohoto týdne se bude zabývat kometami, jejich historií i současností. Komety jsou malá tělesa složená především z ledu a prachu a obíhající většinou po výstředně eliptických drahách naší sluneční soustavou. Ale vývoj jejich poznání postupoval zpočátku velmi pomalými krůčky. Až na počátku 17. století se poprvé kupříkladu objevila teorie, že se jedna kometa periodicky vrací ke Slunci. Tuto předpověď učinil slavný britský astronom Edmund Halley. Víc jsme se o nich však začali dozvídat až ve století 20. Velice nám přitom pomohly kosmické sondy. A nejedná se jen o slavné průzkumníky komet, kterými byly sondy Deep Space 1, Giotto, Stardust, Deep Impact či Rosetta, ale hlavně a především je to sonda SOHO, která už objevila stovky komet v okolí našeho Slunce. Přednášejícím bude profesor RNDr. Miloslav Druckmüller CSc., který se věnuje věnuje matematickému zpracování obrazu a učí na Vysokém učení technickém v Brně. Svou přednášku pak zakončí tím, že nám povypráví o tom, jak vyfotil své nádherné fotky komety C/2006 P1 (McNaught). Přednáška pochází z archívu Hvězdárny a planetária Brno.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.