Swissto12
Společnost Swissto12 dokončila předběžné posouzení návrhu své první družice Neastar-1 s přímým připojením k zařízení. Švýcarský výrobce malých geostacionárních družic to oznámil 15. září.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Swissto12 dokončila předběžné posouzení návrhu své první družice Neastar-1 s přímým připojením k zařízení. Švýcarský výrobce malých geostacionárních družic to oznámil 15. září.
Kanadská společnost Telesat nabízí družice Lightspeed jako most k IRIS², jelikož její konstelace širokopásmového připojení na nízké oběžné dráze Země (LEO) má být spuštěna v roce 2027, nejméně tři roky předtím, než má být v provozu evropská suverénní síť.
Generální ředitel společnosti Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, uvedl, že podporuje revidovaný přístup NASA k podpoře vývoje komerčních stanic a označil jej za nejlepší způsob, jak se vyhnout mezeře v lidské přítomnosti USA na oběžné dráze.
NASA obnovila kontakt s jednou z dvojice vědeckých družic TRACERS, které vyrobila společnost Millennium Space.
Společnosti Armada, specialista na mobilní edge computing, a Sophia Space začaly spolupracovat na vybudování integrované a škálovatelné výpočetní infrastruktury sahající od Země až do vesmíru.
Francouzská společnost Cailabs, která vyrábí optické pozemní stanice pro družicovou komunikaci, získala 57 milionů eur na rozšíření výroby.
Výrobce družic Apex získal v novém kole financování 200 milionů dolarů, které oceňuje hodnotu společnosti na více než 1 miliardu dolarů.
Startup Rendezvous Robotics získal první kolo financování na komercializaci technologie TESSERAE, která by mohla vytvářet rozsáhlé struktury na oběžné dráze.
Společnost Boeing oznámila, že zahájila 3D tisk konstrukčních panelů, které tvoří páteř solárních panelů pro družice. Tento krok podle společnosti zkrátí výrobní dobu na polovinu a pomůže jí udržet krok s poptávkou.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Jupiter se chlubí nejjasnějšími a nejpůsobivějšími polárními zářemi ve Sluneční soustavě. U jeho pólů tato chvějící se světélka nabízí náznaky toho, jak tato planeta interaguje se slunečním větrem a měsíci, které se prohánějí v Jupiterově magnetickém poli. Na rozdíl od pozemských polárních září si největší měsíce Jupiteru vytvářejí vlastní signatury polárních září v atmosféře planety. To je jev, který pozemský Měsíc nedělá. Tyto měsíci vyvolané záře bývají označovány také jako „stopy družic“ a odhalují, jak každý měsíc interaguje se svým lokálním kosmickým prostředím.
Letošní seriál TOP 5 je u svého konce a pokračování bude opět za rok v červenci. Poslední díl je zaměřen na atmosféry těles Sluneční soustavy. Jejich podrobný výzkum a dlouhodobé měření umožnila až kosmonautika, takže je to ideální téma pro náš portál. Historie výzkumu atmosfér planet sahá ještě dál do minulosti, a tak se v článku krátce zmíníme i o astronomických pozorováních. V naší soustavě je několik míst, která byla zkoumána opravdu unikátně pouze jedinou kosmickou misí a pak tu jsou planety, kde sondy atmosféru zkoumaly nejen z dálky, ale i přímo, a to i dlouhodobě. Výběr žebříčku TOP 5 je tedy obtížný, ale kritérium unikátnosti hrálo tentokrát prim. 5: Mars – od objevu řídkého závoje k meteorologickým měřením Přemýšlím, kdy nejdříve lidé mohli usuzovat na existenci atmosféry Marsu. Patrně už v dávných dobách věřili, že i jiné blízké planety jsou obydlené a Mars byl vždy na čele těchto lákadel. Skutečné ověření existence atmosféry mohlo přijít nepřímo z pozorování polárních čepiček Marsu. I amatérský astronom by si v průběhu desetiletí snadno povšiml, že jejich velikost se mění rok od roku i během
V našem letním seriálu se tentokrát podíváme do různých koutů Sluneční soustavy. Kosmonautika přinesla lidstvu jednu úžasnou možnost, a sice alespoň pomocí robotů zkoumat vzdálené světy. Ani v nejodvážnějších snech jsme asi netušili, jak zajímavé a odlišné jsou světy malých kamenných, i velkých plynných planet. Všechno to pomyslně začalo před šedesáti lety, a právě proto jsme do našeho seriálu vybrali právě toto téma. Bylo by asi nefér některou z planet vynechat, a tak i když zkoušíme sestavit žebříček těch nej snímků, dovolte abychom se zastavili u každé planety. 5) Uran a Neptun – Voyager 2 Ledoví obři byli jen nepatrnými barevnými tečkami a lépe je nerozlišíme ani v těch největších amatérských dalekohledech, byť amatérští astrofotografové již dokáží zachytit jisté detaily v jejich atmosférách, jako je světlá polární oblast na Uranu nebo světlá oblaka na Neptunu. Když se tedy téměř před padesáti lety vydala na cestu dvojice sond Voyager a bylo zřejmé, že se mají pokusit zachytit i nejvzdálenější světy Sluneční soustavy, bylo to hotové požehnání. Nic ale nejde tak snadno. Prioritou Voyagerů byly obří planety Jupiter
Teleskop Jamese Webba, společný projekt americké, evropské a kanadské kosmické agentury, zachytil nové detaily polárních září na největší planetě Sluneční soustavy. Tančící světla pozorovaná na Jupiteru jsou mnohosetkrát jasnější než ty, které známe ze Země. Díky pokročilé citlivosti Webbova teleskopu mohou astronomové lépe prostudovat tento fenomén, který souvisí s lepším chápáním magnetosféry Jupiteru.
Nová data ze sondy obíhající kolem Jupiteru umožnila vědcům posvítit si na silný vítr a plynných cyklón v severních oblastech obří planety. Data zároveň přinášejí nové informace o vulkanické aktivitě jeho pekelného měsíce. Americká sonda Juno nasbírala tyto údaje poté, co svými přístroji nahlédla pod horní vrstvy Jupiterových mraků i pod pevný povrch měsíce Io. Nejenže tato data pomohla lépe vyvinout nový model k lepšímu porozumění rychle se pohybujících tryskových proudů, které krouží kolem severního pólu plného cyklón, ale také poprvé v historii odhalují podpovrchové teplotní profily měsíce Io. Poskytují také cenné vhledy do vnitřní struktury tohoto měsíce i jeho vulkanické aktivity.
Data přijatá z americké sondy Juno naznačují, že tento fotovoltaickou energií napájený průzkumník vstoupil 4. dubna hned dvakrát do takzvaného bezpečného režimu během průletu kolem Jupiteru. Takzvaný bezpečný režim je preventivní stav, do kterého se kosmická sonda dostane, když zjistí anomálii. Nedůležité funkce (včetně sběru vědeckých dat) jsou pozastaveny a sonda se soustředí výhradně na základní úkoly, jako je komunikace a řízení spotřeby energie. Po přechodu do bezpečného režimu byly vědecké přístroje sondy Juno po zbytek průletu vypnuty, jak bylo navrženo.
Plány čínské kosmonautiky na další roky naznačují, že by se centrem zájmu měla stát obyvatelnost kosmických těles a pátrání po mimozemském životě. Nejnověji tento trend potvrzuje zveřejněný harmonogram chystaných projektů. Na čínských sociálních sítích byl sdílen slajd z přednášky pojmenovaný „obyvatelnost a pátrání po mimozemském životě“ od národní Laboratoře pro průzkum hlubokého vesmíru (DSEL), což je výzkumná instituce na národní úrovni spadající pod Čínský národní úřad pro vesmír (CNSA). Na slajdu je uvedena řada plánovaných i zatím neschválených misí, z nichž mnohé mají astrobiologický význam.
Nová studie naznačuje, jak a proč se měsíc Io stal vulkanicky nejaktivnějším tělesem ve Sluneční soustavě. Vědci zapojení do americké mise Juno totiž zjistili, že tamní vulkány jsou zřejmě napájeny z vlastních zásobníků magmatu spíše než z globálního magmatického oceánu. Tento objev by mohl vyřešit 44 let starou záhadu o podpovrchovém původu výrazných geologických útvarů měsíce Io. Vědecký článek o zdrojích vulkanismu na Io byl vydán 12. prosince v časopise Nature. Jeho výsledky byly prezentovány během tiskové konference na každoročním setkání Americké geofyzikální unie ve Washingtonu, což je největší americké setkání vědců věnujících se Zemi i dalším kosmickým objektům.
Vědci zapojení do mise americké sondy Juno dokázali vytvořit první trojrozměrnou mapu radiace v systému planety Jupiter. Kromě charakterizace intenzity vysokoenergetických částic v okolí oběžné dráhy ledového měsíce Europa tato mapa ukazuje, jak je radiační prostředí tvarováno menšími měsíci, které kolem Jupiteru krouží blízko prstenců planety. Celá práce vychází z dat nasbíraných přístrojem ASC (Advanced Stellar Compass), který navrhli a postavili experti z Dánské technické univerzity, a z kamerového systému SRU (Stellar Reference Unit), který byl postaven firmou Leonardo SpA z Florencie. Oba datové soubory se navzájem doplňují a pomáhají vědcům charakterizovat radiační prostředí o různých energiích.
Když sonda Juno provedla 12. května letošního roku svůj již 61. průlet nejnižším bodem eliptické dráhy kolem Jupiteru, zachytila palubní kamera JunoCam na severní polokouli obří plynné planety snímek, který byl později na Zemi lehce upraven, aby lépe vynikly jeho barvy. Fotografie nabízí podrobný pohled na divoký tanec mraků a bouří v oblasti, kterou vědci označují jako folded filamentary region. V těchto oblastech dochází k rozpadu zonálních proudů, které vytvářejí známé pruhované obrazce v oblacích Jupiteru, což vede ke vzniku turbulentních obrazců a oblačných struktur, které se rychle vyvíjejí v průběhu pouhých několika dní.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.