Archiv rubriky ‘Technologie’

Virtuální realita na ISS

Astronaut s brýlemi HoloLens zdroj: NASA + Microsoft

Brýle HoloLens, umožňují dosud nevídanou interakci reality a počítačového světa a bavíme se nejen o jeho pouhém zobrazení, ale i ovládání veškerého dění svými gesty. Psali jsme tu o nich docela nedávno v souvislosti s tím, jak dokáží usnadnit vědcům kooperaci výzkumu na Marsu a na dalších tělesech. V neděli 28. června v 16:21 našeho času, jak jste se mohli dozvědět v předchozím článku, se na palubě zásobovací lodi Dragon vydají na Mezinárodní kosmickou stanici. O tom, v čem všem by mohly kosmonautům být nápomocny, si prozradíme nyní.

K Marsu poletí cubesaty

Marco Polo byl významný objevitel, který proslul svými cestami do Asie. MarCO se příští rok také zapíše do historie – jedná se o zkratku Mars Cube One. Jde o první cubesaty, které jsou určené k cestě meziplanetárním prostorem k jiné planetě. Je pochopitelné, že se tyto malé družice nemohou na cestu vydat samy. Svezou se proto s americkým landerem InSight, který má zkoumat vnitřní strukturu Marsu. Start je zatím naplánován na březen příštího roku. Projekt je stavěný tak, aby cubesaty mohly plně otestovat své schopnosti, ale aby jejich případné selhání neohrozilo primární misi.

Návrat cubesatu

Pokud přemýšlíte, jaký návrat mám na mysli, když v celém tomto občasném seriálu naopak nástup cubesatů oslavuji, tak vězte, že název článku je míněn doslova, nikoli obrazně. Pokud jste si – podobně jako já – už pomalu začínali myslet, že další obor, do kterého cubesaty promlouvají, vás již nemůže překvapit, tak na vás možná ještě jedno překvapení čeká. Nejedná se o nic menšího než o úspěšný návrat cubesatu z oběžné dráhy na zemský povrch.

Co NASA dělá pro osidlování cizích světů

Umělecký koncept výroby základny z místních surovin. kredit: Contour Crafting a University of Southern California

Když dávní průzkumníci překonávali nástrahy širých oceánů, aby objevovali nové pevniny, vzali si s sebou jen to nejnutnější, co potřebovali k přežití daleké cesty. Na novém místě se snažili žít z tamějších zdrojů. Inženýři a vědci v NASA dnes rozvíjejí schopnosti potřebné k dosažení různých destinací jako jsou asteroidy, Měsíc či Mars. V Kennedyho kosmickém středisku na Floridě vědci studují jak nejlépe uvést do praxe využití místních zdrojů (ISRU , In-situ resource utilization) na objektech Sluneční soustavy, zahrnující zejména průzkum dostupnosti surovin a jejich těžbu.

První mimozemský těžební stroj?

Pokud vyjde všechno, tak jak je načrtnuto v plánech, tak se projekt Resource Prospector zapíše do dějin. Jeho úkolem je totiž vyzkoušet poprvé v historii těžbu na jiném tělese, než je Země. Na své palubě má nést soubor přístrojů, který umožní vyhledávat ložiska potřebných prvků, ze kterých má následně vyseparovat cenné látky jako vodík, kyslík, či vodu. Díky výzkumu, který vydláždily sondy LRO a také často opomíjená LCROSS, víme, že na Měsíci voda je. Resource Prospector, který má operovat v polárních oblastech našeho souputníka je tak dalším logickým krokem vpřed. ISRU – čtyři písmena, která vychází z termínu “in-situ resource utilization” jsou v posledních letech často opakovanou mantrou všech, kteří hovoří o budoucích letech do kosmu.

Čeká nás změna bezletových zón při startu rakety?

123456789

Zajištění startu rakety s sebou nese mnoho komplikací – mezi ně patří i vytváření bezletové zóny v okolí kosmodromu a pak i v okolí dráhy rakety, případně v oblasti dopadu vyhořelých stupňů, nebo přistání prvních stupňů.. To samé platí i při návratu kosmické lodi z oběžné dráhy. Tyto bezletové zóny se dnes připravují manuálním procesem zadávání dat. SpaceX ale má snahu o revoluci i v tomto oboru. Společně s Federálním leteckým úřadem FAA pracuje na projektu, který by měl automatizovat vytváření bezletových zón.

“Když Číňané letí na Měsíc, tak my taky!” vzkazují Japonci

Selene-2, zdroj:jaxa.jp

Co se týče nepilotovaných landerů, má Měsíc v hledáčku nejen americká NASA nebo soukromé subjekty snažící se o úspěch v soutěži Google Lunar X Prize, ale zejména Čínská kosmická agentura, která při jeho výzkumu sbírá poslední dobou jeden vavřín za druhým. To si samozřejmě nechce nechat líbit velký asijský rival, Japonsko. Tamější agentura JAXA se však musí potýkat s tím, že Měsíc není v jejím kosmickém rozpočtu takovou prioritou, pro kterou by bylo alokováno dostatečné množství peněz a lidských zdrojů, aby mohla čínskému programu být i nadále vyrovnaným soupeřem.

Jak odebere OSIRIS-REx vzorky?

Americká sonda OSIRIS-REx má odstartovat v září 2016, o tři roky později dorazí k asteroidu (101955) Bennu a odebere z něj vzorky. V roce 2021 vyrazí zpět k Zemi, kam by měla za další dva roky doručit návratové pouzdro s odebraným regolitem. Klíčovým mechanismem celé sondy bude odběrové zařízení, které se skládá z robotické paže a samotného nástavce, který zajistí nabrání vzorků. Technici postavili dva identické exempláře – jeden letový a druhý určený pro zkoušky. Samotná technika odběru vzorků je zajímavá a proto se jí budeme v dnešním krátkém článku věnovat.

Vulcan shodil oponu tajností

Společnost United Launch Alliance (ULA) vznikla spojením firem Boeing a Lockheed Martin, čímž se zrodil podnik, který de facto ovládl trh s armádními satelity. Rakety Delta IV a Atlas V se staly výhradními nosiči všech strategicky i vědecky důležitých amerických sond a družic. Jedinou nevýhodou byla vysoká cena, ale kdo by to řešil – konkurence přece neexistuje a státní kasa to zaplatí. Jenže časy se mění. Na trh vstoupila jako dravá štika firma SpaceX, která tlačí náklady dolů, pracuje na znovupoužitelnosti a přitom vyrábí spolehlivé rakety. Situace na trhu se pomalu začíná obracet a ULA na to musí reagovat. jejich odpovědí má být nová raketa Vulcan.

3D výtisky z ISS

3D tisku na ISS jsme se na našem webu již věnovali. První kolo testů, během kterého tiskárna vytvořila několik zkušebních exemplářů skončilo, vzorky se vrátily na Zemi a nyní je dostanou do rukou technici v laboratořích Marshallova střediska v Huntsville, Alabama. V první fázi se výrobky vyfotí, následovat bude jejich přesné měření, porovnání rozměrů s počítačovými modely, podle kterých se tisklo a v neposlední řadě se výrobky vytištěné porovnají se stejnými modely, které byly vytištěné v zemské tíži. Cílem zkoumání je ověřit, zda 3D tisk ve stavu beztíže nějakým způsobem neovlivňuje strukturu výsledných výrobků.