V tomto týdnu uplynulo čtyřicet let od mise prvního německého občana za hranice atmosféry. Sigmund Jähn spolu s Valerijem Bykovským usedli 26. srpna 1978 do křesel v Sojuzu-31, aby jako třetí mezinárodní posádka podnikli let k orbitální stanici Saljut 6. V té době na stanici pobývala druhá dlouhodobá expedice ve složení Vladimir Kovaljonok / Alexandr Ivančenkov a „internacionálové“ jim při odletu zanechali svůj Sojuz a odletěli v jejich starém Sojuzu-29. Sovětsko-německá posádka přistála 3. září 1978. Sigmund Jähn se v Německé demokratické republice okamžitě stal, stejně jako jeho kolegové z programu Interkosmos ve svých domovských státech, veřejně známou osobností, kterou režim rád a často využíval k propagaci. Německo a zvláště pak Jähnovi rodáci v Sasku se rozhodli svého význačného rodáka uctít i jiným způsobem. Vzniklo tak malé muzeum v jeho rodném městečku Morgenröthe-Rautenkranz. Expozice byla založena v roce 1979 a v roce 1992 se stala celoněmeckým muzeem, jež má připomínat německé kosmické cestovatele. Jednoho srpnového dne se rozhodli tři členové redakce Kosmonautixu podniknout výpravu do Saska, aby se mohli na vlastní oči přesvědčit, zda muzeum stojí za návštěvu.

Mnozí fanoušci kosmonautiky asi zaregistrovali fakt, že Bratislava v současné době hostí výstavu „Cosmos Discovery“, jež je zaměřena na popularizaci pronikání lidstva do kosmického prostoru. Podle propagačních materiálů se tato výstava zdála být něčím podobným, jako Gateway to Space, jež probíhala minulý rok v Praze. Jako kosmonautický nadšenec jsem považoval návštěvu Cosmos Discovery za povinnost, nicméně nečekal jsem od ní nic více, než od jejího pražského protějšku. Některé náznaky ovšem polechtaly můj apetit a byl jsem čím dál více zvědav, zda má očekávání budou naplněna. To, čím se organizátoři na svých stránkách chlubili, by v našich podmínkách (jako člověk narozený v Československu stále považuji Slovensko za „své“) bylo poměrně nevídaným počinem.