Na Zemi sice budeme Nový rok slavit až za zhruba měsíc a půl, ale Mars si své oslavy užil už dnes. Přesně v 10:32 našeho času zahájila rudá planeta svůj další oběh kolem Slunce. Nový marsovský rok má pořadové číslo 38. Samozřejmě, počítání marsovských roků je uměle vytvořená záležitost vycházející z dohody, která byla uzavřena na Zemi v roce 1955, přičemž první rok se shodoval s velkou bouří nazvanou „velká prachová bouře roku 1956“.
Je možné, že Američané nikdy nepřistáli na Měsíci? Velká záhada je to. Že existuje spousta lidí, co si ještě dneska dokáže položit tuhle stupidní otázku. A ještě větší záhada je, že hromada z nich na ni odpoví kladně. Věřte nebo ne, existují na světě lidé s volebním právem, kteří s myslí, že celé přistání Američanů na Měsíci před 50 lety byl hoax natočený režisérem Stanleym Kubrickem kdesi v Hollywoodských ateliérech. Proto si dnes představíme 10 důkazů, že Američané na Měsíci opravdu přistáli.
V dnešním článku bych rád splatil jeden dluh, který vůči redaktorům našeho webu, ale především vám našim fanouškům mám. Když jsme totiž v květnu loňského roku vyjeli na návštěvu Anglie, slíbil jsem, že v případě, že bude tato návštěva zajímavá i po stránce kosmonautické, napíšu z ní článek na náš web. A skutečně, výprava se velmi vydařila a viděli jsme mnoho úžasných exponátů souvisejících s kosmonautikou či alespoň letectvím. Přesto jsem se k sepsání článků, a to z mnoha důvodů, dostal až nyní. Doufám, že si ale i tak zpětně a na dálku s námi návštěvu Velké Británie užijete, stejně jako jsme si ji velmi užili my.
V minulém díle našeho letního seriálu TOP 5 jsme se věnovali významným fyzikům, kteří nějakým způsobem zásadně ovlivnili kosmonautiku. Nyní nás čeká už jen poslední díl, protože se prázdniny nezadržitelně chýlí ke konci. Rozhodl jsem se však udělat poslední díl trochu odlehčený, méně vážný než obvykle a víceméně se tentokrát zcela vyhnout vědě. Naopak se podíváme do oblasti umění, totiž na několik zásadních písní nebo básní, které s kosmonautikou souvisejí. Samozřejmě, že výběr byl trochu náročný, ale nakonec se myslím podařil poměrně hezky, byť některé zajímavé skladby jsem musel bohužel vynechat.
Při své misi, která má zmapovat okolní vesmír, nasnímá teleskop Euclid bezpočet vzdálených galaxií. V listopadu 2023 a květnu 2024 se svět mohl seznámit s kvalitou těchto snímků, které zachycovaly různé objekty – od blízkých mlhovin po vzdálené kupy galaxií. Na pozadí všech těchto snímků však byly stovky tisíc vzdálených galaxií. V průběhu dalších šesti let bude Euclid podle odhadů posílat dennodenně na Zemi zhruba 100 GB dat. To je opravdu hodně a pokud je má popisovat pouze člověk, tak to bude hodně náročné. Proto ESA a konsorium kolem teleskopu Euclid navázalo spolupráci s Galaxy Zoo. Jedná se o projekt na platformě Zooniverse pro veřejnost, která chce pomoci vědě. Tady mohou zájemci pomoci klasifikovat tvary galaxií.
V květnu 2024 se nám konečně podařilo vyjet na delší cestu do Francie a sousedních zemí. Tu jsme totiž začali plánovat ještě před tím, než se v březnu 2020 rozjela pandemie COVIDu-19. Z důvodu špatné epidemiologické situace jsme ji několikrát odsouvali. Ale jak se říká, vše špatné je k něčemu dobré. V tomto případě jsme si ujasnili, co všechno bychom vlastně chtěli vidět a jak cestu pojmout. Takže když jsme se letos v lednu rozhodli, že letos je na naši cestu ten správný rok, věřili jsme, že další odklad nutný nebude. Množství odkladů ostatně náš výlet spojuje s mnohými kosmickými misemi, které jsou nekonečnými odklady proslulé.
Jednou z nejzajímavějších kosmických observatoří současnosti je bezesporu evropská Gaia. Bohužel ale většinou nepořizuje působivé snímky vesmíru a tak je mezi širší veřejností spíše neznámá. A to je přitom obrovská škoda. Její výsledky jsou totiž mimořádně zajímavé. A to ať už se bavíme o původním účelu, kterým je astrometrie, totiž důkladné proměření poloh a pozic miliardy hvězd a mnoha dalších objektů naší Mléčné dráhy, nebo úkolů vedlejších. Ukazuje se, že družice Gaia dokáže plnit i mnoho úkolů k nimž navržena nebyla. A o jednom takovém si dnes promluvíme.
Blíží se poslední středa v měsíci. Ta květnová vychází na 29. 5. 2024. Tentokrát opět do Národní technické knihovny (!!! viz mapa níže) jsou zváni všichni příznivci kosmonautiky a příbuzných oborů. Kosmoschůzka nabídne dva atraktivní přednášející: Vladimíra Kováče, který přinese informace o čínské sondě Chang’e 6 a Jana Bašteckého s druhou částí přednášky o završení úspěšné kariéry rakety Delta IV Heavy. Neváhejte a přijďte navštívit tuto akci, kterou pořádá Kosmo Klub z.s. Akce začíná v 18:00.
Že se u nizozemského městečka Noordwijk nedaleko známějšího Leidenu (cca na půli cesty mezi Amsterdamem a Rotterdamem) nachází technologické středisko evropské kosmické agentury pojmenované ESTEC, ví asi každý aspoň trochu zběhlejší fanoušek kosmonautiky. Jistě Vás nepřekvapí ani informace, že se zde pravidelně začátkem října koná den otevřených dveří, který jsme několikrát navštívili a přinesli Vám z této návštěvy několik článků – za všechny přidám odkaz alespoň na ten nejnovější. Možná Vás ale překvapí informace, že ESTEC můžete navštívit kdykoliv, navíc zdarma a hezky v pohodlí Vašeho domova. Jde totiž o prohlídku virtuální, ale opravdu propracovanou.
Jedním z nejpřekvapivějších odhalení amerického vozítka Curiosity bylo zjištění, že z povrchu kráteru Gale uniká metan. Tahle informace vědcům docela zamotala hlavu. Na Zemi produkují většinu metanu živé organismy, ale vědci zatím nenašli přesvědčivé důkazy současného či minulého života na Marsu a proto tam nečekali detekci metanu. A přesto malá laboratoř v útrobách roveru Curiosity, která se jmenuje SAM (Sample Analysis at Mars), opakovaně „vyčenichala“ stopová množství tohoto plynu v blízkosti povrchu kráteru Gale, což je jediné místo na povrchu Marsu, kde byl zatím metan objeven. Jeho pravděpodobným zdrojem by podle zjištění vědců měly být geologické procesy, které obnášejí reakci vody a hornin hluboko pod povrchem.
