ExoMars
Společnost Airbus Defence and Space postaví přistávací platformu pro rover ExoMars Evropské vesmírné agentury. Start mise je plánován na rok 2028.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Airbus Defence and Space postaví přistávací platformu pro rover ExoMars Evropské vesmírné agentury. Start mise je plánován na rok 2028.
Čína dňa 29.3.2025 o 17:05 hod. SEČ úspešne vypustila experimentálnu družicu TJS-16 pomocou rakety CZ-7A z kozmodrómu WSLC.
Evropa uzavřela smlouvu se společností Thales Alenia Space na vývoj digitálního dvojčete zemědělských systémů, které kombinují satelitní data a modelování plodin na podporu udržitelných a klimaticky odolných zemědělských postupů na celém kontinentu.
Technologická a konzultační firma Booz Allen Hamilton představila koncept mega-konstelace družic navržených tak, aby naplnily vizi vládní administrativy na komplexní protiraketový obranný štít na ochranu Spojených států, tzv. Golden Dome.
V prohlášení z 26. března NASA uvedla, že modul Pressurized Cargo Module pro Cygnus, který měl letět s misí NG-22 k ISS, je poškozený a nebude použit pro tuto misi, která měla odstartovat v červnu.
Velitelství Space Systems oznámilo 27. března, že Rocket Lab a Stoke Space se připojí k Blue Origin, SpaceX a United Launch Alliance (ULA) v programu National Security Space Launch (NSSL) Phase 3 Lane 1.
Bílý dům předložil Senátu 24. března nominaci Grega Autryho na pozici finančního ředitele agentury NASA. Autry byl nominován na pozici CFO NASA v červenci 2020, několik měsíců po odchodu Jeffa DeWita. Senát jeho nominaci tehdy neschválil.
Společnost Gravitics oznámila 26. března, že obdržela navýšení strategického financování, neboli STRATFI, ocenění od SpaceWERX, komerční složky Space Force, v hodnotě až 60 milionů dolarů.
Velitelství vesmírných systémů Space Forces oznámilo 26. března, že dokončilo dlouho očekávanou certifikaci rakety Vulcan po analýze dat ze dvou certifikačních startů rakety v lednu a říjnu 2024.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Přestože se slunce ještě zdaleka nevyhouplo nad mořskou hladinu, vše nasvědčovalo tomu, že nadcházející den bude přesně tak dusný, jak stálo v předpovědích meteorologů. Trojice mužů v županech s ospalými výrazy zírala do zrcadel při ranní hygieně. Po sprše následovalo tradiční holení – na dlouhých deset dní poslední v podmínkách zemské tíže. Převléknutí do civilizovanějších oděvů předcházelo důkladné prohlídce. Za okny byla ještě tma, když trojice společně usedla ke snídani. Ke stolu přibyli ještě Deke a Bill Anders, aby upřesnili pár detailů a odlehčili atmosféru. A pak konečně mohou zamířit do převlékárny. Ve studeném světle zářivek a zářivé bělosti místnosti bez oken na trojici čeká kohorta techniků. U stěn stojí několik přístrojů o velikosti šatní skříně a trojice pohodlných naklápěcích křesel. A mezi tím vším na trojici stolů čekají na tři muže jejich skafandry. Postupně, vrstvu po vrstvě, na sebe muži navlékají jednotlivé součásti, až jsou zcela izolováni od našeho světa. Uzavřeni ve své bublině vdechují čistý kyslík a čekají, než se jim z tkání vyplaví poslední molekuly dusíku. Mezitím mají možnost přemýšlet. Jestli
Je málo fotografií, nesoucích záznam události, kterou podle onoho jediného snímku kdokoli na první pohled bezpečně identifikuje. Je také málo obrázků, které se samy o sobě stanou součástí univerzálního povědomí lidstva. Jednou z podobných fotografií je i snímek z července 1969, který tehdy pořídil Neil Armstrong. Je na něm jeho kolega Buzz Aldrin a lokace, kde byl tento snímek pořízen, působí i dnes takřka neuvěřitelně: Mare Tranquillitatis, Měsíc. Ta fotografie nese krom historického významu ještě i další zajímavý aspekt. Miliony, možná desítky milionů dětí na celém světě zkoušelo na čtvrtku papíru nakreslit kosmonauta. Je velmi pravděpodobné, že jejich neumělé pokusy nesly až zarážející podobnost s fotografií Buzze Aldrina s nohavicemi ušmudlanými od měsíčního prachu. Autor těchto řádků rád přiznává, že i on byl jedním z dětí, které kosmonauty ztvárnily přesně tímto způsobem. Bílá postava s barevnými konektory na břiše, veliké hledí s reflexním povrchem a na zádech velký batoh. Skafandr, který na sobě Buzz tehdy měl, se tak stal součástí populární kultury. Současně byl také fantastickým kouskem technologie, invence a zrcadlilo se v něm nadčasové myšlení
Už v první polovině šedesátých let začal Sergej Koroljov rozpracovávat ideu spojení dvou lodí na orbitu. Tento krok byl z tehdejšího hlediska jednou z podmínek pro oblet Měsíce. V dalších krocích se počítalo i s přechodem kosmonautů z jednoho stroje do druhého prostřednictvím vycházky do volného prostoru. S prvním výstupem člověka do kosmu v březnu 1965 získali inženýři závodu č. 918 (dnes nazývaného Zvezda) důležité zkušenosti, které hodlali zúročit. Skafandr Berkut, ve kterém Alexej Leonov první výstup provedl, byl do značné míry improvizací a jeho zrod byl takřka bleskový – od zahájení vývoje po ostré nasazení uplynulo zhruba tři čtvrtě roku. Ani nyní neměli pracovníci závodu č. 918 času nazbyt – s prvním testem nového skafandru pro přechod z jedné lodi do druhé se počítalo už v roce 1966. Před konstruktéry stála obrovská výzva v podobě totální změny filozofie v oblasti ventilace skafandru a cirkulace plynů. Některá z řešení, se kterými pracovníci Zvezdy přišli, prokázala svoji životaschopnost do dnešních dní…
Program Gemini, často tak trochu opomíjený a stojící ve stínu Apolla, znamenal pro NASA definitivní krok k plnohodnotným orbitálním operacím, se vším, co k nim patří. EVA, dokování, rendez-vous za různých podmínek, dlouhodobé lety – to vše bylo možno v plánech pro Gemini nalézt a to vše bylo také posléze realizováno. Pro ambiciozní program však bylo zapotřebí najít nová konstrukční řešení. Ani skafandry nebyly výjimkou. Zpočátku byl potenciální hlavní kontraktor pro vývoj a výrobu skafandrů Gemini jasný: firma B.F.Goodrich své kvality potvrdila při misích Mercury a nikdo nečekal výraznou změnu v tomto smyslu. Své návrhy přihodila také firma Arrowhead Rubber Co. a obě firmy vyvinuly prototypy svých skafandrů. Pro své návrhy použily osvědčený systém „pomerančových“ ohybů v kloubech (pomerančových proto, že připomínaly měsíčky pomeranče) a probíhala také evaluace skafandrů s odnímatelnými nohavicemi a rukávy pro větší pohodlí při dlouhodobých letech. Ovšem nikdo netušil, že v pozadí existuje třetí hráč, který svůj vývoj financuje z vlastních zdrojů, a jeho návrhy jsou mnohem lepší, než u dvou zmíněných výrobců…
Po prvních krůčcích do vesmíru v podobě programu Vostok se Sověti ocitli v podivné situaci. Politbyro a speciálně generální tajemník Nikita Chruščov dávali všemožně najevo svoji přízeň kosmickému průmyslu. Na druhou stranu ale vyžadovali nové a nové spektákly, nezřídka jako oslavu jakéhosi výročí, či zahájení sjezdu a podobně. Vedoucí činitele kosmického programu to stavělo před vážné dilema: bylo nutné napřít síly především k tomu, aby se jejich dílo a činy ocitly na stránkách světového tisku, na druhou stranu to ovšem znamenalo do značné míry opustit logickou posloupnost postupného osvojování existence člověka ve vesmíru. Tak tomu bylo i s programem Voschod. Sergej Koroljov ještě před prvním vzletem pilotované lodi počítal s její následnou přestavbou pro vícečlennou posádku. A to si žádalo čas. Jenže Chruščov nechtěl čekat, za oceánem Američané chystají lety dvoumístné lodi Gemini. Koroljov tak dostal úkol – přestavět v rekordním čase kabinu Vostoku pro tříčlennou posádku. Je jasné, že se to neobešlo bez osekání vybavení kabiny na holé minimum. A za oběť oné divoké přestavbě padly i skafandry…
Zatímco Sověti poměrně zdlouhavě diskutovali o tom, zda je skafandr vůbec pro budoucí kosmonauty zapotřebí, NASA poměrně záhy shledala, že je lepší vydat se cestou jistoty: přetlakový oblek bude nutností. V lednu 1959 uspořádala skupina Space Task Group (odbor v rámci NASA, zabývající se přípravami letu člověka do vesmíru) konferenci, na které s možnými kontraktory cizelovala požadavky a specifikace. V průběhu jara pak své návrhy předložili tři kandidáti na post hlavního kontraktora pro skafandry: David Clark Company, International Latex Corporation a B. F. Goodrich Company. Původní termín dodání návrhů a testovacích kusů byl stanoven na červen toho roku a vše ukazovalo na těsný výsledek, kdy rozhodnutí mělo padnout mezi produkty firmy Goodrich a David Clark. 22. července bylo oznámeno, že kontrakt získala firma B. F. Goodrich Company, která nabídla úpravu svého obleku Navy Mark IV.
Jestliže vyzvete libovolného jedince, aby namaloval kosmonauta, můžete si být téměř jisti, že fyziognomie nakreslené postavy bude bezpečně skryta za konturami pracovního oděvu, zvaného skafandr. Zatímco mnozí zájemci o kosmonautiku se zabývají i těmi nejtitěrnějšími detaily konstrukce kosmických lodí, modulů a stanic, není výjimkou, že právě skafandry jsou přehlíženým detailem. Onen detail ale v sobě skrývá hodně fascinujících konstrukčních řešení a nezřídka má také neméně fascinující historii. V žádném případě se nejedná pouze o jakýsi „vzduchotěsný vak ve tvaru lidské postavy“. U jednodušších verzí je poslední bariérou mezi tělem a vakuem v případě, že jeho velký bráška v podobě samotné kosmické lodi selže, u složitějších typů se jedná o samostatnou miniaturní kosmickou loď, která je schopna udržet člověka naživu v neuvěřitelně drsných podmínkách a navrch je schopna zajistit i jeho práceschopnost. Jak vlastně vypadaly skafandry, které psaly historii? V tomto seriálu se postupně pokusíme „probrat“ šatník kosmonautů a astronautů tak, jak se v průběhu dobývání vesmíru vyvíjel.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.