Štítek ‘Samantha Cristoforetti’

Deník astronautky, rozloučení

Samantha Cristoforetti

Samantha Cristoforetti je italská astronautka, vojenská pilotka, bloggerka, fotografka, lingvistka, vědecká pracovnice a donedávna bezpochyby velice populární hvězda Mezinárodní vesmírné stanice. Její tweet s fotografií z vyhlídkového modulu Cupola, kde má na sobě uniformu mezihvězdné lodi USS Voyager ze seriálu Star Trek, obletěl svět. „V té mlhovině je káva,“ citovala kapitánku lodi Kathryn Janeway. Ukazovala přitom na zásobovací loď Dragon společnosti SpaceX, která na ISS dopravila italský přístroj na výrobu espressa. O pár dní později si Samantha znovu oblékla uniformu kapitánky Janeway a vyfotila se, jak v Cupole usrkává kávu z šálku Zero-G. „Káva: nejlepší organická suspenze, jaká byla kdy vymyšlena,“ tweetla Samantha spolu s fotografií přímo z vesmíru a opět tak citovala další populární výrok postavy ze sci-fi seriálu. Kromě mnoha odkazů na kultovní Star Trek Samantha také velice často odkazovala na jinou legendu sci-fi tvorby – trilogii o pěti dílech Stopařova průvodce Galaxií. Citace z knih Douglase Adamse byly během její mise všudypřítomné.

Ani molekula nesmí zůstat v klidu

„Před několika týdny jsem v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu úspěšně složila zkoušku ECLSS, která byla součástí mého výcviku v systémech Mezinárodní vesmírné stanice. ECLSS znamená Environmental Control and Life Support System (Systém řízení podpory života, pozn. redakce) a je jedním ze systémů, do kterého posádka stanice nejvíce zasahuje. To, co pro nás dělá příroda, když jsme na planetě, musíme s pomocí technologií sami sobě zabezpečit, když jsme ve vesmíru. Některé věci jako je například nakládání s odpady a šetření s vodou bereme v potaz už i na Zemi, protože si uvědomujeme, že už začínáme tlačit na limity přírody uspokojit naše potřeby. Jak je to ale s něčím tak banálním, jako je cirkulace vzduchu?

Jídlo a pití ve skafandru

Vzpomínky na výcvik

„Možná vám už někdy vrtalo hlavou, jestli astronauti mají během svých náročných výstupů do volného kosmu co jíst a pít. Tyto výstupy totiž zpravidla trvají 7 až 8 hodin. Slyšela jsem, že v minulosti byly ve skafandrech k dispozici nějaké tyčinky. Zkušenost však ukázala, že byly spíše přítěží než pomocí. Co se týče dostatku energie, je lepší se prostě spoléhat na velkou snídani.

Leonardo a strážní andělé

úvodní obrázek

„Pokud někdy budete mít šanci navštívit Laboratoř neutrálního vztlaku NASA – a že ta návštěva opravdu stojí za to – zajisté si všimnete zářivé velké malby na zdi hlavní řídící místnosti. V její levé části je neobvyklé zobrazení Vitruviánského muže Leonarda da Vinci, které plynule přechází do lidské bytosti ve stejné póze, avšak oblečené do amerického skafandru EMU určeného pro výstupy do volného kosmu. EMU mimochodem znamená Extravehicular Mobility Unit, říkáme mu ale jednoduše „skafandr“.

Jak vyvážit skafandr ve vodě

Vzpomínky na výcvik

„V uplynulém týdnu jsem strávila značné množství času v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Facility) v Houstonu. Předtím než vůbec začne naše šestihodinová těžká práce pod vodou, veškeré důležité úkony provádějí potápěči. Nejdříve se mnou pořádně zatřesou, aby se zbavili vzduchových bublinek v mém skafandru, které zůstaly v přehybech vnější vrstvy. Po tomto úkonu by jakékoli další bublinky znamenaly, že skafandr někde netěsní, takže je toto zatřesení vítanou závěrečnou zkouškou. Po udělení souhlasu od specialisty na skafandry, který se dívá ze břehu, nás potápěči vezmou na dno bazénu, aby zajistili naše vyvážení.

Potápění u ISS

úvodní obrázek

„5. března se uskutečnil můj první výcvik výstupu do volného prostoru (EVA – Extravehicular Activities) ve skafandru EMU v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Lab) v Houstonu. Ráda bych se s vámi podělila o několik mých dojmů z tohoto speciálního dne. Dny jako tento nenastávají tak často. Dny kdy zažijete něco zcela nového a neznámého. Dny, kdy vás neobvyklé následky donutí přehodnotit vaši reakci v cizím prostředí a váš mozek se učí najít smysl v senzorických informacích. Když se vaše svaly učí nové vzorce pohybů, aby se vyhnuly dříve neznámým překážkám. Dny, kdy se učíte být kyborgem.

Jednosměrná letenka

Vzpomínky na výcvik

„Spěchám, spěchám, spěchám! Úplně pokaždé, když jsem během posledních třech let opouštěla svůj byt, abych stihla vlak na letiště ve Frankfurtu, odkud jsem letěla někam do světa kvůli výcviku, moje zavazadlo bylo připraveno a byl čas odjet… a tím myslím nejvyšší čas odjet, ne o minutu později. Pokaždé jsem se modlila ke strážnému andělovi astronautů, abych nezapomněla na nic (alespoň na nic důležitého) z mého neustále připraveného seznamu k zabalení. Proč by to dnes mělo být jiné? Možná protože než se vrátím, tak mnohokrát uvidím Kolín nad Rýnem z vesmíru? Nebo protože mám ve své kapse – vlastně v mém telefonu – jednosměrnou letenku do Ruska? Nebo protože je v mém pase vízum do Kazachstánu?

Dojmy z Hvězdného městečka

úvodní obrázek

„Toto je můj pokus o poskytnutí pohledu do podivuhodného života ve Hvězdném městečku. Nápad vzešel od mých přátel z Karmaski Multi Art Lab v italském Arezzu. Ti nedávno sponzorovali soutěž spisovatelů vědecko-fantastické literatury k uctění památky první ženy ve vesmíru – Valentiny Těreškovové a její mise, která se uskutečnila před padesáti lety. Nejlepší krátké povídky budou společně publikovány ve sbírce, která bude navíc zahrnovat italský překlad tohoto mého textu.

Den plný simulátorů Sojuzu

Vzpomínky na výcvik

„Dnes strávím šest hodin v simulátoru Sojuzu! Vlastně ve dvou různých simulátorech. První z nich můžete vidět na fotografii níže. V tomto typu simulátoru procvičujeme všechny fáze letu. Mimochodem, na fotografii můžete také vidět, že je tam poklop, který ve skutečnosti na reálných lodích Sojuz neexistuje. Na startovní rampě, když je loď připojená k raketě, musíte nejdříve vlézt do orbitálního modulu a z něj dolů do návratového modulu. Pro každodenní práci by to ale bylo trochu nemotorné a proto ty dvířka navíc.

Vše o manuálním řízení Sojuzu

úvodní obrázek

„Dnes jsem opět zpátky za ovládacími prvky Sojuzu a čeká mě manuální připojení k Mezinárodní vesmírné stanici. To je vždycky výborný způsob jak zakončit výcvikový den! Jak nejspíš víte, pokud vše probíhá tak jak má, Sojuz se k vesmírné stanici připojuje automaticky. Náš výcvik v manuálním dokování pokrývá dva typy situací, které mohou nastat: závada řídícího počítače nebo závada systému Kurs, což jsou antény (na Sojuzu i na stanici), které poskytují počítači nezbytné informace o relativní pozici a rychlosti Sojuzu vzhledem k ISS.