sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Program lidského a robotického výzkumu (HRE) Evropské kosmické agentury nezískal na ministerské schůzce rozpočet, který požadoval. Členské státy souhlasily s příspěvkem ve výši 2,66 miliardy eur, což představuje zhruba 70 % z požadovaných 3,77 miliardy eur. ESA stanovila svůj celkový rozpočet na 22,1 miliardy eur.
Čínská kosmická loď Shenzhou-22, která odstartovala bez posádky, dorazila k vesmírné stanici Tiangong. Současná posádka stanice tak má k dispozici novou loď.
Evropská kosmická agentura a litevský vesmírný startup Astrolight staví první optickou pozemní stanici (OGS) v Kangerlussuaqu v Grónsku, aby posílily pozemní komunikaci a pomohly chránit před rušením signálu nebo pirátstvím.
Při startu rakety Sojuz 2.1a došlo k poškození vzletové rampy 31/6 na kosmodromu Bajkonur. Dle neoficiálních informací mohou opravy trvat až 2 roky. Rampa 31/6 je jediná, odkud mohou startovat pilotované lodě.
Děkujeme Vám všem za hlasy, které nás v letošním ročníku dostaly na sedmé místo v kategorii Zájmové weby.
Na zasedání Rady ESA na ministerské úrovni v Brémách bylo rozhodnuto, že se na lunární mise vydají nejprve astronauti z Francie, Itálie a Německa. Bylo rozhodnuto, že jako první se na misi vydá zástupce našich západních sousedů.
Společnost Northrop Grumman byla vybrána, aby poskytovala zásobovací služby pro ISS v období před ukončením provozu stanice.
Společnost SmartSky Networks neplánuje žádat o soudní zákaz zavádění sítě 5G vzduch-země (ATG) společnosti Gogo v celých Spojených státech, a to i přes to, že v soudním sporu o porušení patentu spojeném s touto technologií uspěla.
Evropská kosmická agentura zakončila první den klíčové ministerské konference s optimistickým vyjádřením ohledně pokroku v zajišťování financování na příští tři roky, a to navzdory několika varovným signálům.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Roku 1963 vzlétl první stroj z rodiny ASSET a začal tak další fázi výzkumu návratu tzv. lifting bodies do atmosféry. Lifting bodies byla kategorie strojů, která velmi zajímala USAF. Kategorie, která není ani dnes mrtvým tématem v kosmonautice. Rok 1963 přinesl kromě letů ASSET i zrušení většího programu X-20 Dyna Soar, o kterém jsme tu již mnohokrát mluvili. Do popředí se dostal ASSET a dalo by se říct, že v tomto případě šlo o jakési neplánované vítězství Davida nad Goliášem. X-20 byl přece jen mohutnější program oproti ASSET a to i co do velikosti obou strojů. Byl to však ASSET, který měl přinést odpovědi na všechny otázky okolo aeroelasticity a aerotermodynamiky návratového okřídleného tělesa. Ze všech strojů ASSET se do muzea dostal jediný exemplář, který dnes můžeme vidět v muzeu US Air Force v Daytoně, ve státě Ohio. Společně s ASSET jsou v muzeu i stroje, které následovaly odkazu ASSET, ale už s jinými výzkumnými úkoly.
Druhá generace fotovoltaických panelů, o které jsme si povídali v minulém díle, sloužila po více než osm let. Nežádoucí vibrace sice byly výrazně eliminovány, ale nikdy nebyly úplně odstraněny. Přišel proto čas pro třetí generaci panelů, které byly instalovány v roce 2002 posádkou raketoplánu Columbia při misi STS-109. Tyto panely již nebyly (narozdíl od předešlých dvou verzí) svinovací, ale pevné a součástí Hubbleova kosmického teleskopu jsou dodnes.
První let projektu ASSET se uskutečnil v září 1963, celé tři měsíce před tím než ministr obrany R. McNamara zrušil projekt Dyna Soar. Obecně se lze dočíst, že ASSET byl stvořen pro podporu Dyna Soar v rámci vývojových prací. Není to úplně přesné, protože ASSET byl samostatný projekt, který se překrýval s Dyna Soar. Dyna Soar mohl čerpat z výsledků ASSET, ale to i další projekty. Další ze zajímavých drobností k této informaci je, že pokud by ASSET byl určen pro podporu Dyna Soar, tak by vývoj a stavbu provedla samotná společnost Boeing, která měla na starost i Dyna Soar. Ani při pokusu o vzájemnou výměnu dat, mezi konstrukčními týmy ASSET a Dyna Soar, nebyl Boeing nijak zvlášť sdílný. Výzkumná data získaná díky ASSETu umožnila další rozvoj návratové technologie okřídlených těles do zemské atmosféry. To vše vyvrcholilo v budoucím projektu amerického raketoplánu.
Ačkoliv byla očekávaná životnost prvních panelů fotovoltaických článků Hubbleova teleskopu až deset let, nakonec se dočkaly výměny již při první servisní misi po zhruba třech a půl letech od vypuštění. Pro posádku raketoplánu Endeavour to byl jeden z prioritních úkolů celé mise STS-61. Jenže i při samotné výměně se vyskytly nečekané komplikace a bylo tak nutné sáhnout k odhození nesloženého pravého panelu.
V roce 1963 ukončil ministr obrany Robert McNamara program X-20 Dyna Soar a upřednostnil projekt MOL. Výzkum vztlakových hypersonických těles s možností operovat za hranicí zemské atmosféry přinášel mnoho technických otázek, které bylo třeba vyřešit. I při znalosti vlivu tzv. „tupého tvaru“ návratového tělesa na tepelné namáhání stroje bylo třeba provést i praktické zkoušky. Zkoušky se netýkaly jen samotného tvaru tělesa, ale i materiálů, které budou schopny odolat vysokým teplotám během návratu do atmosféry, mechaniky letu a navádění. Odpovědí na tyto otázky se staly projekty 1366 (Aerodynamics and Flight Mechanics) a 1368 (Structural Configuration Concepts for Aerospace Vehicles). Oba tyto projekty byly součástí programu 750A (Mechanics of Flight) v rámci Applied Research Program. Jednalo se tedy o zkušební stroje, které se vydají za hranice atmosféry a poté se vrátí, aby prokázaly vědecká měření nebo poukázaly na nové problémy. Právě tyto stroje měly přinášet užitečné informace už pro program X-20 a i když ten byl zrušen, jejich práce neskončila.
Vývoj fotovoltaických panelů, které slouží Hubbleovu kosmickému dalekohledu jakožto primární zdroj elektrické energie, nebyl vůbec jednoduchý. Do celého postupu zasahovaly nové poznatky o vlivu kosmického prostředí na techniku, ale i odklady způsobené mnoha různými důvody. Na oběžné dráze se navíc ukázalo, že ačkoliv se očekávalo zvolená konstrukce zabrání vzniku nežádoucích vibrací, tak se tak nakonec nestalo. Původní panely proto bylo potřeba vyměnit už při první servisní misi.
Vzpomínáte si ještě na téměř dva roky starý článek o testech vozítek CADRE (Cooperative Autonomous Distributed Robotic Exploration) na simulovaném lunárním regolitu? Článek končil tím, že by se jejich nástupci mohli do pěti let vydat na Měsíc v rámci programu CLPS. Téměř dva roky uplynuly a NASA nyní o projektu píše s jistotou jeho cesty na Měsíc. Tato tři malá vozítka (NASA jejich rozměry přirovnává k příručním zavazadlům) jsou výjimečná v tom, že budou spolupracovat bez přímého lidského zásahu. Mezi jejich úkoly bude patřit trojrozměrné mapování lunárního povrchu s využitím kamer a radaru, který penetruje povrch.
Až se lidé vrátí na Měsíc, přinesou si s sebou novou generaci skafandrů, které budou navrženy tak, aby odolávaly drsným podmínkám na povrchu Měsíce. Jenže kromě toho, že tyto obleky umožní astronautům bezpečný a pohodlný pohyb, mohou se stát i úrodnou půdou pro mikroorganismy, z nichž některé mohou být nebezpečné. Toto riziko by narůstalo, především pokud by více astronautů sdílelo jeden oblek. V rámci širšího programu PExTex od agentury ESA se experti snaží vytipovat vhodné textilie pro budoucí skafandry. Österreichisches Weltraum Forum/OeWF (Rakouské kosmické fórum) vede projekt BACTeRMA, který hledá cesty, jak by se dalo zabránit růstu mikroorganismů na vnitřních výstelkách skafandrů.
Bez zdroje elektrické energie by palubní systémy Hubbleova kosmického dalekohledu nefungovaly. Primárním zdrojem energie této observatoře jsou dva fotovoltaické panely. Už od počátku návrhové fáze se počítalo s tím, že panely bude potřeba pravidelně kontrolovat a v případě potřeby proběhne jejich výměna. S tím, jak odborníci získávali zkušenosti, se ukázalo, že první výměna bude muset proběhnout ještě před startem. Původní design byl totiž mimořádně náchylný k erozi vlivem atomárního kyslíku, který se vyskytuje na oběžné dráze.
Ministr obrany Robert S. McNamara oznámil zrušení programu Dyna-Soar 10. prosince 1963. O dva měsíce později, před senátním podvýborem pro prostředky Ministerstva obrany, shrnul ministr své důvody o zániku X-20. „O X-20 Dyna-Soar se neuvažovalo jako o zbraňovém systému nebo dokonce jako o prototypu zbraňového systému… šlo o úzce definovaný program, omezený především na vývoj technik řízeného návratu do atmosféry. Hlavní otázkou tedy je, potřebujeme operovat na oběžné dráze Země? Nemyslím si, že bychom měli začínat s miliardovým programem, dokud si velmi jasně nestanovíme účel použití a zda bude vůbec úspěšný“. Takto shrnul svůj pohled na Dyna Soar ministr obrany před výborem. V rozporu s McNamarovým prohlášením, vedení USAF specificky definovalo úlohu Dyna Soar, jako zbraňového systému. Ministerstvo obrany jej považovalo za nadzvukový výzkumný letoun a letectvo zase za strategický bombardér, ovšem velmi málo pozornosti bylo věnováno přesně tomu, jaké mise bude provádět. Zrušení v prosinci 1963 přišlo pouhých osm měsíců před pádovými zkouškami z B-52 a prvním pilotovaným letem v roce 1966.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
