Se vší pravděpodobností, se nikdo z nás na ISS osobně nepodívá. Ovšem, díky práci astronautů si tuto největší lidskou základnu ve vesmíru můžeme přiblížit i zde na Zemi. Fotky naší planety jsou samozřejmostí, ale někdy se objeví i videa v IMAX kvalitě, 3D videa, naučná videa a nebo jako nedávno interaktivní prohlídka stanice. Nyní Vám přinášíme tuto aplikaci z dílny ESA, na které si můžete sami prohlédnout všechna zákoutí této neobvyklé stavby.
U Mezinárodní vesmírné stanice panuje čilý provoz kosmických lodí. Čtyřikrát za rok se zde vystřídají Sojuzy s tříčlennou posádkou a mnohem častěji ke stanici přilétají a odlétají různé zásobovací lodě. Není divu, že řídící týmy musí mít dlouho dopředu naplánovaný letový řád a obsazenost jednotlivých dokovacích portů. Občas musí dojít i k přesunutí některého Progressu či Sojuzu k jinému portu. Taková situace se stala například 1. listopadu 2013. Během Expedice 37 tehdy Fjodor Jurčichin, Luca Parmitano a Karen Nyberg nastoupili do svého Sojuzu TMA-09M, odpojili se od modulu Rassvět a přeparkovali k modulu Zvězda, aby uvolnili místo přilétávajícímu Sojuzu TMA-11M, jehož posádka přivážela olympijskou pochodeň. Celý tento manévr byl natočen z okénka orbitálního modulu kamerou GoPro a my vám jej přinášíme v tomto článku.
Asi každý fanoušek kosmonautiky ví, že astronauti během svého pobytu často odebírají vzorky svých slin, krve, či moči, aby bylo možné zkoumat vlivy pobytu v mikrogravitaci na jejich zdraví (a kdo to neví, ten by si měl přečíst náš seriál Deník astronautky). Jenže jak udržet tyto vzorky (a mnohé jiné) v optimální teplotě, než si je převezmou odborníci na Zemi? Slouží k tomu malé kontejnerové lednice POLAR, které dokáží vytvořit teplotu od plus 4 do minus 95°C. V tomto článku najdete video, kde je vysvětlena jejich funkce, ale můžete se těšit i na záběry z ISS, kde astronauti manipulují s těmito boxy.
Mezinárodní vesmírná stanice bude v dalších týdnech a měsících dělat opravdu čest svému jménu – především pak prvnímu slovu ze svého názvu. Včera ve 23:02 zaburácely na kazašském kosmodromu Bajkonur motory rakety Sojuz, která vynesla na oběžnou dráhu kosmickou loď Sojuz TMA-17M. V ní seděli tři lidé a každý z jiného státu – Rus Oleg Kononěnko, Američan Kjell Lindren a Japonec Kimija Jui. Tato trojice doplní počet členů 44. dlouhodobé expedice na ISS na tradiční počet šesti. V našem dnešním článku se podíváme na životopisy kosmonautů, kteří usedli do Sojuzu, aby na půl roku opustili zemskou tíži.
Po několika měsících opět přichází chvíle, kdy nás čeká start pilotované kosmické lodě. Na kosmodromu Bajkonur již stojí raketa Sojuz,, pod jejímž aerodynamickým krytem se ukrývá loď Sojuz TMA-17M. Ve 23:02 našeho času by mělo dojít k zážehu motorů a nosič se vydá k ob loze. Jelikož loď poletí po takzvané rychlé dráze, měla by se ke stanici připojit zhruba šest hodin po startu. Rus Oleg Kononěnko, Američan Kjell Lindgren a Japonec Kimija Jui tak doplní 44. dlouhodobou expedici. V našem článku máte možnost sledovat celý start živě, přičemž přenos začne pár desítek minut před startem.
Nosná raketa Sojuz je spolu s kosmickou lodí Sojuz TMA-17M připravena ke startu. Jejím úkolem je dopravit k Mezinárodní vesmírné stanici tříčlennou posádku, která opravdu dělá čest jménu ISS, protože je skutečně mezinárodní. Kromě ruského velitele lodi – Olega Kononěnka se na půlroční pobyt na stanici vydá Američan Kjell Lindgren a japonský astronaut Kimija Jui. V tomto článku najdete sedmnáctiminutové video, které ukazuje několik zajímavých momentů – poslední inspekci posádky v montážní hale – připojování horní části s lodí k raketě, její vývoz i vztyčení na startovní rampě.
„Počítače, počítače, počítače! S tím jak s Butchem pokračujeme v našem výcviku specialistů modulu Columbus, strávili jsme také nemálo času s naším instruktorem Berndem, který nás učil některé úkony spojené s hlavním počítačem Columba. Na ISS máme opravdu mnoho, mnoho a mnoho počítačů a ne všechny jsou určeny ke stejným věcem.
„Servisní modul plný kouře tak hustého, že stěží vidíme jeden druhého a někde za panely modulu je skrytý požár, který je potřeba najít a zneškodnit. Během toho všeho mám na sobě plynovou masku, ve které se člověk dokáže hezky zahřát. Tak vypadal začátek mého dne. Jakmile se servisní modul zaplnil kouřem, popadli jsme s Antonem a Terrym naše plynové masky. Zadrželi jsme dech, nasadili si masky a poté zprudka vydechli do chemického zásobníku, abychom započali reakci, která nám poskytne kyslík k dýchání na další hodinu. Jedná se o izolovaný systém: k produkci kyslíku tato reakce využívá oxidu uhličitého a vodních par, které vydechujeme. Jde zároveň o exotermickou reakci, což znamená, že generuje teplo. Chvíli to trvá, zvyknout si na dýchání horké a suché dodávky plynu ze zásobníku a každý z nás si trochu zakašlal. Určitě je to ale lepší, než dýchat spaliny ze skutečného požáru na oběžné dráze!
Máme skoro za sebou další týden a tak opět přichází čas na Kosmotýdeník, který zrekapituluje uplynulých sedm dní na poli kosmonautiky. Jestliže Vám čas od času říkáme, že byl uplynulý týden skoupý na velké události a sestavení výčtu zajímavých momentů nám dělalo trochu problémy, pak tentokrát tato možnost nepřichází v úvahu. Zažili jsme moment, který se zapsal do historie, když lidská sonda poprvé v historii proletěla kolem Pluta. Ale v aktuálním Kosmotýdeníku se budeme věnovat i dalším tématům – třeba tomu, že ISS měla problém s kosmickým smetím, zmíníme se také o dvou startech raket, ale zamíříme i k trpasličí planetě Ceres.
„I cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem“ – výrok přisuzovaný čínskému učenci Konfuciovi se krásně hodí na situaci, ke které došlo včera na ISS. V příštích desetiletích se možná začne rozjíždět největší těžební projekt v historii lidstva – dobývání zdrojů z asteroidů. Ale k tomuto cíli vede mimořádně dlouhá cesta, na kterou se musí technika řádně připravit. Všemu pochopitelně předchází testování těch nejzákladnějších systémů. Ze všeho nejdříve musíme být schopni najít asteroidy vhodné pro těžbu. Z přechodové komory japonského modulu Kibó byl včera vypuštěn cubesat Arkyd 3 Reflight (A3R). Tento satelit má ověřit základní systémy, které mají používat příští dalekohledy od firmy Planetary Resources. Ty už budou samozřejmě větší a jejich úkolem má být zkoumání složení asteroidů a vytipování vhodných kandidátů pro případnou budoucí těžbu.
