sociální sítě

Přímé přenosy

GSLV MkII (NISAR)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

EchoStar

Společnost EchoStar objednala další geostacionární družici pro své televizní vysílání Dish Network. Objednávka přichází v období, kdy společnost signalizuje možnost podání návrhu na ochranu před bankrotem.

NanoAvionics 2

Jihokorejský státem podporovaný Institut pro základní vědy (IBS) objednal první z pěti cubesatů, které budou studovat Venuši z nízké oběžné dráhy Země, u litevské společnosti NanoAvionics 2. Vypuštění je plánováno na příští rok.

BAE Systems

Americké vesmírné síly udělily společnosti BAE Systems kontrakt v hodnotě 1,2 miliardy dolarů na 10 družic pro varování před střelami (MWT) na střední oběžné dráze Země.

Jared Isaacman

Bílý dům stahuje nominaci Jareda Isaacmana na funkci administrátora NASA. Prohlášení neuvedlo, proč Bílý dům hledá nového kandidáta, a Huston bezprostředně na otázky týkající se rozhodnutí nereagoval.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Štítek: cobe
Vývoj vesmíru podle WMAP v jednom obrázku. Zcela vlevo je jasně viditelný velký třesk, kousek dále reliktní záření. Přes první hvězdy a galaxie se tak dostáváme až k dnešku, který představuje sonda WMAP. Snímek poměrně hezky ukazuje, že období oddělení reliktního záření od látky je nejstarší doba z níž můžeme získat elektromagnetický signál.

Prvních 380 000 let aneb horkým Velkým třeskem

Velký třesk jako pojem má ve skutečnosti dva různé významy. V běžném jazyce, popřípadě v některých oborech fyziky, jej chápeme jako jeden přesný okamžik, kdy vznikl vesmír a tím i prostor a čas. Všechno dalšího, co se poté v kosmu odehrávalo bylo tedy nějakou dobu po Velkém třesku. V kosmologii ovšem chápeme tento termín dosti odlišně. Míníme jím celou prvotní fázi existence vesmíru a to od jeho samotného vzniku až po dobu, kdy se dnešní reliktní záření oddělilo od látky, tedy do času 380 000 let po počátku. V našem pojetí tedy Velký třesk nebyl jediný kratičký okamžik, ale trval 380 000 roků. Děje, které se v této epoše odehrály byly natolik zásadní, že s trochou nadsázky můžeme říci, že tehdy vesmír zažíval skutečný život, zatímco dnes už je to jen jakési dožívání. Proto se nyní podíváme na události, které se v té době odehrály podíváme detailněji.

Sonda Cosmic Background Explorer.

Top 5 fyzikálních observatoří minulosti

Hvězdná obloha nás fascinuje snad už od doby, kdy jsme se stali lidmi a možná i déle. Není tedy divu, že astronomie a fyzika patří k nejstarším vědám. Už ve starověku dokázali tehdejší učenci objevit některé velmi důležité skutečnosti a zákony, přesto přišel velký boom až v posledních 400 letech, zejména pak v posledním století s nástupem stále dokonalejší techniky. Přesto jsme byli se svými experimenty dlouho omezeni na povrch Země a jeho bezprostřední okolí. Teprve od 50. let jsme s rozvojem kosmonautiky začali vysílat první astronomické přístroje mimo zemskou atmosféru a začali objevovat dříve netušený svět. V následujících třech dílech našeho letního seriálu TOP 5 se proto zaměříme na nejdůležitější kosmické teleskopy a sondy z pohledu fyziky. V prvním příspěvku si představíme nejdůležitější observatoře a dalekohledy, které již ukončily svou činnost.

Historie kosmologie, reliktní záření a kosmický výzkum

Vznikem a vývojem vesmíru se zabývá celá řada teorií a hypotéz. Některé jsou pavědecké a pseudovědecké, jiné náboženské a mytologické. Přestože lze bezesporu mezi oběma skupinami najít zajímavé myšlenky, dnes se budeme zabývat pouze teoriemi vědeckými. Respektive pouze jednou z nich, teorií velké třesku, nejúspěšnější kosmologickou teorií všech dob. Její nejnovější verzi možná znáte jako standardní kosmologický model nebo též model ΛCDM. Cesta k věrohodné teorii vzniku a vývoje našeho vesmíru byla ale velmi dlouhá a náročná. Od doby antických filosofů a prvních moderních vědců, přes posměch kosmologům ze strany astronomů a fyziků z jiných oborů až po velké úspěchy v posledních dekádách. Vydejte se na podivuhodnou pouť za poznáním naší vlastní historie.

Petr Kulhánek – Planck a jeho výsledky (3.3.2011)

Již řadu desetiletí pomáhá kosmonautika řadě oborů při jejich bádání. Oborem, který si však dnes bez kosmonautiky takřka neumíme již představit, je bezesporu astronomie. Od samotného počátku kosmonautiky byly do vesmíru prostřednictvím nosných raket vynášeny sondy, které nejprve upřesňovali poznatky o okolí naší mateřské planety, aby se potom cíle kosmických družic a sond posouvali dál a dál do hlubin kosmu. Jen tak lze totiž lépe pochopit vesmír, jeho uspořádání a strukturu. Při svém bádání se zaměřují i na počátek vesmíru, na tzv. Velký třesk. Jedná se o dobu, kdy byl vesmír extrémně hustý a horký a od té doby dochází k jeho neustálému rozpínání. Pozůstatkem z toho období je reliktní záření, které přichází na Zem ze všech směrů. Na jeho studium byla na oběžnou dráhu vypuštěna řada kosmických sond. Patří mezi ně první specializovaná družice COBE, který byla vypuštěna v roce 1989. V roce 2001 na ni navázala WMAP. Na další družici jsme si museli počkat do roku 2009, kdy evropská kosmická agentura ESA vypustila družici Planck. Nejen o těchto družicích bude ve

Petr Kulhánek – Byl Velký třesk? (13.4.2017)

Pokud se řekne kosmonautika, jako první člověka asi napadnou pilotované mise. Když bude dál přemýšlet, vzpomene si i na bezpilotní zásobovací lety či na starty družic na oběžnou dráhu. Značná část těchto sond je provozována komerčními firmami. Přesto se najdou i takové sondy, které nemají za svůj primární cíl finanční zisk, ale spíše lidské poznání. Mezi ně patří i ty, které ve své přednášce zmíní dnes prof. RNDr. Petr Kulhánek, známý popularizátor přírodních věd a zejména pak fyziky. Ten se v dnešní přednášce rozhodl zabývat okamžikem počátku našeho vesmíru, kterému se říká Velký třesk. Tato teorie však neměla vůbec lehký život. Ani v polovině minulého století nebyla stále obecně přijímána a to i přes důkazy, které byly v té době k dispozici, myslím tím Hubblův zákon rozpínání. Na další důkazy se pak muselo čekat až do 60. let, kdy Arno Penzias a Robert Wilson náhodně objevili předpovězené reliktní záření. Objev to byl úžasný, oba za něj získali v roce 1978 Nobelovu cenu. Přesto na zapojení kosmonautiky do tohoto oboru se muselo ještě

Nobelovy ceny za fyziku a kosmonautika

Nobelova cena se v udělovaných oborech považuje za nejvýznamnější možnou poctu. První ocenění za fyziku bylo předáno Wilhelmu C. Röntgenovi již v roce 1901 a do letošního roku bylo vyznamenáno 213 osob. John Bardeen získal cenu dvakrát, nejmladšímu laureátovi (Lawrence W. Bragg) bylo 25, nejstaršímu (Artur Ashkin) 96 let. Z Českých vědců byl nominován pouze Jaroslav Heyrovský, který roku 1959 nakonec získal ocenění za chemii. I přes zastoupení různých fyzikálních oborů by se oceněné výzkumy přímo související s kosmonautikou daly spočítat na prstech jedné ruky. V minulém století dokonce nebyl žádný takový. Až počátkem nového milénia přišel první a po něm následovaly ještě další dva.

Výzkum mikrovlnného záření prošel revolucí

Některé věci si člověk uvědomí až zpětně. Když žijeme současností, málokdy si uvědomíme, jak velký posun udělala věda za poslední roky. Více než dobře je to vidět na měření odchylek mikrovlnného záření kosmického pozadí. To poprvé odhalili v roce 1965 američtí vědci Arno Allan Penzias a Robert Woodrow Wilson. Tomuto zajímavému fenoménu se v budoucnu věnovalo několik vědeckých týmů a pomohly i vědecké družice, mezi kterými ční americké satelity COBE a WMAP a evropská sonda Planck. V našem dnešním článku se podíváme na to, jak neuvěřitelným zpřesněním prošlo mikrovlnné záření kosmického pozadí, o kterém jsme před pár desítkami let ani netušili, že existuje.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.