ExoMars
Společnost Airbus Defence and Space postaví přistávací platformu pro rover ExoMars Evropské vesmírné agentury. Start mise je plánován na rok 2028.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Airbus Defence and Space postaví přistávací platformu pro rover ExoMars Evropské vesmírné agentury. Start mise je plánován na rok 2028.
Čína dňa 29.3.2025 o 17:05 hod. SEČ úspešne vypustila experimentálnu družicu TJS-16 pomocou rakety CZ-7A z kozmodrómu WSLC.
Evropa uzavřela smlouvu se společností Thales Alenia Space na vývoj digitálního dvojčete zemědělských systémů, které kombinují satelitní data a modelování plodin na podporu udržitelných a klimaticky odolných zemědělských postupů na celém kontinentu.
Technologická a konzultační firma Booz Allen Hamilton představila koncept mega-konstelace družic navržených tak, aby naplnily vizi vládní administrativy na komplexní protiraketový obranný štít na ochranu Spojených států, tzv. Golden Dome.
V prohlášení z 26. března NASA uvedla, že modul Pressurized Cargo Module pro Cygnus, který měl letět s misí NG-22 k ISS, je poškozený a nebude použit pro tuto misi, která měla odstartovat v červnu.
Velitelství Space Systems oznámilo 27. března, že Rocket Lab a Stoke Space se připojí k Blue Origin, SpaceX a United Launch Alliance (ULA) v programu National Security Space Launch (NSSL) Phase 3 Lane 1.
Bílý dům předložil Senátu 24. března nominaci Grega Autryho na pozici finančního ředitele agentury NASA. Autry byl nominován na pozici CFO NASA v červenci 2020, několik měsíců po odchodu Jeffa DeWita. Senát jeho nominaci tehdy neschválil.
Společnost Gravitics oznámila 26. března, že obdržela navýšení strategického financování, neboli STRATFI, ocenění od SpaceWERX, komerční složky Space Force, v hodnotě až 60 milionů dolarů.
Velitelství vesmírných systémů Space Forces oznámilo 26. března, že dokončilo dlouho očekávanou certifikaci rakety Vulcan po analýze dat ze dvou certifikačních startů rakety v lednu a říjnu 2024.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Evropská mise Gaia je zaměřená především na oblast astronomie známou jako astrometrie. Jde o vědní obor, který zkoumá pozice a pohyby hvězd, ale i dalších kosmických těles nejen v naší Galaxii. Gaia je přímým pokračováním mise Hipparcos, která zmapovala asi dva a půl milionu hvězd. Nová družice Gaia měla daleko ambicióznější cíl, totiž určit pohyby a polohy asi jedné a půl miliardy hvězd. Už nyní je ale jasné, že tento cíl sonda překročila a to ještě není na konci své činnosti. Nicméně kvůli tomu zde dnes nejsme. Gaia totiž dokázala zachytit i některé další pozoruhodné objekty. O jednom jejím velkém úspěchu z nedávné doby si dnes budeme povídat.
Evropská mise Gaia v průběhu let sbírala údaje o milionech kosmických objektů jako jsou hvězdy či planetky, čímž vytvořila rozsáhlou databázi měření. Nyní však potřebuje i Vaše oči, aby se mohla posunout na novou úroveň. Hned na začátek je potřeba zdůraznit, že už nyní mají astronomové a výzkumníci v datovém archivu mise Gaia nedocenitelný zdroj. Sonda, která odstartovala v roce 2013, se nyní nachází přibližně 1,5 milionu kilometrů od Země a s pomocí dvou výkonných teleskopů a tří vědeckých přístrojů vytváří největší a také nejpřesnější 3D mapu Mléčné dráhy. Postupuje tak, že určí pozici cílové hvězdy a poté sleduje, jak se tato pozice mění v průběhu času. Doposud takto Gaia změřila 1,8 miliardy hvězdy s dosud nesrovnatelnou přesností a vytvořila nejširší hvězdný katalog v historii. Zveřjenění třetího velkého balíku dat v roce 2022 obnášelo 10,5 milionu proměnných zdrojů na celé obloze, které byly objeveny pomocí metod strojového učení s v rámci klasifikačního procesu s dohledem.
Zatímco před týdnem jsme dopodrobna rozebrali již nefunkční observatoře z pohledu jejich významu pro fyziku, dnes se v našem miniseriálu posuneme více do současnosti. Zaměříme se totiž na sondy a teleskopy, které jsou v současnosti stále v provozu. Některé z nich fungují již poměrně dlouhou dobu, zatímco jiné jsou v kosmickém prostoru poměrně čerstvě, společné ovšem mají to, že již dnes významně prohlubují naše znalosti o vesmíru.
Astrometrie, tedy obor zkoumající pozice a pohyby hvězd i dalších nebeských těles je jedním z nejstarších a nejdůležitějších odvětví astronomie. Není proto divu, že tato oblast brzy zaujala i vědce podílející se na kosmickém výzkumu. První idea astrometrické družice pochází již z roku 1967, na start mise Hipparcos jsme si však museli počkat až do roku 1989. Po skončení činnosti této velmi úspěšné observatoře přesunula značná část vědců podílejících se na této misi svůj zájem k novému projektu, sondě, která později získala jméno Gaia.
Rozhodnutí o udílení Shawovy ceny bylo učiněno v roce 2002 v Hong Kongu. Ocenění mělo sloužit jako jakási východní protiváha Nobelovy ceny a bylo pojmenováno po hongkongském filantropu Run Run Shawovi (1907-2014). Cena se udílí jednotlivcům, kteří jsou v současné době aktivní ve svých oborech a v nedávné době dosáhli vynikajících výsledků nebo významně přispěli k akademickému a vědeckému výzkumu a aplikacím nebo těm, kteří ve svém oboru dosáhli excelence.
O tom, kolik je vidět na obloze planet, měli starověcí astronomové úplně jasno. No, počítejte sami se mnou, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Je to tak, stačili by vám prsty jedné ruky. A tento údaj se do 18. století v podstatě nezměnil. Až v roce 1781 objevil britský astronom William Herschel planetu Uran. Na sedmou planetu jsme pak čekali až téměř do poloviny století následujícího, když nejprve dva astronomové nezávisle na sobě spočítali, že by měla existovat planeta další. Tu objevil v září roku 1846 Johann Galle. Byla pojmenována Neptun. Za osmou pozorovatelnou planetu bylo pak dlouhá desetiletí považováno Pluto, než bylo administrativním rozhodnutím z tohoto seznamu v roce 2006 vyřazeno. Astronomové také předpokládali, že i kolem jiných hvězd by se měly nacházet planety. Ale až do konce 80. let 20. století se jednalo spíše jen o odhady. První nalezená a všeobecně uznávaná exoplaneta se datuje do roku 1992. Od té doby se s jejich objevy jakoby roztrhl pytel. Pro jejich detekci se používá řada metod, patří sem metoda radiálních rychlostí, mikročočky, transity
Průzkum sluneční soustavy je v podstatě již velmi stará disciplína, která však až do 50. let 20. století byla prováděna jen pozemskými přístroji, když tedy pomineme stratosferické balóny či sondážní rakety. Až s příchodem kosmonautiky v říjnu 1957 se sondy postupně rozletěly do všech koutů naší soustavy. Prvním cílem byl jednoznačně Měsíc, ale postupně byly rakety zaměřovány směrem na Venuši či Mars, Merkur či Slunce. V 70. letech se agentury stávaly odvážnější a začaly se zajímat i o plynné obry. Můžeme říct, že do dnešních dnů již každou planetu naší soustavy navštívila alespoň jedna sonda. Ale vesmír samozřejmě nekončí na hranicích naší soustavy či pouze naší galaxií. Souběžně se zkoumáním planet pomocí sond byl zahájen i astrobiologický průzkum. Jeho pionýry jsou sondy Viking, které v druhé polovině 70 let přistály na Marsu. Ze současnosti možno říct, že na tyto průkopníky navazují i dnešní sondy Gaia či Tess, které mapují naší galaxii a pátrají po exoplanetách. Patří sem i sondy Osiris-Rex či evropsko-ruský program ExoMars. O těchto i řadě dalších kosmických misích bude dnes vyprávět Julie Nováková z
Pohyb hvězd na okraji naší galaxie v sobě nese náznaky významných změn, které v historii potkaly Mléčnou dráhu. To je pouze jeden z několika fascinujících poznatků, které se v poslední době objevily ve formě vědeckých studií. Všechny přitom vycházely ze třetího balíčku údajů EDR3 (Early third Data Release) z evropské sondy Gaia, které jsou nyní veřejně dostupné. Astronomové z Konsorcia pro zpracování a analýzu dat z družice Gaia DPAC (Data Processing and Analysis Consortium) získali důkazy o historii Mléčné dráhy tím, že studovali hvězdy v takzvaném anticentru, tedy na opačné straně oblohy než kde se nachází střed naší galaxie.
Dnes dokončíme návštěvu slovenské popularizace kosmonautiky. Podíváme se na to, jak kosmické sondy v minulosti i současnosti pomáhají astronomům zkoumat vesmír. Toto zkoumání se provádí hlavně v elektromagnetického záření a teprve v poslední době se začínáme do vesmíru dívat i prostřednictvím gravitačních vln. Elektromagnetické spektrum zahrnuje záření všech možných vlnových délek. Podle zkracující se vlnové délky rozeznáváme následující druhy: radiové, infračervené, optické, ultrafialové, rentgenové a záření gama. Pro tyto obory je nutno postavit specializované družice, které posléze mohou zkoumat okolní prostředí. Doc. RNDr. Pavol Valko, PhD. se nám pokusí tyto družice ve své přednášce představit.
Pokud jsme první přednášku tohoto týdne věnovali pouze výzkumu Slunce a v podstatě pouze čtyřem sondám a druhou přednášku sondě jediné, OSIRIS-REx, tak v dnešní přednášce bude pozornost upřena rovnou na celou plejádu kosmických průzkumníků našeho blízkého i vzdáleného okolí. Budeme si povídat o výzkumu Slunce, exoplanet, reliktního záření, gravitačních vln, rentgenové či infračervené astronomii. Sondy samotné, jejich vybavení, plány a cíle nám představí jeden z nejznámějších popularizátorů přírodních věd bývalého Československa, RNDr Jiří Grygar, CSc, který před 4 lety oslavil 80. narozeniny, přesto dál neúnavně pokračuje v popularizaci. Začal s ní už dávno v 50. letech, když provázel návštěvníky na Hvězdárně v Brně, poté začal mluvit v rozhlase a televizi. Nejvíce se však patrně zapsal do povědomí všech obyvatel Čech, Moravy, Slezska i Slovenska svým vystupováním v pořadu Okna vesmíru dokořán.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
