křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Pentagon financuje vývoj technologie, která by umožnila přenášet solární energii z vesmíru na Zemi, a zkoumá tak potenciální zdroj elektřiny pro vojenská zařízení závislá na zranitelných dodavatelských trasách paliva. Nejnovější investice směřuje do virginského startupu Overview Energy, který vyvíjí družice schopné přenášet energii k rozsáhlým solárním elektrárnám na Zemi.
Dnes odpoledne má do přístavu v Bronwsville doplout těžká loď FORTE, která převáží Starship S40 z mise IFT-13. Přímý přenos zajistí kanál NASASpaceflight.
Dceřiná společnost EchoStar, která provozuje americkou družicovou televizní službu Dish TV a internetovou streamovací službu Sling TV, ukončila ochranu před věřiteli poté, co dokončila předem připravený restrukturalizační plán.
Americké vesmírné síly uzavřely smlouvu v hodnotě 461,9 milionu dolarů se společností L3Harris Technologies, která zajistí komerční satelitní komunikaci na palubách vládních letadel využívaných nejvyššími představiteli americké vlády a armády.
Ve věku 94 roků zemřel 1. října 2026 bývalý letový ředitel NASA Milton Windler.
Jako letový ředitel pracoval při misích Apollo 8, Apollo 10, Apollo 11, Apollo 13, Apollo 14, Apollo 15 a všech třech misích programu Skylab.
Za práci na záchraně posádky mise Apollo 13 byl M. Windler oceněn prezidentem Nixonem Prezidentskou medailí svobody.
Čest jeho památce.
Starship na lodi FORTE je už v Mexickém zálivu a míří do přístavu Brownsville k vyvazišti číslo 15. Zdroj
Thomas Zurbuchen, bývalý přidružený administrátor NASA pro vědu, nastupuje do společnosti Blue Origin, kde povede její práci na pokročilých technologiích.
Švédské vesmírné středisko Esrange se připravuje na rušné období startů, zatímco kvůli snahám o vybudování schopnosti provádět orbitální starty z tohoto areálu sílí politická pozornost a kontrola.
Německá obranná společnost Rheinmetall a italská vesmírná společnost Argotec vypustily první družici vyvinutý v rámci nového partnerství. Družice byla navržena tak, aby pomáhala vojenským silám odhalovat pozemní aktivitu, která by mohla signalizovat vznikající vzdušnou hrozbu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Poslední přednáška tohoto týdne se bude zabývat kometami, jejich historií i současností. Komety jsou malá tělesa složená především z ledu a prachu a obíhající většinou po výstředně eliptických drahách naší sluneční soustavou. Ale vývoj jejich poznání postupoval zpočátku velmi pomalými krůčky. Až na počátku 17. století se poprvé kupříkladu objevila teorie, že se jedna kometa periodicky vrací ke Slunci. Tuto předpověď učinil slavný britský astronom Edmund Halley. Víc jsme se o nich však začali dozvídat až ve století 20. Velice nám přitom pomohly kosmické sondy. A nejedná se jen o slavné průzkumníky komet, kterými byly sondy Deep Space 1, Giotto, Stardust, Deep Impact či Rosetta, ale hlavně a především je to sonda SOHO, která už objevila stovky komet v okolí našeho Slunce. Přednášejícím bude profesor RNDr. Miloslav Druckmüller CSc., který se věnuje věnuje matematickému zpracování obrazu a učí na Vysokém učení technickém v Brně. Svou přednášku pak zakončí tím, že nám povypráví o tom, jak vyfotil své nádherné fotky komety C/2006 P1 (McNaught). Přednáška pochází z archívu Hvězdárny a planetária Brno.
2. prosince roku 1995 byla do kosmického prostoru vypuštěna sluneční observatoř SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) – společný projekt mezi agenturami ESA a NASA. Původní plán počítal pouze s dvouletým provozem, avšak nyní po mnoha nadstavbových fázích slaví úctyhodných 25 let v kosmickém prostoru. V průběhu let se tato sonda stala klíčovým zdrojem informací pro mnoho různých vědeckých poznatků, inspirovala také nástupnické mise a umožnila i zapojení veřejnosti do vědeckého výzkumu. SOHO také dvakrát unikla konci mise z důvodu technických problémů a může se honosit označením nejdéle fungující sonda studující Slunce.
Tento týden se vrátíme ke kosmickým sondám, podíváme se, jakých objevů dosahují, jaká data nám poskytují a zda jsou pro nás přínosem. Osobně se domnívám, že řada z vás si dokáže snadno představit, že hledání vody na Měsíci či stop života na Marsu je rozhodně důležité. Ale proč vlastně vypouštíme sondy, které sledují naši mateřskou hvězdu? Slunce přeci svítí a ještě pár dlouhých let bude. Je pro nás výzkum Slunce pomocí kosmických sond důležitý, nemůže nám Slunce nějakým způsobem ublížit? Na tyto otázky a i na řadu dalších se nám pokusí v dnešní přednášce odpovědět profesor RNDr. Miloslav Druckmüller CSc., který se věnuje věnuje matematickému zpracování obrazu a učí na Vysokém učení technickém v Brně. Možná si jeho osobu spojujete s velice zajímavými fotkami sluneční koróny v médiích a docela určitě jste zahlédli na řadě serverů jeho fotky komety C/2006 P1 (McNaught).
Posádky misí Apollo měly štěstí – nejen proto, že se jejich astronauti dočkali nominace a mohli letět k Měsíci, ale také proto, že měli na cestu „dobré počasí“. Nejde přitom o žádné hurikány nebo vlny veder, ale o počasí kosmické. Tento výraz se používá pro záření a nabité částice ve Sluneční soustavě, jejichž původcem je povětšinou Slunce. V srpnu 1972, tedy mezi misemi Apollo 16 a 17 došlo k solární bouři, která uvolnila nebezpečný výron částic. Na Zemi jsme chráněni magnetickým polem, ale mimo něj by podobná událost byla pro astronauty nebezpečná.
Podle rozboru více než dvacetiletých sledování sahá atmosféra Země ve formě vodíkové geokorony až do vzdálenosti 630 000 km. 10. března 9:15
Před časem jsme uveřejnili přehled solárních misí asijských států (zejména japonských). Byly zmíněny i dvě čínské sondy a jedna indická. Tentokrát se budeme věnovat evropským solárním misím. Jsou to mise vypravené většinou ve spolupráci s americkou NASA (National Aeronautics and Space Administration). Na evropské straně byly spolupracujícími organizacemi ESRO (European Space Research Organisation) – předchůdkyně ESA (European Space Agency), ESA samotná a německá DFVLR (Deutsche Forschungs- und Versuchsanstalt für Luft- und Raumfahrt) – předchůdkyně současné DLR (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt).
Když dokáží kosmické agentury spolupracovat, mohou dokázat velké věci. Tohle tvrzení se opět potvrdilo při unikátním měření, do kterého se zapojilo rovnou deset sond, které provozují Spojené státy a Evropa. Ještě zajímavější je, že získaná měření pokrývají prakticky celou sluneční soustavu – první „na ráně“ byla evropská sonda Venus Express u Venuše a posledním průzkumníkem byl americký Voyager 2 ve vnějších oblastech našeho solárního systému. Všech deset sond pocítilo vliv sluneční erupce, která se prohnala sluneční soustavou.
Sluneční observatoř SOHO (SOlar and Heliospheric Observatory), společné dítě evropské ESA a americké NASA, byla vypuštěna před těžko uvěřitelnými dvaceti lety. U této observatoře se dobře ukázala moje nezkušenost v odhadu výdrže pdoobných družicových observatoří, protože když slavila v roce 2005 své desáté narozeniny, mohl jsem pouze konstatovat, že její služby jsou pro nás nenahraditelné a že lze jen doufat, že ji někdy nahradí nová družice, než nám odejde do zaslouženého důchodu. Místo toho nyní slavíme už dvacet let a zdá se, že jí nedošel dech. Jak se od té doby změnil náš pohled na Slunce? Máme se obávat, až SOHO skončí? Čím se nejvíce proslavila? Jaký obrázek je podle vás nejlepší?
Koho by před dvaceti lety napadlo, když 2. prosince 1995 nosná raketa Atlas dopravila na oběžnou dráhu téměř dvoutunovou sondu SOHO, že půjde o našeho nejúspěšnějšího lovce vlasatic? Dnes už dělíme historii objevů těchto fascinujících ledových cestovatelů sluneční soustavou na dobu před touto sondou a po ní. 13. září letošního roku se v datech kosmického detektoru Solar and Heliospheric Observatory objevila jubilejní kometa s pořadovým číslem 3 000. Než začala sonda pozorovat Slunce a jeho okolí, podařilo se nám objevit něco kolem devíti set komet díky pozemským pozorováním a pouhých pár desítek pomocí kosmických observatoří. Primárním cílem mise, jak už z názvu vyplývá, je nepřetržité monitorování slunečního povrchu a jeho okolí. Dvanáct palubních přístrojů umí nezávisle měřit a pozorovat naši mateřskou hvězdu či její jednotlivé oblasti, nebo dohlížet na provoz jiných zařízení sondy.
Slunce a jeho aktivitu sleduje mnoho sond. O některých, jako třeba o SDO, je slyšet relativně často, ale existují i tvrdí dříči, o kterých se skoro nemluví. Jedním z nich je i americká sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory), která se do vesmíru vydala na konci roku 1995! Jejím operačním prostorem je librační centrum 1 soustavy Slunce – Země, kam se před pár dny vydala sonda DSCOVR. Sice se říká, že bychom toto centrum našli 1,5 milionu kilometrů od naší planety,ale lidská mysl se s těmito jednotkami srovnává jen těžko. Není proto od věci si jednoduchou infografikou ukázat, jak daleko vlastně toto centrum leží.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
