Štítek ‘HST’

Vesmírná technika: Evropská účast na Hubbleově teleskopu

Ačkoliv většina lidí má legendární Hubbleův kosmický dalekohled spojený s NASA a americkými raketoplány, faktem je, že na jeho vývoji, stavbě a provozu se nezanedbatelnou měrou podíleli také experti z Evropské kosmické agentury ESA. Dnešní díl Vesmírné techniky z minisérie věnované Hubbleovu teleskopu, se proto zaměří právě na evropský podíl v celém projektu s hlavním důrazem na kameru FOC (Faint Object Camera).

Vesmírná technika: Finalizace projektu teleskopu LST

VT_2023_17

V průběhu 70. let 20. století byl projekt Velkého kosmického dalekohledu LST několikrát revidován. Vzhledem k postupnému bobtnání nákladů na jeho vývoj bylo rozhodnuto o zmenšení průměru jeho primárního zrcadla a vyškrtnuty byly i náročné servisní mise, při kterých by se dalekohled vracel na Zemi. Změn však bylo mnohem více – přibylo systémů, které je možné opravovat na oběžné dráze, a změnil se i počet vědeckých přístrojů. Projekt LST se tak stále více přibližoval designu, který známe u Hubbleova teleskopu.

Vesmírná technika: Návrh teleskopu LST – předobrazu Hubbleova teleskopu

VT_2023_14

Návrh teleskopu LST (Large Space Telescope) se v roce 1972 dočkal dokončení vývojové fáze A, která představila předběžný design dalekohledu, časový a finanční plán jeho stavby a identifikovala také nutné kritické technologie. Projekt LST položil základy, na kterých později vznikl legendární Hubbleův teleskop – kromě rozměrů se oba projekty podobaly i preferovaným použitím amerického raketoplánu, který neměl sloužit jen pro vynesení teleskopu, ale i pro jeho opravy a modernizační úpravy. U LST se však analyzovaly také možnosti záložního řešení v podobě vynesení nosnou raketou Titan 3E.

Vesmírná technika: Large Space Telescope, předobraz Hubbleova teleskopu

VT_2023_13

V rámci vývoje se experti i přes značné komplikace postupně propracovali k návrhu Velkého kosmického dalekohledu, který se tak i jmenoval – Large Space Telescope (LST). Klacky pod nohy však tentokrát ani tak neházela technika jako spíše finance, konkrétně jejich nedostatek. Přes tyto komplikace se však i přesto podařilo tuto atraktivní myšlenku prosadit a studie vytvořené pro projekt LST tak v zásadě položily základy, na kterých později vyrostl nám dobře známý Hubbleův kosmický teleskop.

Vesmírná technika: Slepé uličky projektů kosmických teleskopů LOT a MOT

VT_2023_12

Vědci, kteří již mohli vycházet z technického pokroku na poli kosmické techniky, začali tyto nově nabyté poznatky integrovat do nových smělých plánů. Došlo samozřejmě i na velké kosmické teleskopy, u kterých se počítalo s návštěvami astronautů za účelem oprav či modernizace. Ve hře byla také možnost připojování teleskopu ke kosmické stanice MORL, na které by se astronauti postarali o servis kosmické observatoře. Nakonec se však tyto projekty nerealizovaly. Přesto sehrály důležitou roli na cestě vstříc Hubbleovu kosmickému teleskopu.

Vesmírná technika: Historické úvahy o kosmických teleskopech

Hubbleův kosmický dalekohled je dnes právem považován za jednu z ikon kosmonautiky. Jeho snímky zná i široká veřejnost a vědcům pomohl rozluštit nejedeno kosmické tajemství. Než se však tento teleskop vůbec zrodil, bylo potřeba několika desetiletí teoretických úvah, které se zabývaly přínosy astronomických observatoří umístěných v kosmickém prostoru. Mnoho z těchto studií bylo publikováno desítky let předtím, než vůbec kosmická éra lidstva začala. Bez těchto teoretických základů by však nikdy legendární HST nevznikl.

Další kroky v hledání závady na Hubbleově teleskopu

Hubblov vesmírny ďalekohľad. Bol to prvý väčší ďalekohľad vynesený do vesmíru. So svojim primárnym zrkadlom s priemerom 2,4m objavil množstvo zaujímavých vesmírnych objektov. Pôvodne bol v pláne ešte väčší ďalekohľad s 3m veľkým primárnym zrkadlom a menším zameriavacim teleskopom, ale pre finančnú náročnosť celého projektu sa od toho upustilo.

Experti NASA pokračují v řešení potíží, které přerušily vědecká pozorování Hubbleova teleskopu. Vědecké přístroje vstoupily do konfigurace tzv. bezpečného režimu 25. října po zaznamenání ztráty specifických dat synchronizačních zpráv.  Odborníci nyní své úsilí zaměřují na izolaci problému v hardwaru, který posílá pokyny přístrojům a který je součástí jednotky Science Instrument Command and Data Handling Unit. Konkrétně tým analyzuje obvody v řídící jednotce, která generuje synchronizační zprávy a předává je jednotlivým vědeckým přístrojům. Zatímco se řídící jednotka analyzuje, tým se také snaží vymyslet možnosti, jak závadu obejít. To obnáší vyhodnocování možných změn palubního softwaru, který by mohl kontrolovat tyto ztracené zprávy a nahrazovat je, aby přístroje nespadly do bezpečného režimu. Tato řešení se musí nejprve ověřit na pozemních simulátorech, aby bylo jisté, že fungují správně.