Štítek ‘Bajkonur’

OBRAZEM: Vesmírné přístavy (1)

Na Zemi existuje jen málo míst, která jsou optimální pro odpalování orbitálních raket. Tato místa jsou často vzdálená od civilizace, na okraji oceánu nebo obojí najednou. Je tu však několik dobrých důvodů, proč tomu tak je.  Lze ovšem říci, že všechny souvisejí s rychlostí potřebnou k dosažení oběžné dráhy – což je asi 28 000 kilometrů za hodinu. První důvod je celkem prostý: vypuštění rakety je velmi nebezpečné, protože abychom se dostali ze Země na oběžnou dráhu, tak potřebujeme hodně paliva a pokud se něco nepovede a raketa se nečekaně promění v ohnivou kouli, pak je to palivo (hodně paliva), co způsobí divácky působivou, ale naprosto devastující podívanou. Kusy raketového nosiče i nákladu mohou být rozptýleny po velké oblasti a v takovém případě přihlížející opravdu ocení, že jsou relativně daleko. Zejména pokud k výbuchu dojde poté, co už raketa opustila rampu a vystoupala do určité nadmořské výšky.

Cesty za kosmonautikou: Bajkonur (2/2)

Sojuz MS-13 několik desítek minut před startem

Už jste někdy měli pocit, že jste se ocitli v příliš hezkém snu, který musí každou chvíli skončit? Pokud jste fanoušky kosmonautiky a pobýváte ve městě Bajkonur, je to zážitek sám o sobě. Ovšem pokud máte možnost zavítat do místní školy, která nese jméno Vladimira Čeloměje, tento pocit nabude exponenciálně na síle. Původně jsme se s bratrem divili, proč máme jet do školy, ale v zájmu udržování dobrých vztahů s místními bez odmlouvání nasedáme do auta a jedeme s ostatními. Na chodbě se nás ujímá sympatický učitel a vede nás do učebny plné modelů, převážně raketových. Po několikaminutovém diskurzu o historii školy a jejím fungování nás zve, abychom si prohlédli výstavku suvenýrů na katedře a v případě zájmu si nějakou maličkost koupili. „Tak odtud vítr vane,“ říkám si. Malá vzájemná výpomoc mezi školou a Ljubov. To ještě netuším, jak moc daleko jsem od pravdy. Učitel nás následně dělí na ruskojazyčnou skupinu, kam se s bratrem začleňujeme, a anglicky mluvící skupinu, kterou si přebírá jeho kolega. Následně je naše skupinka vedena po schodech do prvního patra a tam se před námi začíná otevírat skutečná pohádková pokladnice…

Cesty za kosmonautikou: Bajkonur (1/2)

"Gagarinskij start" čeká na raketu

Asi každý z nás si ze svého dětství nese několik snů, o kterých je víceméně přesvědčen, že se nikdy nepromění v realitu, na druhou stranu se jich však odmítá vzdát. Co kdyby snad..? Někdy se však tyto sny přeci jen stanou skutečností, u někoho ona transformace může trvat relativně krátce, u někoho déle. Já jsem na splnění jednoho ze svých dětských snů čekal tři desetiletí a před dvěma týdny se konečně překlopil do podoby reálného zážitku. Cesta k němu se otevřela naprosto nečekaně. Když jsem jel s kamarádem Liborem minulý rok na sraz Kosmonautixu v Jihlavě, vypadlo z něj, že se nedávno vrátil z Bajkonuru, kde byl přítomen startu Sojuzu MS-09. Když mi líčil své dojmy, začal se ve mně rozmáhat neklid. Vždyť návštěva Bajkonuru je mým tajným přáním od doby, kdy jsem coby malý kluk zahořel pro kosmonautiku! A podle toho, co mi Libor vyprávěl, nebylo nijak složité se na Bajkonur dostat. Tohle prostě musím zkusit! Háček však tkvěl v mém povolání. Jako učitel nemám příliš na výběr, co se týče vybírání termínu dovolené. Mé prosby však byly kdesi nahoře vyslyšeny, když byl oznámen termín startu Sojuzu MS-13, který spadal do letošních prázdnin. Nebylo co řešit, jede se na kosmodrom!

Gagarinova rampa bude sloužit dál

Legendární startovní rampa na Bajkonuru, na které se 12. dubna 1961 otevřel lidem kosmický prostor, toho má za sebou už hodně. Kromě legendární mise Jurije Gagarina nebo první družice světa odbavil 1. startovní komplex stovky startů. 6. srpna roku 2000 se start zásobovací lodě Progress M1-3 k ISS stal jubilejním 400. startem z této rampy. V roce 2008 Sergej Smirnov, ředitel zdejšího řídícího střediska, které v roce 2008 převzalo provoz na Bajkonuru, že by 1. startovní komplex  mohl být v budoucnu přestavěn tak, aby z něj mohly startovat rakety Sojuz 2. Tyto úpravy měly trvat nejméně jeden rok a během stavby by mohly všechny rakety Sojuz startovat z Bajkonuru pouze ze startovního komplexu 31.

TOP5: Kosmodromy

kosmodrom

Když se řekne kosmodrom, každému z nás se nejspíš vybaví rozlehlý komplex plný startovních ramp, montážních hal, velkých palivových nádrží, specializovaných budov, řídicích středisek a dalšího zázemí. Je pravda, že takto skutečně vypadá většina vesmírných přístavů, ze kterých se vydávají rakety na oběžnou dráhu Země i mnohem dál. Tato představa však nemusí být nutně ta jediná správná. Co takhle kosmodrom, který pluje na moři? Nebo ještě bizarnější představa – co byste řekli kosmodromu, který létá nebo který se dokonce umí ponořit pod vodu? Ano, i z takových míst už startovaly rakety do kosmu. A v tomto díle TOP 5 se na některé z nich podíváme.

Cesta na ISS, část první: Start Sojuzu

úvodní obrázek

Ruské kosmické lodě Sojuz jsou dlouhodobým spolehlivým dříčem v oblasti dopravy kosmonautů na oběžnou dráhu. První nepilotovaný start Sojuzu se uskutečnil v listopadu 1966. Pilotovaná premiéra s nešťastným koncem pak přišla v dubnu 1967. Do dnešního dne se na oběžnou dráhu podívalo 141 lodí Sojuz v různých variantách. Díky půl století svého provozu se tato loď stala spolehlivým strojem a zejména ikonou sovětského a později také ruského pilotovaného programu. V dnešním článku Vám nabídneme video s českými titulky, které podrobně vysvětluje celou startovní sekvenci této ruské ikony na stejnojmenném raketovém nosiči.

Kosmotýdeník 276 (25.12. – 31.12.)

Počkejte! Ještě ty láhve nechte zašpuntované. Než pořádně oslavíte vstup do roku 2018, který z pohledu kosmonautiky skutečně nabízí jednu pecku za druhou, na chvíli si ještě sedněte a přečtěte si něco „intelektuálního“. Zkrátka, i dnes je tady Kosmotýdeník, jako poslední „vážný“ velký článek na našem webu v roce 2017. Budeme se věnovat věcem vážným i těm radostným. Jsem rád, že Kosmotýdeníku i v tento rozjuchaný den věnujete svůj čas. Těšit se můžete na problémy a zmrtvýchvstání Angosatu, shrnutí situace kolem nejbližších startů SpaceX i tradiční kategorie Kosmotýdeníku. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.

Rok ve víru změn

V dubnu 2017 provedl Roskosmos historicky již druhou, tentokrát však dost překvapivou, změnu v nosiči pro plánovanou novou kosmickou loď Federaci. Angaru-5P, která po dvou dekádách trvajícím vývoji v roce 2014 konečně absolvovala ostré testovací lety a jejíž regulérní výroba se rozjížděla v novém výrobním závodě PO Poljot v Omsku, nahradil Sojuz 5. Změna o to překvapivější, že se jednalo o zcela nový nosič, který zatím existoval pouze v plánech a představách konstruktérů. Kam dospělo toto rozhodnutí v závěru letošního roku? Jaké jsou jeho možné dopady na ruský pilotovaný program? Základní informace vám nabídnou následující řádky.

OBRAZEM: Modernizovaný Sojuz připraven na start

Na kosmodromu Bajkonur byla v pondělí vyvezena raketa Sojuz-FG, která má za úkol dopravit k Mezinárodní vesmírné stanici tři nové členy posádky v modernizované lodi Sojuz-MS. Bude se sice jednat o první exemplář této pilotované lodi, ale část vylepšení již byla vyzkoušena na nákladních lodích Progress-MS, které už k ISS dvakrát úspěšně startovaly. Posádku budou tvořit už tradičně tři členové, za Rusko to bude Anatolij Ivanišin, za Japonsko Takuja Oniši a za Spojené státy americké Kathleen Rubins. Jediný Anatolij Ivanišin už se do vesmíru jednou podíval v rámci Expedice 29/30, pro Rubins a Onišiho to bude premiéra.

Deník astronautky, tradice na Bajkonuru

vzpomínky na výcvik

„Po našich zkouškách v minulém týdnu a radostných oslavách středeční noci, jsme se ve čtvrtek s Terrym a Antonem připojili k hlavní posádce při formálních a tradičních událostech. Všechno to začalo ráno mítinkem komise zodpovědné za hodnocení našeho výcviku. Všechny výsledky našich zkoušek byly prezentovány zástupcům Roskosmosu a několika dalších ruských agentur, stejně jako zástupcům ESANASA. Byli jsme tak oficiálně prohlášeni za schopné pro další krok: karanténu a finální přípravy na Bajkonuru.