LEOcloud
Společnost Voyager Technologies oznámila 3. dubna plány na akvizici LEOcloud, startupu zaměřeného na hybridní cloudové výpočetní zdroje a služby.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Voyager Technologies oznámila 3. dubna plány na akvizici LEOcloud, startupu zaměřeného na hybridní cloudové výpočetní zdroje a služby.
Společnost SpinLaunch 3. dubna oznámila, že podepsala smlouvu v hodnotě 122,5 milionu eur s výrobcem malých družic Kongsberg NanoAvionics na výrobu 280 družic pro konstelaci zvanou Meridian Space.
Obchodní výbor Senátu USA uspořádá příští týden potvrzovací slyšení, které má potvrdit Jareda Isaacmana jako nového administrátora NASA. Slyšení, plánované na 9. dubna bude také zvažovat nominaci Olivie Trustyové na členku Federal Communications Commission.
Společnost Exail, zabývající se vesmírnou komunikací, oznamuje spuštění Spacelink-PCE emulátoru nejnovější generace. Spacelink-PCE je navržený tak, aby přesně replikoval kanál šíření vln mezi družicí a pozemní stanicí. Umožňuje tak testovat, optimalizovat a ověřovat výkon a spolehlivost družicových komunikačních systémů.
Slingshot Aerospace, společnost zabývající se analýzou vesmírných dat, získala kontrakt z programu AFWERX amerického letectva na zdokonalení techniky identifikace družic na oběžné dráze pomocí fotometrických dat a umělé inteligence.
Švédská národní kosmická agentura (SNSA) udělila společnosti Frontgrade Gaisler, poskytovateli radiačně odolných mikroprocesorů pro vesmírné mise, kontrakt na komercializaci prvního neuromorfního zařízení System on Chip (SoC) pro vesmírné aplikace.
United Launch Alliance se chystá vynést prvních 27 družic z více než 3 200 plánovaných kusů pro širokopásmovou konstelaci Amazon Project Kuiper. Start je naplánován na 9. dubna. Družice vynese raketa Atlas V.
Společnost Washington Harbor Partners provedla strategickou investici do Turion Space, kalifornského startupu vyvíjejícího kosmické lodě a software pro sledování misí ve vesmíru.
Čínský startup Bluelink Satcom získal financování na vybudování družicové sítě schopné detekovat signály Bluetooth z vesmíru.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Ačkoliv většina lidí má legendární Hubbleův kosmický dalekohled spojený s NASA a americkými raketoplány, faktem je, že na jeho vývoji, stavbě a provozu se nezanedbatelnou měrou podíleli také experti z Evropské kosmické agentury ESA. Dnešní díl Vesmírné techniky z minisérie věnované Hubbleovu teleskopu, se proto zaměří právě na evropský podíl v celém projektu s hlavním důrazem na kameru FOC (Faint Object Camera).
V průběhu 70. let 20. století byl projekt Velkého kosmického dalekohledu LST několikrát revidován. Vzhledem k postupnému bobtnání nákladů na jeho vývoj bylo rozhodnuto o zmenšení průměru jeho primárního zrcadla a vyškrtnuty byly i náročné servisní mise, při kterých by se dalekohled vracel na Zemi. Změn však bylo mnohem více – přibylo systémů, které je možné opravovat na oběžné dráze, a změnil se i počet vědeckých přístrojů. Projekt LST se tak stále více přibližoval designu, který známe u Hubbleova teleskopu.
Návrh teleskopu LST (Large Space Telescope) se v roce 1972 dočkal dokončení vývojové fáze A, která představila předběžný design dalekohledu, časový a finanční plán jeho stavby a identifikovala také nutné kritické technologie. Projekt LST položil základy, na kterých později vznikl legendární Hubbleův teleskop – kromě rozměrů se oba projekty podobaly i preferovaným použitím amerického raketoplánu, který neměl sloužit jen pro vynesení teleskopu, ale i pro jeho opravy a modernizační úpravy. U LST se však analyzovaly také možnosti záložního řešení v podobě vynesení nosnou raketou Titan 3E.
V rámci vývoje se experti i přes značné komplikace postupně propracovali k návrhu Velkého kosmického dalekohledu, který se tak i jmenoval – Large Space Telescope (LST). Klacky pod nohy však tentokrát ani tak neházela technika jako spíše finance, konkrétně jejich nedostatek. Přes tyto komplikace se však i přesto podařilo tuto atraktivní myšlenku prosadit a studie vytvořené pro projekt LST tak v zásadě položily základy, na kterých později vyrostl nám dobře známý Hubbleův kosmický teleskop.
Vědci, kteří již mohli vycházet z technického pokroku na poli kosmické techniky, začali tyto nově nabyté poznatky integrovat do nových smělých plánů. Došlo samozřejmě i na velké kosmické teleskopy, u kterých se počítalo s návštěvami astronautů za účelem oprav či modernizace. Ve hře byla také možnost připojování teleskopu ke kosmické stanice MORL, na které by se astronauti postarali o servis kosmické observatoře. Nakonec se však tyto projekty nerealizovaly. Přesto sehrály důležitou roli na cestě vstříc Hubbleovu kosmickému teleskopu.
Hubbleův kosmický dalekohled je dnes právem považován za jednu z ikon kosmonautiky. Jeho snímky zná i široká veřejnost a vědcům pomohl rozluštit nejedeno kosmické tajemství. Než se však tento teleskop vůbec zrodil, bylo potřeba několika desetiletí teoretických úvah, které se zabývaly přínosy astronomických observatoří umístěných v kosmickém prostoru. Mnoho z těchto studií bylo publikováno desítky let předtím, než vůbec kosmická éra lidstva začala. Bez těchto teoretických základů by však nikdy legendární HST nevznikl.
Experti NASA pokračují v řešení potíží, které přerušily vědecká pozorování Hubbleova teleskopu. Vědecké přístroje vstoupily do konfigurace tzv. bezpečného režimu 25. října po zaznamenání ztráty specifických dat synchronizačních zpráv. Odborníci nyní své úsilí zaměřují na izolaci problému v hardwaru, který posílá pokyny přístrojům a který je součástí jednotky Science Instrument Command and Data Handling Unit. Konkrétně tým analyzuje obvody v řídící jednotce, která generuje synchronizační zprávy a předává je jednotlivým vědeckým přístrojům. Zatímco se řídící jednotka analyzuje, tým se také snaží vymyslet možnosti, jak závadu obejít. To obnáší vyhodnocování možných změn palubního softwaru, který by mohl kontrolovat tyto ztracené zprávy a nahrazovat je, aby přístroje nespadly do bezpečného režimu. Tato řešení se musí nejprve ověřit na pozemních simulátorech, aby bylo jisté, že fungují správně.
O tom, kolik je vidět na obloze planet, měli starověcí astronomové úplně jasno. No, počítejte sami se mnou, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Je to tak, stačili by vám prsty jedné ruky. A tento údaj se do 18. století v podstatě nezměnil. Až v roce 1781 objevil britský astronom William Herschel planetu Uran. Na sedmou planetu jsme pak čekali až téměř do poloviny století následujícího, když nejprve dva astronomové nezávisle na sobě spočítali, že by měla existovat planeta další. Tu objevil v září roku 1846 Johann Galle. Byla pojmenována Neptun. Za osmou pozorovatelnou planetu bylo pak dlouhá desetiletí považováno Pluto, než bylo administrativním rozhodnutím z tohoto seznamu v roce 2006 vyřazeno. Astronomové také předpokládali, že i kolem jiných hvězd by se měly nacházet planety. Ale až do konce 80. let 20. století se jednalo spíše jen o odhady. První nalezená a všeobecně uznávaná exoplaneta se datuje do roku 1992. Od té doby se s jejich objevy jakoby roztrhl pytel. Pro jejich detekci se používá řada metod, patří sem metoda radiálních rychlostí, mikročočky, transity
Přednáška zvolená pro dnešní den bude dále rozvíjet téma dalekohledů na oběžné dráze. Tentokrát bude však netradičně dvoudílná. V první části nám Ing. Tomáš Přibyl představí historii kosmických dalekohledů. Od jejich počátků, kdy o nich již ve 20. letech uvažoval Herman Oberth. Po druhé světové válce s touto ideu přišel i Lyman Spitzer. Hubblův vesmírný dalekohled má pak své počátky v letech sedmdesátých, kdy byl schválen a byla zahájena i jeho stavba. Na oběžnou dráhu se měl vydat už v roce 1986, ale havárie raketoplánu Challanger při misi STS-51L jeho vynesení odsunula o 4 roky, kdy byl vynesen v rámci mise STS-31 v dubnu 1990. Servisní návštěvy u HST ve své přednášce probíral Tomáš Přibyl již v pondělí. Druhá část přednášky se bude věnovat astronomickým objevům vesmírného teleskopu. Přednášet nám bude Doc. Mgr. Norbert Werner, Ph.D. z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity. Dozvíte se o tom, jak vlastně probíhá vědecký výzkum na Hubblově dalekohledu a hlavně, jakým způsobem je jednotlivým pozorováním rozdělován jeho čas. Většinu své přednášky bude věnovat hlavním objevům, které dalekohled uskutečnil.
Dnes dokončíme návštěvu slovenské popularizace kosmonautiky. Podíváme se na to, jak kosmické sondy v minulosti i současnosti pomáhají astronomům zkoumat vesmír. Toto zkoumání se provádí hlavně v elektromagnetického záření a teprve v poslední době se začínáme do vesmíru dívat i prostřednictvím gravitačních vln. Elektromagnetické spektrum zahrnuje záření všech možných vlnových délek. Podle zkracující se vlnové délky rozeznáváme následující druhy: radiové, infračervené, optické, ultrafialové, rentgenové a záření gama. Pro tyto obory je nutno postavit specializované družice, které posléze mohou zkoumat okolní prostředí. Doc. RNDr. Pavol Valko, PhD. se nám pokusí tyto družice ve své přednášce představit.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.