Kosmické raketoplány Space Shuttle absolvovaly lety, které bychom mohli označit za rutinní. Pak lety, které se nějakým zvláštním způsobem zapsaly do historie. A nakonec je tu celá řada misí, které se z rozličných důvodů nikdy neuskutečnily. Pojďme si připomenout alespoň některé z nich, protože ucelený obraz programu raketoplánů netvoří jen výpravy, které proběhly, ale také ty, které nakonec nedostaly příležitost.
25. září v 0:25 středoevropského letního času, tedy o 32 minut později, než bylo plánováno, se na startovní rampě SLC-6 Vandenbergovy základny zažehly motory RS-68A, raketa Delta IV Heavy se zahalila do svého typického ohnivého závoje a vyrazila vstříc obloze. Působivá podívaná se však odehrála naposledy. Z této rampy už žádná Delta nepoletí. Zbývající dva starty raket Delta IV Heavy se odehrají na Floridě. Mise NROL-91 tak byla definitivní tečkou za starty této majestátní rakety z této rampy. Pojďme si nyní připomenout nejlepší fotky, které tuhle historickou událost zachycují.
Když se v první polovině šedesátých let objevila první inkarnace pozdějšího programu MOL, počítalo se s tím, že bude startovat z Cape Kennedy na dráhu ve výšce zhruba 300-350 km a se sklonem přibližně 30° vůči rovníku. Pro obecné experimenty, sběr základních dat o reakci lidského organismu na dlouhodobý pobyt v mikrogravitaci a omezené příležitosti k fotografování zemského povrchu tato dráha dostačovala. Ovšem s tím, jak se postupně posouvalo těžiště zamýšlených aktivit MOL stále více do „černé (rozuměj výzvědné a proto tajné)“ oblasti, nastal v tomto ohledu poměrně závažný problém. Pakliže by mise probíhaly na původně plánovaných drahách, byl by celý projekt vlastně k ničemu. Území, které politické špičky USA a vedení NRO zajímalo, leželo mnohem více na sever. Hranice Sovětského svazu měly svůj nejjižnější bod kousek nad 42° severní šířky. K tomu, aby bylo možné získat skutečně užitečná data stran dění na území největšího protivníka, by byla nejvhodnější polární dráha – tedy taková, která má sklon co nejblíže k…
