„Můj třetí víkend na ISS se blíží ke konci a zjistila jsem, že jsem dost rozpolcená, co se týče plynutí času. Na jednu stranu se dny jen mihly kolem a zdá se, jako bych přiletěla včera. Na stranu druhou doba, kdy jsem byla zvyklá spát v posteli nebo chodit se zdá téměř jako vzdálená vzpomínka a připadá mi, jako bych se vznášela odjakživa, vždy spala ve spacáku, vždy běhala po zdi a vždy zvedala závaží na stropě. Jinými slovy, na Mezinárodní vesmírné stanici se cítím jako doma a žiji zde svůj normální život. Potom se ale s ubíhající Zemí pode mnou dostanu k řízení obrovského robotického ramene skrývajícího se v temnotě za naším oknem, a stále uvažuji nad tím, jestli je to skutečné, nebo jen sním. Přesně tak, Butch a já jsme včera strávili dost času v Cupole u ovládání robotického ramene kvůli přípravám na zachycení Dragona v příštím týdnu. Po stovkách hodin na simulátoru bylo tohle moje první skutečné ovládání opravdového staničního ramene!