Štítek ‘částice’

Kosmické záření a kosmický výzkum

Kosmické záření, fenomén dráždící fyziky už svým nepřesným názvem, nepřestává překvapovat ani po více než sto letech od svého objevu. Může totiž dosahovat energií milionkrát vyšších než nejlepší urychlovače částic, které má lidstvo k dispozici. Zdroje těchto obřích energií jsou navíc dosud neznámé. K rozřešení záhady bylo vybudováno několik špičkových fyzikálních zařízení, například observatoř Pierra Augera v Argentině, na výzkumu se však významně podílí i řada kosmických observatoří a v poslední době se uvažuje o vypuštění dalších speciálních detektorů kosmického záření například na palubu Mezinárodní kosmické stanice.

Neutrina a kosmický výzkum

Neutrina mají zcela oprávněně pověst záhadných, těžko polapitelných a trochu zlobivých částic. Už jejich předpověď byla velmi zvláštní, nemluvě už vůbec o spoustě fascinujících vlastností, z nichž mnohé i dnes spíše tušíme, než přesně známe. Lze proto důvodně očekávat, že neutrina přispějí do studnice znalostí moderní fyziky ještě mnoha střípky. Vydejme se dnes spolu na podivuhodnou výpravu za poznáním jedné části minulosti, ale i současné fyziky, jakož i špičkových vědeckých pracovišť.

Slovensko se podílí na výzkumu záření atmosféry

Když se podíváte na noční fotografie zemského horizontu pořízené z ISS, často si můžete všimnout tenkého svítícího pruhu. Ten se označuje jako airglow a jedná se o důsledek procesu, který začíná už za dne. Sluneční záření (konkrétně jeho ultrafialová složka) totiž rozděluje dvouatomové molekuly kyslíku na samostatné atomy. Ty si pak k sobě hledají cestu, aby se opět spojily do své stabilnější formy. Při vzniku dvouatomové molekuly dochází k vyzáření fotonu – a právě ten je (společně s dalšími) původcem jevu zvaného airglow.