Štítek ‘raketa’

Grasshopper: Sen o skutečně levné raketě

Zařízení Grasshopper před testem.

V roce 2002 založil Elon Musk soukromou společnost, která si kladla za cíl, že vyvine nosič, s nímž dokáže na orbitu dopravovat malé satelity a nosič, s jehož pomocí dopraví na oběžnou dráhu vlastní kosmickou loď a bude jí zásobovat Mezinárodní kosmickou stanici. V roce 2002 to byl odvážný cíl a jistě se našlo mnoho skeptiků, kteří po právu zpochybňovali nějaký rychlý vývoj, či naději na úspěch. O deset let později bylo vše jinak. Tato společnost se jmenuje SpaceX a dokázala nám, že své závazky umí plnit a většinou přihodí ještě něco navíc.

Nové typy pohonů pro kosmické lodě

VASIMR

Chemické raketové motory nám otevřely cestu do vesmíru. Podívali se díky nim do kosmu i lidé. Automaty a nakonec i pilotované výpravy s nimi dosáhly Měsíce. Meziplanetární sondy si s jejich pomocí obhlédly naše nejbližší planetární sousedy a některé i dosáhly povrchu těchto těles.

Tyto klasické motory však vyžadují díky malému specifickému impulsu velké množství paliva, což se ve vesmíru pěkně prodraží. Nejvyšší rychlosti s nimi dosažené také vylučují nějakou rozumně dlouhou meziplanetární výpravu s lidskou posádkou. Pokud se tedy budeme chtít pohybovat meziplanetárním prostorem rychleji, případně efektivněji, pak nám nezbývá než začít využívat nové pokročilejší koncepty.

Velké plány Říše středu – 2. díl – Rakety

Raketa Čchang čeng 2F

V prvním díle našeho miniseriálu jsme se věnovali plánům na budoucí čínské orbitální stanice. Dnes se podíváme na zoubek nosným raketám. Jejich jména si budou navzájem velmi podobná, protože Čína totiž prakticky od prvních kroků do vesmíru vyvíjí nosiče pojmenované Chang Zheng, českou transkripcí přepsáno jako Čchang čeng, v překladu Dlouhý pochod. Za tímto názvem vždy následuje číslo (a někdy i písmeno), které určují konkrétní variantu. Momentálně jsou nejznámější asi rakety Čchang čeng 2F (na obrázku), která vynáší lidské posádky a také Čchang čeng 3, která se používá k vynášení satelitů. Číňané nicméně v nejbližších letech chtějí představit nové nosiče.

Epsilon – chytrá japonská raketa

Raketa Epsilon

Každá kosmická agentura má ve svém portfoliu kromě velkých nosných raket i malé nosiče, které dokáží levně vynést malé družice přibližně do 1 tuny na nízkou, případně polární oběžnou dráhu. Ať už se jedná o americký Taurus či Pegasus, ruský Rokot a Start, evropskou Vegu nebo japonský nosič M-V, vždy jsou to rakety, které nevyžadují náročnou pozemní přípravu a velké množství personálu. Jako palivo se často používají tuhé pohonné hmoty či hypergolická paliva, případně kombinace obojího pro různé stupně.

Kosmotýdeník 8. díl (4. 11. – 10. 11. 2012)

Raketa SLS

Po znovuzvolení amerického prezidenta se spekuluje o možné stanici na oběžné dráze za Měsícem. Mohlo by se tak najít další využití pro superraketu SLS. Raketoplány míří do důchodu. Atlantis už má za sebou poslední zastávku v průmyslovém parku na mysu Canaveral. Příští rok si ho návštěvníci budou moci prohlédnout tak, jak ho viděli pouze astronauti.
ESA připravuje malý raketoplán, který by v budoucnu mohl sloužit jako záchranný člun zaparkovaný u ISS. Zatím probíhají pouze testy, ale vše vypadá velice nadějně. Tato témata probereme v osmém díle Kosmotýdeníku.

Levný plazmový motor pro kosmickou dopravu

Plasma

Komerční sektor dokázal, že umí efektivně vyvíjet a provozovat kosmické technologie. Nyní, jak to vypadá, nastal čas pro rozvoj malých společností, které své kosmické technologie navrhují a staví doslova na koleně. Určitou analogií k rozvoji těchto firem mohou být garážové začátky dnešních počítačových gigantů Apple a Microsoft. Jedním je i další z undergroundových projektů platformy Kickstarter. V něm se zainteresovaní inženýři snaží vyrobit účinný, robustní, ale přitom levný plazmový pohon pro meziplanetární dopravu.

Do kosmu se chystají další lidé

Kosmická loď Sojuz

Na ISS momentálně pobývá jen tříčlenná posádka. V podstatě se jedná o zárodek 33. dlouhodobé expedice, která začala v polovině září, kdy se od stanice podle plánu oddělila kosmická loď Sojuz TMA-04 M. Stanici momentálně vede Američanka Sunita Williamsová. Nyní se ale všechno schyluje k doplnění počtu astronautů na tradiční počet, tedy na šest. Z kosmodromu Bajkonur totiž za několik dní odstartuje raketa Sojuz, která na největší vesmírnou stavbu vynese trojici astronautů.

Raketová skládačka

Raketa Angara

Když se řekne Angara, zeměpisci si jistě vzpomenou na ruskou řeku v Irkutské oblasti, která odtéká z jezera Bajkal. Nebude to ale zase tak dlouho trvat a tohle jméno budeme slýchat v jiných souvislostech. Právě název Angara totiž ponese nová rodina ruských nosných raket. Tyto stroje se mají v příštích letech stát hlavními nosiči ruských projektů a na zasloužený odpočinek odsunou některé dnes používané rakety. Není se co divit. Angary totiž budou existovat v mnoha různých verzích, které dokáží obsloužit všechny typy nákladů. Od těch lehkých až po těžké.

Proton-M zřejmě opět poletí

raketa Proton-M

Je 6.srpna večer, přesně minutu po půl dvanácté . Na bajkonurském kosmodromu zahřmí motory rakety Proton-M. Raketa se vznese, až je z ní vidět jen malá tečka a i ta nakonec zmizí. Od rakety se oddělují jednotlivé stupně a další zahajují svou činnost. Přímo ukázkový start. Nyní by mělo dojít k prvnímu zážehu čtvrtého stupně Briz-M (Breeze-M), který vynese cenný náklad na správnou pozici geostacionární dráhy (GEO). Motor správně naběhne. První zážeh, po chvíli druhý. Nyní je čas na třetí zážeh. Po pouhých sedmi sekundách řídící jednotka jeho činnost ukončuje.

SpaceX vyráží poprvé naostro

Start rakety Falcon9

Společnost SpaceX není třeba nějak zdlouhavě představovat. Je to jedna z firem, která se účastní programu COTS NASA, který umožňuje soukromým firmám soutěžit o možnost zásobování ISS. SpaceX je z firem, které zůstaly ve „finále“ asi nejdále. Jako první se jí povedlo vynést na orbitu kosmickou loď a úspěšné s ní přistát zpět na vodě. Jejich loď se jmenuje Dragon a svůj premiérový tříhodinový let absolvovala v prosinci roku 2010. Jako nosič posloužila nejsilnější raketa z dílny SpaceX Falcon9.