Družicová platforma NOVA
Tomáš Pojezný
16. 9. 2024
15:00
Výrobce družic Apex formálně uvedl na trh větší družicovou platformu NOVA, která je podle společnosti určena pro náročnější mise vládních zákazníků. První dodávky zákazníkům začnou
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Výrobce družic Apex formálně uvedl na trh větší družicovou platformu NOVA, která je podle společnosti určena pro náročnější mise vládních zákazníků. První dodávky zákazníkům začnou
Evropská kosmická agentura plánuje otestovat služby řízení kosmického provozu, které nabízí portugalský startup Neuraspace. Na základě smlouvy oznámené 16. září bude kancelář ESA Space Debris Office
Konstelace družic na negeostacionární oběžné dráze NGSO mají do roku 2028 předběhnout v příjmech geostacionární družice. Trh s geostacionární oběžnou dráhou Země představoval v roce 2023 přibližně 85 %
Kosmická loď Crew Dragon Resilience mise Polaris Dawn přistála poblíž Dry Tortugas v Mexickém zálivu. Skončila tak pětidenní soukromá mise během které došlo na první komerční
Telesat zajistil vládní prostředky pokrývající více než polovinu 3,5 miliardy dolarů nákladů na navrhovanou širokopásmovou konstelaci s nízkou oběžnou dráhou Země (LEO). 14. září 13:00
National Geospatial-Intelligence Agency (NGA) vybrala 10 společností, které budou v příštích pěti letech soutěžit o zakázky až do výše 290 milionů dolarů na poskytování komerčních družicových snímků
Americký dopravce United Airlines oznámil plány začít vybavovat více než 1 000 letadel ve své mezinárodní flotile připojením Starlink, a to od příštího roku. Společnost tak přejde
Den po tvrdé kritice ze strany Kongresu a průmyslu obhajoval Federální úřad pro letectví svůj přístup k udělování licencí. Jako příklad dobré spolupráce použil úřad společnost SpaceX.
SpaceX vypustilo prvních pět produkčních družic pro širokopásmovou konstelaci AST SpaceMobile. Zakladatel, předseda a generální ředitel AST SpaceMobile Abel Avellan uvedl, že operátor navázal po startu
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Jestli je Čína, minimálně v kosmonautice, něčím typická, pak je to poměrně velké tajnůstkářství. Největší země světa se sice pomalu učí informovat o aktuálních úspěších, ale co se týče plánů do budoucna, tam stále trvá neprostupná informační bariéra. I přes ni ale občas proniknou drobné úlomky, které naznačují, jak by se mohla čínská kosmonautika v dalších letech vyvíjet. V minulých dnech se pár takových útržkovitých informací objevilo a díky nim můžeme nahlédnout do plánů, které se týkají čínských orbitálních stanic.
Evropská mise ExoMars je sice ještě několik let vzdálená, ale už nyní poutá pozornost fanoušků kosmonautiky. Největší zájem je pochopitelně o vědecké vozítko, ale to vyrazí k Rudé planetě až ve druhé vlně, tedy roku 2018. Už o dva roky dříve ale vyrazí předvoj v podobě družice TGO (Trace Gas Orbiter), která bude nejen zkoumat Mars, ale prověří i klíčové komponenty pro druhou část programu ExoMars, která obsahuje již zmíněné vozítko. V těchto dnech se sonda TGO dočkala významného milníku – Jádro sondy je hotové.
Každá sonda posílá na Zemi cenná data. Jenže čas od času se vyskytne porucha a tok dat se přeruší. A přitom ve vědě jsou nejcennější právě dlouhodobá pozorování, ze kterých se dají vyčíst mnohem širší souvislosti. Dalším problémem je, že každá družice se v jednu chvíli může logicky nacházet pouze na jednom místě. Pokud satelit zrovna snímkuje oblast Austrálie, nemůže pořizovat aktuální data z oblasti Evropy. Evropská kosmická agentura se proto rozhodla k logickému kroku – sloučí data z několika družic do společného formátu a usnadní tak jejich zpracování.
O tom, že je voda na Měsíci víme, stejně tak už nikoho nepřekvapí její objev na Marsu. Životodárná tekutina se ale vyskytuje i na jiných tělesech Sluneční soustavy. Nejnovějším členem tohoto klubu je trpasličí planetka Ceres, která kolem Slunce obíhá v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. I na jejím povrchu se totiž podle všeho nachází voda, která uniká do volného prostoru. Navíc se již relativně brzy můžeme těšit na významné zpřesnění těchto informací.
Zřejmě každý se někdy v životě při více či méně odborných diskusích setkal s lidmi, kteří zastávají názor, že lety do vesmíru jsou zbytečné a finanční prostředky do nich vkládané by mohly posloužit na něco „užitečnějšího“. Tito lidé už nevidí, že kosmonautika je pro nás důležitá. Nechme teď stranou filosofické úvahy o neustálém posouvání hranic lidstva. Náš nepravidelný seriál se snaží ukázat, že kosmonautika má jasně doložitelné propojení s běžným životem. Zdaleka vždy nemusí jít vždy o přímé objevy. Někdy se podaří vzorně využít technologii, která byla vyvinuta jen jako podpůrný prostředek kosmonautiky.
Úterky patří na našem blogu v posledních týdnech seriálu Vesmírné osudy. Pokud jste dnes čekali další atraktivní článek z této série, musím Vás bohužel zklamat. V průběhu pondělka totiž přišla velmi důležitá chvíle v historii kosmonautiky – evropská sonda Rosetta se probrala z dva a půl roku dlouhé hibernace a je připravena na jedno z největších dobrodružství v historii kosmonautiky. Nový díl Vesmírných osudů přijde až příští úterý.
V minulém týdnu na našem blogu vyšel článek popisující především evropský laboratorní modul Columbus sloužící u Mezinárodní vesmírné stanice, ale také fantastický modul Cupola, který je na ISS nejoblíbenějším místem, které může být nazýváno skutečným oknem do vesmíru, nebo vědecký inkubátor nazvaný Microgravity Science Glovebox. V závěru článku jsem přislíbil, že výčet evropského podílu na ISS těmito dvěma moduly nekončí, a že v něm budem pokračovat. Svůj slib tak plním a vy si dnes můžete přečíst o dalších součástech (a to nejen obydlených modulech), které jsou součástí toho největšího kolosu, jaký kdy člověk na oběžné dráze vytvořil. Pohodlně se tedy usaďte a začtěte se do druhé části článku nazvaného (ne zbůhdarma) Evropská kosmická stanice.
Mezinárodní vesmírná stanice (International Space Station – ISS, rusky Международная космическая станция – МКС) vznikla především díky spojení sil dvou tehdy největších kosmických velmocí – USA a Ruska. Je všeobecně známo, že každý stát chtěl mít na nízké oběžné dráze svou vlastní stanici. Rusové si přáli postavit nástupce své úspěšné stanice Mir. Ta měla být pojmenována Mir 2. Na druhé straně světa Američané toužili po stanici Freedom. Jenomže těm prvním začaly po rozpadu Sovětského svazu chybět peníze a těm druhým chyběly jak peníze, tak potřebné zkušenosti, neb poslední dvě dekády se odehrály především ve znamení raketoplánů. Po konci studené války konečně spojili své síly a započal tak monstrózní projekt ISS. K němu přidaly i další státy, např. Japonsko, Kanada a především Evropa, respektive Evropská kosmická agentura. A jelikož je tento seriál právě o ní, budeme se nyní věnovat evropskému podílu na ISS.
Americký miniraketoplán Dream Chaser, který je spolu s loděmi DragonRider od SpaceX a CST-100 od Boeingu ve hře o lukrativní kontrakt na dopravu amerických astronautů na oběžnou dráhu je v tomto souboji outsiderem. Již delší dobu se mluví o tom, že pokud dojde k redukci kandidátů (což je velmi pravděpodobné), tak to „odnese“ právě okřídlená kosmická loď z dílny společnosti Seirra Nevada Corporation. Nyní se ale zdá, že by si celý program mohl zachránit krk spoluprací s Evropou. O co by šlo a je vůbec taková spolupráce možná? Můžeme se těšit, že budou evropští astronauti létat do vesmíru na americké lodi, nebo to bude celé trochu jinak? Na to se zaměříme v našem dnešním článku.
Když satelity dosáhnou konce jejich pracovního života, mohou představovat hrozbu pro jiné kosmické lodi a další lidské výtvory, protože i nadále obíhají ve stavu nečinnosti po mnoho desetiletí na zemské orbitě. Ale teď se blíží první kosmické testování nového způsobu deorbitace, čili opuštění oběžné dráhy nebo přesněji sestupu z oběžné dráhy pro nefunkční vysloužilé satelity bezpečným způsobem.
