NASA
NASA ukončuje finanční podporu několika planetárních vědeckých skupin v rámci širšího omezování poradní struktury agentury.
sociální sítě
Přímé přenosy
Žádné plánované přenosy nebyly nalezeny.
krátké zprávy
NASA ukončuje finanční podporu několika planetárních vědeckých skupin v rámci širšího omezování poradní struktury agentury.
Společnost Starfish Space získala kontrakt od Agentury pro rozvoj vesmíru (SDA) na de-orbitaci družic z konstelací pro sledování raket a komunikaci z oběžné dráhy.
Společnost The Exploration Company jedná o akvizici společnosti Orbex, britského vývojáře malých nosných raket, která se údajně nachází ve finančních potížích.
Australský výrobce nosných raket a družic Gilmour Space Technologies získal dosud největší výši financování na rozšíření výroby raket a kosmických lodí.
Francouzský výrobce sledovačů hvězd a kamer Sodern expanduje do Spojených států s novým výrobním závodem v Coloradu.
Společnost Washington Harbour Partners koupila společnost Radome Services, poskytovatele inspekčních, opravárenských a údržbářských služeb pro pozemní radarová zařízení.
Společnost Eutelsat podepsala dohodu s francouzským startupem MaiaSpace o vynesení některých ze svých družic OneWeb v rámci doplňování počtu.
Americké vesmírné síly ukončily průzkumné úsilí o přidání menších a levnějších navigačních družic k posílení globálního pozičního systému (GPS) a odložily tak program, který byl označen za prioritní.
Anténa DSS-14 sítě NASA Deep Space Network (DSN), která byla poškozena loni na podzim, zůstane mimo provoz až do května, než bude koncem letošního roku opět vyřazena z provozu kvůli zásadní modernizaci.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Jelikož je první start nového nosiče zcela výjimečnou událostí, věnujeme mu velkou pozornost. O to víc, že start Ariane 6 představuje zásadní událost pro Evropu. Strategický a všestranný nosič má umožnit nejen trvalý přístup Evropy do kosmického prostoru, ale také zefektivnit tyto cesty. Nosič byl od počátku navrhován pro celou řadu modelových misí a jeho schopnosti umožňuje vypustit pestrou paletu nákladů. V tomto seriálu si představujeme všechny první cestující, kteří se na tomto premiérovém letu nechají vynést. Samozřejmě nejde o nejdražší a nejkomplexnější stroje. Přeci jen první start stále představuje značné riziko. Přesto je to soubor zajímavých a hlavně inspirativních nápadů, unikátních řešení, či pro mnohé představuje příležitost vyslat do kosmu svůj projekt i s menším rozpočtem. Velkou měrou se na řadě misí podílejí studenti a různé vzdělávací instituce – tak jako v tomto případě.
Již potřetí se setkáváme nad jednou z položek prvního letu nové evropské rakety Ariane 6. Ta by měla odstartovat během prvních dvou týdnů v červenci. Zatímco jiné nosiče nesou při prvních startech prosté simulátory hmotnosti, tým nového stěžejního evropského nosiče se rozhodl ukázat všestrannost Ariane 6. Náklad tak tvoří celá plejáda nákladů a užitečných zařízení, které mají širokou škálu vědeckých i inženýrských úkolů. Tentokrát se budeme věnovat CubeSatu, který má nečekaně konkrétní, ale poměrně složitý úkol vědecký, ale zároveň má i další úkol inženýrský. Robusta-3A je navíc další z ukázkových projektů, které nevzešly z osvědčených kosmických laboratoří, ale jedná se o univerzitní projekt – ačkoli realizační tým měl z části již pestrou paletu zkušeností z předchozích projektů.
Objekt na obrázku vypadá, jako kdyby pocházel z dílny nějakého abstraktního umělce. Jedná se však o 3D tištěný hliníkový rám pro usazení elektronických desek pro družice, který byl navržen tak, aby pomohl vyřešit jeden z hlavních problémů, který trápí kosmické mise – teplo. V kosmickém vakuu neexistuje konvekční proudění, které na Zemi odnáší mnoho přebytečného tepla. V kosmickém prostoru se tak teplo snadno hromadí na místě. Tím, že se elektronické prvky zasunou do tohoto rámu, budou chráněny před přehříváním. Ve struktuře rámu jsou totiž zapracovány teplovodné trubičky, které odnáší odpadní teplo pryč.
V předloňském roce astronomové oznámili, že počet objevených planet mimo Sluneční soustavu přesáhl pět tisíc. Přitom není zase až tak dávno doba, kdy nebyly známy žádné exoplanety. O jiných světech u dalších hvězd, kde možná existuje život, sice přemýšleli filosofové, učenci a vědci dlouhá staletí, nicméně většinu historie byly podobné spekulace spíše okrajovou záležitostí a na jejich autory bylo nahlíženo s krajním podezřením. Teprve v letech 1992 a 1995 učinili odborníci první dva objevy extrasolárních planet. A nešlo o objevy ledajaké. Objevená tělesa v podstatě úplně převrátila naše smýšlení o vzniku a vývoji planetárních soustav. Než se však k těmto pozoruhodným výsledkům dostaneme, řekněme si nejprve něco o době, kdy přítomnost planet u jiných Sluncí nebyla ničím víc než bláznivou ideou několika snílků.
Mise označená jako MR-1, tedy první let kabiny Mercury na raketě Redstone-MRLV, skončila velmi nečekaně. Nosič vystoupal pouze do výšky necelých deseti centimetrů (cca 4 palce, proto čtyřpalcový let) a poté vypnul motor a dosedl zpět na rampu. Následně se aktivovala záchranná věžička, která odletěla pryč, ale bez kosmické lodi. Ta zůstala sedět na raketě a za okamžik vyhodila své padáky. Pozemní středisko se tak ocitlo před nečekaným problémem, jak si poradit s tím, že na startovní rampě v nestabilní poloze stála raketa Redstone-MRLV plná pohonných látek, odjištěných pyrotechnických prvků a svazků brzdících motorů kabiny Mercury.
Dnešní článek začneme otázkou. Kdo z Vás někdy slyšel název CTU Space Research? Pokud jste ho ještě neslyšeli, nevadí. Sám jsem ho ještě před pár měsíci neznal, ale uvidíte, že je rozhodně o co se zajímat. Moc českých studentských týmů, které by vyvíjely vlastní raketu a dostaly se na prestižní evropskou mezinárodní soutěž EuRoC opravdu není. A protože je podle mě důležité, aby se vědělo, jaké unikátní projekty v Česku vznikají a jací neuvěřitelně šikovní lidé za nimi stojí, rozhodl jsem se realizovat tento článek, který Vám představí tým CTU Space Research, jejich projekty, soutěž EuRoC a jejich plány do budoucna. Takže se pohodlně usaďte a můžeme začít.
Raketa Redstone MRLV musela před lety s astronauty projít celou řadou zkoušek a technických úprav, které měly zajistit její bezpečný provoz za standardních i nestandardních situací. Protože mělo poprvé dojít také k pilotovaným letům a poprvé pomocí (na tehdejší dobu) velké a silné rakety, bylo třeba zajistit bezpečnost astronauta i v průběhu přípravy ke startu. S tím souvisela i příprava potřebných technologií a záchranných týmů, které po celou dobu zajišťovaly bezpečný průběh příprav na start.
V předchozích článcích jsme se věnovali projektu americké lunární základny pojmenované LUNEX (Lunar Exploration). Samozřejmě se nejednalo o jediný projekt z dílny USA a je také možné zmínit projekt Horizon, který vedl legendární Wernher von Braun, než byl projekt přetransformován na cestu k Měsíci. Ani na druhé straně nezaháleli, a tak už v roce 1962 můžeme najít zmínku o plánované lunární základně se sovětskou vlajkou. Dnešní článek se tak bude věnovat právě tomuto projektu. Ačkoliv, stejně jako LUNEX, nebyla základna realizována, na její základy později navazovaly ještě další podobné snahy, které však také nebyly úspěšné. Na začátku plánů lunární základny nestál nikdo jiný než sám Sergej Koroljov.
V počátcích praktické kosmonautiky bylo velmi běžné využívat poznatky a techniku původně vyvinuté pro armádu. Pro náš dnešní díl je důležitá balistická raketa krátkého doletu PGM-11 Redstone vyvíjená v letech 1950 až 1952 a vyráběná v následujících devíti letech. Z ní dále vznikla modernější balistická raketa středního doletu PGM-19 Jupiter, ale také kosmická nosná raketa Juno I a suborbitální rakety Jupiter-A, Jupiter-C, Redstone Sparta a pro program Mercury klíčová raketa Redstone-MRLV. Právě na její vývoj si posvítíme v tomto dílu, kde si také představíme nové problémy, které museli inženýři pracující na programu Mercury řešit.
Plachtění kosmickým prostorem může leckomu znít jako něco ze sci-fi, ale tento koncept už dávno opustil stránky knih či stříbrné plátno. Ještě tento měsíc by měla být pomocí rakety Electron vynesena technologie Advanced Composite Solar Sail System pro sluneční plachtění nové generace. Po startu ze startovního komplexu 1 na Novém Zélandu by tato technologie mohla přinést významné pokroky pro budoucí kosmické cestování a lepší chápání našeho Slunce i celé Sluneční soustavy. Sluneční plachetnice využívají jako pohon tlak slunečního záření a mohou se podle potřeby otočit ke Slunci (nebo opačně), aby se od jejich odrazivé plachty odrážely fotony, což sondou pohne. Tato metoda eliminuje těžké pohonné systémy a může umožnit dlouhodobější a levnější mise. Ačkoliv dojde ke snížení hmotnosti, sluneční plachetnice byly limitovány materiálem a strukturou svých ramen, která slouží velmi podobně jako stěžně klasických plachetnic. A právě to by NASA chtěla do budoucna změnit.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.